dávám další aktualizaci. Tělo se z havárie dostává hodně dobře, regeneruje a je to den ode dne lepší.
V sobotu jsem zkusil trénink s jednou kamarádkou, která dělá profesionálně crossfit. Byl to takový hec, nic těžkého – žádné velké váhy, spíš kruhový trénink s různými cviky.
Řeknu to popravdě, nebudu lhát – po půl hodině jsem toho měl tak plné zuby, že jsem musel odejít na toaletu. Ano, tělo bolelo, pořád jsem cítil ta bolavá místa po pádu na motorce, tedy hlavně celou levou stranu – nohu, ruku i rameno.
Ale jak se říká, když tě někdo vyhecuje, ta bolest jde trochu stranou.
Ten trénink byl v sobotu dopoledne a vydržel jsem ho.
Sobota po tréninku proběhla super. Jako každý den – chvilka na jídlo, pití a jít brzo spát.
Ale nečekal jsem, co tělo udělá v neděli. Nebyl jsem schopný vstát, celé tělo bolelo, ale ne tak bolestí jako spíš obrovskou únavou. Řeknu to popravdě – celou neděli jsem prospal. Prospal a vlastně i proležel v posteli, kde jsem jen jedl a odpočíval. Prostě jsem nebyl schopný vůbec nic dělat.
Podle mě to bylo tím, že tělo dostalo pořádný trénink, na který nebylo zvyklé. Navíc ještě není zregenerované po úraze, a vlastně není úplně v pořádku ani teď. Byla to pro něj obrovská změna a šok. Ta neděle mi dala fakt zabrat – jen jsem ležel, spal a jedl.
V pondělí jsem už fungoval normálně. Dal jsem si jen lehký trénink, a to dopoledne, protože to pořád ještě dost bolí.
Chodím pravidelně na rehabilitace, cvičení a všechno s tím spojené. Masáže hodně pomáhají, sauna taky, stejně jako další regenerační věci
Dnes v úterý jsem se dohodl s kamarádem a s doktorem, známým, že zkusím jednu věc – dám si silnou injekci proti bolesti a zkusím těžší trénink.
Podstoupil jsem to. Dnešní trénink byl zaměřený na záda, zadní delty a přední trup, tedy břicho. Cvičil jsem až na hranici bolesti, kterou jsem cítil, ale nepřeháněl jsem to. I tak jsem spokojený.
Dal jsem si těžké přítahy shora na stroji, přítahy v sedě k pasu, také na stroji, a zadní delty na stroji. Pokračoval jsem mrtvým tahem – tam jsem šel opravdu na hranici bolesti. Naložil jsem si 100 kg a jel jsem to poctivě, ale tam už jsem to fakt cítil hodně.
Pak jsem si dal ještě pullover na kladce a přítahy velké činky v předklonu na dopumpování. Nakonec jsem jel břicho na stroji a trénink byl zhruba za tři čtvrtě hodiny hotový.
Potom jsem se protáhl, dal si stretching a tím byl trénink hotový.
Ano, injekce zabrala, ještě působí, ale postupně odeznívá a ozývají se zpátky zraněná místa. Ale musím si tímhle projít.
Ještě dnes mě večer čeká rehabilitace – takové protahování a masáž, spíš teplá masáž zraněných míst, která mi hodně pomáhá.
Pomáhají mi i masti, které mi sehnali známí. Ano, jedná se o různé balzámy a masti s bylinkami, s kostivalem a konopím. Samozřejmě k tomu používám i hřejivou mast, ale večer na uklidnění dávám chladivou, která příjemně chladí, zklidní a je také bylinná. Takže můžu doporučit.
Teď zkusím chodit každý den dopoledne cvičit. Mám na to dost času, protože jsem samozřejmě na nemocenské a ještě minimálně měsíc, možná dva budu.
Doktor mi řekl, že až budu úplně fit, mám se mu ozvat.
