Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 11:07 am Předmět:

Pak všechny informace detailně dopiśi a budu neskutečně kritický ke mně. Že je to katadtrofa nečekal jsem to i když všichni kolem říkají že jsem blb že progres obrovský atd . Ale za mně bych se na vše,....... všechno dopiśi

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 8:51 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/8oppze-W68s?is=GFqXPVT_IfMm7cRY

https://youtube.com/shorts/ULLYhP2ysnc?is=3lZ5z0HXXBXcjc4u

Zdravím, přátelé!

Než se pustím do sebe a do své kritiky, chtěl bych nejdřív napsat něco o dnešním tréninku, který jsem jel s kolegy. Dneska jsme jeli nohy. Udělal jsem pro vás alespoň nějaké video. Omlouvám se, že toho není víc, ale ve fitku bylo strašně moc lidí a nechtěl jsem nikoho natáčením obtěžovat.

Cvičit jsme šli až večer, protože jsem měl ráno a dopoledne rehabilitace a zase jsem absolvoval svoje klasické kolečko všeho, co musím podniknout kvůli uzdravení ramene. Byla tam akupunktura, masáže, už i vibrační deska. Prostě rehabilitace pokračuje na plný výkon a postupně se mění v těžká rehabilitační cvičení. A to už fakt těžká!

Dneska dostala ramena pořádně zabrat. Už bych to skoro označil za plnohodnotný trénink v posilovně, protože jsem měl pocit, jako bych tam normálně cvičil. Takže to budu muset nějak zkombinovat a dát dohromady, aby to mělo hlavu a patu. Nechci se znovu zranit a nechci, aby všechno bylo pořád jenom o ramenou.

Co se týče dnešního tréninku nohou, klasika. Předkopávání, hackeny, výpony na lýtka na stroji, zakopávání a konec.

Celkově nám trénink zabral hodinu, ale nešlo jen o samotné cvičení. Počítám do toho i rozcvičení a stretching, tedy protažení. To trvalo na začátku asi 15 minut a na konci dalších 10–15 minut. Samotné cvičení tak zabralo zhruba půl hodiny.

Dneska jsme si to fakt užili. Střídali jsme se na strojích a někdy jsme ani nemuseli čekat, protože mi kluci rovnou uvolnili místo. Třeba se mě další kluci zeptali, jestli nechci hackeny, nebo jsem tam jen stál a oni říkali: „Hele, tak my končíme.“ Já na to: „Dobře, jak chcete.“ A stroj mi uvolnili. Takže všechno v pohodě.

Nejel jsem úplně těžké váhy. Nebyl to vyloženě lehký trénink, ale spíš takový mírnější. Bavil mě, ale zároveň jsem potřeboval trochu vyčistit hlavu. A to kvůli tomu, co asi napíšu v dalším příspěvku.

Hodil jsem na sebe totiž obrovskou kritiku, zatímco všichni kolem mě říkají pravý opak. Takže problém bude asi hlavně v hlavě a musím si ji dát zase do pořádku.

Za dnešní trénink nohou tedy perfektní pocit a spokojenost. Všechno v pohodě a jedeme dál!

Jedu dál, jedu dál, jedu dál! Musím se z toho nějak dostat, srovnat si to v hlavě, vzpamatovat se, pořádně se nakopnout a pokračovat dál. 💪

Mates-daoc · Zaslal: pá říjen 23, 2026 9:03 pm Předmět: Hlava

Takže se vrátím ke svému velkému problému, který mám teď v hlavě.

Domluvili jsme se, že uděláme pár fotek. Byly to fotky z rehabilitace, před rehabilitací, u doktora a podobně. Prostě narychlo, cvak, cvak, cvak. Těch fotek je trochu víc, ale nebudu sem dávat všechny, protože si myslím, že to není potřeba. Pokud by ale byl zájem, klidně je sem postnu.

Když jsem však viděl první fotky, řeknu vám na rovinu, že jsem si sedl na zadek a zhrozil se. Doslova jsem se fakt zhrozil, protože jsem nečekal, že to bude tak špatné. Za mě je to totální katastrofa. Totální katastrofa!

Píšu tady, jak makám, jak cvičím, jak řeším doplňky, regeneraci a všechno kolem, a pak vidím, jak vypadám. Je to strašné. Já osobně vůbec nejsem spokojený, spíš naopak.

A teď přichází ten problém. Buď je to všechno jenom v mojí hlavě, jak mi všichni říkají, anebo je ten progres opravdu tak špatný a lidi mi jenom namlouvají, že je to super, abych pokračoval dál.

