Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 09, 2026 2:18 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/btejIbpMtAw?iswatch?v=793RInDCyEuSrARg

https://youtube.com/shorts/kras_6fvuu4?is=2fJLfodIkhkCDn8P

https://youtube.com/shorts/luBVQkI9jGI?is=67A35uigE3Rk36EM

https://youtube.com/shorts/fMlaykJWCuM?is=g8cPnDYGezsU_ua9

https://youtube.com/shorts/nwfs9UwPnmA?is=cZsMmgBbAZA2hTqR

https://youtube.com/shorts/ENgakhZ7Ee0?is=UkczApk6nHjjxoXn

https://youtube.com/shorts/gJHAMa0pOXk?is=UPEzN9cGvfTV4LtG

https://youtube.com/shorts/_4lWfTNClq0?is=M5hRgvt2muYaDTFJ

Zdravím. Poslal jsem vám pár rehab, už normálních tréninků, které jsou zaměřené na to, co mi právě trenérka doporučila, a společně trénujeme tyto cviky. Je jich hodně a budu je všechny postupně zveřejňovat i s cvičením.

Jenom jsem právě nechtěl do toho nějak tahat další videa a hlavně trenérku, aby do toho nějak zasahovala, tak jsem si ty shorty natočil rychle sám.

Ale už tam sami vidíte, jaký je to obrovský progres. Pro mě je to obrovské – to jsou mílové kroky, to nejsou krůčky. Za tři týdny po operaci už jsem prakticky v takovém stádiu pohybu, že jsem sám překvapený.

Nechci to zakřiknout. Vím, že to kdykoliv můžu zakřiknout, ale nechci. Právě proto všem, všem a všem, co jsou kolem mě, děkuju za všechno. Protože bez toho bych to nedokázal.

A hlavně ta čistá hlava – to je obrovský progres. Obrovský. To můžu říct narovinu. I když jsou nějaké problémy, jako vždycky, člověk je musí nějak řešit nebo se o ně starat. Ale ten progres v hlavě, když ji máte čistou, je fakt obrovský rozdíl.

Takže jsem vám poslal nějaké shorty, minutové… několikaminutové, pardon. No a budu jich vydávat víc. Jenom furt je chyba na mojí straně, že se nezobrazují přímo odkazy. Vím o tom, že je chyba u mě, a budu to napravovat.

Tak zatím.

Mates-daoc · Zaslal: po srpen 10, 2026 5:36 pm Předmět: 10 August

Zdravím přátelé, kamarádi, další aktualizace.

Dneska už je pondělí, už je k večeru. Mám ještě před sebou nějaké večerní rehabilitace a nějaké lehké cvičení.

Ale vrátím se k neděli, když to takhle shrnu. Neděle byla docela odpočinková, až na to, že mě ze soboty bolelo tak strašně rameno. A jako nebolelo strašně, jako že se něco pokazilo, ale s tím, že jak se prostě trénuje, už to rameno se pokouší posílit, tak prostě, jak se to hojí, tak je to všechno dané dohromady.

Prostě fakt to trhalo, když to řeknu popravdě, takže jsem se vůbec nevyspal ty dva dny. Ale tak, bohužel, s tím počítám.

Jinak, jak jsem říkal v sobotu,
Vytáhl jsem Lady Mary, trošku se potáhal benzín. No, a hned se chytnu štráfe, že jo? Klasicky. Protože jsem hňup a nevšiml jsem si, že mi kolegové jasně říkali a naznačovali, že tam, kde jedeme dneska, jsou dvě blice, to znamená dvě kamery. Jako na pokuty, naštráfeno.

Tak jsem ve třicítce prdnul sedmdesátku, tak jsem zvědav, co se stane. Ale pozor, to je úsek, který je měřený, ale nesmysl. Žádný domek, nic. Prostě tam je, abych to řekl, normální cesta. Není zúžená, není tam nic. Je tam prostě třicítka, nevím z jakého důvodu. Nikdo to nechápe.

A vždycky tam dají mobilní radar schovaný. Vždycky. Já nevím, jestli to je od města, aby se vybralo více peněz, ale myslím si, i policajti, co máme kolegy, kamarády, co jezděj na motorkách a byli s náma o víkendu, takhle tím kroutí hlavou.

Nejsou tam ani cyklisti, protože cyklisti mají stezku napravo, jo? A je to úsek asi kolika? Dvě stě metrů, tři sta metrů maximálně. Zúžený, normálně z devadesátky na třicet a pak z třicítky, ty vole, prostě zase na padesát, na sedmdesát, na devadesát.

Nikdo tomu nerozumí, ty vole. Jako prostě, no a já jsem prostě jel, jel, já jsem si toho trošku nevšiml a blýsklo mi to dvakrát, takže počkáme, jestli něco z toho bude.

V neděli jsme došli najít do fitka, za známýma, tak jsme se tam hned začali zase bavit, paráda, prostě super, pohoda.

No, a jak mě tam viděli, že tam jsem, tak hned mi naordinovali krásné moje vitamínky, postuju do fotky tyhle. Jak bych to řekl, vím, že to nejsou aminokyseliny, ty, které byste chtěli, ale pro mě to je kolagen, aminokyselina z prasátka, je to jedno, je to za super cenu. Bohužel těch pět kousků jsem dostal gratis, takže jsem se nemohl ani na nic vymlouvat. Takže budu mít co bumbat. Dostal jsem to na rehabilitaci, abych se uzdravil co nejrychleji.

Co ještě k tomu dodat k té neděli? Říkám, ještě večer byla nějaká jenom lehká masáž, bolelo to jako čert, takže jsme zrušili masáž, co byla domluvená na takovou, abych to řekl, trošku středně tvrdou. Ta byla zrušená a byla udělaná měkká.

No, dneska ráno se pokračovalo kompletně celým kolečkem rehabilitací a kompletně u doktora rychlá kontrola, jako vždycky, ale jenom rychlá. Jenom jsem mu oznámil, co se děje, co je novýho, poseděl jsem půl hodinky, pokecali jsme, hodili jsme nějaký šprechy, nějaký antwort, nějaký otázky, odpovědi a bylo hotovo.

V pondělí jinak hekticky, protože jsem ještě musel navštívit knihovnu, kde jsem se zapsal na další ročník.

Co bych dodal k tomu? Nebylo toho moc, bych to řekl. Ta sobota a neděle hodně regenerace, moc záživná nebyla, moc tam toho nebylo, protože tento týden to všechno začalo zase.

Určitě zítra vystřihnu nějaký short videa, protože jdeme zítra, myslím si to, že zítra večer na těžký už zase trénink. No, těžký na to rameno prakticky, to znamená, zase budou nějaké ty bicepsy, tricepsy, nějaké ty kladky a tak dál zatěžovat. Takže uděláme nějaký, zase to tam postnu na YouTube, ať to tam máte.

No a co se mi nelíbí, to řeknu narovinu, a to asi nejsem sám. Možná, že mě teďka ti mladí nebudou mít rádi, a ono to není jenom o mladý generaci, ale jako respekt, nějak se vytrácí, lidi. Strašně se vytrácí respekt jeden k druhému.

A pocítil jsem to dneska v obchodě u jedné staré paní. Byla invalidní, byla postižená jak na ruku, tak na nohu, prostě a, jak bych to řekl, no, prostě byla postižená dost.

Přišla k pásu, začala vykládat strašně neohrabaně zboží. Nikdo jí nepomohl. Já jsem okamžitě, nejenom já, omlouvám se, všichni, co jsme byli jako my, jako parta dneska, co nás bylo pět, tak jsme okamžitě hned paní začali vykládat vozíček. Ani jsme jí nemuseli nic říkat, ona nám děkovala, říkám, nemusíte jako děkovat, jo, prostě.

Uši, Uršula, tam perfektně s ní komunikovala, pomáhala jí se vším. Potom jsme jí to všechno jako přešli přes pás, zaplatilo se to, zpátky se to uložilo krásně do vozíku a čekali jsme. Nikdo, vůbec nikdo jí ani nepomohl.

A čekali jsme, jestli někdo ten vozík vezme a pomůže, protože jsme nevěděli, kde ho, jakou vozík měla. Jídlo, tam měla nějakou drogerii. Jako docela těžký. A jestli někdo pomůže na parkoviště s tím vozíkem, a nedejbože dál, jsme nevěděli, kde to parkuje.

Já jsem na chvíli poprosil, ať počkáme pár minut. Paní se šla pomalinku ke dveřím, kde byly velké skleněné dveře, které se roztáhly. To je prakticky do Aldi, do obchodu. A dolů jsou potom schody.

Ale nikdo jí nepomohl. A dokonce ve skleněných dveřích se tam normálně přiz… nebudu nějak to, ale prostě šprajcly se nějaká, já nevím, jak to mám říct, asi dvacet třicet letá, a prostě, jak jsou vchodové dveře, tak tu paní málem srazili. A vůbec se jí neomluvili, vůbec nic. Jako nespadla naštěstí, chytila se vozíku.

Já jsem vydržel, ale kolega a kolegyně, manželka, ta vyletěla na ně jako prasata. Už tam byla hádka, tak personál tam začal volat policii. A říkám, jako nejenom to, říkám: „Hele, serte na to, dejme jim, pomozte paní a serte na ty…“ No, česky to řeknu, šlampe a pena. Nevím, jak to mám říct do češtiny, prostě šlampe a pena. Když to řeknu, nějaká špína, prostě a nějaká šlápota.

Takže šli jsme dál, tam chtěl něco vykřikovat na nás a jako myslím, že by to bylo asi bez nějakého výsledku na naší straně. Chlapi jak hory a nic, no. Dobrý.