Dávejte na sebe pozor. Zdravím Přeji všem krásný večer.
Zdravím všechny, přeji všem krásný podvečer. Další aktualizace
Rehabilitace postupuje zatím až moc dobře, noha se regeneruje a hojí více, než jsem očekával. Včerejší sobotní trénink byl dvoufázový – ráno jsem si odjel prsa a ramena, ale u těch ramen bych se zastavil, vůbec jsem to nepřeháněl.
Klasicky jsem začal tréninkem prsou, to znamená tlaky na stroji. Jel jsem docela v rychlém tempu, opakování 15 až 20, vůbec žádné těžké váhy, opravdu jen do pocitu, aby mě rameno nebolelo v tom konkrétním místě. Jakmile to začalo bolet, trochu jsem ubral, v průběhu opakování jsem zastavil, počkal, až to poleví, a pak jsem pokračoval dál.
Jako druhý cvik jsem dělal rozpažování na stroji. Taky jsem si dával pozor, abych to s bolestí nepřeháněl. Vždycky jsem šel do bodu, kdy to už hodně tahalo a v místě to začalo výrazně bolet. V tu chvíli jsem si dal pauzu, počkal asi dvě sekundy a pak jsem pokračoval v opakování. Hodně mi to pomohlo. Žádné těžké váhy, opravdu lehká opakování, ani jsem je nepočítal, ale vždycky to bylo kolem patnáctého opakování.
U dalšího cviku jsem už měl trochu strach. Šlo o kliky na stroji, respektive o přístroj na dipy. Bál jsem se, aby to rameno vydrželo. Jel jsem těžší váhy, myslím, že jsem měl kolem osmdesáti kilo. Opakování jsem dělal zhruba patnáct, běžně v rozmezí deset až patnáct.
Cvičil jsem v plném rozsahu pohybu, i když v horní fázi to dost bolelo, ale postupně to polevovalo. Měl jsem pocit, jako by rameno potřebovalo pohyb, aby se „rozchodilo“. Vždycky jsem ale šel jen do snesitelné bolesti.
Další cvik, další strašák – bench na rovné lavici s velkou činkou. Nejdřív jsem zkusil osu a plný rozsah pohybu. V dolní fázi rameno hodně tahalo, ale bolest byla snesitelná, nebylo to přehnané.
Naložil jsem si 60 kg, tedy klasicky jeden kotouč na každou stranu, a jel jsem zhruba 20 opakování, pomalu a v plném rozsahu. Vždycky jsem dole chvíli podržel, udělal asi sekundovou pauzu a pak pokračoval – ne úplně do propnutí nahoře, spíš takové pumpovací benche. Všechno jsem jel pomalu a se stopkami.
Dal jsem čtyři série. Měl jsem strach, že rameno nevydrží, ale bolest byla přiměřená, proto jsem se až divil. Bál jsem se, že budu muset trénink ukončit, ale rameno to zvládlo – i když jsem ho cítil, fungovalo dál.
Další cvik jsem chtěl jít šikmé tlaky na stroji, tedy šikmý bench na stroji s velkou činkou. Ale hned jak jsem si lehnul a zkusil pár opakování jen s prázdnou osou, pocítil jsem v určitém úhlu ostrou bolest v rameni, takže jsem si řekl, že bych si tam mohl hodně ublížit. Cvik jsem proto úplně vynechal.
Místo toho jsem šel na ramena, ale jen velmi lehce – rozpažování s minimální váhou, čistě v kontrolovaném pohybu, aby to nebolelo. Vzal jsem malé jednoručky (cca 10 kg) a dělal upažování. Bylo to docela příjemné, bolest byla snesitelná.
Poté jsem jel přítahy osy k bradě. Tam už jsem rameno zase hodně cítil. V určitém úhlu se bolest v rameni vždycky lokálně ozve a je dost nepříjemná. Tak jsem šel jen s osou, čistě na pohyb, lehce jsem to projížděl. Celkově jsem byl spokojený.
