Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: út červenec 21, 2026 1:37 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: pá červenec 24, 2026 7:32 pm Předmět: 24.7

Dobrý den, vážení přátelé a kamarádi.

Přináším další aktualizaci z mé cesty za úplným zotavením, návratem do normálního života a hlavně zpět k tréninku.

Další kontrola dopadla velmi dobře. Pan doktor zkontroloval funkčnost ruky a její rozsah pohybu. Ano, rameno stále hodně bolí, ale nebudu si tady stěžovat. Každý ví, že po takto náročné operaci to není žádná legrace.

Některé medikamenty mi už byly vysazeny. Nyní užívám pouze léky, které mi lékař předepsal, a to v přesně stanoveném denním dávkování.

Stala se mi ale jedna nepříjemná věc. Jedny kapsle mi vůbec nesedly a jeden den mi způsobily opravdu velké zažívací potíže. Bohužel ne každému sednou stejně a u mě tomu nebylo jinak. Tyto kapsle už byly vysazeny a nyní je vše opět v pořádku.

Ukážu vám také fotografii léků, které momentálně užívám. Jsou to tablety, kapsle a další předepsané medikamenty. Je toho opravdu hodně, ale bohužel je musím podle doporučení lékařů užívat.

Požádal jsem lékaře, zda by bylo možné snížit denní dávkování alespoň na polovinu. Vysvětlil jsem jim, že mám obavy z dlouhodobého zatížení organismu takovým množstvím léků, především ledvin, jater, žaludku a dalších orgánů.

Nakonec jsme se dohodli na polovičním dávkování. Zároveň mě ale upozornili, že musím počítat s tím, že bolest nebude tolik utlumená a bude výrazně silnější.

Odpověděl jsem, že si to uvědomuji, ale chtěl bych alespoň trochu ulevit svému organismu a zbytečně ho nezatěžovat tak velkým množstvím léků.

Ještě bych chtěl upozornit na jednu věc.

Pokud má někdo z vás předepsaný Omeprazol 20 mg, doporučuji, aby si ověřil, zda mu tento lék opravdu vyhovuje. Mně bohužel vůbec nesedl a způsobil mi nepříjemné komplikace. Není to chyba léku, každý organismus reaguje jinak. Prostě se to někdy stane.

Právě z tohoto důvodu mi lékař dávkování snížil na minimum. Nyní užívám pouze jednu kapsli denně, protože mi vysvětlil, že alespoň jednu kapsli denně musím brát.

Jedná se o Omeprazol 20 mg, který je vidět i na fotografii léků, kterou jsem přiložil.

Příští týden ve čtvrtek mě čeká velká kontrola. Bude to přesně dva týdny po operaci a čeká mě kompletní vyšetření – rentgen, sono a magnetická rezonance, aby se lékaři mohli podívat dovnitř a ověřit, že je všechno v pořádku.

Je to takové bezpečnostní ověření a kontrola, aby se nic nezanedbalo.

Za sebe ale můžu říct, že po psychické stránce jsem na tom velmi dobře. A jak už jsem několikrát říkal, je to hlavně díky všem lidem kolem mě, kteří mě podporují a pomáhají mi.

Jinak pro pobavení mi kolegové a známí říkají chameleon, protože levá strana těla hraje každý den jinými barvami. Je to od fialové přes žlutou, modrou až po červenou – prostě přesně tak, jak to po takových operacích někdy bývá.

Samozřejmě je to jen takový vtip a legrace, kterou si ze mě dělají lidé kolem mě.

Říkají, že vlastně ani nepotřebuji tetování, protože ho mám přirozeně a ještě k tomu originální a krásné.

Zatím stále žádné cvičení ani rehabilitace ruky. Pořád je v klidové poloze přesně tak, jak mi lékaři řekli. Už mě to samozřejmě začíná dost trápit, ale bohužel to musím vydržet. Ještě minimálně do čtvrtka, kdy mě čeká další kontrola a lékaři mi řeknou, jaký bude další postup.

S ortézami jsem spokojený. Jediné nepříjemné je, že při sprchování se musí ortézy vyměnit a hlavně se musí kompletně zakrýt levá strana těla sáčkem a překrýt ručníkem, aby se náhodou nedostala voda do žádné rány.

Každé ráno si pravidelně kontroluji všechny rány a provádím dezinfekci, aby se předešlo případným zánětům, infekcím nebo jiným komplikacím.

Ještě jsem zapomněl zmínit, že jsem dostal antibiotika v injekční formě a budu je pravidelně dostávat obden. Nebudu je užívat v podobě tablet, ale právě injekčně. Takže uvidíme, jak bude vše pokračovat.

Co se týče stravy, jím normálně všechno, co mám doma. K tomu si občas dám protein, ale opravdu jen výjimečně – například večer před spaním nebo maximálně jedenkrát denně. Nejedná se o žádné velké množství. Občas si také dám s džusem kreatin, ale pouze kolem 10 gramů, spíše jen jako doplněk.

Na těle už ale vidím, že po týdnu a půl až dvou týdnech bez cvičení a jakéhokoliv tréninku je organismus oslabený a svaly začínají mizet. To je ale pouze můj vlastní pocit a domněnka.

Lékaři mě ale ujistili, že pokud bude všechno probíhat dobře, postupně se začne s lehkým cvičením – ne s kulturistikou nebo těžkým posilováním, ale například s gumami, lehkým pohybem a protahováním. Všechno budu pro vás určitě dokumentovat, protože další fáze už bude mnohem zajímavější než současné období, kdy prakticky jen odpočívám a nic nedělám.

Možná mi začátek rehabilitace doporučí přibližně po dvou měsících, ale všechno se ukáže podle výsledků kontrol.

Podle lékařů se nyní teprve vytváří nová tkáň a všechno se postupně spojuje. Operované části jsou zatím v první fázi hojení – jednoduše řečeno jsou opravené a sešité, ale tělo potřebuje čas, aby vše správně zpevnilo.

Celý operační plán a všechny provedené zákroky jsem už zveřejnil a popsal podle originálních lékařských zpráv a operačních protokolů.

Teď je nejdůležitější dát tělu čas. Jak mi řekl doktor, nic neuspěchat. Pokud bych začal příliš brzy a přetížil to, mohlo by to mít opačný efekt a celá operace by mohla být zbytečně ohrožena.

Takže zatím pokračuji přesně podle pokynů lékařů.

Přeji všem krásný zbytek dne a před sebou krásný víkend.

Hlavně na sebe dávejte pozor a pečujte o své zdraví. Máte ho jen jedno, tak si ho važte a buďte opatrní.

Mates-daoc · Zaslal: pá červenec 24, 2026 7:34 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: čt červenec 30, 2026 7:05 pm Předmět: 30.7

Zdravím vás, kamarádi.

Další aktualizace po několika dnech, které byly ve znamení stejné rutiny.

Ve čtvrtek, tedy dnes, jsem byl na velké kontrole v nemocnici, kde mě operovali. Proběhla kompletní kontrola všeho důležitého. Lékaři kontrolovali všechny podstatné aspekty, aby zjistili, jestli rekonvalescence a rehabilitace probíhají podle plánu.

