|
|
|
| Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
| Autor |
Zpráva |
Magumi

|
Zaslal: ne září 16, 2012 10:07 am Předmět: |
|
|
Káva je dar. Je to jen malé zrnko v hnědém rouše, zrnko mezi tolika zrnky, zrnečko nepatrné...
Ale dívám se na ně s úctou, s podivem, neboť vím, že je to víla, ale, jako všecky víly, je vrtošivá; je třeba se jí zalíbit, a potom oživne a promění se; je to klíč blahých potulek, klíč snů.
Někdy se pootevře jako v pohádkách; vyskočí odtud němý čaroděj barvy tisíce a jedné noci, jenž vklouzne do duše po sametových schodech, spřede tam ve mžiku svá vzdušná tenata zabarvená temným zlatem, do nichž se zapletou sny, vypůjčuje si od vody, bublající na ohni, útlou a šeplavou loutnu, uspavačku hadů. – Opravdu, proniká až do útrob kouzlo s tou neodbytnou a líbeznou vůní. Vnímání se zjemňuje a rozhojňuje; srdce bije z větší šíře a s větší silou; obraznost se honosí a otvírá na svět tisícero krásných, udivených očí; naděje, skoro již vyhaslá, počíná se třpytit jako brouček na slunci, a radostně si brousí nožky.
Někdy je okouzlení ještě tajemnější: neznámý, rozptýlený jas, posvátná zádumčivost zahalují a ukolébávají duši, těžkou, zavalenou trýzněmi, jež zahnívají. Tak někdy jas měsíce očaruje rybník, zasypaný spadalým listím.
Káva je hořká jako všecky krásné rozkoše, ale ta hořkost potěšuje a sílí; je také těkavá, plachá, svrchovaně nedůtklivá – krůpěj vody, obláček páry, okamžik nedbalosti – vš – vše odlétlo – zbývá nápoj všelijaký, a tichý černokněžník za našimi zády se výsměšně ušklíbá.
A přece si libuje v hebounkém oblaku ze smetany, jako noc má zalíbení v mléčné dráze.
Je velmi vybíravá v přátelství a není ve svém živlu, jako víno, uprostřed hodovníků; potřebuje zjemnělé shody duchovní, pohledů, které se zalesknou a odpovídají, ticha a odmlčení. Ale je také žárliva, a nade vše jest jí milá duše samotářská; tu, a jen tu poutá magií nejskrytější.
Každá doba roční jest jí přízniva. Jaro se v ní vroucněji zelená, tajemněji šeptá démantovými dešti, léto je královštější, podzim umrtvenější, prudčeji okořeněný vroucí trpkostí. Ale především v zimě – a v letech prokletých – jsme pocítili nejlépe její moc. Tehdy nás její nepřítomnost zůstavovala v chudobě a nahotě, byli jsme zchátralejší než pobořená zeď v ponurém předměstí, více vystaveni vichřicím nebes, posměchu mimojdoucích. V těch dobách byl svět jedinou, nesmírnou pastí, v té trůnil pavouk s obludným břichem, počmáraným drápatými kříži. Stačilo gesto nebo slovo, aby se vyřítil na kořist. Jak tedy žíti? Jak najíti každého jitra odvahu k střetnutí se všemi strašlivými „snad“, jež se choulila v zákoutí zsinalých zdí? Dnes – možná – na našem prahu vztyčená příšerná silueta, která znamená vyhnanství a smrt. Jak odolati, ne-li modlitbou, vzepjetím k Bohu, výkřikem zoufalé naděje. Ale, jestliže duch zápasil, ubohé tělo bylo zkřehlé a ztrnulé úzkostí. Šťasten, kdo tehdy mohl zavolati koníka – černokněžníka z Arabie, vyžádati si od něho chvilky úniku, odvahy, aby překročil hrozný práh dne jediným skokem, jsa zavinut do jeho vonné a temné hřívy.
Ó cinkotu zrnek, sypaných na semletí! Vzdálený, vzdálený, jakoby přilétlý s růžové báně v nějakém kraji dětství nenávratně ztraceného... Po klekání duše, jehož lístky opadávají venku na sněhu k nohám Neposkvrněné, jak je slastné, ó básníku, ve chvíli zpola noční, kdy kuchyně jest červeně žíhaná a teplá, toto pokorné klekání ducha!
Což, řeknete, tolik je toho v koflíku kávy? Jen se usmívejte, nezasvěcení. Píši pro věřící své setmělé a hřejivé církve. Ti srozumějí.
|
|
| nahoru |
|
 |
| |  |
Luster

|
|
| nahoru |
|
 |
Jirka160
|
Zaslal: ne září 16, 2012 11:42 am Předmět: |
|
|
| Luster napsal: | tak tohle uz je ale uplne jinej level |
No
|
|
| nahoru |
|
 |
RavenStalker