Pak jsem si dal ještě břicho a stretching. Kolega a kolegyně mi na závěr namazali rameno chladivým emulzním krémem, který ho lokálně ochladil. Hodně mi to pomohlo, cítil jsem úlevu v rameni – ne že by to přímo regenerovalo, to je jasné, ale chladivý efekt ho uvolnil.
Byl jsem po tréninku, takže jsem si to mohl dovolit zchladit, aby rameno lépe odpočívalo. Byl jsem ale překvapený, že rameno tak dobře drží a zlepšuje se trénink od tréninku. I tak nesmím podcenit regeneraci, abych si ho znovu nezhoršil.
Další trénink byl v pozdním odpoledni nebo k večeru, řekněme kolem čtvrté až páté hodiny. Odjel jsem kompletně nohy. Měl jsem z toho další velký strach, jak bude držet koleno a noha celkově, a hlavně abych si ještě nezpůsobil větší zranění, než už mám.
Můžu ale říct na rovinu, že jsem byl překvapený – a dokonce mile – jak rychle se noha zotavuje.
První cvik jsem měl před lpředkopy na stroji, abych pořádně zahřál klouby, šlachy a vazy ve stehnech a neublížil si. Začal jsem s lehkou váhou, dělal jsem kolem 15 až 20 opakování pomalu a striktně.
Sérií bylo hodně, přiznávám, asi osm až deset, ale chtěl jsem to pořádně zahřát a hlavně aby to nebolelo. Koleno vůbec nebolelo, což mě překvapilo.
Až v posledních dvou až třech sériích jsem přidal, kdy jsem měl pocit jistoty, že je zatím všechno v pořádku. Cítil jsem lehkou bolest, ale nebyla nepříjemná. Takže první cvik byl na zahřátí na stroji
Další cvik bylo zakopávání vleže na stroji. Jel jsem asi pět sérií a opakování bylo kolem dvanácti. Opakování jsem ani přesně nepočítal, nikdy mě to moc nebavilo.
Další cvik měly být dřepy s velkou činkou vpředu (front squat). Měl jsem z toho velký strach, protože jsem zvažoval leg press nebo dřepy. Leg press jsem okamžitě vynechal, protože mě nikdy nebavil a mám s ním velké problémy – ten cvik mi prostě nesedí. Pro někoho ano, pro mě ne.
U dřepů jsem se soustředil hlavně na správnou techniku. S osou jsem dělal vždy kolem 10–15 opakování a celkem 4 série. Byl jsem překvapený, že noha drží v pořádku.
Po dřepech jsem chtěl jít na hacken dřepy na stroji. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se rozhodl, že půjdu. Nenakládal jsem moc, nechal jsem jen asi 20 kg a jel klasické hacken dřepy. Tam mě to začalo bavit jako vždycky.
Dal jsem si 5 sérií po cca 20 opakováních. Noha držela perfektně, trochu bolela, ale bolest byla úplně snesitelná. Žádné komplikace. Za mě super.
Potom jsem si dal jen lehce lýtka, dva cviky. Výpony na velkém stroji ve stoje, žádná těžká váha – měl jsem tam kolem 100 kg. Opakování bylo 10, 12, 15, úplně lehce, vůbec jsem to neřešil.
Poté jsem dělal výpony vsedě na stroji podobném výponům. Dohromady jsem udělal 10 sérií a tím jsem trénink nohou kompletně ukončil.
Můžu říct, že mi to docela sedlo – nic jsem si nezhoršil, žádná bolest nohou se nezkomplikovala. S dobrým pocitem jsme odjížděli domů. Za mě nohy super, žádné komplikace.
19.4
Nedělní trénink jsem se rozhodl dělat vždy jen ráno, takže jsem šel do fitka ráno. Odjel jsem ho podle pocitu, jen ruce a břicho.
