|
|
|
| Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
| Autor |
Zpráva |
Mates-daoc

|
Zaslal: ne listopad 15, 2026 5:57 pm Předmět: |
|
|
|
|
|
| nahoru |
|
 |
| |  |
Mates-daoc

|
Zaslal: po listopad 16, 2026 9:43 am Předmět: |
|
|
Zdravím všechny přátele! 💪🏍️
Dnes vám sem přidám pouze trénink nohou, protože žádný jiný trénink bohužel nebyl.
Za chvilku míříme do nemocnice na kompletní kontrolu kvůli tomu, co se mi stalo ve čtvrtek večer.
Ve čtvrtek jsem jel na motorce domů. Když jsem byl v berlínském Steglitzu a stál na křižovatce, najednou jsem ucítil obrovský úder v levém, operovaném rameni.
Bylo to, jako kdyby vás někdo chytil hluboko uvnitř ramene za nervy a vší silou za ně zatáhl. Neskutečný škubanec, obrovská bolest a naprostý šok!
Okamžitě jsem musel zastavit. Sedl jsem si a dobrých patnáct minut jsem jen seděl a čekal, až ta bolest alespoň trochu odezní. Levou rukou jsem vůbec nemohl hýbat. Prostě to nešlo.
Během té doby u mě zastavila policejní hlídka. Policisté se mě slušně zeptali, co se stalo a jestli nepotřebuji pomoc. Vysvětlil jsem jim situaci a oni mi nabídli, že zavolají sanitku.
Řekl jsem jim, že zatím počkám, jestli bolest trochu ustoupí. Nechtěl jsem zbytečně volat záchranku, pokud to nebude nezbytně nutné. Samozřejmě jsem jim řekl, že kdyby se stav zhoršil, okamžitě pojedu do nemocnice.
Policisté mě upozornili, že pokračovat v jízdě na motorce může být nebezpečné. Nakonec mi ale vyšli vstříc a doprovodili mě až domů. Jeli přede mnou, dokonce se zapnutým majákem. Přiznám se, že to byl trochu zvláštní pocit.
Chovali se opravdu slušně a lidsky. Ještě mě upozornili, abych byl maximálně opatrný, někde nespadl a celé to neskončilo ještě hůř.
Poděkoval jsem jim za pomoc a oni mi popřáli, ať všechno dobře dopadne.
Po příjezdu domů jsem si musel okamžitě vzít léky proti bolesti, protože ta bolest byla naprosto šílená.
A teď vám něco řeknu úplně otevřeně.
Chlap může být sebevětší, sebeodolnější a může vydržet opravdu hodně. Ale tohle byla bolest, kterou bych nikomu nepřál.
Normálně jsem si doma sedl na zadek a brečel. Ano, opravdu jsem brečel bolestí. A vůbec se za to nestydím.
Nevěděl jsem, co se stalo. Jestli něco prasklo, utrhlo se, poškodil se nějaký sval, šlacha nebo něco uvnitř operovaného ramene.
Čekal jsem, jestli se neobjeví nějaká změna barvy, otok nebo jiná známka poranění.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem rameno vůbec nijak nezatěžoval!
Nic jsem nezvedal, nic netahal, nedělal žádný prudký pohyb. Levá ruka byla prakticky jen volně položená na motorce, tak jako při běžné jízdě.
A přesto přišel zničehonic tak obrovský škubanec a tak neskutečná bolest, že jsem vůbec nechápal, co se děje.
Proto teď jedeme do nemocnice, aby lékaři zjistili, co se v tom operovaném rameni vlastně stalo.
Doufám, že se nepoškodilo nic z toho, co se poslední měsíce tak pracně operovalo a rehabilitovalo.
Uvidíme, co ukáže vyšetření.
Ze čtvrtku na pátek jsem vůbec nespal. Bolest byla tak obrovská, že se prostě nedalo usnout. Ale to už ani neřeším.
