Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: út září 01, 2026 10:21 am Předmět: 1

Zdravím, přátelé.

Tak dneska je první den v měsíci. Jak jsem včera nestihl dokončit trénink kvůli časové tísni, tak jsem ho dneska dopsal a zároveň jsem tam hodil i krátké šorty a videa, jak jsem vám slíbil.

Bohužel dneska trenérka nebyla – jasný důvod, jiné fitko – takže videa taky nebyla. Ale domluvili jsme se tak, že budu dělat dva tréninky denně, už pro mě zaměřené, protože rehabilitace se od dneška zase změnila.

Je tam už dokonce zařazené i cvičení na rameno, jak už jsem vás upozorňoval. Včera jsem měl pohovor s doktory, protože se dívali na rentgeny, sono a další vyšetření, než bude magnetická rezonance, tedy MRT. Ta by měla být až příští měsíc, abychom zase tolik nezatěžovali zdravotní pojišťovnu, protože jsou to opravdu obrovské náklady.

Co se týče rekonvalescence, už tam tedy mám i cvičení na rameno. Ne s činkami a ne v posilovně, to bych chtěl zdůraznit, ale cvičení pod dohledem lektorky. Ta mi už včera ukázala nějaké cviky, takže je budu muset dodržovat a opravdu cvičit denně, aby se rozsah pohybu alespoň trošičku zase zlepšil.

Ano, rameno pořád bolí stejně. Je to obrovská bolest, ale říkám si – vybral jsem si to, tak tím taky jedu dál.

A co říct ještě ke včerejšímu tréninku? Totální spokojenost. Dneska jsem sice něco málo cítil, ale bylo to takové příjemné, nic extra. Taky to nebyl nějaký extra těžký trénink, hlavně na nohy a tak dále. Je to prostě zatím pořád takové odpočinkové období.

Takže takhle nějak pokračujeme dál. 💪

Ještě se přiznám k včerejšímu večeru – trochu jsem se přejedl. 😄 Byl jsem na návštěvě a měli tam docela dobrotu. Čočku s bramborem a klobásou. Nebyl to úplně český typ klobásy, spíš taková větší německá grilovaná klobása, ale prostě klobása. A měl jsem rovnou tři porce. Tak to řeknu na rovinu, nebudu nic nalhávat. 😂

Potom jsem si dal ještě vynikající jídlo, které tam měli jako takovou polévku. Bylo tam trhané kuřecí maso s rýží a něco na způsob vývaru, ale nebyla to úplně polévka ani klasický vývar. Spíš taková rýžová omáčka s kuřecím masem. A protože kuřecí maso normálně moc nemusím, ale tohle bylo fakt dobré, tak jsem si samozřejmě dal.

Takže jsem se včera večer docela pěkně najedl. 😄 Právě proto jsem nestihl všechno dopsat a přijel jsem strašně pozdě.

Ráno jsem pak vstával klasicky brzo, vlastně strašně brzo, a měl jsem trochu strach, že dnešní trénink a rehabilitaci vůbec nedám. Už jsem si říkal, že možná napíšu, že se dneska omlouvám a dám jenom ty rehabilitace, které opravdu musím, ale cvičební rehabilitaci už bych vynechal.

No ale nakonec se to nějak změnilo. Nevím, prostě jsem se rozhýbal. Trvalo mi asi půl hodinky, než se tělo dostalo do nějaké super formy, ale potom fungovalo skvěle. A bylo to vidět i na tréninku.

Trénink byl za mě super. Nedrtil jsem nějak extra váhy, i když jsem se zase dostal na ty, jak tomu říkám, crossheben – tedy mrtvé tahy s tou osou, kterou jsem vám fotil. Je tam ta nová osa, kde jsem vám ukazoval různé úchopy a různé tloušťky úchopu, takže jsem si je během cvičení prohazoval. A předloktí? Prostě vynikající věc. 🔥

Nevím přesně, kolik váží ta konstrukce, může mít 17, 18, 19, 20 nebo třeba 21 kilo, to fakt neřeším. Takže říkám nějakých 140 kilo a jsem spokojený.

