Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 11:07 am Předmět:

Pak všechny informace detailně dopiśi a budu neskutečně kritický ke mně. Že je to katadtrofa nečekal jsem to i když všichni kolem říkají že jsem blb že progres obrovský atd . Ale za mně bych se na vše,....... všechno dopiśi

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 8:51 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/8oppze-W68s?is=GFqXPVT_IfMm7cRY

https://youtube.com/shorts/ULLYhP2ysnc?is=3lZ5z0HXXBXcjc4u

Zdravím, přátelé!

Než se pustím do sebe a do své kritiky, chtěl bych nejdřív napsat něco o dnešním tréninku, který jsem jel s kolegy. Dneska jsme jeli nohy. Udělal jsem pro vás alespoň nějaké video. Omlouvám se, že toho není víc, ale ve fitku bylo strašně moc lidí a nechtěl jsem nikoho natáčením obtěžovat.

Cvičit jsme šli až večer, protože jsem měl ráno a dopoledne rehabilitace a zase jsem absolvoval svoje klasické kolečko všeho, co musím podniknout kvůli uzdravení ramene. Byla tam akupunktura, masáže, už i vibrační deska. Prostě rehabilitace pokračuje na plný výkon a postupně se mění v těžká rehabilitační cvičení. A to už fakt těžká!

Dneska dostala ramena pořádně zabrat. Už bych to skoro označil za plnohodnotný trénink v posilovně, protože jsem měl pocit, jako bych tam normálně cvičil. Takže to budu muset nějak zkombinovat a dát dohromady, aby to mělo hlavu a patu. Nechci se znovu zranit a nechci, aby všechno bylo pořád jenom o ramenou.

Co se týče dnešního tréninku nohou, klasika. Předkopávání, hackeny, výpony na lýtka na stroji, zakopávání a konec.

Celkově nám trénink zabral hodinu, ale nešlo jen o samotné cvičení. Počítám do toho i rozcvičení a stretching, tedy protažení. To trvalo na začátku asi 15 minut a na konci dalších 10–15 minut. Samotné cvičení tak zabralo zhruba půl hodiny.

Dneska jsme si to fakt užili. Střídali jsme se na strojích a někdy jsme ani nemuseli čekat, protože mi kluci rovnou uvolnili místo. Třeba se mě další kluci zeptali, jestli nechci hackeny, nebo jsem tam jen stál a oni říkali: „Hele, tak my končíme.“ Já na to: „Dobře, jak chcete.“ A stroj mi uvolnili. Takže všechno v pohodě.

Nejel jsem úplně těžké váhy. Nebyl to vyloženě lehký trénink, ale spíš takový mírnější. Bavil mě, ale zároveň jsem potřeboval trochu vyčistit hlavu. A to kvůli tomu, co asi napíšu v dalším příspěvku.

Hodil jsem na sebe totiž obrovskou kritiku, zatímco všichni kolem mě říkají pravý opak. Takže problém bude asi hlavně v hlavě a musím si ji dát zase do pořádku.

Za dnešní trénink nohou tedy perfektní pocit a spokojenost. Všechno v pohodě a jedeme dál!

Jedu dál, jedu dál, jedu dál! Musím se z toho nějak dostat, srovnat si to v hlavě, vzpamatovat se, pořádně se nakopnout a pokračovat dál. 💪

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 9:03 pm Předmět: Hlava

Takže se vrátím ke svému velkému problému, který mám teď v hlavě.

Domluvili jsme se, že uděláme pár fotek. Byly to fotky z rehabilitace, před rehabilitací, u doktora a podobně. Prostě narychlo, cvak, cvak, cvak. Těch fotek je trochu víc, ale nebudu sem dávat všechny, protože si myslím, že to není potřeba. Pokud by ale byl zájem, klidně je sem postnu.

Když jsem však viděl první fotky, řeknu vám na rovinu, že jsem si sedl na zadek a zhrozil se. Doslova jsem se fakt zhrozil, protože jsem nečekal, že to bude tak špatné. Za mě je to totální katastrofa. Totální katastrofa!

Píšu tady, jak makám, jak cvičím, jak řeším doplňky, regeneraci a všechno kolem, a pak vidím, jak vypadám. Je to strašné. Já osobně vůbec nejsem spokojený, spíš naopak.