V pátek následovala okamžitě rozsáhlá kontrola v nemocnici, aby lékaři zjistili, co se vlastně stalo.
A výsledek? Nenašlo se vůbec nic!
Znovu jsem absolvoval celé kolečko vyšetření. Rentgeny, ultrazvuk a další kontroly. Na magnetickou rezonanci mě bohužel nemohli tak rychle objednat, takže se musela přesunout na další termín.
Na rentgenu ani ultrazvuku se ale neobjevila žádná viditelná změna. Žádné zjevné poškození, žádná uvolněná fixace, žádná známka toho, že by se něco utrhlo nebo povolilo.
Prostě vůbec nic!
Jenže bolest je stále stejně obrovská!
Při jakémkoliv pohybu levým ramenem přichází neskutečná bolest. Stačí ruku trochu zvednout, posunout doprava nebo ramenem mírně pootočit. Okamžitě přijde ostrá, velmi silná bolest.
A co je nejzajímavější, bolest je pořád soustředěná do jednoho konkrétního místa.
Jde o přední část operovaného ramene, přibližně v oblasti předního deltového svalu, kde se nacházejí operované struktury rotátorové manžety a bicepsové šlachy.
Kdo se trochu vyzná v anatomii nebo viděl moji operační zprávu, ví, že jsem měl v rameni operovaných a opravovaných několik různých míst.
Právě v této přední oblasti, kde byly šlachy chirurgicky ošetřeny a upevněny pomocí speciálních kotev, cítím největší bolest.
A právě na toto místo se lékaři při vyšetření zaměřili.
V pátek mě nevyšetřoval pouze jeden lékař. Na rameno se dívalo několik odborníků, kteří se snažili zjistit, jestli se něco neuvolnilo, nepoškodilo nebo znovu nenatrhlo.
Jenže ani po všech těch vyšetřeních nenašli žádnou zjevnou příčinu!
Podle dosavadních výsledků nejsou vidět žádné výrazné strukturální změny ani jasné známky nového poškození.
Samozřejmě to ještě neznamená, že je všechno stoprocentně v pořádku. Právě proto je potřeba další podrobné vyšetření.
Lékaři mi řekli, abych vydržel do pondělí, kdy mám absolvovat další kontrolu a magnetickou rezonanci.
To znamená dnes.
Magnetická rezonance by měla pomoci podrobněji zkontrolovat operované struktury a zjistit, co se v rameni vlastně děje.
A teď přichází to, co je na celé situaci nejpodivnější.
Nikdo zatím nedokáže vysvětlit, proč se to stalo!
Kdyby k tomu došlo při těžkém tréninku, rehabilitaci, zvedání závaží, silném zatnutí svalů nebo prudkém pohybu, člověk by alespoň mohl hledat nějakou souvislost.
Jenže já jsem nic takového nedělal!
Seděl jsem na velkém skútru a normálně jel domů. Na takovém skútru sedíte prakticky jako v křesle. Podobně jako na velkém cestovním BMW GS.
Ruce máte přirozeně a uvolněně položené na řídítkách. Žádná sportovní poloha, žádné výrazné zatížení ramen, žádné silové pohyby.
Neměl jsem zatnuté svaly, nic jsem netlačil, nic nezvedal a rameno jsem nijak vědomě nenamáhal.
A najednou přišla ta šílená bolest, jako kdyby mi někdo uvnitř ramene za něco vší silou škubl!
Právě tohle je pro mě i pro lékaře zatím velkou neznámou.
Přiznám se, že je to dost stresující. Člověk má za sebou náročnou operaci, měsíce rehabilitací, bolesti a postupného zotavování. A najednou přijde něco takového, úplně bez varování a bez zjevné příčiny.
Teď jen doufám, že dnešní magnetická rezonance konečně ukáže, co se stalo a odkud ta obrovská bolest pochází.
Zatím prostě nevíme vůbec nic.
Přes sobotu a neděli jsem měl prakticky naprostý klid. Žádný trénink, žádná rehabilitace, žádné zatěžování ramene. Prostě nic.