Na konci už jsem ale začal trochu cítit rameno, takže jsem to radši dál netrápil. Rameno bolí nonstop, to už je jasné, ale jedu podle pocitu. Jakmile cítím, že už je to moc, že to rameno začíná tahat opravdu hodně, tak radši cvik vypustím. Nemá cenu to zbytečně pokoušet.

Jinak příprava před tréninkem klasika. Ráno jsem do sebe narychlo hodil ovesnou kaši, respektive takovou směs různých kaší. A ano, přiznám se – nasypal jsem tam i cukr. 😄 Pro mě je cukr prostě energie, benzín. Mám doma hnědý, třtinový cukr, takže jsem tam trochu nasypal, přidal ovoce, zamíchal a udělal si takovou pořádnou snídaňovou bombu.

No a potom už přišla rehabilitace a následně trénink.

Takže i když jsem měl včera večer pocit, že jsem se přežral a dneska ráno jsem vůbec nevěděl, jestli trénink zvládnu, nakonec to dopadlo úplně parádně. 💪

No a dneska po tréninku jsem si ještě rychle potřeboval koupit banány, protože byly za euro. Takže jsem si zašel do Lidlu pro banány. 🍌

A tam jsem viděl něco, co člověk jen tak málokdy vidí. 😄 Říkal jsem si, že si doktoři snad zaletěli pro snídani do Lidlu helikoptérou. 😂 Samozřejmě přeháním.

Ve skutečnosti tam nejspíš probíhalo nějaké cvičení nebo zásah, přesně nevím. Každopádně při plném provozu u Lidlu najednou přiletěla přímo na parkoviště záchranářská helikoptéra. Okamžitě tam byla sanitka, policie a prostor kolem několika metrů uzavřeli.

Takže jsem samozřejmě neváhal a udělal jsem fotku. 😄 Takovou scénu člověk u nákupu banánů fakt každý den nezažije. 🍌🚁

No a co se týče tréninku, tak jsem se cítil super. Ono to ale trvalo dobrých 10–15 minut, než jsem se fakt rozehrál, než se tělo nastartovalo a začalo pořádně šlapat. Pak už byl trénink super.

Ano, trval zase o něco déle, zhruba hodinku. Nechal jsem si delší pauzy, ale i tak jsem cítil, že jsem do toho dneska dal fakt hodně. Byl jsem samozřejmě mokrý jak klasicky. 😄 Už dokonce přemýšlím, jestli neudělat další video, nebo aspoň nezačít přehazovat oblečení, protože už mi i známí říkali, ať si udělám nějakou reklamu pro sebe, třeba nějakou pěknou reklamní bundu, teplákovku a podobně.

A já na to říkám: proč? 😂 Tohle je pohodlné, vzdušné, volné a je mi úplně jedno, jak to vypadá. Takže to jen tak házím do placu.

Co se týče zítřejšího tréninku, tam možná budu mít volno. Ještě uvidím. Každopádně nohy teď pojedu v režimu, kdy mají dva dny volno. Takže nohy, dva dny pauza a mezitím moje další cvičení a rehabilitace.

Postupně se to bude měnit a začnu zařazovat i jiné cviky. Už jsem zkoušel třeba stroj na bradla. Doktorka mi řekla, ať zkusím zjistit, jak je na tom kloub z hlediska pohyblivosti a bolesti.

A výsledek? Na lehké váze to nebolí. Ale jakmile bych tam naložil 50, 60 nebo třeba 80 kilo, tak už to začne tahat. A tahá to opravdu hodně. V tu chvíli prostě cítím, že bych si mohl ublížit, takže to radši nebudu pokoušet.

Přemotivovaný jsem, to přiznávám. Motivace je obrovská, fakt obrovská. Nebudu lhát – kdybych byl zdravý, už bych pravděpodobně trhal váhy a jel na maximum. 😂 Jenže musím dávat pozor. Tělo je pořád slabé, ještě hodně slabé, takže opatrně.

No a co se týče dnešní stravy, tak ta byla taková… divoká. 😄 Byl tam sýr, byly tam housky – ne chlebíčky, prostě takové malé housky, když to řeknu česky. Měl jsem šunku, biftek, trochu rýže a zeleniny. A zatím jsem měl asi tři proteinové shaky.