Tak jsme vzali paní rychle vozík, kamarádka ji chytila a podala jí pomocnou ruku, opřel se o ní z druhé strany ještě kolega, tak jsme ji doprovodili dolů k autu. Měla tam zaparkovaného Mercedesa. Krásné auto, pěkné. Dětský B, já myslím, že to bylo B, to jsou takové ty rodinné vozítka. Mercedesy, pěkné vozítko.

Tak ona nám děkovala celou dobu, že už to zvládne. My říkáme, nejenom já, že ne, prostě to neakceptujeme.

Tak paní potom otevřela vzadu ten kufr, zadní dveře. A jenom, bo tam byla i Uršula a byla tam Katerina, a vy nám říkala, kde, holky, jasně, ženský umí makat, chlapi ne, že jo. Hlavně v tomhle. Kde to mají sortíren, to znamená naskládat, prostě složit krásně, jo.

Takže se to paní dalo. Paní moc byla ochotná, děkovala strašně. Potom jsme ještě pomohli do auta a potom už pomalinku odjížděla.

Je to smutný, jak se v dnešní době lidi k sobě chovají, a hlavně k těm starým. Jako já nechci být zase nějakej, jak bych to řekl, dotknutej, ale vidím to i na cestách, vidím to i v chování, je to všude. Je to horší a horší, ten přístup ke všem.

Nebavme se jenom o mladých, starých, starý mladý, ale jeden k druhému. Tak snad se to někdy otočí, ale už asi pochybuju.

Tak to jsem tak chtěl jenom podotknout, že dnešní nákup v Aldi jsme trošku zpestřili takovým akčním dojákem, no.

Tak máme dneska jenom postnutou tu fotku těch aminokyselin, no, a máme nějaké fotky jako od vody, ale to tady nikoho nezajímá. Takže z rehabilitace určitě vám přepošlu nějaké fotky, tak jak jsem slíbil, a pokračuju dál v rehabilitaci a je to opravdu na dobré cestě.

Nechci to zakřiknout, ale den ode dne ta ruka, to rameno, je lepší. Ale říkám, možná že si moc fandím, že mi doktoři zase hodně spraží, ale uvidím.

Mates-daoc · Zaslal: po srpen 10, 2026 5:38 pm Předmět:

Mates-daoc

Tak zdravím, přátelé. Bohužel už je hodně pozdě, ale musím to tady napsat. Dneska večer po rehabilitacích jsme šli domů a někdo – vlastně ne někdo, ale já – měl jeden veliký, a asi i hodně dobrý nápad, který uskutečním. Rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Podpořili mě všichni, kteří o tom slyšeli.

Udělám toto:

V průběhu mojí rehabilitace – nevím, může se to stát za měsíc, za dva, ale určitě dříve než za tři. To už je dlouhá doba. Počítám, že to bude tak za dva měsíce, nebo to budu dělat jednou za dva měsíce, maximálně do tří. Uděláme pro vás prostě soutěž. Ale pro vás. Jenom tak, zdarma, protože já chci. A udělám to takhle.

Není to z mojí hlavy. Moje dutá hlava by na to nepřišla. 😄 Ale chceme vás trošičku podpořit ve všem. Třeba mladé, kteří začínají, nebo lidi, kteří teprve nabírají praxi, a tak dále a tak dále.

Někdy prostě napíšu, že je vyhlášená soutěž, a zeptám se na jednu otázku. Ta otázka bude někde dohledatelná v mém fóru. A nebude to nic složitého, nebude to nic hrozného. Bude to jen příklad.

Třeba – jakou mám oblíbenou barvu na motorce? Příklad, jen příklad, aby si někdo nemyslel. Když mi někdo okamžitě napíše znak BMW, znamená to, že každý ví, jaké jsou jejich barvy, takže je to správně a vyhrává.

Ale to už jsem zašel hodně daleko a hodně to zkomplikoval. Nebude to tak složité. Bude to jen nějaká blbost ohledně třeba aminokyselin, kreatinu nebo čehokoliv, co vás napadne. Nebo mě napadne něco ze staré doby – třeba nějaký bench press nebo dřepy před dvaceti lety. Cokoliv.

Bude to takové hledání, ale dá se to v dnešní době dohledat. Kolega mi to ostatně jednoznačně ukázal přes umělou inteligenci. Ale já to chci udělat pro vás.

To znamená, že položíme jednu jedinou otázku. Všichni, kteří odpoví správně, ale mají pouze jeden pokus, mi napíšou odpověď do PM, tedy do soukromé zprávy.

Určitě vás bude buď hodně, nebo hodně málo, to nevíme. Podle toho pak budeme postupovat. Když třeba správně odpoví pět lidí, všech těchto pět – nebo třeba pět až sedm – vám nabídneme toto:

Každý si bude moct vybrat něco třeba v hodnotě 100 nebo 150 eur z Ronnyho obchodu, tedy ze shopu Ronny. Napíšete nám to do PM, my všechno zařídíme a hradíme i dopravu pro vás.

Je to dar. Není to jenom soutěž, je to dárek pro vás. Pro vás, na tom jsme se shodli – pro čtenáře, obdivovatele tohoto sportu, prostě pro fandy, pro všechny.

A na konci, až moje rehabilitace skončí, se budu opravdu hodně snažit, aby to bylo kvalitní a co nejdřív, ale nechci to uspěchat. Udělám jedno slosování ze všech výherců a jeden z nich dostane fakt krásný balíček, taky podle svého výběru a přání.

Takže takhle.

A hlavně mi nepište, ať šetřím peníze a tak dále. Prosím vás. Na to už jsem starý a vím jednu věc: peníze nejsou všechno.

A myslím si, že když pro vás dáme třeba tisíc nebo patnáct set eur do nějakého, jak bych to řekl, přilepšení, aby si někdo mohl koupit třeba nějaké proteiny, protože v dnešní době je všechno drahé, nebo nějaké suplementy – bavme se třeba o aminokyselinách, BCAA, spalovačích, vitamínech, cokoliv budete chtít podle sortimentu, který je na Ronnyho shopu.

Nic protizákonného to není, protože normálně v Německu tohle funguje. Je to prostě můj dar pro vás. Hotovo. A s tím jsem skončil.

Je to nápad od Uši. Jí můžete poděkovat, i když nevím, jestli vám bude rozumět, ale myslím si, že to pochopí. Pro vás to udělá a já to udělám taky pro vás, pro všechny.

A soutěž nebude fakt vůbec složitá. Bude to banalita, až to bude k smíchu. Problém potom bude, až vás bude třeba dvacet, třicet nebo i víc. Tak to nějak vymyslím, ale vždycky určitě ve váš prospěch, toho se nebojte.

A když třeba uhádnete jenom dva nebo tři, tak na tom ještě budete líp. Ale to už necháme do budoucna.

Myslím, že je to pro vás takový menší dárek a poděkování za tu podporu, kterou mi dáváte. A je to velká podpora. Nejenom od vás – bavme se o všech. Všichni lidi kolem mě, které mám, těm všem děkuju.

Takže to berte jako dárek ode mě pro vás.

Snad se vám trošičku zlepšila nálada, a to je to hlavní – abyste byli pozitivní a dívali se na všechno s nadhledem.

Za to vám já děkuju, stejně jako za veškerou vaši podporu. A hlavně dbejte na svoje zdraví. Dbejte na svoje zdraví!

Takže tohle je k Uši soutěži. Pokud budete mít cokoliv proti, budete chtít něco navrhnout nebo se na něco zeptat, můžete napsat do PM. Určitě odpovíme. Nebo odpovím já.

Ale pokud chcete i tu druhou osobu, která to vymyslela, není problém. Ráda si s vámi popovídá.

Mates-daoc · Zaslal: st srpen 12, 2026 9:58 am Předmět: 12 August

Zdravím vás, přátelé. 11. srpna. Jsem po ranních rehabilitačních procedurách, které jsem dnes ráno absolvoval. Další mám až dneska večer. A ty už jsou příjemnější než ráno, protože jsem měl hlavně úb?ung a cvičení, které bylo hodně bolestivé. Doktoři měli pravdu. Dneska jsem přiznal svoji chybu a asi, pokud to bude pokračovat a bolesti se budou zvyšovat, budu muset zase sáhnout po tabletkách a lécích. No jo, stalo se.

Přiznal jsem dneska, že doktoři měli pravdu. Neměl jsem úplně bezhlavě vysadit všechny tabletky. Ty bolesti jsou tak obrovské, že už několik dalších dní jsem se nevyspal. Bolí to fakt strašně. Ale nebolí to proto, že by se něco pokazilo, ale proto, že se to hojí. Doktoři mě jasně upozorňovali na to, že ten hojící proces bude hodně bolestivý.
Ještě dneska uvidím, ale asi budu muset sáhnout po něčem proti bolesti. Domluvili jsme se, že sáhnu po injekcích. Pokud mi to doktoři dovolí, tak večer mi budou aplikovat injekce proti bolesti. Jak bych to řekl – jakmile skončím všechny procedury a rehabilitace, dají mi injekci na uklidnění a zmírnění bolesti, ale tím pádem i na spaní.
Takže okamžitě domů a okamžitě jít spát. Žádné trajdání, protože je to injekce opiátového, mírného typu, a není to úplně dobré.
No, a tak se pokračuje v rehabilitaci.