A přiznám se vám, že bez silných léků proti bolesti bych to asi vůbec nezvládl.
Nešlo jen o obyčejné prášky proti bolesti. Musel jsem užívat i velmi silné léky, včetně opioidních léků a morfinu, protože ta bolest byla opravdu obrovská.
A co je na tom všem nejhorší? Levou rukou teď nezvednu absolutně nic!
To, co jsem ještě před několika dny bez problémů zvládal, je najednou úplně pryč.
Stačí vzít obyčejnou litrovou láhev Coca-Coly nebo vody. Prostě ji nedokážu zvednout pomocí levého ramene. Ani takovou maličkost!
A přitom ještě nedávno všechno fungovalo. Síla se postupně vracela, rameno se zlepšovalo a rehabilitace přinášela výsledky.
Teď? Absolutně nic.
Dnes je pondělí a od rána pokračují další vyšetření.
Některé procedury už mám za sebou, další mě ještě čekají. Nejdůležitější vyšetření by měla přijít kolem poledne, protože čekáme na potvrzení termínu magnetické rezonance (MRT).
Lékaři mi řekli, že jakmile bude vyšetření hotové a budou k dispozici snímky a výsledky, okamžitě se na ně společně podívají.
Chtějí co nejrychleji zjistit, co se v rameni vlastně stalo.
Dnes jsme si také asi na 15 až 20 minut sedli a podrobně jsme celou situaci probírali.
Bavili jsme se o rehabilitaci, posilování, jednotlivých cvicích i o tom, jak se rameno během posledních týdnů vyvíjelo.
A právě to je na celé situaci tak zvláštní.
Všechno fungovalo! Všechno drželo! A rameno bylo týden od týdne silnější!
Postupně se vracela síla, pohyblivost i stabilita. Každý týden jsem cítil zlepšení. Rehabilitace pokračovala a výsledky byly stále lepší.
A najednou takový obrovský problém, prakticky z ničeho nic.
Nevím, co se stalo. A zatím to nevědí ani lékaři.
Sami mi řekli, že teď musíme počkat na další výsledky a podle nich rozhodnout, jak postupovat.
Bohužel jsme se bavili i o možnosti další operace.
Pokud magnetická rezonance nic zásadního neodhalí, ale bolest a omezení pohybu budou pokračovat v takovém rozsahu, bude možná nutné podívat se přímo dovnitř ramene.
Jednou z možností je artroskopické vyšetření pomocí malé kamery, která se zavádí do kloubu přes drobné operační vstupy.
Druhou, podstatně invazivnější možností je otevřená operace, při které by bylo nutné rameno chirurgicky otevřít a přímo zkontrolovat operované struktury.
A právě této možnosti bych se chtěl samozřejmě vyhnout.
Po všem, co už mám za sebou, si opravdu nepřeji absolvovat další velkou operaci.
Ale lékaři zatím nic definitivně nerozhodli. To jsou až poslední možnosti, pokud se nepodaří příčinu zjistit jinak.
Ve hře je také možnost nervového problému.
Jeden z názorů byl, že by mohlo jít o podráždění nebo jiný problém některého z nervů v oblasti operovaného ramene.
Po tak rozsáhlé operaci totiž stále probíhá hojení. Vytváří se a přestavuje pojivová a jizevnatá tkáň, hojí se operované šlachy, úpony a okolní struktury.
Teoreticky by tedy mohlo docházet k podráždění některého nervu nebo okolních tkání.
Ale znovu zdůrazňuji, že jde zatím pouze o jednu z možných úvah, nikoliv o potvrzenou diagnózu.
V tuto chvíli máme zkrátka více otázek než odpovědí.
Čekám na magnetickou rezonanci, další výsledky a především na vyjádření lékařů.
Nejvíc mě trápí, že se všechno tak krásně zlepšovalo a najednou přišel takový obrovský krok zpátky.