Na druhou stranu věřím svým kamarádům, protože si myslím, že by mi nelhali. Takže to bude asi opravdu v mojí hlavě. Říkají mi totiž jasně, že za těch několik týdnů nebo měsíců, když to takhle vezmu, je ten progres velký. Nebo minimálně dostatečný na to, aby byl vidět. Samozřejmě to nechci zase přehánět.

Už jsem tady psal, že se mi strašně zlepšily nohy, zvětšily se a začínají mít konečně i nějaké tvary. Jenže na těch fotkách to vypadá, jako kdybych měl kuřecí nožičky, které nemají ani deset centimetrů. Skoro jako kdybych měl větší ruku než stehno!

Nevím, jestli to opravdu dělají ty fotky. Dneska mi to totiž při tréninku nedalo a postavil jsem se před zrcadlo, kde je dobré osvětlení. A tam ty nohy vypadají úplně jinak než na fotkách.

Omlouvám se, jestli v tom někde dělám chyby, ale prostě nevím. Srazilo mě to takovým způsobem, že jsem měl chuť se na všechno úplně vykašlat. Říkal jsem si, že je to celé zbytečné. Že kdybych necvičil a nedělal pro to všechno, co dělám, možná bych vypadal úplně stejně, jako když se snažím.

Ale asi je to opravdu, jak se říká, v hlavě. Nechci s tím přestat. Chci pokračovat dál, protože ten progres tam je. Musím se hlavně nezastavit, nepolevovat a jet, jet, jet!

Jinak co se týče ramene, zlepšuje se to. Pohyb je lepší a síla se pomalu vrací. Není to ale tak rychlé, jak jsem očekával, takže uvidíme, co bude dál.

V pondělí mě čeká velká kontrola, protože je problém s jedním šroubem v rameni. Doktoři se chtějí podívat dovnitř, aby zjistili, co se tam děje.

Nemělo by jít o žádný velký operační zákrok. Kamera je podle toho, co mi říkali, přibližně silná jako drát. Představte si něco jako silnější jehlu nebo tenký drátek. Doktoři říkali, že má průměr maximálně dva milimetry, možná jen milimetr a půl. Přesné rozměry ale nevím. Chtějí se hlavně podívat dovnitř ramene a zjistit, co se šroubem je.

Zároveň mi narychlo objednali další vyšetření. Čeká mě magnetická rezonance ramene, tedy MRT, ultrazvuk neboli sono a klasický rentgen.

Takže za mě asi takhle.

Klidně mě kritizujte, řekněte mi to na rovinu a napište svůj názor natvrdo. Kritiky se nebojím, spíš naopak. Chci znát i pohled ostatních.

Dokonce jsem slyšel jednu věc, která mě přiměla se nad tím zamyslet. Podle kalhot a podle všeho kolem jsem poznal, že jsem měl dřív větší břicho a že šlo hodně dolů. Je to vidět i na kůži. Když člověk spálí hodně tuku, kůže se nemusí hned stáhnout zpátky a vrátit se do původního stavu a pružnosti. Zůstává pak nějakou dobu povislá, ale časem se to může zlepšovat.

A podle kalhot jsem šel v pase minimálně o deset až patnáct centimetrů dolů. Dobře, řekněme minimálně o deset centimetrů. To už je přece nějaký rozdíl!

Takže to asi chce čas. Nechce to všechno drtit na krev, jak si někdy myslím já. Možná si potřebuju hlavně srovnat hlavu a nedělat tak rychlé závěry.

Nevím. Sami znáte, že hlava si někdy dělá, co chce, a člověk s tím ne vždycky dokáže něco udělat.

Takže takhle to momentálně vidím já. Na začátku jsem z těch fotek měl pocit, že je všechno katastrofa, forma katastrofa a že moje úsilí nikam nevede. Jaká je ale skutečnost? To sám pořádně nevím. Pravda je možná někde jinde, než jak ji teď vidím já.

Každopádně se s tím snažím srovnat a pokračovat dál. 💪

decarabas · Zaslal: so říjen 24, 2026 9:21 am Předmět:

Čo by za to dalo kopec chlapov v tvojom veku, keby vyzerali takto

Toho mäasa tam je stále hromada.

Hele, ja viem, že si proste zvyknutý na úplne iný level formy, ale netreba zabúdať, že sa snažíš vyhrabať z fakt vážneho zranenia a tie obmedzenia v tréningu sú určite veľké aj pri tréningu nôh. Sám bojujem so zranením kolena a nohy mi kvôli tomu upadajú a serie ma to. Ale beriem to tak, že teraz som vo fáze, kedy sa najprv musím dať dokopy zdravotne, až potom ma môže začať trápiť, že mám menší kvadriceps.

Takže sa skôr zameraj na to, aby si sa uzdravil a až budeš v cajku, potom sa tráp s tým, ako vyzeráš.