Opak byl ale pravdou – všechno jde mnohem rychleji, než očekávali. Je to dáno mým tělem, regenerací, tím, že jsem od malička sportoval, a také dalšími faktory, které mají na hojení vliv.

Když řeknu, že sami lékaři mi řekli, že něco takového za svou praxi ještě neviděli a že tak rychlou regeneraci u člověka v mém věku nečekali, tak to pro mě hodně znamená. Doslova mi řekli, že přede mnou smekají a že si zasloužím velký respekt. Jsou velmi spokojeni s průběhem hojení i s tím, jak rychle se všechno vyvíjí.

Od operace je to nyní 20 dní. Jak mi lékaři vysvětlili, právě teď se vytváří nová tkáň, nové vazy a kolagen a všechno se postupně spojuje dohromady.

Nebudu ale nic přikrášlovat. Dnes jsme sundali bandáž, respektive ortézu, a je pravda, že jsem rukou dokázal hýbat. Nebyly to žádné velké pohyby, jen několik centimetrů, a samozřejmě to bylo dost bolestivé, protože ruka začíná znovu pracovat. Přesto fungovala lépe než před operací. Dokázal jsem ji dát více k tělu a pohyb byl znatelně lepší.

Necítil jsem však tu nepříjemnou bolest, kterou jsem měl před operací. Byla to spíš bolest z hojení – v místech, kde je vše sešité a operované. Přesně na to mě lékaři předem upozorňovali.

Také mě upozornili, že bolesti budou ještě poměrně silné, pokud nebudu užívat léky proti bolesti. Já jsem ale po dohodě se všemi lékaři většinu léků výrazně omezil a nechal si jen minimum, protože mi nedělají dobře. Všechno ale probíhá po konzultaci s lékaři a s jejich souhlasem.

Také jsem s doktory probíral to, že mi chybí pohyb. Řekl jsem jim, že když mám zakázanou motorku, nemůžu pracovat a ani sportovat. Ano, teď jsou školní prázdniny, takže si určitě vezmu nějakou literaturu nebo učivo z němčiny a budu pokračovat ve studiu. To ale není to, co mi nahrazuje pohyb nebo moje hobby.

Nakonec jsme se s doktory shodli a od pondělí to budu řešit i s rehabilitačním pracovníkem, který mě bude mít na starosti. Domluvili jsme se, že bych v sobotu mohl zajít na trénink, pokud budu chtít. Doktor mě ale důrazně upozornil, že nesmím trénovat operovanou ruku. Jde pouze o ten psychický pocit, abych byl zpátky v prostředí, které mám rád, a srovnal si to i v hlavě.

Určitě tedy budu cvičit jen nohy a břicho podle doporučeného plánu. Operovanou ruku nebudu zatěžovat vůbec.

Dnes jsme také natočili krátké video, jak ruka momentálně funguje. Bohužel se kamarádce nepodařilo video správně uložit, takže natočíme nové. Ukážeme v něm, jaký je pokrok v rekonvalescenci – rozsah pohybu, rotaci i celkovou pohyblivost.

Dnes jsme také pod dohledem lékaře zkoušeli, jak se zlepšil nejen cit, ale i síla v ruce. Bez větších problémů jsem dokázal zatáhnout zátěž o hmotnosti tří až čtyř kilogramů. Potom jsem ale sám řekl, že už nechci dál riskovat. Lékař souhlasil.

Po celou dobu mě pečlivě sledoval a pomocí zobrazovací techniky kontroloval, jak se při pohybu chovají šlachy, vazy a operovaná oblast. Viděl, jak se všechno natahuje a pracuje, takže jsme nepřekročili žádnou rizikovou hranici ani ruku zbytečně nepřetěžovali. Šlo jen o lehké rozhýbání, protože byla dva týdny zcela znehybněná v jedné poloze a pohyb jí samozřejmě chyběl.

Určitě natočím nové krátké video, abyste mohli vidět, jak rekonvalescence pokračuje.

Když budu upřímný, za těch pár týdnů jsem zhubl. Ale vůbec si s tím nedělám starosti. Vím, že se váha časem vrátí zpátky. Pro mě je teď nejdůležitější, aby bylo rameno úplně v pořádku.

Uvidíme, jak dopadne víkend. V pondělí už začínám kompletní rehabilitaci. Celý rehabilitační plán je přibližně na osm až deset měsíců, takže mě čeká ještě dlouhá cesta k úplnému zotavení.

Věřím ale, že všechno dobře dopadne a rameno bude zase plně funkční. A třeba jednou bude znovu zvládat i velké váhy. Když to přeženu, třeba zase 200 kilogramů na bench. I když jsem běžně benčoval kolem 160 kilogramů, věřím, že pokud bude rameno silné a zdravé, vrátí se časem i ta maximální síla.

Jak už jsem psal, se servisem, lékaři i se všemi lidmi kolem jsem naprosto spokojený. Dávají mi obrovský impuls a ukazují mi, jak by se lidé měli chovat jeden k druhému. Mám k nim obrovský respekt a vážím si všech zdravotníků, lékařů, sester, rehabilitačních pracovníků i všech ostatních, kteří se o mě starají. To už asi nemusím znovu opakovat.

Moc jim za všechno děkuji a věřím, že budeme dělat další pokroky a pokračovat dál.

Co bych ještě dnes zmínil ohledně lékařů – už mi dovolili rameno kompletně chladit, protože mi vytáhli stehy. Kontrolovali i všech osm drobných ran po robotické operaci a řekli, že jsou téměř zahojené.

Můžu si tedy rameno opatrně natírat chladivou mastí, ale musím dávat pozor, abych s ním zbytečně netahal nebo ránu nějak nenarušil, dokud se vše úplně nezahojí a nehrozila infekce.

Od lékařů jsem také dostal na předpis chladivé masti, které vám později ukážu nebo vyfotím. Kromě toho jsem dostal i speciální chladivé gelové polštářky. Jsou opravdu výborné. Rameno krásně ochladí, na nějakou dobu ho zklidní a pak je jen vystřídám za další. Opravdu to hodně pomáhá proti bolesti.

Snažím se totiž co nejvíce omezit všechny tablety proti bolesti.

Bohužel jsem dnes musel znovu dostat tři injekce. Jedna byla antibiotická, druhá obsahovala speciální léčivou směs a třetí byla dlouhodobě působící injekce proti bolesti. Nebyla to ale silná opioidní léčba. Jak mi lékaři vysvětlili, šlo o nejnižší stupeň analgetické léčby, nikoliv o středně silné nebo silné léky.

Po aplikaci jsem si musel na chvíli odpočinout a posedět. Jakmile léky začaly působit, cítil jsem výraznou úlevu a mohl jsem zase normálně fungovat.

Tyto injekce vydrží působit déle než tablety. Ty, které nyní dostávám, účinkují přibližně 12 až 16 hodin. Ty nejsilnější jsem dostával bezprostředně po operaci a jejich účinek trval i více než 16 hodin. Jakmile ale přestaly působit, člověk byl úplně vyčerpaný a mimo. Ten pocit se těžko popisuje – nebyl příjemný a jsem rád, že už je nepotřebuji.