Ale dokud nebudeme mít výsledky, nechci dělat žádné závěry.
Uvidíme, co vyšetření ukáže a jaký bude další postup.
Určitě vám napíšu další aktualizaci, jakmile budu vědět něco konkrétního.
Držte se, přátelé, a hlavně zdraví! 💪🏍️
|
|
| nahoru |
|
 |
Mates-daoc

|
Zaslal: út listopad 17, 2026 7:48 pm Předmět: Dienstag ,17 November |
|
|
Tak vás všechny zdravím!
Další aktualizace mého zdravotního stavu a přípravy.
Bohužel momentálně vůbec necvičím. Veškeré cvičení i rehabilitace jsou mi dočasně zakázány. Od rána do večera běhám po vyšetřeních – rentgeny, ultrazvuky, magnetická rezonance (MRT) a další kontroly.
Mým stavem se zabývá několik lékařů a specialistů, kteří podrobně procházejí všechny snímky a výsledky vyšetření. Hledají jakoukoliv závadu, poškození nebo komplikaci, která mohla způsobit toto náhlé zhoršení.
Naštěstí se stav trochu zlepšil, ale levá ruka je stále prakticky nefunkční. Síla šla obrovsky dolů a svalový výkon je momentálně téměř nulový. Nebudu nic přikrášlovat – je to pořádný propad, který je znatelný i při lékařských vyšetřeních.
A právě to nejhorší na celé situaci je, že ani samotní lékaři a specialisté zatím nedokážou vysvětlit, co se vlastně stalo. Podle všech dosavadních výsledků totiž tělo regenerovalo naprosto správně. Svaly, šlachy i ostatní tkáně se postupně obnovovaly, všechno se hojilo a celý proces probíhal bez komplikací. Všechno bylo na výborné cestě.
A najednou, prakticky během jediné minuty, jako by si tělo nebo určitá jeho část řekla: „Tak dost, konec, stop!“ A nikdo neví proč.
Dnes jsme s lékaři strávili přibližně čtyři hodiny podrobným rozborem snímků. Procházeli jsme doslova milimetr po milimetru nervy, svalovou strukturu, klouby, kosti, šlachy, vazy i okolní tkáně. Lékaři mi všechno vysvětlovali, ukazovali jednotlivé struktury a hledali sebemenší známku poškození.
Přesně jsem jim ukázal místo, odkud bolest vychází, kde cítím tahání a kde se celý problém projevuje. Jenže právě tam se na snímcích nepodařilo najít nic, co by tento stav jednoznačně vysvětlovalo.
A přitom jde o velmi komplikované místo. Nachází se tam oblast operovaných a znovu upevněných šlach, včetně bicepsové šlachy a rekonstruované rotátorové manžety. Při operaci byly poškozené struktury znovu připevněny pomocí speciálních chirurgických kotev a fixačních prvků. Ty jsou na snímcích viditelné a okolní tkáně se kolem nich postupně hojí a obnovují.
Samozřejmě ještě není všechno kompletně zahojené. Některé tkáně se stále vytvářejí a potřebují další čas. Podle lékařů může kompletní proces hojení a přestavby tkání trvat klidně až rok. Nikdo dnes nedokáže přesně říct, jak rychle a v jaké kvalitě se obnoví svalovina, šlachy, vazy a ostatní struktury.
Jenže na dosavadních vyšetřeních není vidět žádné nové přetržení šlach, žádná zjevná prasklina kosti ani jiné jednoznačné mechanické poškození, které by odpovídalo tak prudkému zhoršení.
Lékaři dokonce nechali snímky analyzovat pomocí specializovaných počítačových programů, aby se pokusili odhalit i něco, co by při běžném hodnocení mohlo uniknout.
Jediným dalším nálezem byla přibližně tří milimetrová změna v oblasti kloubu či kloubního pouzdra. Podle lékařů však s mou současnou bolestí a náhlou ztrátou síly nesouvisí a měla by se postupně zahojit.