_________________
Voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství. Koho to sere?

(Joe Hallenbeck - Posledny skaut)

Mates-daoc · Zaslal: ne říjen 25, 2026 9:40 pm Předmět:

Zdravím, přátelé.

O víkendu přináším aktualizaci. Ano, děkuji vám za podporu. Je to všechno v hlavě. Kolem sebe mám hodně skvělých lidí a ti mi řekli pravdu. To, co si o sobě říkám a co tvrdím, je lež.

Chápou to tak, že jsem měl obrovské ambice a chtěl jsem ze sebe během několika dnů nebo týdnů udělat bývalého šampiona. Ano, je to pravda. Je to nesmysl.

Když se ohlédnu zpátky, jsou to teprve tři měsíce od operace. Žádný normální člověk po dvou měsících nevleze do fitka a nezačne cvičit ramena. Prostě to nejde, nebo to ten člověk nezvládne. Já už ramena cvičím, respektive se je snažím cvičit, ale uvědomuji si, že jsem to přehnal s očekáváními. Mám přehnané ambice, příliš na sebe tlačím a požaduji od sebe něco, co v tak krátké době není reálné.

Dnes jsme se shodli na tom, že jsem to opravdu přehnal. Chci nemožné. Nejenže toho chci příliš od svého těla, ale zároveň očekávám, že během několika dnů nebo týdnů udělám obrovskou změnu a budu ve všech ohledech lepší. To je prostě nesmysl.

Ano, prohlédl jsem si fotky a porovnal je s těmi staršími. Změny jsou razantní. Jak už jsem říkal, v pase ubylo opravdu hodně centimetrů a ztratil jsem také spoustu tuku. Právě proto tam zůstala volnější kůže, která se ještě nestihla zregenerovat a stáhnout. Břicho půjde dolů.

Je také rozdíl mezi pravou a levou rukou, což je samozřejmě pochopitelné. Pravá ruka teď při cvičení přebírá většinu práce a všechno táhne. Levá ruka je slabší a zvládne toho méně. To mi nevadí. Časem se to srovná.

Nohy…

Nohy také udělaly progres. Předtím na tom byly mnohem hůř. Popravdě to na těch fotkách nejde moc vidět, takže zkusím později udělat nějaké nové, ideálně s lepším světlem, aby bylo opravdu vidět, že se nohy posunuly dopředu.

Ano, pořád je tam obrovská masa nevyužité svaloviny.

Právě proto jsem si dnes, v neděli, nechal volno, abych si vyčistil hlavu a dal se trochu dohromady. A hlavně je tu jeden velký důvod – moje rehabilitace.

Zítra, tedy v pondělí, musím ještě nastoupit do nemocnice, kde se chtějí kamerou podívat na jeden šroub, který dělá neplechu v rameni. Snad půjde jen o zákrok na pondělí. Bylo mi řečeno, že nic závratného to není. Pokud to řeknu jednoduše, je to taková malá kamera o velikosti drátu. Je to podobné, jako když se do určitého místa zavede jehla.

Doktoři se potřebují podívat, co se děje kolem toho šroubu, protože pravděpodobně tlačí na nerv. Zatím ale přesně nevědí, proč v některých polohách nemůžu s ramenem normálně hýbat.

Je to pořád poměrně čerstvé, takže se s tím ještě dá něco dělat. Pokud to nebude nutné, možná šroub nakonec vyndají a už ho nebudou vracet zpátky. Prostě se tam nechá otvor, který se zahojí, a další šroub už nebude potřeba. Uvidíme zítra. Nedělám si z toho žádnou vědu. Věřím, že si s tím v nemocnici poradí.

Jsem objednaný do nemocnice Benjamin Franklin. Lékaři to domluvili tak, aby vyšetření a případný zákrok proběhly v návaznosti na vyšetření ramene. Všechno koordinovali oni, takže jim plně důvěřuji.

Ale zpátky k tréninku. Dnes jsem cvičit nebyl. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, a tak jsme se šli projít. Dopřál jsem si úplně volnou neděli a zároveň jsem si musel trochu srovnat myšlenky ohledně rehabilitace.

Rehabilitace jsou totiž čím dál náročnější. Už to nejsou jen nějaká lehká cvičení. Některé rehabilitační jednotky jsou teď tak těžké, že při nich v podstatě cvičím, jako kdybych byl v posilovně.

Bylo mi proto jasně doporučeno, abych necvičil stejnou svalovou partii před náročnou rehabilitací ani po ní. To znamená, že když pojedu ráno na rehabilitaci a budu tam dělat těžké cviky na rameno, nemá smysl jít večer znovu trénovat ramena. To by byla hloupost.

