Zdravím, přátelé a kamarádi. Ano, je třetího září, brzy ráno. Já mám po tréninku a teď už odpočívám, protože za chvíli jedu na druhou rehabilitaci dnešního dne a pak mířím do školy na univerzitu. Nebo jak to mám říct… prostě na katedru. Hotovo.
No, co dneska k tomu říct, Gránu? Čekal jsem, že bude klasika, ale holky si na mě připravily, jak bych to řekl, nemilé překvapení. Ale měly pravdu. Nakonec, když nad tím teď uvažuju a přemýšlím, tak mi řekly pravdu přímo do očí, a to je dobře.
Měl jsem dneska nohy, klasika, ale ne. Dohodli jsme se s Lízou a Wendy, protože ony dneska trénovaly spolu. Já jsem měl být takříkajíc do počtu a nevěděl jsem přesně, co mají za lubem. Domluvili jsme se, že pojedeme v pět hodin na trénink.
Tak jsem přišel do posilovny, nebo do fitka, když to takhle řeknu, docela natěšenej, ale zároveň unavenej, protože se zase, bohužel, opakuju – pořádně jsem se nevyspal kvůli bolestem. Ale tabletky na spaní kvůli tomu prostě nechci brát. Nechci, nechci. Zatím ne. Ale uvidíme.
Pomalu jsem si zase dal nějaký ten stretching v mém podání, což znamená katastrofa, a pak přišly holky. Hned první jejich otázka byla: „Jak se cítíš?“ A já říkám: „Dobře. Jsem připravenej na to, že odjedeme spolu nohy. A možná, jestli mi to dovolíte, holky, udělám i nějaký krátký video a short.“ Řekly: „Není problém.“
No a teď mě zarazilo, když mi řekly: „OK, tak začneme břichem, abychom zpevnily střed tvého těla.“ A já říkal: „Jak jako zpevnily střed mého těla? Vždyť dneska máme nohy!“ No, dneska nohy nebudou. „Dneska, medvídku, nohy nebudou.“ A já říkám: „Proč nebudou nohy?“ „Podívej se na sebe.“ A já: „Co je na mně špatnýho?“ No… a tak to začalo.
OK, tak mi řekly: „OK, chceš slyšet pravdu? Tak ji dostaneš.“ A já říkám: „Jo, jako samozřejmě. Vždyť já se toho nějak…“ Ne, to já chci. Chci se uzdravit, chci progres a cvičení mě teďka začalo strašně bavit a všechno kolem. Tak pojď.
Šli jsme do kabinetu, nebo spíš do jejich velké místnosti, kde prostě mají všechno. No, kabinet. „Svlíkni se,“ mi řekly. A já říkám: „Co?“ Řekly: „Svlíkni se.“ A já říkám ze srandy, sarkasticky: „Á, bude sex.“ „Jo, bude.“ A já říkám: „Chill, vole, tak co se bude dít?“
Tak jsem se svlékl vlastně, když to řeknu, do trenek a otočily mě k zrcadlu a řekly mi: „Podívej se na sebe.“ A já říkám: „No jo, no, ošklivka. Co mám dělat?“ „Ne ošklivka, Martine. Jak vypadá tělo a jak vypadáš.“
A já říkám: „No tak prostě jak… prostě nějaký dřevorubec, co vyšel teďka z lesa.“ Ne dřevorubec, co vyšel z lesa, ale nějaký chlap, co se probudil pod mostem, vstal a šel do fitka.
A já říkám: „Holky, to ne, já nesmrdím. Já se myju a všechno.“ „To neříkáme, ale my říkáme, jak vypadáš vizuálně. Neoholený, neostříhaný, prostě jak medvěd, který by před podzimem snědl svoje zásoby, usnul a teď se probudil.“
A já říkám: „Jo, holky, no tak. To není čas.“ „Není čas?“ „OK, není čas.“ Říkám: „Dobře, tak co je ještě špatnýho na mně?“
„Podívej se na střed těla.“
A já říkám: „No jo, no. Tak není to žádná sláva a mělo by se s tím něco dělat.“
No a teď to přišlo. Wendy vytáhla fotky na tabletu, kdysi dávno, jak jsem měl pás, jak jsem měl dokonce i vakuum. Prostě jsem zatáhl břicho, protože jsem měl střed těla hodně silný a za mě fakt dobře vypadal. A i já jsem byl spokojený.
A řekla mi: „Vidíš toto?“ A já říkám: „Jo, ale to je deset let stará fotka. Dvanáct, třináct…“
„No. A proč to nemáš dneska? Nebo teďka? Nebo proč se o to nesnažíš?“
A já říkám: „No…“
Pak říkám: „OK, tak řeknu pravdu. Jako všichni jsem línej. Sem tam ten střed těla odjedu a tak dál.“
No a Líza řekla: „Střed těla je hodně důležitý, protože vždycky je A a plus B. Je vždycky A a B. Jak na noze, jak na ruce, tak na břichu. Tak všude, aj na lýtkách třeba.“
A já říkám: „Jo, rozumím tomu, chápu to. Takže co? Zaměříme se na střed těla a budeme pravidelně ten střed těla trénovat.“
„Nejenom břicho, ale komplet.“
Říkám: „Já s tím, holky, nemám problém.“
Ještě mi bylo řečeno, že teďka ano, vypadám jak medvěd. Bohužel jsem nemocný, na to se ale nebudu vymlouvat, že jsem zraněný. Určitě to chci změnit. Určitě chci spálit hodně tuku, prostě přebytečné tělesné energie, kterou mám na svém těle naloženou, aby to zase nějak vypadalo.
