Hallo Freunde und Bekannte,
hier kommt nach ein paar Tagen wieder ein kleines Update. Ja, die letzten Tage waren etwas anstrengender, vor allem wegen der Reha und allem, was sonst noch dazugehört. Aber mein Gesundheitszustand verbessert sich, die Schulter regeneriert sich und heilt langsam.
Damit verbunden ist allerdings ein großes Problem, mit dem ich zu kämpfen habe – die Schmerzen. Wie ich schon gesagt habe, werde ich mich nicht beschweren. Die Ärzte haben mich selbst darauf hingewiesen: Es heilt, es wächst wieder zusammen, es wird weh tun und es wird noch lange weh tun.
Also entweder Medikamente oder keine Medikamente. Ich habe mich jetzt dazu entschieden, die Medikamente wegzulassen, weil sie mir nicht gutgetan haben. Die Schmerzen sind deshalb wirklich sehr stark. Jeder, der sich – Gott bewahre – mit einer solchen oder einer ähnlichen Verletzung auseinandersetzen muss, sollte damit rechnen.
Die Schmerzen sind wirklich brutal. Vor allem nachts. Ins Bett kann ich mich immer noch nicht richtig legen, deshalb schlafe ich zum Beispiel im Sessel. Wenn der Arm frei liegt, zieht es ständig und tut ziemlich weh. Im Sessel oder auf der Couch versuche ich so zu sitzen, dass der Arm frei liegt, aber trotzdem schlafe ich höchstens zwei Stunden. Danach wacht der Arm praktisch wieder auf und fängt erneut an zu schmerzen.
Aber jetzt geht es langsam wieder zurück in den normalen Rhythmus – zurück zum Training und auch zurück zu richtigem Essen.
. Zdravím přátele a kamarády. Další aktualizace po několika dnech. Ano, poslední dny byly trochu náročnější, hlavně kvůli rehabilitaci a dalším věcem kolem. Zdravotní stav se ale lepší, rameno regeneruje a hojí se.
S tím je ale spojený jeden velký problém, se kterým se potýkám – jsou to obrovské bolesti. Jak jsem říkal, nebudu si stěžovat. Doktoři mě na to sami upozorňovali: hojí se to, srůstá to, bude to bolet a dlouho to bolet bude.
Takže buď léky, nebo žádné léky. Já jsem se teď rozhodl léky vysadit, protože mi nedělaly dobře. Takže bolesti jsou opravdu obrovské. Ať s tím každý počítá, kdo se bude potýkat, nedej bože, s takovým zraněním nebo něč podobným.
Ty bolesti jsou fakt ukrutné. Hlavně v noci. Do postele se ještě pořád nedá pořádně lehnout, takže spím třeba v křesle. Když je ruka volná, tak to prostě tahá a dost to bolí. V křesle nebo na sedačce se snažím sednout tak, aby byla ruka volná, ale stejně spím maximálně dvě hodiny. Pak se ruka probudí a začne se ozývat.
No, ale teď už se pomalu vrátíme zpátky k režimu, k tréninku a taky zpátky k pořádnému jídlu.
Co se týká tréninku, tak mám teď pouze rehabilitační tréninky, ale jsou to poměrně náročné rehabilitační tréninky. Těžší tréninky a přípravu na návrat k běžnému tréninku jsem zatím kvůli ruce vypustil. Znovu s nimi začnu až v pondělí, aby si ruka trochu odpočinula, protože dostala opravdu hodně zabrat.
Když vezmu v úvahu, že je to teprve měsíc a půl po operaci, vlastně ani necelých šest týdnů, tak k tomu asi není potřeba nic dalšího komentovat.
Co se týká stravy, musím teď opravdu hodně dbát na kvalitní jídlo. Zjistil jsem, že tělo má obrovský hlad – opravdu strašný hlad. A musím přiznat, že na kvalitě stravy je to teď hodně znát.
Jak už jsem naznačil, budu během dne přidávat další jídla. Budu přidávat více masa, fazolí, hrášku a čočky. Takže například maso s fazolemi, hráškem nebo čočkou – jednoduše nějaké luštěniny. Jednak kvůli doplnění energie a jednak proto, že mi luštěniny opravdu hodně chutnají.
