Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: st září 30, 2026 3:45 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: st září 30, 2026 3:55 pm Předmět: 30 September Mittwoch

Tak a dneska dopisuju středu. Teď už jsem na univerzitě, po všech dnešních problémech. Jdu se trochu zrelaxovat učením. Někdo si řekne, že jsem se na stará kolena ještě začal učit, ale mě to nějak začalo bavit. 😄

Dobře, takže zpátky k tréninku.

Dneska na tréninku prsa, ramena, lehce triceps a hlavně vyzkoušet rameno. Wendy mi řekla, že bych mohl zkusit bench press a podle toho zjistit, jak bude rameno reagovat, jestli bude bolet, nebo jaký z něj budu mít pocit, a vyzkoušet i další podobné cviky.

Začal jsem samozřejmě klasicky. Už to asi nebudu pokaždé psát, možná to řeknu naposledy – před tréninkem používám hřejivé masti. Takže jsem se pořádně namazal, kompletně ramena, prsa, ruce a vlastně celý vršek těla, hlavně přední část.

Na zahřátí jsem si dal rozpažování vsedě na prsa. To mě baví a krásně mě to zahřeje. Potom jsem dal tři těžké série.

Po tomto cviku jsme šli na bench press.

A tady jsem měl strach. Obrovský respekt. Minule jsem měl na benchi 40 kg a měl jsem s tím velké problémy. Takže dneska jsem měl opravdu velký respekt.

No a nebudu lhát – dodnes mi to moc nejde do hlavy. Začal jsem dvacítkou, potom 40 kg, 60 kg a nakonec jsem skončil na 80 kg.

A 80 kg jsem dal skoro… respektive jsem s tím udělal 20 opakování! 😳

Nevím, jestli to bude na videu, možná jsem to natáčel, ještě se musím podívat. Kdyžtak ho sem dám.

Samozřejmě na konci už to bolelo a rameno jsem začal cítit. Ale ono tam pořád není síla – ani v rameni, ani v tricepsu, prostě v celém tom tlaku to levé straně pořád chybí. Jasně, je to po operaci. Je to úplně oslabené, chce to čas.

Pravá ruka tahá jako urvaný vagón a levá to musí postupně dohnat. 😂 Ale jasně, chce to čas.

Každopádně na tom benchi jsem byl strašně překvapený. Fakt strašně. Začal jsem pomalu, v klidu, žádný stres – 20, 40, 60 a nakonec 80 kg.

A za mě fakt paráda. 💪

Holky mi dneska řekly jednu takovou věc, protože jsme měli takovou diskuzi a já jsem byl dneska mentálně trochu divný. Zase jsem si říkal, že jsem starý, opotřebovaný, nic nefunguje, jsem slabý jako moucha a všechno stojí za nic.

Přišla Wendy a říká mi:

„Řeknu ti jednu věc. Ano, jsi starý jako stará lokomotiva. 😂 Ale pokud jí budeš dělat servis a budeš se o ni starat, tak tu lokomotivu můžeš vzít kamkoliv, doliješ vodu, naložíš uhlí, pořádně zatopíš pod kotlem a ona ještě dokáže udělat parádu. A hodně velkou parádu.“

Bylo to řečené samozřejmě v návaznosti na to, o čem jsme se už kdysi bavili. Prostě se někdy cítím jako stará lokomotiva, která jenom potřebuje pořádně zatopit pod kotlem, aby zase dostala páru a mohla tu energii pořádně využít.

A holky mají pravdu. Chce to čas. Nedá se všechno spravit během jednoho měsíce, protože ta léčba je na měsíce. Jak říkají doktoři, klidně na rok. Takže to byla zase taková mentální pomoc.

Ono totiž není každý den posvícení, co si budeme nalhávat. 😄 Ale dneska jsem se cítil dobře a bylo to vidět i na výkonech.

Po tomto cviku jsem šel na stroj na bradla. Nechápu, co jsem tam měl naložené, ale byl tam pořádný randál – myslím něco přes 120 kg. A úplně v pohodě jsem udělal minimálně 10 opakování.

Ano, už jsem ale cítil rameno. Trošičku jsem tělo dostával dopředu a hodně mi to tahalo právě rameno. Ale prostě ta pára tam je! 😂 A za to jsem byl fakt spokojený.

Potom přišla kladka na triceps, klasika, a následně rozpažování s jednoručkami ve stoje.