Rehabilitace kompletně pokračuje skvěle, až moc dobře. Dneska mě na to doktoři upozornili. Já jsem z toho měl taky obavy a je to opravdu moc rychlé z hlediska regenerace. To tělo se dává strašně rychle dohromady a není to úplně dobré.
Řekli, že nebudeme zpomalovat, to určitě ne. Prostě se pokračuje dál, ale opatrněji, abychom pořádně počkali, až se to všechno zahojí a sroste tak, jak má. Ono tělo fakticky regeneruje jako hrom.
Dneska jsem vám rychle udělal jedno video, kde jsem byl, když to tak řeknu, před fitness rehabilitací. Čekal jsem na trenérku, tak jsem udělal video, jak se pohyblivost toho ramene zlepšila. A když si vezmu, že je to měsíc po operaci, kdy jsem měl všechno přestřihnuté, tak je to neskutečný pokrok.

Dám vám přímo zase odkaz na YouTube. Kdo bude chtít a bude mít zájem, může se podívat. Není to dlouhé, je to asi kolem dvou minut maximálně. Jsou tam jenom ukázány rozsahy pohybu, co teď už zvládnu, až do té extrémní bolesti.
Mírná bolest je pořád, ta střední bolest je taky pořád, to nebudu zakrývat. Až prostě ta velká bolest je už fakticky, už bych řekl, že už toho mám dost, takže vždycky dojdu jenom do této polohy. Určitě pokrok bude.
Dneska ráno bylo kolečko rehabilitačních cvičení, všeho možného. Byly tam i elektrody, jak bych to řekl, takové přes elektrickou desku. To znamená, že vám na určitá místa napíchají takové body a ony jsou od nejslabší po nejsilnější vibraci, respektive frekvenci. Prakticky to prokrvuje to místo nebo prostě takhle pomáhá k hojení a ke všemu. To znamená další rehabilitační věc.
Takže se začalo dělat, bylo cvičení, doktoři se na to rameno dívali, rehabilitační pracovník se na to rameno díval. Prostě všechny procedury tak, jak mají být.
No a večer mě jenom čeká kryosauna, to znamená chlazení těla, sauna, odpočinek, tahle ta procedura. A večer bude olejová, tak bych to řekl, terapie. To znamená olejová masáž teplým olejem a kamenem plus akupunktura. A taková jemná masáž, taková vibrační, bych to řekl, fakt příjemná. To není, že by masáž dělal nějaký stroj nebo že by to dělal stroj, ale je to takové jemňoulinké a strašně to pomáhá, uvolní to strašně to rameno.
No, teďka říkám, mám čas, ale bohužel beru motorku a jedu do státní knihovny. Bohužel se jdu učit. Musím. Co mi zbývá jiného.

Mates-daoc · Zaslal: st srpen 12, 2026 10:07 am Předmět: Reha 12 August

Zdravím, kamarádi. Tady vám přeposílám video, jak jsem slíbil. Jdou tam vidět už veliké pokroky. A to není úplně dobré. Ono je lepší dělat menší pokroky než takové velké. Nejsou to úspěchy, ale prostě mi to nedá – to tělo strašně rychle regeneruje.
Vezměte si, že to ještě není uvnitř zahojené, srostlé, a prostě to rameno už je úplně na jiném levelu.
Tak jo, děkuju.

https://youtube.com/shorts/XvusK6F2rWM?is=GX3muyOw9Bal4RQY

Mates-daoc · Zaslal: pá srpen 14, 2026 5:24 pm Předmět: 14 August

Zdravím, přátelé a kamarádi. Zase uběhlo pár hodin, takže další progres. Ano, předevčírem už ty bolesti byly tak vysoké, že jsme prostě sáhli po injekcích. Injekce mi prostě udělaly to, že jsem půl dne byl neschopný jakékoliv funkce. Protože ty injekce vás tak oblbnou a uspí, že vás hodí mimo realitu. Jsou totiž dost silné. Ale neměl jsem ty nejsilnější, dostal jsem tu slabší a hodně slabou. Nedostal jsem střední ani silnou.
No a po rozhovoru s doktorem, který řekl, jestli nasadím tabletky, tak jsem řekl, že to zkusím. Zkusil jsem to, ale co se stalo? Proseděl jsem skoro půlku dne na záchodě. Takže…

Všechny medikamenty, všechny tabletky jsme vysadili a ani jsme je nesnižovali. A rozhodl jsem se a slíbil jsem to doktorům, že se zkusím s tou bolestí nějak srovnat a nějak to protrpět a prostě to zvládnout bez těch tabletek. Protože jsou jenom dvě možnosti. Tabletky, hodně tabletek, a mít obrovské problémy se zažíváním a se vším, ale nemít trošičku bolesti, nebo ty bolesti trochu utlumit. Anebo B: obrovské bolesti, ale normální život. Takže jsem si vybral plán B.

Rehabilitace pokračují dále, všechny rehabilitace, dokonce dvě rehabilitační taková sezení přibudou. A dneska jsem vám udělal fotky z rehabilitace, kde je speciální nějaký přístroj, který vydává elektroimpulzy, nějaké šoky, které se dají nastavit, nebo einstellen, frekvence, které vám klepou prakticky v nějakých impulsech a proniká to hluboko do těla, jako do toho ramene. A je to hodně možností, vždycky se to nastaví tak, pocitově, aby to člověk cítil, ale nebolelo to. A vlastně deset až patnáct minut takhle to funguje.

Fotky vám tady dám toho přístroje, abyste věděli, a dost mi to pomáhá, ten přístroj. I když možná, že celá ta procedura mi pomáhá hodně rychle.

No, dneska jsem se vážil, ale jenom ze srandy, a je asi o nějakých osm až deset kilo dole. Ale vůbec, vůbec mě to nějak nerozhází, nerozhodí, ani nevím co, protože vím, že ta strava není ještě taková, jaká má být. Tělo je oslabené, nemůžu trénovat a jedno s druhým.

Ale furt pořád vím jednu věc, že jak se to rameno, a chci to, uzdraví, pojedu do plných. Ale všechno záleží na těch ramenech. Jinak dneska večer

Takhle jsem dneska už seděl s dietologem, nebo spíš stravovacím odborníkem, a probírali jsme kompletně, že jsem si chtěl upravit a chci si opravit stravu už od příštího týdne.

Chci tomu tělu dát už pořádnou dávku fakt stravy. Vím, že to bude krabičkový systém, protože hodně teďka jsem po doktorech a tak dále, ale času je dost, takže určitě nebude na škodu si sednout a třeba si dát brambory a hovězí maso nebo steak a tak dále. Však to každý zná.

Takže všechno si nachystám, připravím a určitě to tady zkusím hodit, napsat, a to od pondělka. Protože v sobotu a v neděli, pokud bude takové počasí jako teď, zase 37 stupňů, tak určitě jedu k vodě. A budu mít relax, protože já moc ty tepla, nebo spíš horka a parna, nesnáším a nemám je moc rád. Ale určitě se půjdu schladit k vodě.

Určitě žádné koupání, já plavat nemůžu s tou rukou a s tím ramenem bych se utopil, ale do vody se posadit, do studené vody, není problém. Takže určitě nepojedu sám, pojede zase nějaká větší parta lidí. Takže uvidíme.

No a pro všechny, kdyby náhodou někdo třeba měl stejný problém, stejný úraz nebo stejný chirurgický zákrok, nedej bože, tak ať trošičku ví, na co se může připravit a čemu se má vyvarovat. A doporučuju asi ne každému, ale ať zváží, jestli ty tabletky v tom množství, které doporučují doktoři, užívat, aby fungovaly, anebo tu bolest prostě vydrží. Je to na každém zvlášť. Bolest je veliká, ale dá se to, dá se to. Nebo spíš musí.

Dále všechny ty rehabilitační, Reha se tomu říká v Německu, procesy a procedury určitě pomáhají a jako celek jsou určitě funkční. Takže také, pokud se někdo náhodou potká s tímto problémem, doporučuji mu všechno to, co jsem zatím já absolvoval a ještě budu absolvovat. Protože ten rehab plán je na dlouho a určitě se něco bude měnit a něco zase ne. Takže určitě ať nad tím každý člověk zapřemýšlí, protože je to jeho zdraví a zdraví má jenom jedno.

No, dneska ještě mám, jak jsem psal a říkal, jedno cvičení, ale to mám s trenérkou, už jen takové odpočinkové. Ale určitě do toho zapojíme – žádné ruce, nohy a břicho. Už chci zapojovat a už prostě trénovat. Ne na… jak bych to řekl… už chci prostě zapojovat tělo do toho tréninku. Vím, že až za několik měsíců, nebo až za půl roku, nebo za rok, zapojím to rameno. Ale chci mít na to už připravené tělo.

Takže takhle. Dneska žádné kladky nebudou, ale ten rozsah pohybu se ode dne ke dni zlepšuje. Už dneska si toho všimli i všichni fyzioterapeuti. Prostě ten pokrok jde vidět. Ne že bych řekl, že je to najednou nějaké „bum“, nějaké osvícení, to ne. Ale, ať se na mě nikdo nezlobí, i doktoři to říkali: „Vem si, že je to měsíc po operaci a ty už takhle funguješ s tím ramenem.“

Prostě děkuju za to všechno, že to takhle dopadlo. A hlavně za ten tým kolem mě. To už jsem říkal stokrát a stokrát to říkat budu. Takže děkuju, děkuju všem za podporu.

Ale určitě, určitě budu pokračovat a naopak tady v Německu teďka v tom, jak bych to řekl… znovuzrození nebo znovuzrození, z popela, nebo jak bych to řekl… prostě probuzení. Hodně velká pomoc od lidí, kteří mi psychicky i fyzicky v tom všem pomáhají.

Takže dneska by to mohlo být všechno a zase se určitě ozvu. A ještě tady přidám ty fotky.