Na ruce jsem začal tricepsem. Klasicky jsem jel na stroji podobném bradlům, který hodně zatěžuje triceps. Potom jsem si dal úzký bench press, kde mě zajímalo, jak bude reagovat rameno. Ano, bolelo, ale s 60 kg jsem v pohodě odcvičil 20 opakování. Hodně mě to překvapilo, ale pozitivně.
Potom jsem si dal triceps na kladce a tím jsem triceps ukončil.
Biceps jsem začal na stroji (bicepsová lavice) jako zahřátí, potom jsem jel biceps s velkou osou a nakonec s jednoručkami. Tím jsem biceps dokončil.
Trénink byl hotový asi za půl hodiny. Pak jsem si dal stretching, protáhl se a odjel kompletně břicho. Celý nedělní trénink trval zhruba hodinu se vším všudy a byl jsem spokojený. Dokonce jsme si i popovídali, i když bylo brzy ráno kolem 5–6 hodin. Ale lidi chodí cvičit v průběhu celého dne.
V neděli jsem se rozhodl, že si večer udělám menší pauzu. Doma jsme si taky pochutnali – dělaly se špecle, husa a bylo zelí, takzvané knedlo vepřo zelo, prostě domácí kuchyně, tu já zbožňuju.
Teď žádnou dietu moc neřeším, spíš se snažím jíst trochu zdravě, kvalitně a hlavně se co nejrychleji zotavit po úraze.
Řešil jsem i motorky, které bohužel asi budou muset z domu, nebo spíš některé půjdou pryč. Budu to doma trochu redukovat, protože mi bohatě stačí dvě až tři motorky. Některé už stejně nevyužiju – na některé se moje tělo ani pohodlně nesloží, vzhledem k mé postavě. Je to zbytečné, ale nechávám tomu ještě otevřené dveře, uvidíme.
Každopádně dole přidám fotku motorky, kterou jsem si koupil a která asi půjde ke kamarádovi – tam se o ni bude dobře starat.
Tím bych završil víkend, ze kterého jsem měl velké obavy. Naštěstí největší starosti dělalo rameno, ale noha drží, ruka taky a předloktí zatím také, i když se přes noc objevují nějaké bolesti. Uvidíme v pondělí a v úterý máme vyšetření, kde se rozhodne, jak budeme pokračovat dál.
Jeden specialista mi poradil, že na noc je určitě lepší používat chladivou lékařskou emulzi nebo bylinky – cokoliv chladivého, ale ne teplé. Teplo je vhodné přes den při cvičení, ale na noc je lepší chladit a podpořit regeneraci.
Člověk se pořád učí, takže to budu určitě dál takhle praktikovat. Ještě se musím podívat na kvalitní přípravky, které se dají koupit u nás v lékárnách nebo případně na recept.
Přeji všem krásnou neděli, opatrujte se a dávejte na sebe pozor – zdraví máte jen jedno.
Zdravím všechny, je krásný víkend. Pokračuji dál s lehkými tréninky, abych se zotavil a zregeneroval po úraze. Každým dnem je to lepší, jen jsem změnil svou rutinu. Místo hřejivých mastí používám silně chladivé masti s mentolem, což mi doporučil specialista, tak jsem ho poslechl.
Mám i nějaká videa a fotky, které jsem původně ani nechtěl zveřejňovat, ale nakonec je sem přidám. Byl jsem za kamarádem na Tempelhofu si zacvičit, tak jsem si narychlo hodil věci do tašky, sedl na motorku a vyrazil. Nějaké krátké video sem přidám.
Odpolední trénink jsem absolvoval na Tempelhofu v Berlíně. Chtěl jsem jet opravdu lehký trénink, abych si ještě neublížil, takže za mě spokojenost. Kolega tam natočil nějaké video, takže ho sem určitě přidám – takový short, krátké video.