A právě to je na celé situaci nejvíc frustrující.
V místě, kde cítím nejsilnější tah a bolest, se nacházejí operované šlachy, fixační prvky, nervy, svalovina a další měkké tkáně. Přesto tam lékaři zatím nevidí žádné jednoznačné nové poškození.
Kdyby se něco našlo, možná bychom si všichni paradoxně oddechli. Řekli bychom si: „Ano, tady je problém. Víme, co se stalo, a můžeme podle toho postupovat.“
Jenže takhle stále nevíme.
A když vidíte několik zkušených lékařů a specialistů, jak celé hodiny společně analyzují výsledky, diskutují a snaží se najít vysvětlení, ale zatím žádnou jasnou příčinu nenacházejí, není to zrovna příjemný pocit.
Neznamená to samozřejmě, že žádný problém neexistuje. Znamená to pouze, že se ho zatím nepodařilo jednoznačně prokázat.
Takže moje sportovní příprava momentálně stojí. Ruka je stále velmi slabá, pohyb omezený a bolest přetrvává, i když se stav oproti nejhorším dnům trochu zlepšil.
Teď nezbývá než pokračovat ve vyšetřeních, respektovat doporučení lékařů a doufat, že se podaří zjistit skutečnou příčinu.
Po všech těch měsících operací, rehabilitací, bolesti a tvrdé práce na návratu do normálního života je to psychicky opravdu náročné. Ale vzdávat se rozhodně nehodlám.
Tak vás všechny zdravím!
Přidávám další aktualizaci svého zdravotního stavu a sportovní přípravy. Bohužel zprávy nejsou zrovna nejlepší.
Momentálně vůbec necvičím horní část těla a veškerá rehabilitace ramene je pozastavená. Od rána do večera běhám po nemocnicích, vyšetřeních, rentgenech, ultrazvucích a magnetických rezonancích.
A nejhorší na tom všem je, že ani několik zkušených lékařů a specialistů zatím nedokáže vysvětlit, co se vlastně stalo.
Podle všech předchozích výsledků se totiž tělo regenerovalo výborně. Šlachy, svalovina, vazy i ostatní tkáně se postupně hojily. Všechno bylo na dobré cestě, bez zásadních komplikací.
A najednou, prakticky během jediné minuty, jako by si určitá část těla řekla: „Tak dost! Stop! Dál už ne!“
A nikdo neví proč.
Dnes jsme s lékaři strávili přibližně čtyři hodiny nad snímky a výsledky vyšetření. Procházeli jsme doslova milimetr po milimetru nervy, svalovou strukturu, klouby, kosti, šlachy, vazy a okolní tkáně. Všechno mi ukazovali, vysvětlovali a hledali sebemenší známku poškození.
Přesně jsem jim označil místo, odkud bolest vychází a kde cítím nejsilnější tah.
Právě v této oblasti se nacházejí operované a znovu upevněné šlachy, včetně bicepsové šlachy a rekonstruované rotátorové manžety. Při operaci byly poškozené struktury znovu připevněny pomocí speciálních chirurgických kotev a fixačních prvků.
Ty jsou na snímcích viditelné a okolní tkáně se kolem nich postupně hojí.
Samozřejmě ještě není všechno kompletně zahojené. Lékaři mi vysvětlili, že úplná regenerace a přestavba tkání může trvat až rok. Nikdo dnes nedokáže přesně říct, jak rychle a v jaké kvalitě se obnoví všechny šlachy, vazy, svalovina a ostatní struktury.
Jenže na dosavadních snímcích není vidět žádné nové přetržení šlach, žádná zjevná prasklina kosti ani jiné jednoznačné mechanické poškození, které by vysvětlovalo tak prudké zhoršení.
Dokonce nechali výsledky analyzovat specializovanými počítačovými programy.
Jediným dalším nálezem byla přibližně tří milimetrová změna v oblasti kloubu. Podle lékařů však s aktuálním problémem nesouvisí a měla by se postupně zahojit.
