Tak máme za sebou ligu a já v ní vypadl na benči. Tady jsem napsal nějaký report. Měla to být legrace, ale já už umím psát pouze reportérsky a totálně bez nějakého humoru. Napsáno cca za 10 minut. :)
V sobotu 5. října se několik vyvolených našeho oddílu zúčastnilo Národní ligy družstev. Na výběr byly dvě lokace – Sokolov a Vranovice. Hodili jsme si korunou, abychom nechali osud rozhodnout za nás. Mince bohužel spadla na hranu. Po pečlivém uvážení jsme si nakonec vybrali Vranovice. Hlavním argumentem pro tuto destinaci bylo, že jsou směrem na východ a my chtěli při východu slunce koukat na ranní červánky a využít paprskovou energii.
Po příjezdu náš čekalo překvapení. Rozcvičovací plocha nebyla příliš ideální. Na benčové lavici se nedalo rozcvičit, ale to jsme zjistili až časem. Hlavní překvapení spočívalo v rozdělení skupin. Místo klasických čtyř, které jsou jinak obvyklé v soutěži družstev, jich bylo pět. A největším překvapením bylo, že celé naše dívčí družstvo bylo v jedné skupině. Abych nepředbíhal, tak naše dívčí družstvo reprezentovala čtveřice složená z Anety Spilkové, Petry Švadlenkové, Petry Práškové a Kristýny Přikrylové. Údajně to bylo po osmnácti letech, kdy se v lize objevil kompletní ženský tým, který bojoval na lize proti mužům, jak za starého Babylonu v matriarchální společnosti.
Jejich výkony byly následující:
Jméno - body - (dřep/benč/mrtvý tah) - total
Petra Švadlenková –
299,63 - (100/60/120) – 280 kg
Aneta Spilková –
277,64 – (110/45/115) – 270 kg
Petra Prášková –
237,66 – (70/40/90) – 200 kg
Kristýna Přikrylová –
212,7 – (100/40/115) – 255 kg
Děvčata předvedla neuvěřitelné výkony. Jejich týmový duch zajistil, že dokázaly porazit jedno mužské družstvo, což byl před závody i jejich primární cíl. Paradoxně to bylo domácí družstvo z Vranovic, které na naše děvčata nestačilo. Asi teď chudáci chodí kanály, kam si vzali i stojany na dřepy a benčové lavice, které jim snad pomohou v přípravě na ligu 2014 (legrace). Naše drahé polovičky nakonec obsadily čtrnácté místo. Doufáme, že je trojboj bude bavit i nadále a budou v něm pokračovat. Minimálně příští rok bychom uvítali, kdyby se sešli na lize ve stejném složení, protože byly opravdu velkou atrakcí a zpestřením sobotního trojboje.
Naše druhé družstvo bylo složeno z velmi dobré sestavy a oproti loňsku bylo i konečně v dobré formě. Přípravu jsme vzali velmi zodpovědně a věřili si na nějakých 1750 bodů.
Jako první nastoupil
Ondřej Gyömber , jenž před závody klasicky hubnul. Nazvali jsme ho sobcem, protože jeho primárním cílem bylo překonat vlastní národní juniorský rekord v benčpresu, který drží v kategorii do 74 kg. To se mu také podařilo, když v benčpresu zapsal pěkných 170 kg. Předtím ovšem jen těsně utekl hrobníkovi z lopaty, když se zachránil třetím pokusem ve dřepu, v němž dal 205 kg. V tahu dal úplně to samé a za trojboj 580 kg získal
421,72 bodů . Kdybych to měl shrnout, tak Ondřej předvedl svou klasiku. Nezklamal, ale ani nepřekvapil. Stále si drží svůj standart a patří mezi elitu našeho oddílu.
Následoval
Petr Toman , který zakládal na zajímavých číslech (230/270/230), které naznačují, že benč mu opravdu „nejde“. Petr své výkony ještě zvýšil na (245/280/250). V benčpresu si vzal zpět juniorský národní rekord v supertěžké váze, který mu nedávno vzal David Lupač. Za total 775 kg získal
438,5 bodů . Petr nás jednoduše potěšil.
Třetím závodníkem byl
David Kabyl , který dřepnul fantastických 300 kg, což byl na kilogramy největší dřep soutěže. Celkově dal David 700 kg v totalu a získal slušných
412,86 bodu . Tento závodník udělal během této sezóny velký pokrok a konečně se dostal mezi smetánku oddílu, když překonal 400 Wilks bodů, což je u nás v oddílu považováno za punc kvality. Davide díky!
Posledním závodníkem jsem byl
já . Ode mě se očekával velký výkon, dokonce bájný, lépe řečeno biblický. Měl jsem být Ježíš spasitel, který naše družstvo dovede do Extraligy. Ve dřepu jsem dal pouze základ a to 270 kg. Další pokus mi pro hloubku neuznali. Poté přišel na řadu benčpres. Měl jsem novou katanu, nejnovější model na trhu. Na tréninku to v ní vypadalo dobře a všichni věřili, že v ní vytlačím minimálně 230 kg. Avšak co čert nebo spíš ďábel nechtěl. Třikrát jsem si hodil základ na hlavu a bylo vymalováno – nezapsán základ. Bylo po nadějích a po postupu. Potom jsem dal ještě na mrtvý tah 250 kg, ale už to bylo k ničemu. Během jednoho okamžiku jsem se stal Jidášem Iškariotským, protože jsem nedal základ v benčpresu.
Skončili jsme na
čtvrtém místě , a to i přesto, že jsem nedal základ v benčpresu. Tím jsme přišli o nějakých 150 bodů. Na druhou stranu, kdo může říct, že mu na lize vypadnul závodník na základu a přesto 11 družstev porazil. Pochopitelně blahopřejeme vítězům z Vítkovic, avšak hoši ze severovýchodu, počítejte s tím, že příští rok sestoupíte a přenecháte Extraligu nám! :)
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