A teď, jak tohle píšu a diktuju, jsem zase na univerzitě ve škole. Začínám si říkat, že už je to pomalu můj druhý domov. Nějak mě to teď začalo opravdu bavit. 😄

A ještě jedna věc na zítřek – rozhodl jsem se, že jedno BMW dám kompletně do servisu a nechám ho zároveň uskladnit, aby mě prostě nelákalo ho používat. Takže zítra půjde jedno BMW na uskladnění. Ještě nevím přesně které, ale jedno určitě. A když se fakt naštvu, tak tam možná skončí obě dvě. 😂 Myslím to samozřejmě v dobrém.

Aspoň mě to nebude tolik lákat a rameno dostane větší odpočinek. Protože jsem zase zkoušel jenom na chvilku projet auto a bolí to jako čert. Už jenom ta poloha a snaha ležet na tom rameni je prostě problém.

Takže asi tak. Dneska toho bylo zase dost – trénink, rehabilitace, škola, jídlo, a ještě k tomu nečekaná helikoptéra u Lidlu. 😄

Uvidíme, co přinese zítřek.

Mates-daoc · Zaslal: st září 02, 2026 5:50 pm Předmět: 2 September

Zdravím přátele a kamarády.

Další aktualizace, takže jsem si dneska nachystal video. Videa jsou i pro kontrolu zlepšení rozsahu pohybu ve všech směrech.

Dneska se cítím docela unaveně, bohužel jsem špatně spal, ale to je moje chyba. A toho jídla dneska zase tak moc nebylo, protože jsem musel něco zařizovat. Takže znáte to – pokud člověk pořád někde lítá, tak ta kvalita jídla jde hodně dolů.

Bylo i dvakrát rychlé občerstvení, nebudu si nic nalhávat. Měl jsem narychlo tři porce rýže a dvě porce hovězího masa s omáčkou. To je normální jídlo a normální porce, akorát já měl tři porce. 😄

No a k večeři jsem si musel, protože jsem měl chuť a bohužel nebylo nic po ruce, narychlo objednat dvě malé pizzy, protože velké nedělají. Byly myslím 38 cm, s lososem, s tuňákem, prostě s rybami. Tak jsem do sebe dvě hodil.

Předtím tam určitě byly nějaké proteinové tyčinky, normální jídlo, šunka, sýr, nějaký chleba, to taky přiznám. 😄 Ale bylo to takové, řekl bych, mišmaš. Furt lepší než nic, když to tak řeknu. Furt je lepší, aby to tělo něco dostávalo, než aby nedostalo vůbec nic.

Takže takhle.

Ano, rameno pořád bolí. To bude bolet stejně, možná se to bude ještě nějakou dobu zvyšovat, ale vůbec to nějak nehrotím. Je mi to úplně někde u zadní části. Hlavní je, že se tělo a rameno regeneruje a uzdravuje. To je pro mě to nejdůležitější a nejhlavnější.

Co jinak dodat? Určitě budu ještě nějak zapojovat rehabilitaci, protože doktorka mi řekla, že na ni mám ještě nárok. Ono se to píše do receptu a mám nárok ještě na dvě speciální rehabilitace. Nevím zatím vůbec, o které se jedná, takže to budu řešit příští týden s doktorkou.

Je to tak, že se v průběhu toho progresu rehabilitace vždycky po dvou měsících mění, protože vývoj nějak pokračuje a je potřeba tomu přizpůsobovat další postup.

Takže takhle. No a co dneska? Ano, dneska jsem ani ve škole nebyl, právě proto, že jsem zařizoval strašně moc věcí.

Tak jo, tak zatím. Tohle je dnešní aktualizace a potom dopíšu dál.

https://youtube.com/shorts/l44YdjBYfe8?is=kdzX3Mm2iRmOWnrx

https://youtube.com/shorts/QbGCieqpdrs?is=fV3o6T-6Zf3D3jcg

https://youtube.com/shorts/s575F_0NmbA?is=qyLhv7XWp7qDbqII

https://youtube.com/shorts/d3cxPuYbr_8?is=z3zBppvhusBboZZF

https://youtube.com/shorts/vlBeBqYyvB0?is=9u_flNAe52Uolyk5

https://youtube.com/shorts/zxNBYlv-Nl0?is=VfnB4N5ue3saAXaW

Mates-daoc · Zaslal: čt září 03, 2026 6:04 am Předmět: 3 September

Zdravím, přátelé a kamarádi. Ano, je třetího září, brzy ráno. Já mám po tréninku a teď už odpočívám, protože za chvíli jedu na druhou rehabilitaci dnešního dne a pak mířím do školy na univerzitu. Nebo jak to mám říct… prostě na katedru. Hotovo.