Tam jsem zkoušel osmičky. Udělal jsem je, ale už to tahalo a nebylo to pro mě komfortní. Takže jsem šel raději na šestky a se šestkami jsem jel striktně a krásně, přesně tak, aby rameno postupně sílilo.

Nevadí. Minule byly čtyřky, teď šestky. Potom přijdou osmičky, desítky, dvanáctky a postupně to zase poleze nahoru. Chce to čas.

Ale jde krásně vidět, že tlakové cviky, které mě kdysi bavily, mě baví i dneska.

Chtěl jsem zkusit i military press. S holkama jsme ho zkusili, ale měl jsem to otočené – respektive jsem jel osu trochu jinak, pod úrovní hlavy a na úzko. Jen jsem zkusil půl pohybu, tedy ne až úplně nahoru, abych rameno zbytečně nevytáčel nebo nepřetěžoval.

A můžu říct – pracovalo to. Jel jsem jen s osou a dal jsem jen tři série. Ale pokrok tam je a z toho mám radost.

Potom jsem si ještě dal břicho.

A pak to přišlo. Šli jsme domů a málem jsem měl další úraz. Pán, který parkoval elektroauto, mě vůbec neviděl a málem mě znovu sejmul na motorce.

Naštěstí jsem stihl zareagovat. Když to řeknu trochu přehnaně, tak jsem prakticky udělal skok a trefil jsem motorku. 😂

Moje motorka je teď samozřejmě v servisu. Zatím vůbec nevíme, jestli se bude opravovat, nebo jestli bude nová. To se teprve uvidí.

Já bych byl ale rád, kdyby se opravila, protože na Forzu prostě nedám dopustit. Potřebuju ji každý den a běžně na ní nalítám 100–200 kilometrů. Je to podle mě vynikající motorka do města. Obrovský kufr, spousta místa, minimální spotřeba, pohodlí a komfort. Prostě ideální.

Ale to už je zase další povídání. 😄

Takže za mě dnešní trénink super. Luxusní trénink, takový test a hlavně příjemný test. A hlavně jsem zase viděl, že ta stará lokomotiva ještě páru má. 😂💪

Mates-daoc · Zaslal: st září 30, 2026 4:37 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/R6lbCI0_foU?is=K8NRVzGSJX3HMVac
https://youtube.com/shorts/ZODKz5Wb3Rk?is=QCl7y3hSgfAVYK-R

Mates-daoc · Zaslal: so říjen 03, 2026 11:35 am Předmět: 2 Oktober

2 Oktober. Freitag

Zdravím, přátelé.

Dopisuju můj rest, protože včera byl pátek a bylo toho strašně moc. Zašel jsem si ještě k doktorovi a vyřizoval jsem a zařizoval všechno možné. Ano, zase mi zbourali motorku na parkovišti. Naštěstí se mi nic nestalo, takže bohužel náš rodinný miláček Forza je teď KO total.

Uvidíme, jestli dostanu novou, nebo si koupím novou. Každopádně bych si vzal zase tu stejnou velkou 350ku Forzu na denní ježdění po městě, která je za mě luxus, prostě top class. Fakt zatím nejlepší velký nebo střední skútr na každodenní ježdění a přesuny po městě.

Hned, bohudík, jak jsem psal a říkal, kolegové z BMW zareagovali přes známosti a okamžitě mi nabídli náhradu – náhradní velkou čtyřstovku, skútr taky na denní ježdění. Ale není to Forza, není to ten plac.

Ano, je to kvalita, o tom se nebudeme vykládat. BMW i Honda jsou kvalitní stroje, materiály, zpracování, pohodlí, prostě luxus. Tady není moc o čem debatit. Ale hned mi vyšli vstříc, protože v Hondě neměli právě ve čtvrtek ani v pátek žádný náhradní skútr nebo, jak to říct, prostě nějaké pohybovadlo.

Jinak bych si mohl vzít svoje velké motorky, ale nechci, protože potřebuju místo, kufr a nějaký prostor na věci do školy a tak dále. Prostě mi to na každodenní přesuny nevyhovuje. Právě proto je Forza a třeba GTčko nebo Burgman od Suzuki vynikající do města.

No a v pátek byli doktoři, bylo hodně starostí, trénink jsem nestihl a ještě k tomu jsem měl ráno těžké masáže, respektive pořádnou hlubokou masáž. A můžu vám říct, že jsem dost cítil a věděl jsem, že ten trénink by nebyl tak dokonalý, jak jsem chtěl. Prostě záda a tak dále.