|
Zaslal: ne září 16, 2012 1:35 pm Předmět: |
|
|
| Luster napsal: | | Grimley napsal: | .. proto bych radši přistoupil k pití čaje ... |
Bohuzel piti caje take neni zcela bez rizika.
"V roce 1989 byla provedena studie na holubich mladatech, kterym byl kazde rano servirovan cerny sypany caj, mesic uzivani caje melo na operence pozitivni vliv, diky caji se jim dostavalo velkeho mnozstvi energie, kridla mela nadhernou popelavou barvu a nejstarsi mlade se dokonce naucilo chodit konat potrebu na lidskou toaletu. Behem delsiho casoveho obdobi se vsak zacaly projevovat i negativa. Staremu mladeti, diky teinu obsazenemu v caji, zacal nadmerne mohutnet zobak, coz ho pozdeji i velmi omezovalo v letu. Tento problem se zahy vysvetlil negativnim vlivem teinu na distribuci vapniku v tele operence. Stare mlade melo velke problemy s akromegalitickym zobakem, do ktereho se zacaly zabydlovat nezvani hoste - moucni cervi. Moucni cervi si v zobaku holoubatka postavili dumyslne hnizdo a postupne se jim podarilo napadnout i dalsi z holubich mladat. Z teto studie tedy vyplynulo, ze dlouhodobe podavani caje muze vest k celiakii, z duvodu parazitismu moucnych cervu, v nichz je obsazen nebezpecny lepek."
ZDROJ: Journal of Proteome Research, news release, Dec. 21, 2011 |
Ještě že můj pták nemá zobák, takže zelený čaj a ty ajurvedské byliny jsou pořád v pohodě
|
|
| nahoru |
|
 |
onehandpullup
|
Zaslal: ne září 16, 2012 7:51 pm Předmět: |
|
|
| Magumi napsal: | Káva je dar. Je to jen malé zrnko v hnědém rouše, zrnko mezi tolika zrnky, zrnečko nepatrné...
Ale dívám se na ně s úctou, s podivem, neboť vím, že je to víla, ale, jako všecky víly, je vrtošivá; je třeba se jí zalíbit, a potom oživne a promění se; je to klíč blahých potulek, klíč snů.
Někdy se pootevře jako v pohádkách; vyskočí odtud němý čaroděj barvy tisíce a jedné noci, jenž vklouzne do duše po sametových schodech, spřede tam ve mžiku svá vzdušná tenata zabarvená temným zlatem, do nichž se zapletou sny, vypůjčuje si od vody, bublající na ohni, útlou a šeplavou loutnu, uspavačku hadů. – Opravdu, proniká až do útrob kouzlo s tou neodbytnou a líbeznou vůní. Vnímání se zjemňuje a rozhojňuje; srdce bije z větší šíře a s větší silou; obraznost se honosí a otvírá na svět tisícero krásných, udivených očí; naděje, skoro již vyhaslá, počíná se třpytit jako brouček na slunci, a radostně si brousí nožky.
Někdy je okouzlení ještě tajemnější: neznámý, rozptýlený jas, posvátná zádumčivost zahalují a ukolébávají duši, těžkou, zavalenou trýzněmi, jež zahnívají. Tak někdy jas měsíce očaruje rybník, zasypaný spadalým listím.
Káva je hořká jako všecky krásné rozkoše, ale ta hořkost potěšuje a sílí; je také těkavá, plachá, svrchovaně nedůtklivá – krůpěj vody, obláček páry, okamžik nedbalosti – vš – vše odlétlo – zbývá nápoj všelijaký, a tichý černokněžník za našimi zády se výsměšně ušklíbá.
A přece si libuje v hebounkém oblaku ze smetany, jako noc má zalíbení v mléčné dráze.
Je velmi vybíravá v přátelství a není ve svém živlu, jako víno, uprostřed hodovníků; potřebuje zjemnělé shody duchovní, pohledů, které se zalesknou a odpovídají, ticha a odmlčení. Ale je také žárliva, a nade vše jest jí milá duše samotářská; tu, a jen tu poutá magií nejskrytější.
Každá doba roční jest jí přízniva. Jaro se v ní vroucněji zelená, tajemněji šeptá démantovými dešti, léto je královštější, podzim umrtvenější, prudčeji okořeněný vroucí trpkostí. Ale především v zimě – a v letech prokletých – jsme pocítili nejlépe její moc. Tehdy nás její nepřítomnost zůstavovala v chudobě a nahotě, byli jsme zchátralejší než pobořená zeď v ponurém předměstí, více vystaveni vichřicím nebes, posměchu mimojdoucích. V těch dobách byl svět jedinou, nesmírnou pastí, v té trůnil pavouk s obludným břichem, počmáraným drápatými kříži. Stačilo gesto nebo slovo, aby se vyřítil na kořist. Jak tedy žíti? Jak najíti každého jitra odvahu k střetnutí se všemi strašlivými „snad“, jež se choulila v zákoutí zsinalých zdí? Dnes – možná – na našem prahu vztyčená příšerná silueta, která znamená vyhnanství a smrt. Jak odolati, ne-li modlitbou, vzepjetím k Bohu, výkřikem zoufalé naděje. Ale, jestliže duch zápasil, ubohé tělo bylo zkřehlé a ztrnulé úzkostí. Šťasten, kdo tehdy mohl zavolati koníka – černokněžníka z Arabie, vyžádati si od něho chvilky úniku, odvahy, aby překročil hrozný práh dne jediným skokem, jsa zavinut do jeho vonné a temné hřívy.
Ó cinkotu zrnek, sypaných na semletí! Vzdálený, vzdálený, jakoby přilétlý s růžové báně v nějakém kraji dětství nenávratně ztraceného... Po klekání duše, jehož lístky opadávají venku na sněhu k nohám Neposkvrněné, jak je slastné, ó básníku, ve chvíli zpola noční, kdy kuchyně jest červeně žíhaná a teplá, toto pokorné klekání ducha!
Což, řeknete, tolik je toho v koflíku kávy? Jen se usmívejte, nezasvěcení. Píši pro věřící své setmělé a hřejivé církve. Ti srozumějí. |
Jak jinak, kdo se podívá blíže, pochopí...
|
|
| nahoru |
|
 |
Grimley

