Jim Morrison
1943 – 1971
Navážu na inteligenci Jima. UCLA vystudoval s výborným prospěchem a bylo mu naměřeno 149 IQ. Hodně četl a zabýval se filozofií, točil filmy a psal scénáře.
Nevěnoval se jenom zpěvu a skládání textů, ale zabýval se i poezií, tudíž psal básně. Jeho divadelní smysl mu pomáhal k vyjádření fantazie, vizí a obav, kterými mladá Amerika na konci 60. let procházela – od bezelstnosti flower power až k děsivým souvislostem psychedelie a drog. Na podiu byl Morrison velmi charismatickou osobností a s naprostou samozřejmostí vyzařoval až životní sexualitu.
Měl dlouhodobý vztah s Pamelou Coursovou. Grace Slick (viz turné po Evropě) o něm říká: Vypadal skvěle už od narození, hudbu ďál pro svůj vlastní pocit. Skládal nezvyklou muziku s úžasnými texty.“
Jim a drogy
Generace hippies se domnívala, že Morrisonovy politické a filozofické ideje rozbředly pod tlakem komercionalizace. Již od samého počátku měl Jim problémy s pitím a drogami. Obojí nejprve tvořilo nedílnou součást jeho image, ale v roce 1969 se mu drogový návyk vymkl z ruky. Nadával svým fanouškům a plival na ně. Během jednoho turné se věšel z balkónu svého hotelového pokoje – jen tak kvůli vzrušení. Dostával se do konfliktů s autoritami, byl neustále obviňován z opilství, v prosinci 1967 byl zatčen za obscénní projev a v březnu 1969 za exhibicionismus na pódiu. Zatím co probíhaly soudní přípravy, rockový kritici tvrdili, že Doors jsou běžná popová kapela, která se jen stylizuje do role rebelů.
Manažer Doors Danny Sugarman vzpomíná, že Morrisonova pobuřující image, vždycky zastiňovala jeho poezii a hudbu.
Paul Kantner (již zmíněn – turné po Evropě) o Jimovi říká: „Připomínal bluesmany, co si v klubu klidně odskočí na záchod a hrajou přitom sólo na harmoniku, šňupnou si dávku, jdou zpět a pokračujou.“ Paul i další lidé označují Jimův zpěv za „dionýský prožitek“. Jim se ze všeho radoval jako malé dítě a nesnažil se působit jako hvězda. Nic méně jeho závislost na drogách byla veliká.
Čtyři roky v extrémním světu sexu, drog, alkoholu, filozofování a sebezpytování si vybral vlastní daň. Otrávený věčnými problémy a právními spory s nahrávací společností, se rozhodl, že mu prospěje změna prostředí a tak v roce 1971 skupinu opustil a odjel se svou přítelkyní do Paříže. Předsevzal si, že se vrátí k poezii a přestane pít. Místo toho však celé noci pil a fetoval.
Příběh o Jimovi a drogách z turné po Evropě – Amsterdam:
„Co se drog týče v Amstrdamu nikdy nebyl problém. Na jedné z hlavních ulic byly obchody všeho druhu – psychedelické ruční práce apod. Putovali jsme s Doors po městě. Kam jsme přišli, tam nám pod nos strkali drogy. Vždycky jsme poděkovali, strčili to do kapsy s tím, že si šlehneme později… Kdyby jste do sebe nacpali všechno, bylo by po vás. Jenže Jim do sebe naládoval úplně všechno. Na místě.
Později při našem vystoupení se najednou objevil Jim. S Doors jsme se vzájemně střídali. Z ničeho nic přiběhnul úplně zfetovanej a začal předvádět tanec svatýho Víta. Hráli jsme zrovna „Plastic Fantatic Lover“, což je dost rychlá skladba. Jim se točil jako káča po návsi. Trochu zlomyslně jsme zrychlili, protože si o to říkal. Točil se pořád rychleji a rychleji, až se zhroutil.
Nebylo možný, aby šel zpívat, Seděli jsme v šatně, řekli nám, že je mu zle… A najednou slyšíme hrát Doors. Šli jsme to omrknout. Po Morrisonovi ani vidu. Ray Manzarek hrál na klávesy a zpíval přesně jako Jim. Byl úžasnej! Je pravda, že o něm kolovalo pár dobrejch zvěstí. Neznám žádnýho jinýho muzikanta, co by bez mrknutí nahradil hlavní hvězdu a hrál při tom na piano. Zřejmě to navíc dělal poprvé.“
Grace Slick a Paul Kantner
Smrt Jima
V pátek 2. července po večeři v restauraci odvedl Pamelu domů a rozhodl se jít sám do kina. Události, které se odehrály potom, zůstávají záhadou. V časných ranních hodinách se Jim vrátil domů a během koupání zjevně dostal infarkt. Zprávy o Morrisonově smrti začaly vycházet na povrch. Ta vyvolávala více a více zmatků. A je okolo ní spoustu nepřesností ať už okolo pohřbu, výpovědí či samotné smrti. Někteří tvrdí, že se předávkoval heroinem, který ale nikdy nebral. Jiní mluví o úkladné vraždě. a zase jiní říkají, že utekl před vším a možná někde žije dodnes…Je to záhada, které se snažil a snaží přijít na kloub ne jeden člověk. Jasné je, že záhadná smrt ještě umocňuje Jimovu popularitu. Údajně byl druhého dne pohřben na pařížském hřbitově slavných malířů, hudebníků, státníků a legendárních excentriků Pére Lechaise. Jimův hrob se později stal poutním místem hippies.
Grace Slick říká: „Podle mě mu padl na kole štěstí bankrot, prostě smůla hochu.“
Jim se stal známí díky tomu jaký byl – inteligentní, nadaný, zvídavý, optimistický, hudebně výborný a závislý. Drogy byly součástí jeho osobnosti, ale zcela určitě mu nezajistily slávu. Bohužel se asi nedovíme do jaké míry ovlivnily jeho tvorbu…
Jeho osobnost inspirovala mnoho dalších: např. Bob Seymor začal psát knihy o Jimovi, začaly se točit filmy: Oliver Stones – „The Doors“ (1991), biografie Doors – „Nikdo to tu nepřežije“
Myslím si, že Jim, jeho poezie a hudba zůstane v našich srdcích, ať už žije nebo zemřel…
Jim Sid Vicious
Zdroj:
www.maturita.cz
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