Takže jsme se dohodli, že všechno přesuneme na sobotu.

V sobotu máme u nás v Německu svátek. No, to jsem taky podcenil, protože fitko bylo, když to teď dopisuju, úplně narvané.

Ale měli jsme teďka s holkama sezení, takový mítink, a budeme mít ještě večer další. Řekly mi totiž, že jdu večer na trénink, a pořádně mě zkontrolovaly.

Bohužel jsme to nenafotili, což je škoda. To je moje největší chyba, že jsem nenafotil progres za těch pár týdnů. Holky si totiž všimly obrovského progresu na nohách. Ale fakt obrovského!

A to za těch pár týdnů – když to fakt přeženu, dva až tři týdny – kdy ty nohy drtím opravdu hodně často. A fakt mě to baví. Ty cviky, jak mi je napsaly, mě prostě chytly.

Mám tam pestrou škálu strojů a přístrojů, a předkopy, hackeny a další cviky mě fakt baví. Ale ty hackeny jsou za mě úplně TOP, TOP, TOP cvik na nohy.

Dobře, pokračujeme dál.
Celkově si holky všimly, že se trochu stáhl pas a šlo hodně dolů tuku, hlavně toho přebytečného. Masa rozhodně ne, svaly to neodnesly, spíš naopak. Tuk šel dost dolů.

Váha je plus mínus stejná, i když samozřejmě kolísá. Záleží právě na tom, jestli ten den zatlačím fakt hodně sacharidů, nebo míň. Ale cítím se skvěle a rameno funguje čím dál tím líp.

Ano, nebudu si zase nic nalhávat – bolí jako čert. Ale to je dané tím, jak říkali doktoři a jak jsem byl na kontrolách. Ten sval, šlachy, vazy, nervy, všechno kompletně, a i to, co bylo uřezané, se prostě dohromady hojí a bude to bolet. A čím víc budeš trénovat, tím víc to může bolet. Ale je to hojící proces, takže to akceptuju.

Jinak rameno funguje.

Teď nedávno jsem tlačil a zkoušel jsem 80 kilo na bench. Ano, bolelo to, ale dal jsem to. Ale zase ne tak, že by to bolelo nonstop. Když přestanu, tak to není nějaká šílená bolest. Jen prostě fakt cítíte, že tam je vnitřní tlak, že to tam pne. Funguje to nějak jako šroubek a matka, které se do sebe šroubují a někde to prostě drhne. 😁 Ale funguje to.

Ne, nebudu tady nikomu nic nalhávat. Udělali to suprově a snad se co nejdříve vrátím do normálního procesu, respektive do pracovního procesu.

No, vrátím se zpátky k tréninku.

Dneska jsme měli narychlo trénink, protože jsem odjel záda. K tomu se vrátím v další aktualizaci.

Holky chtějí změnit trénink po tom, co vidí na těch nohách. Nohy přibraly hodně, ale svaloviny. To jako bum, fakt bum. 😂

Já říkám, že to nepoznám, ale pak mi holky ukázaly fotky a já říkám: „Jo, OK, jako fakt jo.“

A kompletně celé nohy – jak hamstringy, tak stehna, tedy čtyřhlavý sval stehenní, lýtka, všechno. Pas šel dolů, na vršku těla se podle fotek spálilo dost tuku, nebo alespoň podle toho, co mají holky nafocené.

A ta změna je veliká.

A zajímavé je, že kila zůstaly. Takže tělo funguje a za to jsem totálně vděčný svému organismu.

Holky se proto rozhodly udělat změnu. Dneska mě na to připravily a kolem odpoledne si sedneme. Máme svátek, takže si tady kousek sedneme, všechno prodiskutujeme a chtějí zkusit dvojfázový trénink.

Protože pokud tohle zregeneruju – třeba i ty nohy skoro obden dřít, obden tělo – mrtvé tahy, které byly dneska taky, prostě luxus.

Nechápu to, ale tělo šlape. Žádná stagnace, nic nebolí.

Ano, bolí rameno, ale to je dané tím, že všechno ostatní regeneruju a rameno se pořád hojí.

Ale prostě luxus. 💪

Mates-daoc · Zaslal: so říjen 03, 2026 11:47 am Předmět: 3 Oktober

3 Oktober Samstag

Sobota 3. října

Trénink ne ráno, ale bohužel jsem se zase prospal, klasicky. Od sedmi hodin. Měly se jet záda, komplet zadní delty a biceps, přesně tak, jak mi to holky naordinovaly.