Dobře, přátelé, zkusím vám přidat všechny fotografie. A pokud se všechno podaří, tak v sobotu nebo během víkendu natočíme další krátké video z rehabilitace. Nepůjde o trénink ruky, ale spíš o lehké cvičení a návrat do prostředí, které mám rád. Ještě nemáme domluvený přesný čas, ale až bude vše potvrzené, určitě vám dám vědět.

Děkuji vám všem za podporu, zprávy i povzbuzení. Opravdu si toho moc vážím.

decarabas · Zaslal: čt červenec 30, 2026 7:25 pm Předmět:

To sú poväčšine skvelé správy, som veľmi rád, že sa to vyvíja správnym smerom. Hádam, že to bude čoskoro za tebou. Držím palce do budúcna.

_________________
Voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství. Koho to sere?

(Joe Hallenbeck - Posledny skaut)

Mates-daoc · Zaslal: čt červenec 30, 2026 7:26 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: út srpen 04, 2026 9:42 am Předmět: 4,, August

Dobrý den, vážení přátelé a kamarádi.

Zase pár dní uplynulo, zase pár dní regenerace a rehabilitace. Nastaly docela velké změny – a určitě pro mě k lepšímu.

O víkendu jsme se zkoušeli trošku rozhýbat a zapojit tělo pod dohledem rehabilitační pracovnice. A musím říct, že to tělo, když několik týdnů pořádně necvičí, je opravdu katastrofa. Je vidět, jak rychle se to projeví.

Za těch pár týdnů, kdy člověk špatně jí, nebo se jen snaží nějak dodržovat stravu, která není úplně taková, jakou by si přál, a hlavně když chybí pohyb a těžký trénink, jde všechno hodně poznat.

Tělo hodně zchátralo, když to přeženu. Šlo dolů několik kilo – přesně nevím kolik, protože čísla se trochu lišila, ale kolem sedmi kilo určitě. Ale vůbec to neřeším. Jak svoje tělo znám, zase to půjde postupně nahoru.

Podle fotek, videí a také podle kontroly přítelkyně a kolegy je vidět, že tělo ten trénink prostě potřebuje a potřebovalo.

Takže pokračování je, že od pondělka začal můj rehabilitační cyklus, nebo takzvaný reha plán, reharegenerační plán – nebo jak bych to správně nazval. Prostě návrat zpátky do normálu.

Je naplánovaný na osm až dvanáct měsíců. Kolem desátého měsíce už by měl být takzvaně „schůzkový“ a bude se tam už více zatěžovat ruka, rameno a další části těla.

Ale to nepředbíhejme, na to je ještě dost času. Všechno se bude odvíjet podle toho, jak bude tělo regenerovat, jak se bude všechno hojit – šlachy, vazy a všechno ostatní.

Takže nebudu nic uspěchávat a všechno bude postupně pokračovat.

Rehabilitační cyklus zahrnuje hodně věcí a hodně specifických věcí.

Ty vedlejší, takzvaně nepohybové nebo odpočinkové procedury, jako je kryosauna, akupunktura, masáže a další léčivé procedury, patří samozřejmě do mojí rehabilitace, ale beru je tak trochu bokem. Jsou to věci, u kterých si člověk může, když to přeženu, i trochu odpočinout.

Potom jsou další části rehabilitace, kde mám ze začátku takzvaně těžší masáže. Do budoucna už to ale nebudou jen reha masáže, ale spíš takzvané svalové masáže. Ty ale přijdou postupně.

Hlavně u společnosti Reha Life, která se u nás v Berlíně hodně zaměřuje na sportovní rehabilitaci a sportovní masáže, jsem prakticky zapojený do jejich rehabilitačního cyklu kvůli mému rameni.

Mám doporučenou trenérku, která se o mě bude starat, a pojedeme takzvaně na rozhýbání celého systému – rameno, ruka a všechno kolem.

Ale pozor, mám ještě druhou trenérku, se kterou budu speciálně pracovat na tom, abych se postupně vracel ke svému režimu těžkých tréninků. To znamená k tomu, co jsem kdysi jel. Pomalu začít zapojovat první tréninky, znovu napojovat svaly a postupně se připravovat na návrat k těžším vahám, aby ten přechod byl pro tělo jednodušší.

Takže vlastně jeden trenér bude na rehabilitační část – na tu lehčí, pohybovou, a druhý trenér na moje „nesmysly“ s činkami a těžkými tréninky.

Takže rehabilitace od pondělka začala. Včera už jsem měl první lekce a dneska je tělo hodně unavené. Dnes mám ale odpočinkový den – jen kryo, ledování a masáž. Takže bych řekl, že dneska je takové lehárko.

Zítra je zase kontrola a hned potom další rehabilitace. To znamená klasické cvičení, akupunktura a další procedury. Všechno je rozepsané, takže se jede podle času a daného režimu.

Udělali jsme narychlo druhé video v ambulanci ohledně pohybu. Naštěstí se nahrálo a mám ho v telefonu. Obraz je sice katastrofa, ale pokud se nám ho podaří stáhnout, tak ho nahraju.

Jen berte prosím v potaz, že to tělo už není to, co bylo před několika měsíci, kdy jsem tvrdě trénoval. Hodně spadlo a zvadlo, ale to je v téhle situaci naprosto normální.

Ještě bych chtěl podotknout jednu věc. Vím, že si někteří myslí, že jsem kdysi něco bral kvůli tomu, jak jsem trénoval. Možná vás tím trochu zklamu, ale byl jsem čistý. A to z jednoho jednoduchého důvodu – kdybych něco bral, v nemocnici by na to při všech vyšetřeních a testech přišli a byl by z toho docela průšvih.

Ne že bych jako sportovec něco bral a nechtěl to přiznat. Musel bych to uvést do lékařských zpráv a dokumentace a všechno by tam bylo zaznamenané. Naštěstí jsem nic takového neměl. Takže lékařské zprávy, testy a všechna vyšetření na zakázané látky vyšly negativně.

I když mi doktoři po operaci navrhovali určitou léčbu a stále ji zvažují, zatím jsme ji odsunuli na druhou kolej. Bude se to ještě řešit se specialisty.

To jen říkám jako doplňující informaci. Jestli by to bylo lepší, nebo horší, to dnes stejně nikdo nedokáže s jistotou říct.

No, co bych ještě řekl k rehabilitaci a celému rehabilitačnímu systému. Je toho víc.

Dokonce jsme teď v pondělí měli takzvanou poradu s dietologem, respektive s člověkem, který se zabývá výživou a životosprávou. Po zhruba hodinové diskuzi jsme společně došli k tomu, že je vlastně zbytečné se mnou nějak podrobně řešit stravu.

Paní sama řekla, že je vidět, že nejsem žádný nováček a že dobře vím, co je pro mě vhodné a co naopak ne. Za ty roky jsem svoje tělo poznal natolik, že už si dokážu udělat vlastní představu o tom, co mi prospívá a co ne.