Mates-daoc · Zaslal: pá srpen 14, 2026 5:26 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 16, 2026 10:54 am Předmět: 16 August

Zdravím, přátelé. Zase uběhlo pár hodin a je neděle ráno. Jsem v berlínské univerzitní knihovně, kde studuji a učím se.
Jak už to tak bývá, ten starý kolenatý člověk se snaží dohánět to, co mladý zanedbal a na co se tehdy vykašlal. Tak denně skoro strávím několik hodin ve škole v Berlíně na Potsdamer Platz, kde je obrovská knihovna a škola.
V sobotu jsem měl jenom lehké rehabilitační cvičení, potom byla sauna, lehká olejová masáž a akupunktura. Prostě tak, jak ty procedury bývají, ale nebyly už dlouhé, byly kratší a hlavně byly jenom ráno. Večer byla jenom masáž toho ramene teplým olejem a teplými kameny.

No a v pátek byla dohoda s mojí trenérkou, která mě chce připravit, nebo spíš dostat zpátky do formy, takže jsme absolvovali takový, už bych řekl, silovější trénink.
Vydal jsem už dost cviků, a to kompletně nohy. To znamená předkopávání, zakopávání, leg press, který nemám rád, ale dodržel jsem slovo, takže jsem ho odjel. A hackeny jsem nezvládl, protože si nedokážu odháknout levou rukou západku a pomoc druhé osoby by byla dost nebezpečná, takže jsme se dohodli, že hackeny zatím vynecháme.

Potom jsme jeli záda, odjeli jsme něco na triceps a trochu potrápili biceps. Jasně, váhy na pravou a levou ruku byly razantně rozdílné, ale vůbec to nevadilo mojí obrovské motivaci.

A můžu vám říct, že jsem nadmíru spokojený s tím, jak to všechno probíhá, a jsem fascinován tím, co lidské tělo dokáže a jak se mění v regenerační fázi.
Posílám jenom tady kousek, jedno krátké video z Kreuzheben, z mrtvého tahu. Není to ale klasická osa, protože s normální osou mě to rameno strašně bolí a tahá dopředu. Takže jsme použili jinou osu, která je uvnitř, však tu osu všichni znáte.

A byl jsem totálně spokojený. Tento trénink, který trval hodinu a při kterém jsem dostal pořádně do těla, mi dlouho chyběl.

Jak už jsem řekl, nějaká videa jsou jenom prostě… Dneska jsme museli hodně videí zase zrušit, protože jedné, když to tak řeknu, osobě se nelíbilo, že se tam natáčí, i když máme svolení a dovolení. Ale o tom asi každý ví svoje, jaká je doba.

Ale video, které jsem vám slíbil, tady postnu, protože jsme se dohodli a udělali jsme takzvaně plac, že tam nikdo nebude, a já si odjedu svoje mrtvolky.

Můžu překvapivě říct, že to… [nejasné slovo v původním textu]. V tom případě a s tou váhou — ano, je to komická váha — ale beru taky v potaz, že jsem měsíc po operaci, a jsem totálně spokojený. Totálně.

Vím, že bych zvládl víc, ale nechci. Nechci to urychlovat.

Už ke konci jsem byl překvapenej, že ta ruka tahá patnáct kilo. Ano, je to na kladce, je to naskládaný, ale na biceps v pohodě patnáct kilo už tahá. Opatrně, pomalu, i když to bolí. V pohodě.

A na triceps to zvládá obrovský randál zase. Je to prostě neskutečný, jak bych to řekl. Fakt jsem spokojený. Spokojený, a o tom to je — že ta hlava, pokud šlape a nejsou žádný komplikace… Ano, nějaký jsou komplikace, ale ne zdravotní. Tak prostě člověk je na jiném levelu a všechno šlape super.

Taky jsem byl dneska odměněn. No, odměněn… Ta odměna je sladká, dobrá, ale není pro mě vhodná. Takže ještě uvidíme, jestli ji budu brát. Je to NOčko, předkopávač.

A jak už jsem říkal, od pondělka překopávám jídelníček, protože se mi mění i kompletně časový režim dne. To znamená, že rehabilitaci a všechno kolem mám ráno a pak až večer. V průběhu celého dne bych měl regenerovat, a tím pádem nesmím zanedbat jednu hodně důležitou věc, a tou je škola, která mě teďka začala hodně bavit. Nevím, co se zase stalo.

Takže budu chodit do školy, na univerzitu, a budu se zase nějak vzdělávat, abych trošičku dal stranou motorku a neudělal nějakou kravinu, které bych potom litoval.

No a ještě podotknu pro všechny: dejte si teď pod oči tady tohle fórum a můj návrat zpátky. Tak bedlivě si zapamatujte od pátku do této neděle nějaké detaily. Bude se vám to do budoucna hodit. Víc vám asi říkat nemůžu, ani nechci. Asi víte proč.

Takže video postnu. Přeju vám krásnou neděli, hlavně ve zdraví. Užívejte, pokud máte ještě volno nebo dovolenou. A já vám progres pořád budu předávat.

A ještě jsem zapomněl — tabletky jsem všechny, jak jsem psal, vysadil. Ano, bolí to, ale už to vůbec neřeším. Prostě ta bolest je potlačená. Strašně jsem ji potlačil. Ne já, hlava, mozek, protože jsou přednější věci, na které se člověk musí orientovat. A ta bolest jde úplně mimo.

Ano, přes noc nebo spánku to bolí, ale jde to.

Mates-daoc · Zaslal: ne srpen 16, 2026 10:56 am Předmět:

https://youtube.com/shorts/bLdL2G9aUps?is=1FLKRJwcsWLwUjuU

Mates-daoc · Zaslal: po srpen 17, 2026 9:12 am Předmět: 17. August

Dobrý den, vážení přátelé,

dnešní pomalá aktualizace, jak už jsem psal, se týká úpravy stravy a celého denního režimu.
Klasika – budiček, tekuté aminokyseliny, kterým říkám kolagen. Množství nevím, ale určitě minimálně 25–30 ml ve vodě, které jsem pomalu vypil.

Plus dětská proteinová kaše, do které bylo přisypáno asi 20 g proteinu. K tomu nějaké míchané ovoce, které bylo zmražené, ale hodil jsem ho do té kaše.

Takže přibližně 30–40 g proteinu maximálně a k tomu maximálně 150 g cukru. Tuky a další věci zatím neřeším.
Sednu na motorku a jedu rychle na rehabilitaci, kterou jsem dnes měl. Rehabilitace se skládá z více úkonů a někdy se jednotlivé části střídají.

Po rehabilitaci jsem si narychlo dal dvě proteinové tyčinky z ALDI, jen tak, abych neměl úplně prázdný žaludek, a trochu vody s aminokyselinami – s mým klasickým „kolagenem“, jak tomu říkám já. Prostě abych do sebe alespoň něco dostal.

Ihned potom jsem rychle vyrazil na trénink, který jsem měl s trenérkou. Dnes jsme měli podle plánu odjet nohy, samozřejmě podle aktuálních možností.

A tak jsme začali trénovat. Trénink nohou byl nastavený takto:

Na rozehřátí jsem začal předkopáváním na stroji, přibližně 8–10 sérií celkem. První 3–4 série byly úplně lehké, opravdu jen na rozehřátí, se směšnou váhou. Pomalý pohyb, podržení nahoře i dole, aby se sval pořádně natáhl a následně smrskl. Prostě pomalé zahřátí, s pauzami maximálně kolem minuty až minuty a půl mezi sériemi.

Potom jsem už přešel na trochu těžší váhu, ale zase jsem to nepřeháněl, protože to chci rozjíždět pomalinku. Celkem těch sérií bylo přibližně 8–10 a docela mě to bavilo.

Po tomto cviku jsem šel na hack dřepy. Bohužel jsem ale podle instrukcí a toho, co jsem viděl, zjistil, že hack dřepy momentálně nejsem schopný odcvičit. Ne kvůli nohám, ale kvůli ruce a ramenu. Nejsem schopný si sám odháknout držák, který nahoře drží závaží.

Ani trenérka mi s tím bohužel nemohla pomoct, protože je menšího vzrůstu a na držák nedosáhne. Tak jsme si raději řekli: „Hele, necháme to tak, jak to je, a zkusíme jiný cvik.“

No, jenže jiný cvik byl…
Leg press. No, co vám budu říkat – asi někteří víte, že ho moc nemám rád. Když jsem kdysi jezdil těžké váhy, opravdu těžké, aby nohy pořádně zabraly, nebyl jsem schopný se na dně pohybu pořádně koncentrovat. Nohy a stehna mi při stažení úplně dolů strašně tlačily na břicho, a právě v tom byl problém. Proto jsem leg press kdysi skoro vůbec nejezdil.

Bohužel je teď taková situace, že jsem ho musel odjet. A vlastně jsem proti němu tentokrát nic neměl – docela mě bavil.

Dali jsme dvě lehké série, nebylo tam moc, asi 100–150 kg plus konstrukce, což je pro mě komická váha. Potom jsme v každé sérii přidávali dva kotouče na jednu stranu.

Celkem jsme skončili někde u 6–7 sérií. Dvě byly zahřívací, takže zhruba pět pracovních, z toho tři opravdu těžké. Končil jsem na nějakých 350 kg po 10–12 opakováních.

Nepropínal jsem nohy, protože to podle mě nedává smysl, a dole jsem pohyb vždycky podržel. Snažil jsem se zároveň co nejméně tlačit nohama do břicha.

A musím říct, že mě to dneska docela bavilo. Takže za mě byl dnes leg press super. Nohy bolí a bolely, ale příjemně.

Po leg pressu jsem chtěl zkusit ještě dřepy s činkou vpředu, ale bohužel kvůli indispozici ramena nejsem schopný držet osu jednou rukou. Tak jsme se dohodli, že to dneska necháme být. S tréninkem jsem byl spokojený a nohy si pojedeme zase za dva dny.