Určitě přidám také více ryb – jak lososa, tak i další druhy ryb, které jsou tady dostupné.
A určitě budu postupně přidávat i trochu více mléčných výrobků. Celkově chci zvýšit příjem bílkovin přibližně o 100 gramů.
Sacharidy ani tuky teď nijak zvlášť neřeším.
Vitamíny a
minerály doplňuji průběžně během celého dne.
Možná si někdo řekne, že je to blbost nebo dokonce šílenství, tolik bílkovin. Počítám totiž, že se dostanu už někam přes 300 gramů bílkovin denně. 400 gramů to nebude, ale těch 300 určitě.
Sacharidy ani tuky teď nijak zvlášť neřeším. Prostě to tak cítím a moje tělo si o to říká. Žaludek funguje skvěle. Je to teď jako dvanáctiválcový motor, který potřebuje benzín, benzín a zase benzín, aby mohl spalovat a podávat výkon. Přesně takový z toho mám pocit.
Jinak všechno funguje dobře a nemám žádné jiné zdravotní problémy. Co se týká ruky, jediný problém jsou zatím bolesti. Jinak pohyblivost ruky se zlepšuje. Natočím o tom video, protože je zase o něco lepší. Každým dnem se to posouvá. Jsou to třeba jen pár milimetrů zlepšení, ale pořád je tam vidět pokrok.
Nechci to ale uspěchat. Teď mě čeká velká kontrola, pravděpodobně ve středu nebo ve čtvrtek. Doktoři mi ještě dají vědět, protože se mezi sebou musí domluvit. Budou se dělat kompletní kontroly – rentgen, sono a všechno ostatní.
Takže vám samozřejmě dám vědět. A pokud mi to doktoři dovolí a budu mít možnost, určitě sem postnu nějakou fotku z rentgenu nebo sona, případně ukážu, jak to uvnitř vypadá.
Mimochodem, podle toho, co jsem viděl, bych mohl zveřejnit i kompletní snímky – sono a rentgeny před operací, tedy jak bylo rameno rozbité, jak byly utržené obě části rotátorové manžety, a potom porovnání s tím, jak to vypadá teď.
Ale záleží samozřejmě na vás, jestli by vás to zajímalo. Kdo by to chtěl vidět, klidně napište. Já s tím nemám žádný problém.
Jinak ohledně další věci…
Příští týden, ale neřeknu přesně kdy – schválně. Hodím sem otázku a kdo odpoví do PM, ten se může těšit. Ale o tom ještě určitě napíšu úplně zvlášť.
Jak jsem říkal, bude se to týkat soutěže.
A tímto vám chci hlavně popřát a poděkovat všem za vaši podporu. I když třeba vždycky není ta podpora tak velká, z mojí strany půjde o nějaké
proteiny a případně další pomoc, kterou si budete moct vybrat u Ronny Shopu, a zbytek už zařídím já.
Každopádně vám všem moc děkuju za podporu. Moc si toho vážím.
Takže v průběhu příštího týdne – neříkám přesně kdy – to určitě zveřejním. V ten den to napíšu srozumitelně a jasně, aby každý přesně věděl, o co jde.
Co se týká mojí rehabilitace a celkové rekonvalescence, tak mi teď hodně pomáhají rázové
vlny, nebo jak bych to správně nazval. Měl jsem a stále mám také elektrošoky, respektive elektrické impulzy, které, dá se říct, dost bolí, ale na regeneraci mi opravdu pomáhají.
Potom je tam ještě jeden přístroj, když to řeknu zdravotnicky, který pracuje s nějakými frekvencemi, mikroimpulzy nebo mikrovibracemi. Cítíte to, jako kdyby po vás chodily nebo vás jemně píchaly malé jehličky. Dá se nastavit větší i menší intenzita podle toho, jak to člověk zvládá a jak to cítí.
Hodně mi to ulevilo. K tomu samozřejmě znovu ledování a ochlazování ramene, případně různé chladivé krémy, aby se rameno zklidnilo.