Cítil jsem se super. Klasická rutina – stretching, zahřátí, protáhnutí, hřejivá mast, prostě luxus.

Na začátku tréninku jsem měl jet přítahy na stroji shora na hrudník, nebo jak to tak říct – prostě přítahy. Ne lana, ale na stroji.

Dneska nejsou fotky, protože bylo hodně lidí, byl frmol a tempo bylo vražedné. To řeknu na rovinu.

Skončil jsem čtvrtou sérii se vším, co tam bylo. Holky už mi řekly: „Dělej maximálně 8–10 opakování, ale žádný moc velký cheating. Spíš žádný a pořádně to tahej.“

Tak jsem to takhle udělal.

Zjistili jsme, že pokud jedu hodně opakování a ta váha není tak velká, minuta pauzy bohatě stačí, plus mínus. Když ale jedu opravdu těžké váhy a pohybuju se kolem 8–10–12 opakování, nejedu víc než kolem dvaceti, tak jsou pauzy trochu delší, kolem minutky a půl.

Ale ty váhy jsou úplně někde jinde. Fakt jdou rapidně nahoru.

Ta síla je větší. Nevím přesně, jak to odborně vysvětlit, jestli sval během té delší pauzy víc zregeneruje nebo jak to funguje, do detailu se v tom nevyznám, ale prostě ta síla tam je.

Dneska byly pauzy zhruba minutka dvacet až minutka třicet. Holky se vždycky dívaly, vždycky: „Minutka, pum, jedem!“ Ale samozřejmě než si sednu, nastavím stroj a připravím se, tak to nějakou dobu trvá. 😁 To je jasné, půl minuty člověk ztratí jen tím, než se vykokotí, když to řeknu sprostě.

Potom jsme šli na přítahy v sedě na stroji. Speciální stroj – něco jako když byste jeli v předklonu velkou činku, ale tady v sedě.

Randál, zase velký randál. Rameno šlape. Čtyři série – jedna lehká a tři těžké.

Potom jsme kvůli lidem, protože bylo ve fitku strašně moc lidí – moje chyba, svátek – jeli další cvik. Fakt zase rameno šlape, velké váhy a na doraz.

Potom jsem šel na mrtvé tahy.

Říkám: „Holky, konec?“

„Ne, pojď, jedem.“

Říkám: „Super, cítím se super.“

Dneska jsem začal na 140 kg, potom jsem dal 160 kg úplně lehoučce. Poslední série byla po deseti opakováních a fakt to šlo krásně.

Ano, mohl jsem dát 180 kg, ale nechám si to na příště. Pojedu 180, 200 a postupně nahoru. Protože holky chtějí zase změnit trénink.

Já říkám: „Konec tréninku, jdeme na biceps.“

Holky: „Ne.“

Říkám: „Cože?“

„Změna.“

„Jo? Změna? Nové?“

„Jo.“

Tak jsme okamžitě šli na rozpažování v předklonu. Jenom dvě série, aby to rameno a zadní delty trošičku dostaly.

Měl jsem jen čtyřkilovky a jel jsem to lehce – rozpažování, respektive zapažování v předklonu s oporou hlavy.
Okamžitě potom, fakt jen minutové pauzy, někdy ani to. Byly to jen dvě série kvůli ramenu a zadnímu deltu.

Okamžitě potom jsme šli takzvaně na ramena a trapézy. Jednoručky – ne kroužení ramen, to ne, ale trošičku jsem je měl dát dopředu před sebe a pokrčováním a zvedáním ramen jsem jel trapézy.

Ano, měl jsem jen 48kg jednoručky. Prostě easy, ale perfect. Tři série jsem s tím odjel a tím mi prakticky holky řekly: „Konec.“

Říkám: „Ty vole, vždyť to je jenom 40–45 minut. Dáme si bříško, dáme to dolů.“

A já říkám: „Dobře, a co biceps?“

„Ne. Je plán. Ganz neue. Pojedeš dvojfázově.“

„Cvajfáze?“

„Jo.“

A já říkám: „OK, nemám s tím problém.“

Protože se teď vedla taková debata, respektive chtějí dostat to tělo na určitý limit. Já si myslím – nebo spíš já o tom tréninku skoro nic nevím, nejsem žádný speciální odborník – jenom sleduju, co to tělo chce a co potřebuje moje tělo.