Nohy pojedeme ob den, tedy pondělí, středa, pátek, neděle, úterý a tak dále. Vždycky jeden den vršek těla, což vám také popíšu, a jeden den nohy.

Vždycky, když pojedeme nohy, dáme si večer ještě půlhodinový trénink břicha a dalších partií, které jsem nikdy pořádně necvičil. Doktorka mi říkala, že časem zapojíme také zadek – i když vlastně nevím, co bych tam měl zapojovat. Ten můj tlustej, vymaštěnej zadek, nevím… 😄 To jen tak na zasmání.

Časem mi také doporučila zařadit vnitřní a vnější strany stehen. Ale to až později, postupně.

Dnešní trénink ale ještě nekončil. Potom jsme měli zanožování, respektive zakopávání na stroji. Dali jsme dvě až tři série na zahřátí s úplně lehkou váhou. Potom jsme přidali a odjeli ještě čtyři pracovní série.

Ke konci jsem se dostal někam na 40–50 kg při 10, 12 až 15 opakováních. Všechno pomalu, kontrolovaně a technicky správně.

Takže za mě spokojenost.
Až jsme dojeli zakopávání, zkusil jsem ještě lýtka – výpony ve stoje na stroji. Bohužel se tam ale hodně opíráte o rameno, protože držák, respektive ta podpěra s molitanem, tlačí přímo na rameno a trapéz, což mi nedělalo dobře.

Tak jsme se dohodli, že využijeme stroj na lýtka vsedě. Asi znáte klasické lýtka vsedě. Odjeli jsme je a docela mě to bavilo. Pauzy byly krátké – maximálně kolem minuty a půl u lýtek a přibližně minuta u zanožování. Nějak jsme to přesně neřešili. Trenérka se mě vždycky zeptala, jestli můžu pokračovat, a já říkal, že jo, že není problém. Tak jsme prostě cvičili.

Lýtka jsme nakonec odjeli v nějakých 8–10 sériích. Opakování jsem držel většinou od 12 výš, někdy méně, někdy více – občas 15, občas 18 opakování. Upřímně jsem to ani nepočítal. Ani mě nebaví počítat každé opakování. Vždycky jedu tak, abych sval co nejlépe procítil.

Takže lýtka jsme odjeli a žádný stretching jsme už nedávali, protože jsem věděl, že mě hned potom čeká další rehabilitace. Tam nohy trochu protáhneme, takže jsme je po tréninku raději nechali odpočinout.

Po tréninku jsem si ihned dal aminokyseliny, které používám. Asi o 15–20 minut později jsem si dal protein od Reflexu, který mám koupený jako potréninkový anabolizační a regenerační protein. Asi ho někteří znáte – kdysi jsem ho hodně používal a teď jsem se k němu zase vrátil. Takže jsem ho do sebe po tréninku pustil.

Jinak po tréninku super a moje první strava byla…
Asi hodinu až hodinu a čtvrt po tréninku, tedy zhruba půl hodiny po proteinu, jsem si dal cca 300 g hovězího masa. Byly to takové kousky, připravené na páře a na grilu.

K tomu trochu zeleniny a brambor. Těch brambor bylo přibližně půl kila, plus mínus. Neřešil jsem přesně, jestli to bylo 450 nebo 500 g. Na takové počty mě to nebaví, protože když udělám pět kroků, tak to stejně spálím. 😄

Po prvním dalším jídle po tréninku jsem se začal chystat, protože jak se říká: na stará kolena chce člověk dohnat všechno to, co v mládí pokazil. 😄

Takže jsem si sbalil věci do školy a vyrazil do školy na Potsdamer Platz. Je tam obrovská univerzitní knihovna a já se tam teď zdokonaluji – nebo spíš učím, než abych se zdokonaloval. 😄

Začal mi tedy školní rok a vypadá to, že celý školní rok bude zároveň probíhat moje rehabilitace. Aspoň tím trochu zaplním svůj volný čas a nebudu dělat blbosti a kraviny, za které jsem včera doma dostal pořádně vynadáno.

A za trest jsem spal v garáži se psem. A to si fakt nedělám srandu. Ani po půlnoci se mnou doma nemluvila. Tak jsme si se psem lehli v garáži a vlastně to bylo super. 😄

Co se týče ramena a medikace – jak jsem říkal, tabletky jsem úplně vysadil. Bolest se snažím potlačovat hlavně tím, že pořád něco dělám. Tím pádem jsem veškerý volný čas, ve kterém jsem dřív dělal kraviny a nesmysly, vyplnil školou.

Takže pro mě začala škola. Bolest je pořád veliká, ale zároveň se to hojí. Dnes jsme měli s doktorem narychlo kontrolu, asi po patnácti minutách jsme se dohodli, že další větší kontrola bude až za dva týdny, včetně rentgenu a dalších vyšetření. Zatím je všechno v pořádku a je to na dobré cestě. Vlastně bych řekl, že na hodně dobré cestě.

Je to měsíc a něco málo po operaci a už jsem schopný takhle s rukou trénovat. Doktor jen kroutil hlavou – a nejen on, ale skoro všichni doktoři – jak dobře a rychle rehabilitace a regenerace pokračuje.

A já jsem řekl: „Neděkuji sobě ani svému tělu. Děkuji vám, že jste odvedli špičkovou a perfektní práci. Já budu jen dodělávat to, co jste vy začali.“

Tak jsme si poděkovali a dohodli jsme se na pravidelných kontrolách. Každé dva týdny, většinou ve středu nebo ve čtvrtek, bude rychlá kontrola a rentgen, kdyby náhodou bylo potřeba něco zkontrolovat.

Jednou za měsíc nebo za dva, podle toho, jak to ještě určí zdravotní pojišťovna, půjdu na větší magnetickou rezonanci. Ta samozřejmě stojí balík peněz a musí se o ni požádat pojišťovnu.

Ceny přesně nevím a nechci tvrdit konkrétní částky, ale kompletní vyšetření může stát opravdu hodně. Pokud jde jen o rameno, i tak se jedná o částku v řádu tisíců eur, takže je potřeba, aby to pojišťovna schválila.

Samozřejmě využívám i všechny možnosti a výhody, které mám z úrazového a dalších pojištění. Díky tomu mám takový servis, jaký mám.
No, zase jsem se rozkecal, tak to tentokrát řeknu ve zkratce. Budu to ještě editovat a bude to pokračovat.

Sedím ve škole a mám další jídlo. Bohužel teď jen narychlo – knäckebrot, jestli vám to něco říká, česky vlastně ani nevím, jak to přesně nazvat. K tomu šunka a kousek papriky.

Budu se teď snažit jíst maximálně po 2–2,5 hodinách menší nebo drobnější jídla. Třeba ta šunka má kolem 40 g bílkovin, možná i víc, a k tomu knäckebrot. Samozřejmě nesním celý 250g balík, ale třeba 120 g, což může být přibližně 100 g sacharidů a kolem 10 g bílkovin.

Jsou to prostě taková menší doplňková jídla. Větší jídla budu držet s pauzou kolem 2,5–3 hodin a mezi proteinem zhruba hodinu až hodinu a půl.

Jinak si teď budu každý den míchat do shakeru vodu s aminokyselinami. Ano, vím, že to nejsou úplně klasické aminokyseliny, které by někdo viděl a řekl si: „Wow, to je něco!“ 😄 Ano, jsou to podle mě taky tak trochu šitky. Je to v podstatě kolagen, ale obsahuje to alespoň nějaké výživné látky, které může tělo využít.

A než pít koly, sladké limonády, Fanty, Red Bully a podobné věci za stejné peníze, raději si koupím nebo vezmu tenhle litr Amino Zero, tedy tekutých aminokyselin. Ano, jsou vyrobené z kolagenu, respektive z prasečího kolagenu, a obsahují různé aminokyseliny – to si každý může dohledat.

Já to prostě piju s vodou a v tuhle chvíli počítám každé procento toho, co může mému tělu pomoct.

Mates-daoc · Zaslal: po srpen 17, 2026 9:15 am Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: po srpen 17, 2026 8:08 pm Předmět: 17 August pokračování

Tak, kamarádi, jak jsem slíbil, tak taky činím. Postupuju v aktualizaci.

Ano, byl jsem ve škole na Knihovní univerzitě Pod Stamplad, kde studuji. V průběhu dne jsem měl ještě čtyři jídla, než jsem šel na rehabilitaci.

První jídlo byly takové kukuřičné placky s masem, ale byly dobré. Ta placka měla asi kolem 300 gramů. Byla to taková spíš menší pizza, prostě kukuřičná placka velká asi jako střední pizza. Třicítka to prostě byla, plus minus. Těch 300 centimetrů, nebo jak oni to říkají… 30 centimetrů, pardon. Mluvil jsem 300, to asi ne. Tři metry by asi byly trochu moc. 😄

Nahoře jsem měl hovězí maso, asi 250 gramů maximálně, ne-li míň. A ta kukuřičná placka mohla mít kolem 300 gramů určitě, byla fakt hutná.

K tomu jsem měl jenom zeleninu, nic důležitého – trošku hrášku, papriky, prostě normální Gemüse, to znamená zeleninu.

Takže zase nějakých, když to spočítám, přes 50 gramů bílkovin plus minus komplet všechno – jak ta placka, tak to hovězí – a minimálně 100–150 gramů cukru… tedy uhlohydrátů. 😄

Potom jsem měl narychlo ještě jedno jídlo, protože tam dole v kampusu v menze ještě vařili, tak jsem si tam zašel. A měli tam klobásky plus takovou bramborovou kaši s noky a zelím.

No jasně, co já bych odolal. To prostě nešlo. 😄 Takže jsem si dal dvojitou porci, což znamená, že jsem měl čtyři klobásy.