Proto se jídelní plán, který byl původně navržený jako součást rehabilitačního programu, nakonec ruší.

Paní si původně myslela něco jiného, protože neviděla celou moji zdravotní dokumentaci. Do rehabilitačního týmu byla přizvaná až později kvůli tomu, že jeden z členů týmu, který se mnou měl spolupracovat, onemocněl. Bohužel musel z rehabilitace odstoupit a narychlo se za něj hledala náhrada.

Proto neměla k dispozici všechny informace o mém zdravotním stavu před operací ani po ní. Po naší společné diskuzi ale rychle zjistila, že jako sportovec, který se několik let věnuje tréninku, už dobře vím, co je pro moje tělo správné.

Mates-daoc · Zaslal: čt srpen 06, 2026 8:56 am Předmět: 6.August

Zdravím, kamarádi a přátelé.

Další pár hodin, nebo spíš pár dní, je za námi. Už jsem postoupil na začátek rehabilitačního plánu. Některé věci už mám za sebou, dokonce několikrát.

Co můžu doporučit a co se mi zatím strašně moc líbí, je kryosauna, nebo spíš kryokomora. K tomu je nastavitelná sauna – ne úplně klasická horká – a následný odpočinek ve whirlpoolu. Zatím jedu dvě taková kolečka na začátek.

Docela dost mě to odrovnalo, ale zároveň mi to neuvěřitelně nastartovalo tělo. Po prvním kolečku jsem byl dost unavený, ale když jsem šel po druhém kolečku znovu do kryokomory, jako by tělo dostalo nový příval energie. Sauna už pak byla jen takovým příjemným zakončením a nakonec následoval odpočinek ve whirlpoolu.

Takže tohle opravdu doporučuju.

Ano, už mám za sebou i pár cvičení. Mám takzvané Übungen (cvičení) s rehabilitačním trenérem. Neučí mě klasické kulturistické cviky, ale speciální rehabilitační cvičení. Doporučil mi i některé pomůcky, ale říkal, že je nejspíš ani nebudu moc potřebovat, protože v rehabilitačním plánu mám masáže, akupunkturu a další procedury.

Jsou tam také různá cvičení zaměřená na nervový systém, svalový systém, prokrvení, nervy a celkovou regeneraci. Takže zatím nemusím nic dalšího pořizovat.
Ohledně těch speciálních cvičení na moje zmrzačené rameno, biceps a prsní sval – jsou opravdu specifická. Dají se sice někde dohledat na internetu, ale skoro jsem je nikde neviděl. Až teď jsem se s nimi pořádně seznámil.

Poctivě jsme je procvičovali. Hodně jsem se soustředil a snažil jsem se. Přiznám se, že jsem občas udělal i něco navíc, než mi bylo doporučeno, třeba v rozsahu pohybu nebo v počtu opakování. Chci se totiž vrátit s co nejlépe opraveným ramenem. Nejde mi ani tak o to být zpátky co nejrychleji, ale hlavně co nejlépe. Nechci nic zanedbat.

Trenérka mi jasně řekla, že na to, že dnes začíná třetí týden po operaci, je můj stav fantastický. Poděkoval jsem jí, ale popravdě víc děkuju svému tělu než sám sobě, že to takhle zvládá.

Bolest je ale opravdu obrovská. Můžu říct, že už několik dní jsem se pořádně nevyspal, spíš vůbec. Jak už jsem říkal, vysadil jsem úplně všechny medikamenty, tedy všechny léky proti bolesti, včetně opiátů. Samozřejmě po domluvě s doktorem. Ten mi řekl, že si tím budu muset projít a že to bude bolet. Odpověděl jsem, že to beru.

Takže teď jedu úplně bez jakýchkoliv tlumících léků. A možná je to nakonec dobře. Doktor říkal, že kdyby bolest nebyla, mohl bych jít za svou hranici a třeba si znovu ublížit nebo něco pokazit. Bez léků mám jasnou hranici, kdy už tělo říká dost. Ta bolest je opravdu hodně cítit a podle mě je to lepší. Ale je to jen můj názor. Každý doktor na to může mít jiný pohled.

Doktoři mi říkali, že většina lidí by v této fázi dál brala všechny předepsané léky na rekonvalescenci. Jsou to ale hlavně léky proti bolesti a na spaní. Není tam nic, co by přímo podporovalo regeneraci. Spíš naopak – jsou to léky, které zatěžují organismus.

Víme přece všichni, že tablety zatěžují játra, ledviny a další orgány. Dokonce se někdy bere jeden lék, aby zmírnil vedlejší účinky jiného. To už mi připadá opravdu postavené na hlavu.

Proto jsem se rozhodl, že nebudu zbytečně zatěžovat játra, ledviny, srdce ani žaludek a zkusím to zvládnout bez nich, pokud to půjde.

Dokonce jsme byli včera večer ještě cvičit, ale tentokrát už s druhou trenérkou. Ta mě potom bude připravovat už po té silovější stránce. To znamená klasické cviky, které běžně cvičíme. Už to nejsou jen čistě rehabilitační cviky, ale spíš takový přechod k silovému tréninku. Samozřejmě všechno podle toho, co rameno dovolí. Postupně se vrátíme k benči a dalším cvikům, ale všechno má svůj čas.

Tentokrát jsme si společně zacvičili nohy. Přiznávám, že jsem je poslední dobou trochu zanedbával. Pořád jsem si říkal, že je půjdu odcvičit, ale psychicky jsem na to neměl sílu.

Dali jsme si lehké předkopávání, leg press, zakopávání a výpony na lýtka. Potom ještě asi půl hodiny různých protahovacích a mobilizačních cviků na levou ruku a rameno. Nebyl to klasický stretching, spíš jemné rehabilitační pohyby. Žádná bolest – jen položit ruku, natáhnout ji a lehce propnout. Prostě opravdu opatrně.

Bolí to opravdu hodně. Jak už jsem říkal, několik dní jsem se pořádně nevyspal. Uvnitř ramene cítím, jako kdyby to všechno táhlo a trhalo. Ten pocit se těžko popisuje, ale kdo něco podobného zažil, asi ví, o čem mluvím.

Doktoři mi jasně vysvětlili, že je to normální. Tělo se hojí, všechno se uvnitř srůstá a regeneruje, takže bolest k tomu prostě patří. Řekli mi, že s ní musím počítat ještě několik měsíců. Já na to říkám: dobře, s tím jsem počítal.

Zítra je pátek a čeká mě menší kontrola. Půjde spíš jen o běžnou kontrolu stavu. Ta větší nás čeká příští týden, pravděpodobně ve středu nebo ve čtvrtek. To už budou kompletní rentgeny a další vyšetření, aby se zkontrolovalo, jak se všechno hojí a jestli je všechno v pořádku.

Takže budeme pokračovat dál.

Natočili jsme hodně videí – tréninkových i rehabilitačních – a chtěl bych v tom pokračovat. Jen se mi zatím nedaří je nahrávat přes telefon, ať už přímo na Ronyho, nebo kamkoliv jinam. Buď to neumím, nebo mi telefon prostě stávkuje. Zkrátka mi to nejde.