Jinak rehabilitace probíhá pořád dokola, prakticky každý den. Jak už jsem říkal, jsou tam jemné masáže, větší masáže, kryosauna, teplé kameny, teplý olej, akupunktura, elektrické výboje, magnetická deska, elektrická deska a teď přibyly další procedury.
Je v tom také sauna, různá pohybová cvičení, rehabilitační gymnastika a spousta dalších věcí.
Právě proto se kolem mě během celé rekonvalescence točí opravdu hodně lidí, kterým určitě na konci budu děkovat, pokud všechno dobře dopadne. A vlastně už jsem jim za jejich pomoc několikrát poděkoval.
Dále jsem zase zařadil plavání. A taky non-stop piju Aminozajra, tedy
aminokyseliny, které jsem vám ukazoval na fotografii. Když to vezmu průměrně, jedna flaška mi teď vydrží maximálně tři dny. Míchám si to s vodou, někdy s čajem, prostě to piju prakticky non-stop. Je mi to jedno.
Aspoň tím ušetřím za další nápoje, které jsme dříve kupovali – Fantu, Colu, Sprite a další podobné věci, které jsme měli doma a které jsem občas, přiznám se, pil.
Třeba mi chutnaly ochucené vody s citronem, s přírodním citronem, pomerančem nebo grepem. Byly trochu perlivé, ale jen lehce. Bohužel jsou ale v dnešní době ceny těchto sladkých nebo přírodně slazených nápojů, které obsahují třeba jen 3, 5 nebo maximálně 10 procent šťávy, šílené. Velké dvoulitrové balení stojí klidně 3 až 5 euro.
A sorry, za ty peníze si radši vezmu
aminokyseliny, namíchám si je s vodou a jsem úplně spokojený.
Navíc tím tělu dodám
aminokyseliny a další látky, které potřebuje. A když jsme se teď dívali na ceny, tak jsme zjistili, že nealkoholické nápoje jsou u nás v Německu opravdu šíleně drahé.
Nevím, jak je to v Česku, ale tady jsou ty ceny fakt šílené.
Už jsem se radil a během dne jsem přidal více
proteinu. Dám si ho dvakrát až třikrát denně, přibližně 450 gramů
proteinu smíchaného s vodou. Vždycky si dávám na noc jeden vícesložkový
protein a přes den také vícesložkový. Někdy i třikrát denně, ale záleží na chuti a náladě.
V dnešní době mi navíc začalo hodně chutnat
vysokoproteinové mléko. Vzpomněl jsem si totiž na mládí, kdy jsem ještě hrával hokej. Ano, je to minimálně 30 let zpátky.
Tehdy prakticky žádné
proteiny neexistovaly. Vím, že se používalo buď kondenzované mléko, které bylo dražší, nebo – pokud si dobře pamatujete – sušené mléko. Byly myslím tři druhy: nízkotučné, polotučné a odtučněné. Červené, modré a zelené. Bylo to v prášku.
Ano, bylo to ještě za socíku, za komunistů, a my jsme to vlastně brali jako
protein a výživu. Protože slovo
protein jsme tehdy ještě ani pořádně neznali. Prostě jsme lítali po hřišti a hráli hokej.
A ta chuť toho
vysokoproteinového mléka je úplně stejná, takže jsem si na to vzpomněl a začalo mi prostě chutnat.
Někdo si možná řekne, že je to zbytečnost, ale když mi to chutná a není to drahé, tak proč ne? Navíc to mléko v dnešní době vyjde levněji než obyčejná voda.
Co se týká další suplementace, zařadil jsem už
kreatin. Ano, první dva dny mě
kreatin trochu prohnal, protože moje tělo si na ty dávky musí postupně zvyknout. Teď už se to ale ustálilo, takže je to v pohodě.
Kreatinu beru přibližně 20 až 30 gramů denně. Nevím přesně kolik a nijak to neřeším. Prostě si ho míchám do jakéhokoliv pití podle toho, jak se mi zrovna chce.