To jsou německé klobásy, takové bych řekl grilované, pečené – jako fakt dobré. Jasně, tuku jako prase, bílkovin tam taky moc nebude. To znamená, když to přeženu, v nějaké té klobáse může být kolem 10 gramů bílkovin na 100 gramů.

Dobře, plus nějaká ta kaše. To jsou brambory, to jsou uhlohydráty, škrob, takže nic… takový plivaneček, jo. 😄

Ale i s tím jsem počítal, protože jsem měl fakt hlad a chtěl jsem to nějak doplnit.

Pak jsem měl rýži, byla to jasmínová rýže. Byla trošku ochucená a s krůtím masem – než řeknu „kuten“, to je krůta. 😄 Byla tam krůtí prsa.

Bylo to smíchané dohromady. Jak bych to řekl… trošičku, ne na grilu, ale prostě takový ten… Nebylo to jen vařené, ale bylo to trošičku „lajhozené“ z trouby.

Té rýže asi bylo kolik… no, 100–150 gramů maximálně. Ale toho krůtího tam bylo hodně, protože jsem si přidal. Tam bylo minimálně 200–250 gramů krůty, takže zase nějakých 50 gramů bílkovin plus minus a nějakých maximálně 100 gramů cukru, jo.

Jasně, padla tam zase nějaká ta zelenina. Snědl jsem dvě papriky, dal jsem si k tomu okurku a prostě finish.

No a další jídlo, to už bylo vlastně později. To jsem měl tuňáka. Ano, ano, tuňáka. 😄 Tuňáka a bylo to s takovými… jak bych to řekl… špeclemi, jestli znáte špecle. Je to takové bramborové těsto, bramborový nok, prostě německý bramborový nok.

Ale měl jsem ty špecle trošičku rozmačkané na menší kousky a smíchané s tím tuňákem.

Ten tuňák – vím, že to byla konzerva, určitě tam bouchli konzervu. 😄 Takže ta konzerva měla maximálně do 200 gramů tuňáka, což znamená taky nějakých kolem 40 gramů bílkovin.

A ty špecle, to je jenom cukr, škrob, takže maximálně 50 gramů, ani to ne. Ale těch špeclí bylo dost a bylo to vynikající.

A nahoře nebyl žádný dresink, nic. Jenom jsem trošičku poprosil, ať mi tam dají jogurtu na šmak. Tak mi tam dali bílý jogurt, ale fakt čistý bílý jogurt – žádná majonéza, nic.

No, ale než jsem šel na rehabilitaci, tak jsem ještě po cestě prostě nevydržel a dal jsem si jednu takovou… Já bych to řekl, že to není ani proteinová tyčinka. To je prostě křupavá tyčinka s čokoládou, jo. Prostě, řeknu to upřímně, jenom na chuť sračka, jo, a nezlobte se na mě. 😄

Dal jsem si to jenom prostě na chuť. Ne že by mi to nějak extra chutnalo, ale prostě… je to, jak to říct, dobrý na chuť, no. Jinak výživové hodnoty to má prostě k smíchu. Jestli tam je nějakých deset gramů bílkovin na stovku, jo, na tu tyčku, tak zbytek jsou cukry, tuky, prostě palmový olej a tak dál. Jenom na chuť, jo.

A pak jsem šel na rehabilitaci.

Nejdřív jsem měl prakticky olej – vařící, no, horký olej – na rameno s jemnou masáží, plus nahřáté kameny, „der Stein“, jo. Prostě jsou to hodně nahřáté kameny a ona vám je položí na to místo. A jako fakt to, řeknu takhle, pálí. Ale až tak příjemně, jo. Ne že by vás to spálilo, ale pořád je to intenzivní, protože ten kámen je fakt hodně nahřátý.

No, ale potom jsem si zabrečel. 😄 Protože přišlo takzvané „Übung“, cvičení. A šli jsme… ne já, ale prostě rehabilitační trenérka šla tak daleko, jak musela.

Ona mi řekla, že prostě podle rehabilitačního plánu a po konzultacích je potřeba, aby to rameno nezakrnělo – ne, to není ono – aby se prostě povolilo, aby se postupně roztahovalo a aby to rameno vlastně zase fungovalo v plném rozsahu pohybu. Takže ho musí natahovat.

No a zabrečel jsem si hodně. Můžu říct jako chlap – i slzičky byly. I slzičky. Pobrečel jsem si. 😄

Prostě jsme vždycky přišli na nějaké místo a já jsem jí řekl, že už to fakt bolí. Tak ona řekla: „OK, a teď vydrž.“ A jenom trošičku – třeba, když to přeženu, o pár milimetrů – to posunula dál. Ví, co dělá. Prostě to natáhla, ale trhalo to, bolelo to a já jsem knučel. Ne že by mi to zase urvala, to ne, ale musí to rameno prostě zpohybňovat a rozhýbat.

Můžu vám říct, že těch patnáct minut bylo zatím patnáct minut mojí největší bolesti.

Potom okamžitě vzala – měla to nachystané, protože věděla, co bude – úplně ledové, zmrzlé gely. Okamžitě mi je potom naložila na rameno, aby se to zklidnilo. Tím jsem ležel asi patnáct, dvacet minut, prostě sotva jsem dýchal. Jasně, donesla mi vodu, všechno.

Řekl jsem, že chci pivo za odměnu, ale pak se na mě podívala, že pivo nemají, že ho nevedou. A já říkám: „Příště bude.“ 😄

Tak jsem měl ty gely. Když potom skončila rehabilitace, tak mi ještě dala ledovou mast nebo chladivý krém. To znamená, ještě mi to namazala, trošku to schladilo a samozřejmě trošku uklidnilo tu bolest.

Ptala se mě na ty tabletky a injekce. Já říkám: „Nic neberu. Všechno mám nachystané, ale neberu nic.“ Ona řekla: „No, klobouk dolů.“ 😄

No a ještě prakticky předtím, než jsem vyrazil, jsem měl nachystaný… Ale to je klasika, to asi znáte každý, vy to taky máte v obchodech. Mám skyr, celý půlkilový, jo, čistý bílý jogurt. Plus mám ovoce, do toho si ho hodím a normálně to vezmu. Mám elektrický shaker na baterky, normálně cestovní, takže to mixnu a prostě dlabu to.

Nevím, proč mi to chutná ještě víc, když si koupím ovoce – ať už mražené, čerstvé nebo nějaký ovocný mix – a s tím skyrem to smíchám, s tím bílým, a rozmixuju. Chutná mi to víc než ty skyry, které už jsou namíchané. Nevím, čím to je. Prostě to tak je a neřeším to. 😄

Za prvé to není vůbec drahé. U nás ten skyr stojí euro… euro myslím a deset centů. To znamená na české koruny nevím, kolik je teď kurz, ale když vezmu pětadvacet, tak je to asi dvacet sedm, dvacet osm korun, jo. Takže je to fakt za pakatel. Vynikající jogurt, chutná mi, jo, a prostě je to taková odměna.

No a nebudu lhát – prostě jsem přijel a v garáži na mě čekalo chlazené pivo. Čuměl jsem jak puk. Nevím, za jakou odměnu. 😄

Jasně, že za odměnu to není. Pořád jsem v garáži s pejskem. Pejsek někde lítá venku. A nějak jsem přišel domů, tak se na mě podíval, zavrtěl ocáskem, dvakrát se kolem mě protočil a jak uslyšel zase něco venku, vrm, vystřelil jak torpédo.

No jo, no. Tak pár dní bude krutejch.

Ještě teďka mám nachystaný shaker na noc. Ano, míchal jsem to velký, mám přes litr toho shakeru. Prostě to budu teďka pomalinku popíjet, rehabilitovat a chystat se prostě na spaní.

A je to vícesložkový protein. A je tam, myslím… Já teď bych lhal, ale jsou tam čtyři nebo pět složek. Je tam dokonce i vaječný protein, je tam syrovátka, izolát, hydro… Ale hydro tam je minimum. Je tam kasein určitě a ještě něco tam je. Ale možná, že ten hydrolyzát tam ani není, toho bych teďka lhal.

Prostě jsem si to namíchal do velkého shakeru a říkám si, že to budu pomalu popíjet a půjdu spát. Takže bílkoviny docela zvednu a ještě budu zvedat.

A nepočítám do toho, že přes celý den piju vodu s těmi aminokyselinami. A dneska padla asi třetina až půlka flašky.

Mates-daoc · Zaslal: út srpen 18, 2026 11:27 am Předmět: 18 August

Dobrý den, kamarádi a přátelé,

doplním vám dnešní informace. Byl jsem ve škole, tak mi to dlouho trvalo. Nějak mi ta škola a učení nechutnaly. No, to už tak bývá na stará kolena. Ale vrátíme se k jiné věci, která nás všechny asi zajímá – cvičení, pokrok, strava, progres a další věci.

No, můžu říct, že jsem se špatně vyspal. Hodně špatně. Jasně, rameno bolí, to už je bez diskuze. Prostě jsem se každou hodinu probouzel, ale na tabletky jsem nesáhl.

Ano, ráno jsem kolem třetí, čtvrté hodiny vstal úplně, úplně dobitej a rozlámanej. Dal jsem si snídani – asi 100 gramů vloček rozmixovaných ve skyru, v půlkilovém jogurtu, a do toho jsem naházel klasické ovoce.

Pak nevím, ale zase jsem usnul a vzbudil jsem se plus mínus kolem páté hodiny, kdy už jsem se připravoval na ranní rehabilitační, těžší trénink. Přijel jsem na schůzku a poprosil jsem trenérku, jestli bychom dneska nemohli natočit pár videí.