Ještě jsou nějaké další možnosti, takže to zkusím přes YouTube a sdílení odkazů. Trochu mě to štve, ale spíš je to moje chyba. Určitě to jde jednodušeji, než jak to dělám já.

Každopádně ta videa už existují. Je jich docela dost, přes dvacet nebo třicet. Jsou tam záběry jak z tréninků, tak přímo z rehabilitačního střediska. Některá budu muset zpracovat přes počítač, protože jsou na nich v pozadí další lidé.

Rehabilitační trenérka i zdravotní sestra mi přímo řekly, že jim natáčení nevadí. Přesto bych raději některým lidem v pozadí rozmazal nebo pomocí umělé inteligence zakryl obličeje, aby z toho dneska náhodou nebyl nějaký problém.

Jinak mám natáčení videí i focení v rehabilitačním centru, ve fitness centru i v dalších zařízeních povolené. Takže o obsah určitě nebude nouze. Videa už jsou natočená a postupně je začnu zveřejňovat.

No, k čemu jsem se musel doktorům přiznat? Nedávno jsem vytáhl malou Hondu a musel jsem se na deset minut opatrně projet. Prostě mi to nedalo. Ale myslím si, že tenhle malý prcek mi nijak neuškodil.

Jinak malá i velká bestie jsou pořád v garáži. Oba bavoráky tam stojí a je tam i Hornet. Na ty si ale zatím vůbec netroufám. Mám z nich respekt, hlavně kvůli rameni.

Nemůžu se totiž pořádně opřít do řídítek. Kdo jezdí na motorce, ten ví, že ramena dostávají zabrat. A když jedno rameno ještě pořád není plně funkční, tak se to na jedné ruce zvládá opravdu těžko.

Jasně, možná by to nějak šlo, ale nechci nic pokoušet ani zbytečně riskovat. Takže obě malé bestie i tu velkou zatím nechám stát v garáži.

Nechám je jen kompletně zkontrolovat – tlak v pneumatikách, technický stav a všechno ostatní – abych byl připravený. Až mi rameno za pár týdnů dovolí víc, zkusím se na nich zase opatrně projet.

Pokud bude moje rekonvalescence pokračovat tímhle tempem, tak jsem nadmíru spokojený.

Lidé kolem mě odvádějí perfektní práci. Jak už jsem několikrát říkal, všem moc děkuju a opravdu si jich vážím.

Teď se ale musím přiznat k jedné věci. Už dříve jsem dostal pozvání na radnici městské části tady v Berlíně kvůli tomu incidentu, kdy jsem raději položil motorku i sám sebe na zem, než abych zranil dvě malé děti.

Řekli mi, že až to můj zdravotní stav dovolí – třeba za měsíc nebo za několik týdnů – chtěli by mi na začátku školního roku nebo po prázdninách oficiálně poděkovat. Byla tam i maminka s tatínkem těch dětí. S oběma jsem v kontaktu a jsou rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Já ale pořád říkám, že za to nikdo nemůže. Prostě se to stalo. Udělal bych to znova . Udělal jsem jen to, co by podle mě udělalo 99,9 % lidí. I když jsem už slyšel od dvou lidí, že oni by to prý neudělali. S těmi jsem se raději dál nebavil. Jen jsem řekl, ať odejdou, a tím to pro mě skončilo.

Co se týká toho poděkování na úřadě, nejdřív jsem ho odmítl. Nedávno jsme o tom ale znovu mluvili a nakonec jsem řekl, že přijdu.

Poprosil jsem je ale o jednu věc. Pokud mi chtějí předat nějakou cenu, plaketu, vázu nebo trofej, přijmu ji, ale jen pod jednou podmínkou. Nechci žádnou velkou mediální pozornost, žádné velké projevy ani potlesk.

A hlavně jsem navrhl, že tu cenu následně společně vydražíme. Peníze z dražby půjdou na dobročinné účely, konkrétně dětem. Myslím si, že právě tak to bude mít největší smysl.

Na úřadě jsem také poprosil, aby se z toho nedělala žádná velká mediální událost. Nechci focení ani velké články v novinách. Pokud někdo napíše krátkou zprávu, tomu se asi nevyhneme, ale opravdu bych byl rád, aby se kolem toho nedělal zbytečný rozruch.

Ty děti za nic nemůžou. Jsou to prostě děti. Bylo jim tři a pět let. Vzpomeňte si, jací jsme byli v tomhle věku my. Já za sebe můžu říct, že jsem byl pěkné číslo.

Takže asi tak. Ještě se vám určitě ozvu. Teď je pro mě ale nejdůležitější jediná věc – rehabilitace a zase rehabilitace.

Turakam · Zaslal: čt srpen 06, 2026 9:25 am Předmět:

Si borec, obdiv!

_________________
"I guess he’s taking Hunt to Takedown City, where the pain is free and the hits are plenty."
On to Turakam nemyslí zle, občas jsou ty jeho poznámky na ránu, ale většinou jsou dost na místě. To je takový náš Dr. House
"Conor Bless"

Mates-daoc · Zaslal: pá srpen 07, 2026 7:21 am Předmět: 7.August

Zdravím, přátelé. Přeju všem krásné páteční, frajtag ráno. Konec vašeho pracovního týdne se blíží ke konci a je krásně.

Celý týden bylo přes třicet stupňů, dokonce i pětatřicet. Tuhle teplotu mám na mě moc, ale vím, že dětem a dalším lidem to dělá radost. Takže léto je od toho, aby bylo léto. 😄

Dokonce jsem se včera díky tomu, že jsem si vzal krátké tričko, protože jsem chtěl trošku nabrat taky nějaký ten sluneční vitamín, během dvou hodin spálil. Naštěstí jen na rukách a na krku. Nebylo toho moc, ale spálil jsem se. Takže takhle.

Já jsem takový člověk, který má radši chládek než třicítky nebo čtyřicítky. Miluju podzim a jaro, to je pro mě nejkrásnější období. Když je krásných dvacet stupňů, fouká příjemný, čerstvý vítr a svítí sluníčko, to je prostě krása.

No, ale o co se hlavně jedná. Včera jsem to nedopsal, protože ty rehabilitace přes den jsou hodně, hodně natlačené a mám skoro sedm, když to tak řeknu, sedm kurzů nebo sedm takových úseků cvičení a rehabilitace, skoro denně.
Včera jsem ještě večer absolvoval tři hlavní úkony, které byly naplánované.

První byla kryosauna, nebo jak tomu říkají – Eiskabine, případně Icebox. „icebo. Kühlshhrank x“ není německy, ale asi každý víte, co je kryosauna. 😄

Ale ta kryosauna, kterou tam měli, je, jak bych to řekl, trošku jiná. Není to taková ta krabice nebo plechovka, do které vlezete, oni vás zavřou a ven vám trčí jen hlava. Tahle kryosauna je trošičku větší. Je to vlastně taková větší krabice, větších rozměrů, když to tak řeknu. Není to ten oválný prostor o rozměrech metr šedesát nebo metr čtyřicet, do kterého pořádný člověk skoro ani nevleze, zavřou ho tam a čouhá mu jen hlava.