Když mi někdo řekne, že 5 až 10 gramů je moc, tak dobře. Když tělo dostane větší dávku, vezme si, co potřebuje, a zbytek vyloučí. Beru to tak, že je to přirozená reakce organismu.
Vždycky jsem měl pocit, že jsem měl lepší výsledky. Neříkám, že to byly skutečně lepší výsledky – možná to bylo placebo. Ale ten efekt jsem vnímal, když jsem užíval nesmyslně vysoké dávky. Ani přesně nevím, kolik to tehdy bylo.
Někdo si možná řekne: „To vyhazuješ peníze, je to plýtvání.“ Ano, možná je. Ale je to moje tělo a můj organismus. Dělám to na svém vlastním těle a sám si za to nesu zodpovědnost.
Já si prostě myslím, že 5 gramů
kreatinu denně je strašně málo. Nikdo přesně neví, kolik
kreatinu konkrétní tělo potřebuje. Každý organismus je jiný a podle mě si tělo samo vezme tolik, kolik potřebuje. To, co už nepotřebuje nebo nechce, zase vyloučí.
Tak to mám nastavené se vším.
Ještě jsem dneska dostal jeden takový booster na trénink od firmy BioTechUSA, od kamaráda, který mi jako dárek věnoval tři balení. Takže je postupně vyzkouším.
Jinak boostery jsou samozřejmě dobrá věc, ale jak každý ví, je to pořád jenom doplněk stravy. Je to jen určitá pomoc a nějaké procento navíc, rozhodně to není žádný zázračný grál.
Takže přesně takhle k tomu taky přistupuju a tak je potřeba to brát.
No, zase jsem se nějak rozepsal – bláboly o ničem. Nevadí. Aspoň píšu o něčem. 😄
Jinak co bych ještě řekl k regeneraci. Po dvou měsících od operace se plánuje menší kontrolní test, při kterém doktoři zjistí, jak se všechno vyvíjí a jak regenerace pokračuje. Takže do té doby jsou ještě zhruba dva týdny. Dopředu mi ale neřekli, čeho přesně se test bude týkat, takže se nechám překvapit.
Sami doktoři už několikrát říkali, jak jsem psal, že regenerace pokračuje fantasticky. Pro mě je to fantastické, pro doktory až moc – prý je to skoro nepřirozené a není to úplně normální. Já jsem jim na to řekl, že sám nejsem normální, takže tomu taky nerozumím. 😄 Ale to je jedno, už jsme se o tom bavili a už jsem o tom psal.
Takže počítám s tím, že pokud všechno půjde dobře, možná bych mohl začít trošičku trénovat vršek těla už někdy po třech, čtyřech nebo pěti měsících. Ne až po osmi, deseti nebo dvanácti měsících, jak původně říkali doktoři, respektive jak byl nastavený první rehabilitační plán. Možná by to mohlo být zhruba o polovinu dříve.
Ale nechci absolutně nic uspěchat. Vůbec nic.
Protože teď ještě ani není úplně zahojená ta utržená rána, respektive utržené vazy a šlachy, které byly při operaci sešité. Teď se teprve vytváří nové spojení, které se musí pořádně zahojit a postupně zesílit. A teprve potom se můžeme bavit o nějakém skutečném tréninku.
Nejsem samozřejmě žádný doktor, ale myslím si, že každý chápe, že když se něco utrhne, následně se to přišije nebo spojí dohromady, tak trvá několik měsíců, než se to pořádně spojí, zahojí a zpevní.
Takže to už nechám na matce přírodě a na mém těle, jak se s tím popere. Já mu jenom dopřeju to nejlepší, co můžu, a budu dělat všechno pro to, aby se co nejrychleji a hlavně pořádně zotavilo.
Krátké shrnutí za víkend. Ještě zkusím postnout nějakou fotku nebo video. Další videa by mohla být příští týden už přímo z rehabilitace a z rehabilitačního tréninku.
Všechno se ale ještě uvidí zítra podle toho, jak na tom budu. Zítra zase nastavíme nový plán a podle toho se uvidí, jak budeme pokračovat dál.
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