No, už bylo dost lidí ve fitku, protože zrána chodí na Lichtenberg a na Zehlendorf hodně lidí. A dneska jsem měl mít zase o něco těžší trénink na to rameno, vlastně na celé tělo. Tak jsem se s trenérkou domluvil, jestli bychom nemohli jet na Lichtenberg do dalšího fitka. Ale bohužel ona nemůže, protože si nemůže takhle měnit stanoviště, jak se jí zlíbí.

Tak jsme se dohodli, že ten trénink odjedu sám. Přísahal jsem jí, že všechno odjedu naplno, i když na mně viděla, že nejsem úplně fit. Sama se mě ptala, jestli bych dneska nechtěl dát volno. Já říkám: „Ne, nechci.“ Volno si brát nebudu, ani žádný relax. Prostě chci rehabilitační plán dodržet.

Takže jsem odjel do druhého, většího fitka, kde bylo míň lidí, to už jsem věděl. Natočil jsem tam i dost videí, krátkých i Shorts, takže jsem je tady napostoval. Ano, jsou narychlo hozené na YouTube, prostě jsem je ani moc neupravoval. Je to taková, jak bych to řekl, splácanina, splácanina. Nejsou seřazené postupně podle toho, jak jsem trénoval, ale to vám všechno popíšu.

Nebyl jsem ve své formě, nebyl jsem vyspalý, byl jsem unavený, ale dal jsem si NOčko s nakopávačem, který jsem dostal od trenérky.

Dostal jsem Napalm, nakopávač, tak jsem to do sebe hodil.

A ještě se omlouvám – řekl jsem Lichtenberg, ale je to Lichtenfeld. Ale tak vás to nezajímá, je to prostě Berlín. Berlín je velké město, hotovo. Taková větší Praha. Asi čtyřikrát větší, ale to je jen tak, to je nepodstatné.

No, na začátku mi nebylo hej. Napalm zabral do pěti minut a okamžitě se mi udělalo špatně. Ale ne kvůli Napalmu, spíš kvůli tomu, jak jsem byl prostě unavený. Řekl jsem si ale, že ten trénink odjedu.

A ono to ze mě potom postupně padalo, padalo a padalo. Protože mě ten trénink strašně začal bavit a byl jsem non-stop online v kontaktu přes telefon s trenérkou. Takže vždycky, když jsem cvičil, tak jsem to natočil a potom jsem si přepnul telefon a mluvil s ní. Ona to taky viděla, kontrolovala mě a spíš mě umravňovala a uklidňovala s těmi váhami a se vším.

Ale prostě já si nemůžu pomoct. Ta hlava chce zvedat obrovské váhy, ale tělo… Rozumím tomu, prostě nejde to. Nejde to urychlit.

Opravdu se těším, až se uzdravím do plné síly a budu mít hlavu nastavenou tak, jak je teď – že bych zvedal tuny, metráky, rostlo by to a regenerovalo.

Ano, hlava dělá hodně a já jsem, nechci to zakřiknout, na dobré fázi, na dobré vlně. Prostě zatím to šlape. I když je tělo unavené, hlava to prostě potáhne.

Trošku jsem se rozcvičil, ale nebudu říkat, že nějaký stretching a tak dále. To určitě ne.

První cvik jsem chtěl jet pozvedy, ale měl jsem jasně napsáno, že s tou… Já nevím, jak to mám říct – lifterskou osou, nebo jak to mám popsat. Protože normální osa, co je dopředu, mi strašně tahá za rameno a bolí to. Tady u téhle, když stojím uvnitř osy, je samozřejmě menší zátah na všechny partie, jo, ale prostě mi to dělá líp. Rameno tolik nebolí a netahá mě to, jako kdybych to tahal dopředu nebo zepředu, když to tak řeknu.

Měl jsem jasně řečeno, že maximálně do těch 20–20… Já nevím, jak to říct. Když budu brát, že osa je dvacítka, tak do těch 60 kilo jsem měl jet.

Ale viděli jste sami – hlava mi mrdla prostě a jel jsem dokonce stovku. A můžu vám říct popravdě, chtěl bych to 140, ale řekl jsem si: „Ať se sklidním.“ A sklidním hormony, protože ještě se můžu urvat. Věřím tomu, že bych zatáhl ještě víc, ale v klidu.

Série jsem fakt nepočítal, jestli jich bylo čtyři, pět z každého cviku, šest. Fakt ne. Ale minimálně čtyři, maximálně šest. Vždycky jsem si dal dvě úplně lehké na rozcvičení, na protažení, a potom dvě takové těžší a dvě těžké.

Potom jsem měl na kladce přítahy zespodu na hrudník, na to tam je taky video. A potom jsem si odjel tricepsy na kladce, bicepsy na kladce. Pak jsem měl ještě s kladkou, a i předtím přítahy na hrudník, ale tak, aby to rameno šlo dozadu.

Tam jsem byl fakt překvapený, jak už je ta ruka pohyblivější a ohebnější než před zraněním. Ne dopředu ani do boku, ale dozadu už má větší úhel, než měla před úrazem.

A poznám to jednoduše – když levou a pravou ruku dám za sebe a zkouším, kam až dosáhnu, tak s levou rukou už dokážu rameno otočit víc než s pravou. Ale to je možná jenom… Vím, že tam byla nějaká… Nevím ještě, nechci nějak předjímat. Každopádně pohyblivost dozadu, za sebe, za tělo, je už lepší, než byla před operací.

Potom jsem měl kladku na triceps, biceps a dal jsem si ještě přítahy, které jsem měl naordinované na stroji k pasu, na záda.

No a ještě jsem k tomu měl mít takzvaně lehká bradla. Ale z lehkých bradel se stalo to, že tam bylo skoro metrák. Nenakláněl jsem se moc dopředu, protože jsem cítil, jak to tahá. Tam, kde to je sešité, jsou ty skoby a ty karabiny, když to tak řeknu, a ty železa. Když se nakloním hodně dopředu, tak to tahá. Když dám tělo dozadu, tak to tahá míň.

A nebudu tady ze sebe dělat nějakého frajera, za to nestojím a ani mi to není po chuti. Ale pauzy dneska nebyly krátké. Můžu přiznat, že ty pauzy byly fakt dvouminutové. Dvě minuty byly pauzy.

Protože jsem se necítil fakt ve své kůži. Ty delší pauzy mi trošku pomohly a trošku jsem se i po tom tréninku probral. A fakticky jsem to přežil.

Dnešní trénink trval přes hodinu, hodinu deset, hodinu dvacet, plus minus, protože jsem se moc nedíval na hodinky. Potom jsem ještě trošičku relaxoval a odpočíval.

No a co dnešní strava? Doteďka prakticky, když to píšu, tak mám už další čtyři jídla v sobě – tři větší a jedno malé. Nebudu počítat protein.

Měl jsem lososa a tuňáka, mix. Bohužel jsem to popletl já, protože jsem si špatně vybral a dostal jsem namíchaného lososa s tuňákem. Nebylo to moc dobré, ale mně to nějak nevadilo. Byl to takový sendvič, co je ve škole, jo. Takže toho tuňáka bylo maximálně 200 gramů, dohromady ten mix měl 200 gramů té ryby. A ta placka mohla mít takových 200 gramů určitě, minimálně. Byla to velká placka. Plus nějaká zelenina a takové ty věci bokem – to už nebudu počítat. Nějaká kukuřice, hrách a tak dále.

Dále jsem měl knäckebrot klasický, šunku a sýr. Toho bylo trošku víc. Knäckebrot jsem zbouchnul asi 250 gramů, celý ten pakl. Takže nějaké cukry. Vbouchnul jsem celý sáček šunky, ten měl 200 gramů. A zbouchnul jsem stovkovou šunku. Takže takhle.

No a potom jsem měl ještě jedno jídlo – rýži a hovězí maso.

No a takový malinký doplněk – dal jsem si, jak bych to řekl, malý pudink. Právě proto říkám malý, malý pudink, a wafle. Měl jsem pár set gramů waflí, jenom na chuť, takže tak.

No a určitě dneska večer rehabilitace bude jenom jezírko, sauna, kryosauna, lehká masáž a teplé kameny. A dneska úplný odpočinek.

A zítra zase ráno doktoři, rehab jako vždycky. Dneska ještě mám nachystané aspoň jedno, dvě jídla, plus nějaký ten protein a tak dále.

Ale zapomněl jsem úplně na základní věci.

Přitlačit více vitamínů, minerálních látek, stopových prvků a tak dále, omegi, prostě oleje. Však to nějak znáte všichni. Moc jsem to teďka do toho nezapojoval, a to byla chyba a je to chyba. Určitě to napravím.

A hlavně kreatin, na ten jsem úplně zapomněl. Jo, takže kreatin nebudu žádných, jak je předepsáno, pět, deset gramů, to ne. Kreatin žeru jak cukr. To se, ať se na mě zlobí, kdo chce, kdo nechce. Jo, jestli se můžete předávkovat kreatinem, tak ať se předávkuju, mně je to jedno.

Ale já si vždycky třeba namíchám čaj, do toho vrznu jednu, dvě polévkové lžíce kreatinu, smíchám si to a pomalu to piju. To stejné přes den. Kreatin pořád, jo, taky.

Jak mám ty aminokyseliny, jo. Dneska padla flaška, když to tak řeknu, takže za dva dny padla flaška těch aminokyselin. Jo. Ale jako vůbec mě to netrápí, protože je to fakt komická cena a vím, že to tělu trochu pomůže. Není to nějaký zázračný lék, ale každé procento je pro mě dobré.

No a ten kreatin prostě… Já si vezmu, udělám si právě pití – to jsou aminokyseliny s vodou, třeba do shakeru litrového nebo do velkého demižonu třílitrového.