Tahle je trošičku větší. Nahoře je prakticky taková menší plachta, děrovaná, aby se dalo dýchat. Nemohl jsem udělat fotku, protože jsem u sebe neměl telefon. Tak příště poprosím sestřičku nebo někoho, jestli mi to umožní. Teda pokud zase nezapomenu. 😄

Do toho vlezete a oni vám nastaví teplotu. Všechno se připravuje dopředu, nejsem tam samozřejmě sám, těch klientů je víc. Nastaví se nějaká začátečnická teplota, aby si člověk pomalu zvykal, a pak vleze do té – ne místnosti, ale spíš do té krabice – a čouhá mu ven jen hlava.

Jasně, že má na sobě rukavice a trenky, které jsou vycpané, aby to nezmrzlo. A trošičku vám namažou prsty takovým olejem nebo něčím podobným, jak bych to řekl, na ochranu proti tomu chladnému plynu. Já bych řekl spíš proti tomu mrazivému plynu.
Po této proceduře jsem byl po několika sekundách okamžitě přemístěn, nebo mi spíš řekli, ať z toho vejdu do takové druhé místnosti, která byla hned vedle. Sednul jsem si tam a vypadalo to jako malá domácí sauna. I tam byla nastavitelná teplota. Nebylo to ze začátku nastavené nějak moc, myslím, že tam bylo přes padesát pět stupňů. Pro mě to byl takový teplotní šok, ale pro tělo, samozřejmě. 😄

Tam jsem si poseděl asi dvě minuty. Nedokážu přesně popsat, jak dlouho jsem tam měl být, protože mi vždycky sestřička nebo pracovník, který mě měl na starosti, ukazoval, kdy mám jít ven a kdy ještě ne.

Když tohle skončilo, sednul jsem si tam na židli. Ptali se mě, jestli nechci něco k pití, a já ze srandy říkám: „Ich brauche Bier.“ Že potřebuju pivo. 😄 Tak se na mě podívali a já hned: „Ne, ne, to je špás.“ Prostě sranda. A pak jsem jim ještě řekl: „Dass ich keine Deutschen…“ No, tak z toho byla další taková sranda. 😄

Tuhle proceduru jsem podstoupil dvakrát, celou tu rundu. Ale ta druhá byla, řekl bych, trošičku náročnější. Byla tam větší zima a trošičku déle. I v té horké komoře byla vyšší teplota, ale nedíval jsem se, kolik přesně. Byl jsem tam jenom dvě minuty, protože mi ukazovali, že je stop, a fakt už jsem toho měl dost. 😄

No, pak jsem šel do vířivky, do takové malé, řekl bych pro čtyři lidi. Ale když tam vlehne jeden člověk, tak už je vlastně malá. 😄 Bylo to jenom na odpočinek.

A potom nastupovala další procedura.

Po této proceduře jsem se přemístil do takové masážní místnosti, kde paní nebo slečna, když to tak řeknu, abych neurazil, přinesla hřejivé deky, ale jenom na to rameno. A k tomu takové hřejivé, ale opravdu hodně hřejivé až pálivé kameny, které položila přímo na rameno, tam, kde jsem byl hlavně operovaný.

Samozřejmě ne přímo na ty rány, respektive na místa, kde to mám vrtané, na ty díry. Báli se, aby se do toho nedostala nějaká infekce a podobně. Ty operační rány už jsou sice zahojené, ale ne na sto procent. Vždycky se může stát, že se něco teplem znovu otevře nebo popraská. Takže to pokládali opatrně bokem a dali mezi to ještě nějaký dezinfekční papír.

Tohle trvalo asi deset minut. A potom měla takový, jak bych to řekl, nedokážu to přesně popsat, přístroj, který držela v ruce jako pistoli a z dálky tím rameno prohřívala. Ale opravdu strašně moc. Bylo normálně cítit, jak to teplo proniká dovnitř. Nevím přesně, co to bylo za přístroj, nějaká tepelná pistole, ale já jsem si z toho dělal srandu, že je to pistole na lak, na odlupování laku. 😄

Bylo to docela nepříjemné, protože jsem měl pocit, že se už skoro pálím. Ale jak to začalo být moc, hned to viděla a dávala si pozor, takže to postupně upravovala.

To byla druhá procedura.

No a potom, jak to všechno skončilo, byl odpočinek, bylo jídlo, pití, všechno, klasika. Tak jsme šli prakticky na „Übung“, to znamená na cvičení.

Na cvičení jsem koukal fakticky na jeden obrovský, jak bych to řekl, nepřístroj, ale takový golem. 😄 Je to takový multifunkční stroj ze všech stran, kabely, kladky, všechno možné a všechno nastavitelné.

Samozřejmě to není na nějaký lifting nebo těžké cviky. Nezacvičíte si tam dřepy, bench nebo mrtvoly. No, i když… mrtvoly určitě jo. 😂 Ale prostě se tam dá dělat hodně, hodně cviků zaměřených na rekonvalescenci a postupné rozhýbání těla.

No, trénink, který jsme měli na stroji, trval asi hodinu se vším všudy. Ale samotný trénink trval asi pětatřicet až čtyřicet minut, plus mínus.

A můžu vám říct, že fakt ten trénink byl pro mě dost, jak bych to řekl, neintenzivní, ale dost poučný. Člověk vlastně ani nepotřebuje těžkou váhu, zvlášť teď při té nemoci a rehabilitaci, aby se nějak rychleji dával dohromady.

Ta slečna tam nastavila na přístroji třeba pět kilo a zkoušeli jsme prakticky levou i pravou stranu, samozřejmě, ale jenom určité cviky. A můžu vám říct, byl jsem nadmíru spokojený, až moc. Už teď dokážu tu ruku zvládat třeba při cvičení bicepsu nebo ramen, i když ne úplně, protože jsem pořád omezený tou rotací. Škáče to jako pes, bolí to jako hrom.

Fakticky jsem chlap, ale můžu říct, že při tom cvičení jsem brečel. A ona to viděla a já jí říkám: „Ne, musíme.“ Ale samozřejmě jenom do té bolesti, která je, jak bych to řekl, nutná. Aby se to všechno natahovalo, rozhýbávalo a postupně se to zlepšovalo. Nejde o to, aby tam něco ruplo nebo se něco pokazilo.

Snad už bych ani nechtěl, aby se něco pokazilo. Druhou operaci bych už možná ani nepodstupoval, protože už bych toho měl plné zuby. Ale to říkám teď jenom takhle. 😄

Prostě to cvičení bylo perfektní. Škoda, že u některých věcí jdou videa a u některých zase ne. Některá videa mám, jenom je musím zveřejnit.

Je to takové… kdyby byl kameraman, tak je to super, ale to prostě nejde. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale opravdu to nejde. Něco ještě zveřejním, hodně videí a fotek mám, ale chce to z mojí strany čas.