|
Zaslal: út únor 21, 2017 7:11 am Předmět: |
|
|
|
|
|
| nahoru |
|
 |
daymoon
Moderátor

|
Zaslal: út únor 21, 2017 7:48 am Předmět: |
|
|
Mám v pácu tento https://www.mall.cz/espressa/delonghi-ec-680r
Pákovej, za super peníze. _________________ Slunce je velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů
*´¨)
¸.•´¸.•*´¨) ¸.•*¨)
(¸.•` (¸.•` *daymoon*´¨)¸.•´¸.•*´¨) ¸.•*¨)
|
|
| nahoru |
|
 |
Italský hřebec

|
Zaslal: út únor 21, 2017 7:49 am Předmět: |
|
|
Vazne? S tak nenapadnym affiliate linkem?
|
|
| nahoru |
|
 |
Grimley

|
Zaslal: út únor 21, 2017 8:03 am Předmět: |
|
|
Koukám na to... ale je to díky prokliku z recenze kávovarů...opravdu tady nijak nevydělávám _________________ [img:b9a3a7a497]http://forum.ronnie.cz/images/uploads/img_1290793266_1.jpg[/img:b9a3a7a497]
|
|
| nahoru |
|
 |
Grimley

|
Zaslal: út únor 21, 2017 8:04 am Předmět: |
|
|
@daymoon : mrknu...díky... my máme právě v práci takovej podobnej jak jsem posílal.... tenhle pákovej mě ani nenapadl....nevyznám se v tom :))) _________________ [img:b9a3a7a497]http://forum.ronnie.cz/images/uploads/img_1290793266_1.jpg[/img:b9a3a7a497]
|
|
| nahoru |
|
 |
daymoon
Moderátor

|
Zaslal: út únor 21, 2017 8:41 am Předmět: |
|
|
Já chápu, že je potřeba utratit nějaký prachy, ale zdá se mi ten tvůj výběr docela rozšafnej :-) _________________ Slunce je velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů
*´¨)
¸.•´¸.•*´¨) ¸.•*¨)
(¸.•` (¸.•` *daymoon*´¨)¸.•´¸.•*´¨) ¸.•*¨)
|
|
| nahoru |
|
 |
PetkaB

|
Zaslal: út únor 21, 2017 9:07 am Předmět: |
|
|
Já jsem teda na kávu hodně zmlsaná - a myslím, že prostě tyhle kávovary dobrý kafe neudělají. Ale každej máme představu o dobrý kávě jinde.
Ale než tohle, to bych už raději zvolila na doma nějakou alternativní metodu přípravy kávy - dripper, moka konvičku, aeropress, frenchpress.
Každopádně kávu nekupovat v albertu a semlít těsně před přípravou..to udělá větší parádu než ty domácí pákový kávovary.
Ale kdybys chtěl být jo stylovej - mně se ukrutně líbí tohle: http://www.cerstvakava.cz/1472-rucni-kavovar-rok-espresso-maker-original/ _________________ Petra Bričová, KB5/ Funkční trénink Praha
|
|
| nahoru |
|
 |
Grimley

|
Zaslal: út únor 21, 2017 9:13 am Předmět: |
|
|
Ten ruční kávovar vypadá jak nějakej chirurgickej nástroj z polní nemocnice druhý světový války :D
Díky za koment...každopádně já nejsem zrovna moc milovníkem "alternativna" a právě z toho "moderního" mi to kafe chutná :)))) _________________ [img:b9a3a7a497]http://forum.ronnie.cz/images/uploads/img_1290793266_1.jpg[/img:b9a3a7a497]
|
|
| nahoru |
|
 |
visual

|
Zaslal: út únor 21, 2017 9:19 am Předmět: |
|
|
pridavam se ke smeru alternativy a kupovat cerstvou kavu+umlit:
mam doma moka konvici a frenchpress.
Naklady na oboje 1500kc.
Ve frechpressu kava za 4min.
Dnes je IN mit doma masinu na kafe-ale nevidim v tom sebemensi duvod!
|
|
| nahoru |
|
 |
PetkaB

|
|
| nahoru |
|
 |
| |
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Populární značky:
|