No, co dneska k tomu říct, Gránu? Čekal jsem, že bude klasika, ale holky si na mě připravily, jak bych to řekl, nemilé překvapení. Ale měly pravdu. Nakonec, když nad tím teď uvažuju a přemýšlím, tak mi řekly pravdu přímo do očí, a to je dobře.

Měl jsem dneska nohy, klasika, ale ne. Dohodli jsme se s Lízou a Wendy, protože ony dneska trénovaly spolu. Já jsem měl být takříkajíc do počtu a nevěděl jsem přesně, co mají za lubem. Domluvili jsme se, že pojedeme v pět hodin na trénink.

Tak jsem přišel do posilovny, nebo do fitka, když to takhle řeknu, docela natěšenej, ale zároveň unavenej, protože se zase, bohužel, opakuju – pořádně jsem se nevyspal kvůli bolestem. Ale tabletky na spaní kvůli tomu prostě nechci brát. Nechci, nechci. Zatím ne. Ale uvidíme.

Pomalu jsem si zase dal nějaký ten stretching v mém podání, což znamená katastrofa, a pak přišly holky. Hned první jejich otázka byla: „Jak se cítíš?“ A já říkám: „Dobře. Jsem připravenej na to, že odjedeme spolu nohy. A možná, jestli mi to dovolíte, holky, udělám i nějaký krátký video a short.“ Řekly: „Není problém.“

No a teď mě zarazilo, když mi řekly: „OK, tak začneme břichem, abychom zpevnily střed tvého těla.“ A já říkal: „Jak jako zpevnily střed mého těla? Vždyť dneska máme nohy!“ No, dneska nohy nebudou. „Dneska, medvídku, nohy nebudou.“ A já říkám: „Proč nebudou nohy?“ „Podívej se na sebe.“ A já: „Co je na mně špatnýho?“ No… a tak to začalo.
OK, tak mi řekly: „OK, chceš slyšet pravdu? Tak ji dostaneš.“ A já říkám: „Jo, jako samozřejmě. Vždyť já se toho nějak…“ Ne, to já chci. Chci se uzdravit, chci progres a cvičení mě teďka začalo strašně bavit a všechno kolem. Tak pojď.

Šli jsme do kabinetu, nebo spíš do jejich velké místnosti, kde prostě mají všechno. No, kabinet. „Svlíkni se,“ mi řekly. A já říkám: „Co?“ Řekly: „Svlíkni se.“ A já říkám ze srandy, sarkasticky: „Á, bude sex.“ „Jo, bude.“ A já říkám: „Chill, vole, tak co se bude dít?“

Tak jsem se svlékl vlastně, když to řeknu, do trenek a otočily mě k zrcadlu a řekly mi: „Podívej se na sebe.“ A já říkám: „No jo, no, ošklivka. Co mám dělat?“ „Ne ošklivka, Martine. Jak vypadá tělo a jak vypadáš.“

A já říkám: „No tak prostě jak… prostě nějaký dřevorubec, co vyšel teďka z lesa.“ Ne dřevorubec, co vyšel z lesa, ale nějaký chlap, co se probudil pod mostem, vstal a šel do fitka.

A já říkám: „Holky, to ne, já nesmrdím. Já se myju a všechno.“ „To neříkáme, ale my říkáme, jak vypadáš vizuálně. Neoholený, neostříhaný, prostě jak medvěd, který by před podzimem snědl svoje zásoby, usnul a teď se probudil.“

A já říkám: „Jo, holky, no tak. To není čas.“ „Není čas?“ „OK, není čas.“ Říkám: „Dobře, tak co je ještě špatnýho na mně?“

„Podívej se na střed těla.“

A já říkám: „No jo, no. Tak není to žádná sláva a mělo by se s tím něco dělat.“

No a teď to přišlo. Wendy vytáhla fotky na tabletu, kdysi dávno, jak jsem měl pás, jak jsem měl dokonce i vakuum. Prostě jsem zatáhl břicho, protože jsem měl střed těla hodně silný a za mě fakt dobře vypadal. A i já jsem byl spokojený.