A teď přichází ten problém. Buď je to všechno jenom v mojí hlavě, jak mi všichni říkají, anebo je ten progres opravdu tak špatný a lidi mi jenom namlouvají, že je to super, abych pokračoval dál.

Na druhou stranu věřím svým kamarádům, protože si myslím, že by mi nelhali. Takže to bude asi opravdu v mojí hlavě. Říkají mi totiž jasně, že za těch několik týdnů nebo měsíců, když to takhle vezmu, je ten progres velký. Nebo minimálně dostatečný na to, aby byl vidět. Samozřejmě to nechci zase přehánět.

Už jsem tady psal, že se mi strašně zlepšily nohy, zvětšily se a začínají mít konečně i nějaké tvary. Jenže na těch fotkách to vypadá, jako kdybych měl kuřecí nožičky, které nemají ani deset centimetrů. Skoro jako kdybych měl větší ruku než stehno!

Nevím, jestli to opravdu dělají ty fotky. Dneska mi to totiž při tréninku nedalo a postavil jsem se před zrcadlo, kde je dobré osvětlení. A tam ty nohy vypadají úplně jinak než na fotkách.

Omlouvám se, jestli v tom někde dělám chyby, ale prostě nevím. Srazilo mě to takovým způsobem, že jsem měl chuť se na všechno úplně vykašlat. Říkal jsem si, že je to celé zbytečné. Že kdybych necvičil a nedělal pro to všechno, co dělám, možná bych vypadal úplně stejně, jako když se snažím.

Ale asi je to opravdu, jak se říká, v hlavě. Nechci s tím přestat. Chci pokračovat dál, protože ten progres tam je. Musím se hlavně nezastavit, nepolevovat a jet, jet, jet!

Jinak co se týče ramene, zlepšuje se to. Pohyb je lepší a síla se pomalu vrací. Není to ale tak rychlé, jak jsem očekával, takže uvidíme, co bude dál.

V pondělí mě čeká velká kontrola, protože je problém s jedním šroubem v rameni. Doktoři se chtějí podívat dovnitř, aby zjistili, co se tam děje.

Nemělo by jít o žádný velký operační zákrok. Kamera je podle toho, co mi říkali, přibližně silná jako drát. Představte si něco jako silnější jehlu nebo tenký drátek. Doktoři říkali, že má průměr maximálně dva milimetry, možná jen milimetr a půl. Přesné rozměry ale nevím. Chtějí se hlavně podívat dovnitř ramene a zjistit, co se šroubem je.

Zároveň mi narychlo objednali další vyšetření. Čeká mě magnetická rezonance ramene, tedy MRT, ultrazvuk neboli sono a klasický rentgen.

Takže za mě asi takhle.

Klidně mě kritizujte, řekněte mi to na rovinu a napište svůj názor natvrdo. Kritiky se nebojím, spíš naopak. Chci znát i pohled ostatních.

Dokonce jsem slyšel jednu věc, která mě přiměla se nad tím zamyslet. Podle kalhot a podle všeho kolem jsem poznal, že jsem měl dřív větší břicho a že šlo hodně dolů. Je to vidět i na kůži. Když člověk spálí hodně tuku, kůže se nemusí hned stáhnout zpátky a vrátit se do původního stavu a pružnosti. Zůstává pak nějakou dobu povislá, ale časem se to může zlepšovat.

A podle kalhot jsem šel v pase minimálně o deset až patnáct centimetrů dolů. Dobře, řekněme minimálně o deset centimetrů. To už je přece nějaký rozdíl!

Takže to asi chce čas. Nechce to všechno drtit na krev, jak si někdy myslím já. Možná si potřebuju hlavně srovnat hlavu a nedělat tak rychlé závěry.

Nevím. Sami znáte, že hlava si někdy dělá, co chce, a člověk s tím ne vždycky dokáže něco udělat.

Takže takhle to momentálně vidím já. Na začátku jsem z těch fotek měl pocit, že je všechno katastrofa, forma katastrofa a že moje úsilí nikam nevede. Jaká je ale skutečnost? To sám pořádně nevím. Pravda je možná někde jinde, než jak ji teď vidím já.

Každopádně se s tím snažím srovnat a pokračovat dál. 💪