Odjel jsem kompletně záda, všechno v klidu a bez tlaku. Na konci jsem si dal ještě biceps na lavičce, na stroji, a břicho.
V sobotu jsem měl už dvojfázový trénink – zkusil jsem kompletně nohy a přidal jsem i prsa. Ramena zatím necvičím, mám z toho respekt.
A dnešní nedělní trénink jsem jel lehce, takový full body – celé tělo, ale s velkou rezervou. Žádné těžké váhy, trénink maximálně 45 minut až hodinu a pak regenerace.
Omlouvám se všem, nedaří se nám nahrát videa na fórum. Asi děláme někde chybu, ale nevím kde. Proto zatím přidávám alespoň pět odkazů. Až to bude fungovat, postnu sem více videí. Přeji všem krásný večer.
Naposledy upravil Mates-daoc dne čt květen 14, 2026 4:16 pm, celkově upraveno 4 krát
Zdravím vás všechny, bohužel s další aktualizací, která pro mě není vůbec dobrá.
Po posledních trénincích se stav ramene zhoršoval — bolest při jakémkoliv pohybu už nedokázaly udržet pod kontrolou ani injekce v maximální možné míře.
Bohužel jsem proto musel znovu absolvovat celé kolečko po doktorech a konzultacích, po kterých mě poslali na kompletní nové vyšetření.
Takže znovu rentgeny, sona, CTčka, MRka a další vyšetření, aby se na sto procent zjistilo, v čem je příčina. A příčina byla odhalena.
Když se chytré hlavy sejdou a páni doktoři se na to pořádně podívají, dokážou odhalit i velký problém.
Problémové místo je poškozená manžeta. Tím pádem byla zřejmě narušená její struktura, ale kvůli otoku a zmoždění svalu to nebylo vidět. Jakmile otok ustoupil, snímky už jasně ukázaly, že manžeta není v pořádku — a v tom je celý problém.
Takže krutý verdikt. Není to pro mě nic příjemného, ale zároveň to není něco, co by mě úplně zastavilo nebo ukončilo moje pokračování ve sportu.
Minimálně tři až čtyři týdny žádná zátěž na rameno, vůbec nic. Pravidelně fyzioReha , rehabilitační cvičení, Krankengymnastik pod dohledem a samozřejmě další cviky. Přes den používat teplo a jakmile bude ruka v pohybu nebo půjdu spát, okamžitě chladit, aby mohlo rameno regenerovat. magnet , laewr a další vymožemost medcíny .
Celý postup je teď ještě rozsáhlejší díky doktorům a známým, takže jsem momentálně úplně vyřazený z jakéhokoliv cvičení vrchní části těla, protože levou ruku nemůžu prakticky používat a cvičit jen pravou stranu samostatně opravdu nedává smysl.
Verdikt tedy je minimálně měsíc kompletní stopka pro všechny tréninky a pokud možno omezit jakékoliv sportovní aktivity, včetně jízdy na motorce, protože i tam rameno dostává zabrat.
Takže opráším velké skútry, které máme doma v garáži, případně GS, kde je větší pohodlí a rameno není tolik zatěžované. Ale…
Můžu cvičit nohy, břicho a celkově střed těla, tomu by to vadit nemělo. Střed těla myslím kompletně celý trup.
Takže si to dnes promyslím a od zítřka pojedu bohužel už jen tréninkový systém zaměřený kompletně na nohy a střed těla. Nějak si to rozvrhnu, sepíšu a pojedu podle plánu.
Aspoň uvidím, jaký progres udělají nohy, když je budu poctivě drtit obden a pořádně. Nohy jsou totiž v pořádku, zraněná noha se už úplně zotavila. Mám to vyzkoušené, bolesti jsou pryč a pohyblivost je super. A právě o tu nohu jsem měl největší strach.
Takže začínáme bombardovat tréninky: nohy, nohy a zase střed těla. Uvidíme, jaký přijde progres. Pokud žádný nebude, tak asi něco dělám špatně.