A řekla mi: „Vidíš toto?“ A já říkám: „Jo, ale to je deset let stará fotka. Dvanáct, třináct…“

„No. A proč to nemáš dneska? Nebo teďka? Nebo proč se o to nesnažíš?“

A já říkám: „No…“

Pak říkám: „OK, tak řeknu pravdu. Jako všichni jsem línej. Sem tam ten střed těla odjedu a tak dál.“

No a Líza řekla: „Střed těla je hodně důležitý, protože vždycky je A a plus B. Je vždycky A a B. Jak na noze, jak na ruce, tak na břichu. Tak všude, aj na lýtkách třeba.“

A já říkám: „Jo, rozumím tomu, chápu to. Takže co? Zaměříme se na střed těla a budeme pravidelně ten střed těla trénovat.“

„Nejenom břicho, ale komplet.“

Říkám: „Já s tím, holky, nemám problém.“

Ještě mi bylo řečeno, že teďka ano, vypadám jak medvěd. Bohužel jsem nemocný, na to se ale nebudu vymlouvat, že jsem zraněný. Určitě to chci změnit. Určitě chci spálit hodně tuku, prostě přebytečné tělesné energie, kterou mám na svém těle naloženou, aby to zase nějak vypadalo.

To byl plán a bude to i plán.

Takže holky závěrem řekly: „Na to, jak seš starej,“ usmála se, „tak vypadáš dobře. Ale nevypadáš dobře na to, co umíš, co znáš, co chceš a co bys chtěl.“

Říkám: „No, to ne.“

„Tak si za tím běž a uděláme změnu. Dneska bude střed těla.“

Říkám: „Jo, holky, super. Není s tím fakt problém. Když se to nějak naplánuje, vy to nějak povedete, nemáme s tím problém.“

„OK.“

Takže dneska jsem dostal takzvaně kapky. Nebo kapky… jak to mám říct? Svoji medicínu. Bylo mi řečeno, že furt kritizuju někoho, ale sám vypadám katastrofálně.

No, s tím, co mi bylo řečeno, souhlasím a taky s tím něco udělám.

Takže pravidelně podle plánu, ještě ho nemám, by se měl jet střed těla pravidelně dvakrát až třikrát týdně. A prej se možná domluvíme o tom, že ho pojedeme ob den, ale ne jako hlavní trénink, spíš mimo trénink podle času. To se ještě domluvíme.

Takže tohle je na začátek to, co mi bylo takzvaně pěkně, pěkně, ale hlavně po pravdě ukázáno – na co se musíme zaměřit.

Takže dnešní trénink – střed těla. Všechno, ty tři cviky plus jeden dodatečný, trvaly maximálně 30 minut, protože vím, že jsem byl ve fitku hodinu. Jak už říkám, teďka už sedím tady v křesle ve fitku a vychutnávám si druhý protein. Ale budu se balit a jedu do školy, jak už jsem předtím řekl.

První byly takzvaně stahování na stroji. Ne kladky, ale prostě stahování vrchní části těla k pasu. Je to takovej stroj, vy to znáte.

Potom druhej stroj. Série, opakování, fakt maximálně minuta pauzy. Ani jsem to potom na začátku nějak počítal, ale potom už mi to bylo úplně jedno, protože jeli jsme kolo tady s holkama. Takže vůbec nedokážu říct, kolik toho bylo. Byla Wendy, Líza, já, Wendy, Líza, já, Wendy, Líza, já. Jo, takže asi tak.

No, potom bylo současně skrčování, nebo jak to mám říct, na stroji vršek a spodek k sobě. Sedíte, držíte madla nahoře, nohy máte dole zapřený a prostě stahujete. Asi nejlepší bude video, ale v tomhle případě jsem to prostě nedal natočit ani short, ani video. Když se tři točí takhle rychle, je to taková rychlovka, že ani nevezmu telefon.

Možná potom zkusím poprosit holky, aby třeba udělaly jenom krátkej short, protože holky fakt chtěly a řekly mi to dneska na rovinu: „Dneska se pojede tempo, tempo, tempo.“ A i ony chtěly odtrénovat, takže se to takhle udělalo, protože potom mají klienty a mají svoje starosti, že jo.