A právě to je na celé situaci nejhorší. Kdyby se něco našlo, možná bychom si všichni paradoxně oddechli. Řekli bychom si: „Ano, tady je problém. Víme, co se stalo, a můžeme podle toho postupovat.“
Ale zatím nic.
Dnes jsem navíc podstoupil už podruhé další specializované vyšetření nervů a bolestivých oblastí.
Napojili mě na přístroj, který pracoval s elektrickými signály a sledoval reakce při vyšetření. Lékaři pomocí dvou dlouhých jehel postupně hledali několik nervových bodů v oblasti podpaží, zadní části ramene, bicepsu a prsního svalu.
Předem mě upozornili, že to bude velmi bolestivé.
A měli pravdu.
Když jehlami hledali jednotlivá místa a jemně s nimi pohybovali, byla to opravdu obrovská bolest. Lékař mi vysvětlil, že mohou použít pouze krátkodobé lokální znecitlivění, protože potřebují zachovat možnost přesně vyšetřit akutně bolestivou oblast.
Nakonec mi lokální injekci aplikovali, aby se bolest alespoň na chvíli zmírnila.
Podle toho, co mi lékaři vysvětlovali a co přístroj zaznamenával, byly reakce na bolest velmi výrazné.
Já osobně už jsem si za ty měsíce na určitou míru bolesti zvykl. Člověk se s ní postupně naučí fungovat. Každý má samozřejmě jiný práh bolesti a tělo i psychika se s dlouhodobým utrpením nějakým způsobem vyrovnávají.
Jenže podle lékařů je intenzita mých bolestí opravdu mimořádná a bez silných léků by pro mnoho lidí byla jen velmi obtížně snesitelná.
A to jsme zatím vyšetřovali ruku bez výraznějšího pohybu.
Potom přišla druhá část.
Lékař mi řekl: „Teď budeme rukou velmi pomalu pohybovat, dokud se nedostaneme do místa, kde se bolest prudce zhoršuje.“
Souhlasil jsem. Předem mě upozornili, že to může být extrémně bolestivé, ale potřebovali získat další údaje.
Postupně jsme se dostali přesně do toho kritického bodu.
A ano, přiznávám, že jsem si pořádně zařval.
Bolest byla obrovská. Přístroj při tom zaznamenal výrazné změny sledovaných hodnot. Celý postup jsme několikrát opakovali, aby lékaři získali potřebná data a mohli jednotlivé výsledky porovnat.
Po skončení mi aplikovali další injekci na zmírnění obtíží a nechali mě chvíli odpočívat.
Výsledky tedy mají. Další údaje mají. Jenže přesná příčina bolesti zůstává stále nejasná.
Zítra mě čeká další návštěva nemocnice.
Přijede ještě jeden specialista z jiné berlínské nemocnice. Společně budou znovu procházet všechny výsledky a konzultovat další postup.
Lékaři mi zároveň dali naprosto jasné pokyny.
Horní část těla vůbec necvičit. Žádné posilování, žádné zatěžování operovaného ramene. Normálně se pohybovat v rámci možností, ale žádná fyzická práce ani sportovní zatížení ruky.
Naopak trénink nohou mi podle jejich doporučení zůstává povolený, pokud při něm nebudu zatěžovat rameno.
Rozhodující bude příští pondělí.
Čeká mě znovu kompletní kolečko vyšetření. Magnetická rezonance, ultrazvuky, rentgeny a další kontroly podle rozhodnutí lékařů.
Nové výsledky následně porovnají s těmi současnými. Budou tak mít možnost sledovat případné změny v čase a vyhodnotit, zda se stav zlepšuje, zhoršuje, nebo zůstává stejný.
Dnes jsme navíc museli řešit i schválení dalších vyšetření s pojišťovnou a mým doplňkovým pojištěním. Nejde totiž o levnou záležitost. Celá diagnostika, specializovaná
|
|
| nahoru |
|
 |
| |
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
Populární značky:
|