Jo. Dneska třeba ve škole jsem měl ten třílitrový a zbuchl jsem dneska dvakrát už šest litrů vody jenom ve škole. Jo. Takže tam si nasypu, zítra už kreatin, a je to. Jako cukr prostě. Fakt to neřeším.
No, jak se cítím? O pocit šťastnej jak blecha, že to všechno funguje, že to prostě tělo drží a že jede. Určitě regeneruje na sto procent, protože to jsou nebe a dudy. Každým dnem jsou to kroky, kroky, kroky.

Nechci to zakřiknout, zklidňuju hormony. Ano, i trenérka mi říkala, že trénink byl super, ale měl bych trošku zklidnit to s těma váhama a prostě hlavu potlačit. Uvidíme, jak to půjde.

A zítra máme ráno zase nohy na trénink s trenérkou, jako součást přípravy zpátky na sezónu nebo do sezóny, jak to má být. Prostě přípravu na ty moje těžké tréninky.

To není rehabilitační cvičení, to ne. To je úplně jiný… To je, řekl bych, úplně jiný „Kraken Gymnastik“, to jsou úplně jiná cvičení.

Z toho nevím, jestli můžu udělat video. Zeptám se na to, protože jste v sále, kde jsou… No, uvidím. Ještě se zeptám i některých lidí, jestli by šlo něco natočit z toho procvičování, z té, řekněme, meditace, toho rehabilitačního tréninku. Pokud ano, tak ho určitě nahraju a bouchnu ho. Ale uvidíme, ještě neslibuju, nevím.

No, hlava šlape jak hodinky. Ano, jsem unavenej, jsem nevyspalej. Dneska to doženu. Dneska určitě v garáži předběhnu spánek dřív, než on mě. Takže dneska si tam lehnu určitě dříve než v osm, abych se pořádně zregeneroval.

A jak říkám, žádné tabletky, prášky neberu. Vysadil jsem je a používám teďka hodně ty chladivé krémy, které to rameno trochu uklidní.

Takže takhle.

Jinak co se týče stravování – ano, zvedl jsem dávky. Budu zvyšovat dávky jídla, ale spíš častěji než více a zaměřím se na kvalitu. Ale to chce čas. Není, není kam spěchat.

https://youtu.be/eRD-LlYtgF8?is=kqSms21RN1FSH9xY
https://youtube.com/shorts/QRqBg4EcoxA?is=GbbZmLPzbBnr-W0D
https://youtu.be/rOnVAIJ4Hz0?is=U2CElDEK5A0bYDMs
https://youtube.com/shorts/WQOHrH1EUMI?is=_ZpxhJajJYxFyKl2
https://youtu.be/yLbYDS8wj8A?is=0kiDBBTE5KYGI0Qm
https://youtube.com/shorts/CQ0dzKpAR74?is=iblKGEWk6pRbf_cd
https://youtube.com/shorts/BFMqRay5W6s?is=BbQqx2AI1qUEfczV
https://youtube.com/shorts/v1ngPFOFJO8?is=aTwR24HDBEVxk_9f

https://youtube.com/shorts/WIi3wK6p3vw?is=cVXV3hM1xFgS7A9k
https://youtube.com/shorts/ds0vqyFnKFE?is=BRh7VMpar0xMfSrt

https://youtube.com/shorts/XZ7fL0X6bww?is=Zf0qWo1rv5fhBN_4

Další a všechny pak doplním

Mates-daoc · Zaslal: čt srpen 20, 2026 9:03 am Předmět: 20 August

Tady je opravená verze se zachováním přirozeného stylu a češtiny:

Zdravím, přátelé. Takže pokračování středy. Bohužel to tady došlo tak daleko, že jsem se pořádně taky nevyspal kvůli bolesti ramene, která se strašně zvyšovala. A tak ve středu, jak jsem se probudil, byly ty bolesti tak veliké, že jsem spal maximálně dvě hodiny.

První rehabilitace byla úplně v pohodě, protože tam byla jenom masáž. A klasika – teplý písek, olej, kameny, akupunktura, prostě paráda.

Jenomže pak přišla ta horší část, kdy jsem měl jít na trénink, na procvičení ramene. Trenérka už na mně viděla, že vypadám špatně, že jsem strašně unavený a že to na obličeji jde hodně vidět. Takže se mě zeptala, co se stalo. Já jsem řekl, že nic, v pohodě, jenom jsem klasicky nespal a že mě to strašně bolí.

Po patnácti minutách trénink zrušila a řekla: „Tohle ne. Jseš úplně K.O., tělo je úplně v prdeli, vůbec to nezvládá.“

Tak jsme se dohodli, že trénink úplně vypustíme a celý den si takzvaně odpočinu. Byly jenom normální rehabilitační věci, to znamená kryo, sauna a další věci, magnetická léčba – magnet byl potom ještě – a další takové věci, ale nic, abych zatěžoval organismus.

U rehabilitace se mě ptali, jestli fakt nechci začít zase brát tabletky na bolest a všechny ty medikace. Já jsem řekl, že ne, že si radši dám den volna, dám se dohromady, budu celý den jíst a pít a prostě udělám všechno pro to, abych byl ve čtvrtek fit.

Taky jsem to tak udělal. Celou středu jsem prakticky, ano, byl jsem chvíli ve škole, ale jedl jsem, když to řeknu po pravdě, snad každé dvě hodiny. Měl jsem brambory, rýži, maso, dokonce jsme byli u čínské jídelny, respektive u Vietnamců, a dal jsem si trojitou porci normální rýže plus hovězí maso. To znamená přes půl kila hovězích nudliček a minimálně 300 gramů rýže.

To jsem se, po pravdě, zbláznil jak malina. To tělo je úplně hladové, je to šílené. Takže mu teď musím pořádně dát napít benzínu, ať jede, ať funguje.

A přiznám se, že včera jsem vypil minimálně čtyři litry coly, Coca-Coly s cukrem, protože nevím… Vodu jsem měl po ruce a minerály taky, ale prostě na chuť mi ten cukr tak strašně táhl. Ano, je to droga, vím o tom, ale co? Kolu normálně nepiju, ale včera jsem vypil dvě velké dvoulitrové flašky Coca-Coly. Prostě katastrofa.

Ale včera po celý den, až do večera, jsem jedl, jedl, jedl, jedl a měl proteinové nápoje a další věci.

Kolik to bylo kalorií, to fakt nevím, já to nikdy nepočítám. Já to beru podle toho, co tělo chce. To dostane. Bylo tam toho jídla strašně moc. Byly tam aj dva velký proteinový pudinky, dětská kaše, dokonce aj obyčejné dvě housky se sýrem. To jsem dostal prostě šmak, když jsme byli v Lidlu. Tak jsem si koupil šunku, koupil jsem si dvě kleine housky a prostě to zbalil.

Jinak včera jsem dokonce dvakrát vypil proteinový drink přímo z Lidlu. Ten má kolem 80 gramů bílkovin, pošlu fotku. A dokonce jsem tam viděl aj mlíko, které má 70… 70 gramů proteinu. Vím, že to není nějak moc dobré pro tělo, ale co. Včera jsem si prostě popustil uzdu.

Jinak včera jsem rehabilitaci udělal celou, jenom prostě to cvičení… Tam už nebylo to těžké tréninkové cvičení. Nevadí, nic se neděje.

Dneska ráno už jsme měli zase lehký trénink a k tomu rehabilitaci a všechno kolem. I když dneska toho mám na rehabilitaci méně, pomáhá to strašně moc, to fakt cítím. A ta únava trošku spadla, i když jsem se taky moc nevyspal, protože ta bolest je fakt veliká.

Ale tak to furt tady říkám a furt pro to nic nedělám, takže už to psát nebudu a bude klid. 😄

No a včera jsem tak koukal a všiml jsem si, že v Německu, nebo teda u nás v Německu, vešla na trh nová firma, která vyrábí suplementy. Teda „vyrábí“… Abych to řekl takhle – skupuje jednotlivé suroviny podle složení, míchá to a má všechny laboratorní testy. Plus zásoby za, řekl bych, pro nás docela příznivé ceny.

Nevím, jak je to v Česku, to nedokážu srovnat, ale vím, že vy v Česku to máte dražší než u nás.
Co se týče dneška, čtvrtku, tak ráno tam šel jeden proteinový pudink, klasika, ten má nějakých 40 gramů bílkovin. K tomu šly dva takové malé žitné chleby, dohromady asi 100 gramů, a hned potom jsem do sebe ještě kopnul, protože jsem měl chuť, trošku dětské kaše a skyr jogurtu.

Potom jsme měli trénink, rehabilitaci, všechno. Po tréninku jsem do sebe hodil maso a rýži – 200 gramů hovězího masa a 100 gramů rýže.

Mám nachystáno teď, protože půjdeme na oběd tady do kampusu na univerzitě. Ale na svačinku jsem si nachystal brambory se sýrem. Mám tam asi tři velké brambory, dohromady nějakých 200 gramů. Plus sýr – je tam šunka, cheddar, eidam, prostě mixované na kousky a položené na těch bramborách. Je to v alobalu zapečené. Takový sýr s bramborem, řekl bych. Prostě na chuť. 😄

No a co máme tady na oběd, to ještě uvidím. Je tam taky velký výběr, tak budu určitě aktualizovat.

Takže zatím takhle. Říkám, včerejšek jsem takzvaně odpadl od tréninku, že jo, ale teď to ladím jídlem a budu to do sebe ládovat strašně. To tělo je hladové, strašně hladové po jídle, ale katastrofálně. Takže si asi žádá jídlo, tak ho dostane.