Informace jsou tedy bohužel takové, že na minimálně měsíc můžu zapomenout na trénink vrchní části těla, ale aspoň se můžu soustředit na zbytek. Jak se říká — něco špatného může být pro něco dobré, tak uvidíme.
Bohužel jsem měl dva týdny úplný zákaz cvičení. Oba specialisté mi kvůli problémům s ramenem zakázali jakoukoliv zátěž. Jak už jsem zmiňoval, zjistilo se poškození rotátorové manžety ramene, a proto mi lékaři doporučili absolutní klid, aby se zranění nezhoršilo a rameno mělo šanci se co nejlépe zahojit.
Poslechl jsem je a celé dva týdny jsem se ani nedotkl činky. Přiznám se ale, že to pro mě nebylo vůbec jednoduché.
Termín zákazu už tento týden skončil, a tak jsem si řekl, že po dvou týdnech konečně půjdu znovu cvičit. Přes víkend jsem opravdu vyrazil do posilovny. Dokonce to dopadlo tak, že jsem v noci nemohl spát, a kolem druhé až třetí hodiny ráno jsem sedl na motorku, sbalil si batoh s věcmi na cvičení a vyrazil.
Takže to byl můj první trénink po dvoutýdenní pauze.
Během těch dvou týdnů jsem zkoušel cvičit pouze nohy a břicho, ale upřímně mě to moc nebavilo. Potřebuji mít trénink komplexní a potřebuji motivaci. Když nemůžu cvičit naplno, není to ono.
Tentokrát jsem se snažil být opatrný a poslouchat své tělo. A i když to ještě není stoprocentní, mám pocit, že se věci konečně začínají vracet správným směrem.
Lokomotiva sice ještě nejede úplně tak, jak by měla, ale věřím, že to nejhorší už mám za sebou. 💪🏍️
Dokonce se stalo, že jsem minulý týden dostal do toho netrénovaného zraněneho ramene zánět, takže bohužel musel zasáhnout doktor a nastoupila i určitá medikace. Naštěstí zánět ustoupil a tento víkend už je to o něco lepší. Rameno sice stále bolí a je takové zvláštní, ještě nedělám plný rozsah pohybu, ale už začíná alespoň trochu fungovat.
Když mám být upřímný, byl jsem už několikrát cvičit ráno i odpoledne. Prostě mi to nedá. Rameno jsem lehce zatížil a zkoušel jsem i trochu víc, abych věděl, jak na tom je. Zatím z něj mám stále respekt a nechci nic uspěchat, ale věřím, že se bude postupně zlepšovat.
Schválně jsem si udělal jen pár fotek, spíš pro srandu a pro srovnání, tak ať se na mě nikdo nezlobí. Kvalita je otřesná, ale něco málo je na nich vidět.
Pár kilogramů šlo dolů, ale tohle vůbec neřeším. U mě váha lítá opravdu hodně. Záleží na tom, jak jsem najedený, napitý a jaký mám režim. Někdy ukazuje 137 kg, jindy 135 kg. Když se opravdu hlídám celý den a nepřijímám tolik tekutin, bývám kolem 135 kilogramů plus mínus.
Vážím se vždycky ráno nalačno, takže údaj by měl být relativně přesný. I tak ale počítám s tím, že dva až tři kilogramy sem nebo tam jsou úplně normální. Navíc ani digitální váhy nejsou stoprocentně přesné. Upřímně řečeno, tohle vůbec neřeším.
Hlavní je, že se teď cítím lépe.
Od pondělí bych chtěl znovu zařadit dvoufázové tréninky. Jsem stále na pracovní neschopnosti, protože mě lékař zatím nepustil zpět do práce. Zároveň ještě studuji a čeká mě další ročník, takže povinností je pořád dost.