A hlavně buď to udělá přítelkyně, někdo známý, anebo se pokusím já, protože mně to přímo na web nějak nejde. Zkoušel jsem to z kamery, zkoušel jsem to i z telefonu, prostě to nejde. Něco se mi sice podařilo, ale je to katastrofa. 😄

No, po tom cvičení byla pauza a můžu vám říct, ten trénink byl super, luxusní. Takže jsem byl totálně spokojený a mohl jsem v pohodě odjet domů.

Ještě na konci se mě vlastně ten rehabilitační tým zeptal: „Vy jste přijel autem?“ Říkám: „Jo, přijel jsem sem autem.“

A oni: „A někdo vás vezme?“
Říkám: „Ne, nevezme.“

Tak se na mě podívali trošku nechápavě. A já říkám: „Já jsem sem přijel na motorce.“ 😄

Na malé motorce, naštěstí. Mám Forzu, Hondu. Protože na velké motorce mi to rameno ještě prostě nedovolí. Nejde si pořádně lehnout na motorku a kdo jezdí na motorkách, na superbicích nebo nějakých naháčích, naked bike, tak ví, o čem mluvím.

Já mám o to rameno strach a nemůžu se do něj pořádně opřít. Zkoušel jsem to asi pět minut a bolí to jako čert.

Tak se na mě podívali: „Vy jezdíte na motorce?“
„No jo, jenom ten kousíček, viď. Ušetřím benzín,“ říkám jim ze srandy. „Je to krátké, na dálnici nestojím v kolonách a frčím.“ 😄

Tak se tak na mě podívali, zakroutili hlavou a, pokud jsem to dobře pochopil, tak to znamenalo něco jako: „Ten člověk není normální.“ 😂

Ale ono to tak asi opravdu vypadá. Po třech týdnech už sedí na motorce a ještě k tomu řídí.

Když jsme se potom ještě loučili, bavili se a říkali si, že se uvidíme zítra, tedy dneska v pátek, hned ráno, tak mi řekla: „Tak snad zítra přijedete na motorce.“

Říkám: „Ráno ano a odpoledne nebo večer vezmu velkou bestii.“ 😄

Tak se na mě podívali: „Co je bestie?“
Říkám: „To je Lady Maria.“

Tak jsem jim ukázal fotku a říkali: „To není možný. Vy chcete přijet na tady tomhletom velkém stroji?“

„No jo,“ říkám. „Já už to prostě potřebuju protáhnout, potřebuji provětrat benzín, potřebuji vyhnat pavouky z výfuku a tak dál. Však to znáte. Aspoň chvilku.“ 😂

Takže dneska je pátek. Nějaké rehabilitace už ráno proběhly a byla i kontrola u doktora. To vám popíšu zase příště.

Jenom narychlo chci říct, že jsem byl včera tak utahaný, že jsem tu obrovskou bolest ramene ani necítil. Jenže jak jsem si lehl na postel, tak jsem cítil, jak to trhá a bolí.

A pak jsem usnul. A spal jsem super až do čtyř hodin, no skoro do pěti hodin ráno v kuse. Měl jsem nastavený budík, ale můžu říct, že ta bolest únavou úplně ustoupila.

cohen999 · Zaslal: pá srpen 07, 2026 7:43 am Předmět:

Nech sa ti to rýchlo zahojí!

Nemôcť trénovať je vopruz.

_________________
Zvykne sa hovorit, ze kto zabehne maraton, uz si nemusi nic dokazovat. Ja by som ale este rad snatch test s 32kg, press s 40 a TGU s 48kg :)
185/82

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 09, 2026 8:37 am Předmět: 9August

Zdravím, přátelé, tak další pokračování.

No, když to řeknu, v sobotu byl takový hodně odpočinkový den. Jenom ráno byly nějaké procedury ohledně lehkého rehab tréninku, který mi zase pomohl o kousek dál s pohyblivostí toho ramene.

Ano, jsou tři místa na tom ramenu, kde to strašně bolí. Ale strašně. Nebudu si však stěžovat. Jsou to ty spoje, tam, kde jsou ty skoby napojené a kde je sešité rameno.

Jinak čím dál tím funguje lépe a lépe. Jsem nadmíru spokojený s tím, co provedli a dokázali paní doktoři. Ale to už jsem říkal – velký respekt.

To, že je to tři týdny po operaci a já už jsem trošičku schopný se sám o sebe postarat, je super. Už i s tou rukou normálně manipuluju a funguju.

Po ranním procvičení s trenérkou, ale už kondičním, následoval další trénink, který jsem měl asi dlouhý kolem hodiny, komplet se vším. Je v tom zaměřený i nějaký ten stretching a protažení té ruky, zkoušky ruky, stisk a nějaké koordinační pohyby.

Narychlo jsem si skočil zase do kryosauny a do sauny, která mi dost pomáhá. Ale to asi každému, to by každému pomáhalo. 😄 No a potom jsem měl lehkou masáž toho ramene.

No. A co říct? Sobota, sluníčko, přes třicet stupňů. Bohužel já moc nemám rád vedra a horka, ale to neznamená, že nebyl krásný den.

No a co jiného mě jako blba mohlo napadnout? Říkám si: jak už se trošku uzdravuju, vyzkouším, jestli dokážu sedět na motorce a trošičku se s ní projet.

Protože na normální motorce, když sedíte, nezatěžujete moc rameno. Na nějakých endurech a podobných motorkách, kde není nutný sportovní posed nakloněný dopředu, se dá jet celkem v pohodě, aniž by se rameno nějak výrazně zatěžovalo.

No, ale bohužel já jsem si vybral dneska dvě takové moje miláčky, co mám v garáži – Lady Marie, upravenou v M verzi, což je menší bestie, a potom velkou bestii Melo.

Takže jsem vytáhl prcka, když to řeknu, Lady Marie. Párkrát jsem se na ní projel, pár minut. V normálním posazu rameno vůbec nebolelo. Ano, když jsem tomu trošku zatopil, tak jsem se musel naklonit dopředu a cítil jsem to, ale ta emoce z toho, že zase můžu být někde v sedle a potahat za plyn, byla větší.

Ale všechno v pořádku. Tak jsme si pojezdili a s kamarády se spojili.
Potom nás byla docela velká parta, přes dvanáct až osmnáct lidí, plus mínus. Tak jsme se šli k vodě vykoupat a uvelebit.

Bohužel já koupat nemůžu, takže jsem si jenom namočil, když to řeknu, nohy, protože nedokážu plavat s jednou rukou. To neumím. Takže jsem si jenom takzvaně schladil tělo.

Dobrý pokec, dobré jídlo. No, a víte, jak to je. Hlavně odpočinek – hlava a mozek dělají hodně. Takže vyčistit mozek od všech těch problémů a zase být pozitivní.

No, ony ty včerejší výlety, když to řeknu, sobotní, měly něco plus a něco doma mínus. A tak jako vždycky to je se vším, že jo. 😄

Takže jsem trošku potahal benzín. No, když to řeknu, vyjel jsem dvě nádrže, tak asi ti, kdo jezdí na motorkách, dokážou představit, jak se potahalo. 😁

No, ale totální spokojenost.