To byl plán a bude to i plán.
Takže holky závěrem řekly: „Na to, jak seš starej,“ usmála se, „tak vypadáš dobře. Ale nevypadáš dobře na to, co umíš, co znáš, co chceš a co bys chtěl.“
Říkám: „No, to ne.“
„Tak si za tím běž a uděláme změnu. Dneska bude střed těla.“
Říkám: „Jo, holky, super. Není s tím fakt problém. Když se to nějak naplánuje, vy to nějak povedete, nemáme s tím problém.“
„OK.“
Takže dneska jsem dostal takzvaně kapky. Nebo kapky… jak to mám říct? Svoji medicínu. Bylo mi řečeno, že furt kritizuju někoho, ale sám vypadám katastrofálně.
No, s tím, co mi bylo řečeno, souhlasím a taky s tím něco udělám.
Takže pravidelně podle plánu, ještě ho nemám, by se měl jet střed těla pravidelně dvakrát až třikrát týdně. A prej se možná domluvíme o tom, že ho pojedeme ob den, ale ne jako hlavní trénink, spíš mimo trénink podle času. To se ještě domluvíme.
Takže tohle je na začátek to, co mi bylo takzvaně pěkně, pěkně, ale hlavně po pravdě ukázáno – na co se musíme zaměřit.
Takže dnešní trénink – střed těla. Všechno, ty tři cviky plus jeden dodatečný, trvaly maximálně 30 minut, protože vím, že jsem byl ve fitku hodinu. Jak už říkám, teďka už sedím tady v křesle ve fitku a vychutnávám si druhý
protein. Ale budu se balit a jedu do školy, jak už jsem předtím řekl.
První byly takzvaně stahování na stroji. Ne kladky, ale prostě stahování vrchní části těla k pasu. Je to takovej stroj, vy to znáte.
Potom druhej stroj. Série, opakování, fakt maximálně minuta pauzy. Ani jsem to potom na začátku nějak počítal, ale potom už mi to bylo úplně jedno, protože jeli jsme kolo tady s holkama. Takže vůbec nedokážu říct, kolik toho bylo. Byla Wendy, Líza, já, Wendy, Líza, já, Wendy, Líza, já. Jo, takže asi tak.
No, potom bylo současně skrčování, nebo jak to mám říct, na stroji vršek a spodek k sobě. Sedíte, držíte madla nahoře, nohy máte dole zapřený a prostě stahujete. Asi nejlepší bude video, ale v tomhle případě jsem to prostě nedal natočit ani short, ani video. Když se tři točí takhle rychle, je to taková rychlovka, že ani nevezmu telefon.
Možná potom zkusím poprosit holky, aby třeba udělaly jenom krátkej short, protože holky fakt chtěly a řekly mi to dneska na rovinu: „Dneska se pojede tempo, tempo, tempo.“ A i ony chtěly odtrénovat, takže se to takhle udělalo, protože potom mají klienty a mají svoje starosti, že jo.
Potom jsem stahoval lano, ale tam jsem měl obrovský problém s rukou. Takže jsem to vzal prakticky jen do pravý ruky. Levou ruku s tím bolavým ramenem jsem si stáhl a položil na prsa a prostě jsem stahoval jenom lehkou váhu.
Jeli jsme i do boku. To znamená, že jsme to vytáčeli nalevo, napravo, nalevo, napravo.
A poslední bylo rychle takzvaně ten most, nebo klik, nebo most, jak to mám říct. Tam mě ale strašně bolelo rameno a holky řekly, že to uděláme trošičku jinak. Takže mi takzvaně dali podpěru na takové šikmé lavičce, abych se mohl pořádně opřít a nezatěžoval tolik to rameno, abych ho prostě neměl úplně odrovnaný.
A tohle bylo prostě fakt rychlovka. Rychlovka, hodně sérií, hodně opakování celkově. A já říkám, nepočítal jsem to. Ani mě to nějak nezajímalo, protože holkám věřím a chci udělat změnu.
Takže dnešní trénink, nebo bavme se o nějaké přípravě na trénink či rekonvalescenci, byl střed těla. Určitě střed těla není konec. Co mi řekly holky, bude se to ještě dál rozvíjet, ale na začátek, abych prý ráno vstal a neměl bolesti břicha, nebo už dneska, tak to rozjely takhle.
Ano, zítra máme nohy a uvidíme časově. Ale časově mi to nevychází, že bychom měli rozjet dvojfázově. Že bychom třeba zase večer mohli dát nějaký střed těla, co mi holky napíšou.
Ještě se uvidí. Všechno to budeme upravovat. Já ne, nechám to všechno na holkách, protože já jsem na to teďka línej prostě.
Takže takhle. Bylo mi hodně vyčteno při tréninku, že technika je katastrofa. Soustředění OK, že jsem se na to nějak soustředil, ale prostě chci se do toho dostat. Takže potřebuju čas na ten střed těla a jasně mi bylo řečeno, abych ten střed těla trénoval tak, jak trénuju zbytek těla.
OK, s tím nemám problém. Takže začínáme zlepšovat a obrovsky zkvalitňovat střed těla, aby vypadal aspoň tak, jak vypadal kdysi. I když je to fata morgána, ale zkusíme to.
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