Když se na to podívám zpětně, asi měli doktoři pravdu, když říkali, že bych měl trochu ubrat. Snažit se zvládat školu, práci, tréninky, motorky, koníčky, kamarády a všechny ostatní aktivity najednou už bylo možná trochu moc.
Nevadí, jedeme dál. Nic se neděje, tělo zatím drží.
Postupně budu zařazovat i nějaké nové doplňky stravy, ale to asi nemá cenu moc rozebírat. Každý má své oblíbené značky a své postupy. Já většinou zůstávám u toho, co mi funguje. Občas sice něco nového vyzkouším, když mi to doporučí kamarádi nebo něco přinesou na ochutnání, ale nijak zvlášť to neřeším.
Důležité je, že se zdravotní stav pomalu zlepšuje a že se můžu postupně vracet k tomu, co mám rád. 💪🙂🏍️
Jsem zvědavý, jak dlouho to kluci se mnou vydrží, když mi přislíbili pomoc jako sparingpartneři. Pro mě to bude super, protože snad konečně vznikne nějaké alespoň krátké video nebo pár kvalitních fotek, a ne ty katastrofy, které ze mě obvykle vypadnou.
Je to hlavně tím, že jsem byl vždycky zvyklý chodit cvičit hodně brzy ráno. A budu v tom pokračovat i dál, protože mi to vyhovuje, zvykl jsem si na to a hlavně mi to pomáhá zvládat časový pres. Odpoledne a večer ale budu chodit cvičit s kluky, případně s trenérkami, takže snad pořídíme i nějakou společnou fotku nebo video z tréninku.
Velký problém je dnes bohužel v tom, že jakmile někdo vidí foťák nebo kameru, okamžitě se začnou řešit zákony, pravidla, souhlasy a podobné věci. S kolegy se do toho většinou nechceme pouštět, takže raději ustoupíme a nic nenatáčíme. Přitom trenéři i majitelé fitness center proti tomu většinou nic nemají, ale často s tím sami nic nezmůžou.
Možná je to v Česku lepší, ale v některých fitness centrech v Berlíně je jakékoliv natáčení nebo fotografování prakticky zakázané. No co už, taková je doba. Nebudeme si kvůli tomu kazit náladu.
Od pondělí trochu přitvrdíme. Hodně mi pomohly masáže, akupunktura, bylinné koupele a různé regenerační procedury. Trochu jsem si odpočinul, i když svaly během pauzy trochu ochably. Za těch pár týdnů to ale podle mě nehraje žádnou roli. U mě určitě ne.
Navíc už nemám kam spěchat. Není mi dvacet, třicet ani čtyřicet let. Regenerace je pomalejší a člověk se o sebe musí starat o něco víc než dřív.
Přidám sem jednu nebo dvě, možná tři fotky. Nejsou nic moc a vůbec neodpovídají tomu, jak se teď ve skutečnosti cítím nebo jaký mám progres, takže je berte s rezervou. Já si na nich připadám vždycky menší, než ve skutečnosti jsem, i když mi lidé říkají pravý opak. Ale to asi znáte.
Přeji vám všem krásný den, dávejte na sebe pozor a určitě se zase brzy ozvu.
Zdravím všechny přátele sportu a tohoto krásného umění.
V pátek jsem byl na kontrole u specialisty, aby se podíval, jak se hojí moje zraněné rameno, konkrétně poškozená rotátorová manžeta po úrazu na motorce.
Bohužel zjištění bylo katastrofální. Doktor mi řekl, že se rameno vůbec nelepší, ba naopak je možné, že je jeho stav ještě horší.
Já už tu bolest ani tolik nevnímám, protože si na ni člověk časem zvykne. Ano, bolí to jako čert. Cvičit s tím prakticky nejde. Zkoušel jsem různé cviky, ale bez správně fungujícího ramene a rotátorové manžety to prostě není ono.