Potom jsem stahoval lano, ale tam jsem měl obrovský problém s rukou. Takže jsem to vzal prakticky jen do pravý ruky. Levou ruku s tím bolavým ramenem jsem si stáhl a položil na prsa a prostě jsem stahoval jenom lehkou váhu.

Jeli jsme i do boku. To znamená, že jsme to vytáčeli nalevo, napravo, nalevo, napravo.

A poslední bylo rychle takzvaně ten most, nebo klik, nebo most, jak to mám říct. Tam mě ale strašně bolelo rameno a holky řekly, že to uděláme trošičku jinak. Takže mi takzvaně dali podpěru na takové šikmé lavičce, abych se mohl pořádně opřít a nezatěžoval tolik to rameno, abych ho prostě neměl úplně odrovnaný.

A tohle bylo prostě fakt rychlovka. Rychlovka, hodně sérií, hodně opakování celkově. A já říkám, nepočítal jsem to. Ani mě to nějak nezajímalo, protože holkám věřím a chci udělat změnu.

Takže dnešní trénink, nebo bavme se o nějaké přípravě na trénink či rekonvalescenci, byl střed těla. Určitě střed těla není konec. Co mi řekly holky, bude se to ještě dál rozvíjet, ale na začátek, abych prý ráno vstal a neměl bolesti břicha, nebo už dneska, tak to rozjely takhle.

Ano, zítra máme nohy a uvidíme časově. Ale časově mi to nevychází, že bychom měli rozjet dvojfázově. Že bychom třeba zase večer mohli dát nějaký střed těla, co mi holky napíšou.

Ještě se uvidí. Všechno to budeme upravovat. Já ne, nechám to všechno na holkách, protože já jsem na to teďka línej prostě.

Takže takhle. Bylo mi hodně vyčteno při tréninku, že technika je katastrofa. Soustředění OK, že jsem se na to nějak soustředil, ale prostě chci se do toho dostat. Takže potřebuju čas na ten střed těla a jasně mi bylo řečeno, abych ten střed těla trénoval tak, jak trénuju zbytek těla.

OK, s tím nemám problém. Takže začínáme zlepšovat a obrovsky zkvalitňovat střed těla, aby vypadal aspoň tak, jak vypadal kdysi. I když je to fata morgána, ale zkusíme to.

Mates-daoc · Zaslal: pá září 04, 2026 11:41 am Předmět: 4, September

Dobrý den, vážení přátelé a kamarádi.

Včera jsem to už nestihl dopsat, tak ještě doplním včerejší konec rehabilitace, který probíhal večer. Padlo rozhodnutí, že už můžu začít trénovat ramena. Ale opatrně a pod dohledem mých dvou trenérů.

Nemyslím teď samozřejmě trénování ve fitness, třeba na mašinách – žádné stroje, přítahy nebo tlaky, to zatím ne. Ale rehabilitační cviky na ramena ano. Takže začínáme znovu budovat zpátky mou motu.

Když jsem se podíval na svoje ramínko, tak jsem se musel zasmát a říkám: „Kde zmizely ty svaly?“ Prostě přední ramena nejsou. Zmizelo to. Ale to se všechno vrátí.

Budu se snažit z další rehabilitace, kde jsou speciální cviky na ramena, rotátor a tak dále, pro vás udělat video. Je to ale hodně složité, protože je tam více klientů v tělocvičně. A upozorňuju – není to fitness, ale rehabilitační klinika.

Pokusím se domluvit, jestli by aspoň pár videí ze speciálních mašin, trenažérů, s gumami nebo čehokoliv, co tam trénuju, bylo možné natočit a předat vám to alespoň informačně.

Budu se snažit.

Ale mám obrovskou radost a hlavně dobrý pocit z toho, že mi konečně doktoři dovolili trochu trénovat ramena. I když řekli – a to teď podotknu – že vzhledem k mému stavu mi to dovolí, ale normálně, kdyby to byl běžný člověk, tak minimálně 2–4 měsíce nic takového nepřipadá v úvahu. Až potom by o něčem takovém začali uvažovat.

Ale viděli výsledky, viděli, jak léčba postupuje, a tak rozhodli.