Pak byl konec, protože mě večer čekalo jenom takzvané schlazení toho ramene, které jsem měl doporučené. To znamená nejenom ledem, ale hlavně mám ty „Kuhl“ krémy, tedy chladicí krémy, které aplikuji hlavně večer.

A taky jsem věděl, že večer si ještě musím jít protáhnout do fitka, protože jsem to slíbil kamarádům, že dáme řeč.

No, člověk přijde domů a zeptá se, jestli má něco dobrého k snědku udělaného. No, a dostane ráznou odpověď:

„Teď už nejsi nemocný, už se nemusím o tebe starat. Postarej se sám. Chceš jídlo? Tak si ho uvař. Jak už jsi zdravý a jezdíš na motorce, tak si můžeš taky uvařit.“

Wow. 😄

No, tak jsem pochopil, že musím být hodný. To znamená srazit špičky a poprosit znovu o jídlo. 😁

Ano, jasně, že bylo nachystáno. Bylo připravené, když to řeknu, přesně to, co mám rád. Taková buchta z rozmixovaných ovesných vloček, trochu proteinu, nějaké věci v tom, rozinky, piškoty, tvaroh, určitě tam byl skyr… Prostě všechno možné. A bylo to trošičku přižgrblé, taková kašovitá buchta, a to mám prostě rád.

Jasně, že tam ještě bylo ovoce.

No, takže jsem to pojedl a dostal jsem samozřejmě ještě upozornění doma, ale v dobrém:

„Dávej si pozor. Nedávno jsi ležel v nemocnici, skuhral jsi, brečel jsi, když to řeknu popravdě, ano, byly to bolesti… A najednou tady zase lítáš na motorce. Dávej na to pozor.“

Říkám: „Budu, budu, budu.“

Takže jsem velkou nechal radši doma a vzal jsem si prcka. Ne bestii, ale Hondu Forzu, kterou mám na každodenní ježdění. Prakticky je to vynikající motorka.

Takže jsem jel na ten trénink, který jsem potom měl s kluky slíbený.

Po tom tréninku jsem se, když to řeknu, jenom protáhl. Jenom protáhl. Ten den byl hodně náročný, byl jsem fakt strašně unavený a na tom těle to šlo poznat, že je unavené. Ale v dobrém.

Co říct k ramenu?

A teď k bodu ohledně medikamentů a ramene.

Ano, vybral jsem si cestu, že jsem vysadil všechny medikamenty. To znamená všechny prášky proti bolesti, opiáty a dokonce i ty silnější, které jsem měl potom připravené, kdyby náhodou byly potřeba injekce proti bolesti. Vysadil jsem i prášky na spaní, na žaludek, prostě i ochranu jater a ledvin kvůli tabletám. Takový komplex jsem kompletně vysadil.

Řekl jsem si, že to zkusím bez toho. Prostě nechci tělo zatěžovat dalšími tabletkami. Samozřejmě jsem věděl, že to bude mít jeden obrovský problém – obrovské bolesti.

Ano, ty obrovské bolesti jsou. Cítím, jak se to tam pořád děje. Když to popíšu laicky, nevím, jestli se to hojí, nebo se tam něco šponuje a pracuje, ale prostě se tam něco děje. A někdy to přijde klidně několikrát za hodinu. Co plácnu – třeba každých pět minut, někdy každé dvě. Nezáleží na tom.

Trošičku to zaškube, ale přesně v těch místech, kde je to spojené, kde je to sešité a kde jsou ty jednotlivé věci napojené na sebe a operované. Hlavně jsou tam ty skoby, ty háky, prostě ty napojené části. A tam to fakt bolí.

Můžu říct, že se mi v sobotu stalo, že jak jsem cítil, že to začalo škubat, okamžitě jsem zastavil motorku a sednul si. A pak jsem cítil, že to začalo razantně škubat a tahat. Takže dost nepříjemné.

Říkám to jenom proto, aby kdyby někdo někdy uvažoval o vysazení prášků, věděl, s čím musí počítat. Ty obrovské bolesti budou. Budou a jsou.

Takže přes noc se člověk ani moc nevyspí. Někdy jo, někdy ne. Když je člověk úplně utahaný, tak třeba tři hodinky spí, potom třeba půl hodiny doslova brečí, protože to tahá a bolí, a pak zase usne. S tím je potřeba počítat.

Ale zase druhá věc – když člověk zůstane na tabletkách, ano, oblbnou vás, posunou práh bolesti a všechno tak nějak otupí. Ale co ty tabletky možná udělají tělu? Sami doktoři říkají, že dlouhodobě to není dobré. Na druhou stranu, co máme dělat, když je to nutné pro tělo, abychom ti takzvaně ulehčili to trápení, když to přeženu.

A já říkám: já ulehčovat trápení nepotřebuju.

Byla to dohoda. Určitě teď žádné tablety brát nebudu. Zkusím to prostě nějak přebolět a uvidíme, jak to bude v dalších dnech regenerovat, tahat a škubat.

Ale říkám – kdo je slabší a nezvládne to, zůstaňte na tabletkách. Nebo na jakékoli jiné formě léčby, včetně injekcí a podobně.

Ale člověk, který to chce dát bez nich, to zvládnout jde. Jen to strašně bolí.

Přiznám to za sebe. Přiznávám. Ale chci to.

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 09, 2026 8:46 am Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 09, 2026 8:53 am Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 09, 2026 8:57 am Předmět:

A ještě chci poděkovat kamarádům ze servisu BMW Berlin, že mi v sobotu věnovali víc času než svojí snídani a kafi. 😄 Ještě mi kompletně nastavili a zkontrolovali motorku, na které jsem pár měsíců nemohl jezdit kvůli zranění.

Vím, že tohle nečtou, protože česky neumí, ale vím, že někteří si to dávají do překladače, takže jsou i tady. Takže jim za to děkuju a určitě v pondělí, jak jsem slíbil, se tam objevím s nějakýma lahvičkama a dobrůtkama pro ně. Oni ví, že vždycky nepřijdu s prázdnou. 😁

No a ještě jinak – tahle malinká Lady Marie podle mě příští rok, nebo maximálně popříští, půjde do světa.

Důvod není, že bych s ní nebyl spokojený. Vladimíru, je to bestie! Je upravená na 147 koní, ale je s ní super zábava a je lehká.

Ale už nejsem schopný a možná už ani kvůli věku nepotřebuju se honit a divočit na motorkách. Prostě čím rychleji, tím víc člověk musí být ve střehu, a já jsem na tyhle motorky už moc velký. 😄

Takže už mám nějaké úvahy, co bych do budoucna koupil.

A nejenom ona půjde do světa. Půjde i velká bestie – S 1000 RR, která je se mnou už nějaký ten rok. Ale to už je jiná kapitola.

To je kapitola na 220 koní. A kdo ví, co je to za motorku, tak si dokáže představit, co to dokáže. 😁

No, určitě se ozvu. Teďka jdeme na to rehabilitační cvičení, na ten malý trénink, a uvidíme.