Tréninky tedy trochu upravím, ale dál budu chodit cvičit tak, jak jsme se s holkami domluvili. Jen si upravím tréninkový cyklus podle toho, jak bude probíhat rehabilitace a jak se budu cítit.

V sobotu jsem také nebyl na tréninku, protože jsme měli setkání se známými a kamarády. Chtěl jsem je po delší době vidět, sednout si s nimi a popovídat si. Nebyl jsem tam sám, sešlo se nás opravdu hodně. Byli jsme v centru Berlína a potom jsme se šli ještě projít. Bylo to takové setkání party známých.

Takže jsem si nechal volno i v sobotu. Snad se nic nestane.

S nedělí jsem navíc tak trochu počítal. Chtěl jsem si pročistit hlavu a dostat ze sebe všechno to svinstvo, které se mi tam poslední dobou nahromadilo. Prostě to zahodit, přestat se v tom utápět a jet dál.

Věřím, že se to postupně srovná. Jen je potřeba trochu zkorigovat moje očekávání a přístup k celému tréninku.

Možná ještě zkusím jednu věc, která se týká výživy…

Chci ještě trochu stáhnout cukry na minimum, při kterém budu schopný perfektně fungovat. Teď nedokážu říct, na kolika gramech bych měl být, protože si myslím, že jich přijímám víc, než by možná bylo potřeba. Nevím. Zkusím jejich příjem snížit, a pokud se budu cítit špatně, zase je přidám.

Myslím si, že právě tady může být trochu zakopaný pes. Moje tělo možná funguje trochu jinak, než jsem si myslel. Velké dávky cukrů, nebo spíš jejich neustálé doplňování, mi možná nedělají tak dobře, případně mi nepřinášejí takový užitek, jaký jsem očekával.

Beru to jako svůj vlastní experiment. Zkusím cukry ještě trochu stáhnout a budu sledovat, na jakém množství jsem schopný normálně fungovat. Jestli to bude 200, 300, 400 nebo třeba 600 gramů denně, to teď nedokážu říct. Musím to nejdřív zjistit.

Druhá věc, kterou jsem si uvědomil, je, že jsem dosud počítal cukry hlavně z hlavních jídel. Vůbec jsem pořádně nezohledňoval, kolik jich přijmu prostřednictvím džusů, ovoce a dalších potravin. Vím, že bych měl započítávat i zeleninu, ale té sním za den opravdu hodně. Stejně tak ovoce a vypiju i dost džusů a podobných nápojů.

A to jsou taky cukry. Ano, můžeme se bavit o rychlých cukrech a podobně, ale to teď nechci rozebírat. Podstatné je, že bych je měl započítávat do celkového denního příjmu.

Když si třeba sednu ve škole, mám u sebe stoprocentní pomerančový džus nebo nějakou jinou ovocnou šťávu, i když si ji ředím vodou. Pořád v ní ale zůstává cukr. Když to vezmu na 100 mililitrů, může to být podle konkrétního nápoje přibližně 10 až 15 gramů cukrů.

A když během školy vypiju jeden nebo někdy i dva litry, samozřejmě ne najednou, ale postupně během dne, tak už je to docela velké množství. Navíc si nápoje míchám s vodou, aminokyselinami nebo s něčím jiným. Jenže samotné ředění vodou množství cukru v původním džusu nesnižuje, pokud vypiju celý jeho původní objem.

Někdo si možná řekne, proč jsem to dosud nevěděl a proč jsem si to nepočítal. Upřímně, nepřikládal jsem tomu takový význam. Teď to ale zkusím dělat jinak.

Budu si příjem lépe hlídat a hlavně budu pozorovat svoje tělo. Chci zjistit, kde je moje hranice, při které se cítím dobře, mám dostatek energie a dokážu normálně fungovat. Uvidím, jak budu reagovat na nižší příjem cukrů a jak se to případně projeví na mém těle.

Je to zkrátka další menší experiment, kterým chci zjistit, co mi vyhovuje nejvíc.

Jinak tréninky zůstávají stejné. Možná do nich dokonce začnu dávat ještě víc, protože když si člověk vyčistí hlavu, všichni to znáte, hned se na všechno dívá jinak a jde mu to lépe.

Takže takhle. Určitě v pondělí zase něco napíšu, protože budu po zákroku. Ale mělo by jít jen o menší zákrok s kamerou, při kterém se lékař podívá do konkrétní oblasti ramene, kde se zřejmě něco děje se šroubem. Nic jiného.

Jinak mám rehabilitací opravdu mraky. Je jich čím dál víc a přibývá také rehabilitačního cvičení. Je toho strašně moc.