Proto padlo v pátek důležité rozhodnutí. V pondělí se mám dostavit na specializovanou kliniku, kde mi udělají další vyšetření a rameno důkladně zkontrolují. Pokud se potvrdí, že je to nevyhnutelné, čeká mě bohužel operace rotátorové manžety.
S něčím takovým jsem vůbec nepočítal. Ani ve snu by mě nenapadlo, že taková zdánlivá banalita mě může na tak dlouhou dobu vyřadit z běžného života.
Přesto jsem byl v sobotu i v neděli cvičit, a to i v tropických teplotách přes 35 °C. Hlava mi to prostě nedovolí. Potřebuji trénovat. Dokonce jsem zjistil, že je to pro mě taková malá droga. Čím častěji trénuji a chodím do fitka, tím lépe se cítím – hlavně psychicky. Když naopak musím být doma a marodit, je to pro mě mnohem horší.
No, uvidíme ještě zítra, tedy v pondělí, jak to všechno dopadne, protože mě čekají další kontroly, vyšetření a následná konzultace s lékaři.
Určitě udělám všechno pro to, aby rameno nemuselo na operaci. To znamená, že se budu snažit, aby se do něj nemuselo chirurgicky zasahovat. Pokud mi ale doktor řekne, že musím být dva měsíce bez jakéhokoliv pohybu a sportu a že mi rameno zafixují do ortézy nebo jiného zpevňovače, bude to pro mě opravdu hodně těžké přijmout.
Musím nějak fungovat. Vím, že spousta lidí zvládne i mnohem horší věci, třeba chodí se sádrou na noze a normálně fungují, ale já jsem zvyklý být neustále v pohybu a pro mě je to psychicky opravdu náročné.
Uvidíme, co přinese zítřek. Vím, že jsem v dobrých rukou a věřím, že společně s lékaři najdeme nejlepší možné řešení. Hlavní je co nejvíce snížit všechna rizika a udělat vše pro to, aby léčba byla úspěšná.
Klidně budu trénovat méně, pokud to pomůže uzdravení. Udělám pro to opravdu cokoliv.
Bohužel se to stalo a minulost už nezměním. Musím se dívat dopředu. Rozhodně to ale není můj konec. V hlavě určitě ne. Naopak, moje tělo se chce hýbat čím dál tím víc a já vím, že se ke sportu vrátím.
Určitě vám napíšu, jak zítřejší vyšetření dopadlo, a budu dál podporovat tento krásný sport.
Přeji vám všem krásný večer, hodně pevného zdraví a hlavně dávejte na sebe pozor.
_________________ "I guess he’s taking Hunt to Takedown City, where the pain is free and the hits are plenty."
On to Turakam nemyslí zle, občas jsou ty jeho poznámky na ránu, ale většinou jsou dost na místě. To je takový náš Dr. House
"Conor Bless"
ať tak či tak, vždycky ta rekonvalescence bude chvíli trvat, a po operaci by to mohlo svádět uspěchat, každopádně přeji doktorům správnou volbu a tobě rychlé zotavení!
cvičit nohy bez ramene není nic moc, ale pořád lepší, než nemoci cvičit vůbec
Kdysi jsem měl z MMA natržený prsní sval, nebylo to tak hrozné jako to tvoje, ale vršek jsem nemohl asi dva měsíce. Nicmně jsem chodil 2xtýdně cvičit nohy+běh. Plus jsem to záměrně využil na zhubnutí. Když už nemůžu vršek, tak lepší než abych přibral. Když jsem pak začal znova cvičit vršek (pomalinku a zezačátku třeba jenom ruce a postupně jsem přidával tam kde to nevadilo) tak jsem byl za chvilku zpátky. Operace ramena je sice horší, ale point je ten, že bych makal ty nohy a snažil se udržovat. Spíš kvuli psychice a návyku. Hodně štěstí!
_________________ Zaplatil si už svý dluhy Jacku?
Ano pane, šek jde poštou
www.monstrazmlhy.cz
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