Ale podle mě je toho málo. Moje tělo chce prostě víc. Potřebuje víc.

Ano, když si někdo řekne, že těžce pracuje, chodí do práce, vstává, lítá kolem dětí a tak dále, to akceptuju. To bych v životě už nedal tyhle tréninky.

Ale když to řeknu po pravdě, já teď dělám hovno, když to řeknu sprostě. Omlouvám se. 😁 Ano, chodím do školy, na univerzitu, chodím na rehabilitace a tak dále a tak dále.

Takže mi holky řekly, že večer, dneska odpoledne kolem šesté až sedmé, si dáme biceps, triceps a zase břicho.

A já říkám: „OK, a má to jako nějakou ideu, nějaký plán nebo něco?“

„Máme.“

„Tak jak?“

„Jak jsi rozjel nohy, tak takhle rozjedeme kompletně všechno.“

A já říkám: „OK, wow.“

Takže teď budu hledat – nebo spíš já si budu hledat – co mě baví. Třeba teď na nohách mě baví předehřátí, potom předkopy a vlítnu na hackeny, kde mě fakt ty nohy berou.

Ano, za půl roku se to může změnit. Třeba hackeny mi nic neudělají, nebudou mě bavit a začne mě bavit třeba klasický dřep s velkou činkou vpředu, který jsem kdysi miloval a chtěl bych ho zase jezdit.

Ale pořád mě omezuje to rameno. Tu činku prostě neudržím pořádně ani vpředu, ani vzadu.

Zkoušel jsem ale dřepy bez vodítek – nebo jak se tomu říká – ve Smithově stroji, respektive ve vodítkách. Tam to jde, ale zatím to není ono. Nejsem v tom pevný, není tam ještě ta moje stabilita.

Jo, ale určitě jako doplněk. Po hackenech si vždycky chci dát dvě až tři série lehce, prostě to prodřepovat a propumpovat. To určitě budu.

Ale to už není takový klasický trénink. To je spíš pump efekt, totální překrvení svalu. Už jenom proto, abych ho třeba trochu protáhl a dal prostor šlachám. Žádná těžká váha – prostě moje váha plus osa a jedeme pumpu třeba 20–30 opakování a hotovo.

Takže zkusíme tohle.

Holky vůbec nevím, jak to mají vymyšlené, že to chtějí dělat stejně jako nohy, aby dostávaly pořádný CNS impuls. A můžu vám říct, mě nohy nebolí.

Spíš naopak cítím, že chtějí, chtějí, chtějí. Nebo mozek chce, ale svaly taky chtějí. 😁 Ten impuls je prostě veliký.

Je to dobře, motivace je obrovská. Ale pozor, abych se zase nepřemotal a neudělal si nějaký úraz.

Ale to už vím, že se nesmí stát. Nechci nic předjímat, ale určitě budu dávat pozor.

Takže takhle je plán. Dneska odpoledne, nebo vlastně za chvilku, si k tomu sedneme a holky mi řeknou, co a jak. Je to jejich plán.

Entschuldigung, omlouvám se. 😁

Já jsem pro jakoukoliv změnu. I když to vlastně není změna, spíš jenom úprava. Abych všechno odjel častěji, častěji, častěji. Aby byly svaly takzvaně pořád v permanenci.

Uvidíme.

Možná si někdo řekne: „Ty kurva, jak to můžeš uregenerovat? To není normální.“

A já říkám: „Já fakt nevím.“

Já zatím vidím, že to tělo šlape tak, jak je. Uregeneruje to.

Je to tím, a na rovinu nebudu lhát, že mám dostatečný spánek, dostatečnou regeneraci, dostatek vitamínů a minerálů, životosprávu – prostě pro to tělo super podmínky.

Ano, nějaký stres tam je, ale ono to dělá i hlava. Nemám teď nějaké další problémy, které by mě psychicky úplně ničily.

Takže takhle.

Za sobotu můžu říct: záda odjetá, totální spokojenost. Jeli jsme víc, než jsem měl původně jet, ale zase jsme se vešli do těch 45 minut plus mínus.

Nedělal jsem se s tím. Všechno odjeté, a i s těmi pozvedy. To jako ano, byl jsem durch mokrý, to přiznám. 😂

Ale za mě totální spokojenost.

Prostě takhle chci trénovat. Chci makat, dřít a jet to přesně tak, jak to má být.