Budu to respektovat, budu se snažit a hlavně se nezranit a poslouchat rady doktorů.
Včera jsem ještě večer měl hodně kvalitního jídla a byl jsem spokojený. Včera jsem měl hlavně odpoledne a večer opravdu velký hlad a můžu říct, že za tu chvíli, když to vezmu od konce odpoledne až do večera, kdy mi skončila škola, a potom ještě během rehabilitace, jsem stihl sníst čtyři jídla. A byly to velká jídla.

Měl jsem krůtí prsa, celkem půl kila – dvě porce po 250 gramech – s rýží. A rýže byla opravdu kupa, minimálně jedna porce měla 125–150 gramů.

Další porce byl tuňák s bramborem a jako čtvrté jídlo, už narychlo, jsem měl klasicky půl kila tvarohu před spaním.

Bylo toho hodně, ale fakt mi to pomohlo a byl jsem spokojený.
Tak pokračuji s aktualizací dneška.

Dneska snídaně narychlo, protože jsem se fakt perfektně vyspal. Domluvili jsme se, že trénink nebudeme drtit hned ráno, ale uděláme ho kolem sedmé až osmé hodiny. Takže jsem se perfektně vyspal a ráno jsem se ještě stihl pořádně najíst.

Měl jsem mix ovesných vloček a dětské kaše. Nevím, kolik toho přesně bylo, ale byla to plná mísa, minimálně 200–300 gramů. Ano, klasicky jsem tam dal i trochu svého hnědého cukru, nějaké ovoce a samozřejmě trochu proteinu. Ale toho bylo opravdu málo, jen jedna odměrka, což znamená plus minus 20 gramů. To vůbec neřeším.

No a byl trénink.

Na tréninku jsme se domluvili, že pojedeme spolu nohy. Říkám: „OK.“ I když dneska jsem na začátku vůbec necítil, že ten trénink bude perfektní a že mi sedne. Řeknu to na rovinu – prostě to tělo je na začátku takové, jako kdyby mu chyběl benzín. Prostě mu chybí šťáva.

Ale jak se rozjede, tak je to super. A ta obrovská motivace, co je ve mně, tak tu dneska musely holky při tréninku hodně krotit. A je to vidět každým dnem, že prostě mám chuť, obrovskou chuť zase cvičit, zvedat obrovské váhy a jet dál, dál a dál.

Ale říkám – emoce musím krotit kvůli zranění.

Takže první trénink a dneska ráno nohy, protože ráno nebyla žádná rehabilitace. Dneska je pátek.

Začali jsme předkopáváním nebo přednožováním, jak to správně říct, na stroji. Byli jsme na dvou strojích, já a Wendy, takže hecovačka perfektní. Na začátku asi dvě až čtyři série na zahřátí a potom pět až šest sérií už takových, řekl bych, těžkých. A dvě série na doraz.

Jeli jsme cvik tak, že pauzy byly plus minus minuta až minuta dvacet, aby člověk odjel sérii, pomohl tomu druhému a zase jsme jeli další sérii.

Po předkopávání jsme šli na můj neoblíbený, ale už...
Stroj, který jsem neměl moc rád – klasika leg press. Nevím, asi to chce čas, než si na něj člověk zvykne. Už jsem to dokonce spouštěl níž a tlačil jsem trošičku víc na břicho, ale docela jsem byl spokojený.

Wendy mi trochu opravila postoj, respektive posazení mých fous, tedy nohou na té podložce. Dala mi je mírně dopředu a do stran. Tím pádem jsem se dostal trošičku níž, asi o, plácnu, 10 centimetrů. Ale prostě mě to bavilo. Bavilo mě to dneska a můžu říct, že jsem tam fakt měl už zase naloženo.

Nevím, kolik těch kotoučů tam přesně bylo, ale bylo tam minimálně přes 300–350 kilo. Vím, že to není moc, ale pro mě na začátek je i těch 350 kilo dost.

Opakování jsme jeli prostě 14–15. Vysoké opakování, pro nás normální série, krátké vydýchání. U mě to bylo trošičku delší, Wendy měla pauzy kratší, protože měla druhý stroj. Byly to dva leg pressy vedle sebe, takže měla menší váhu. Ale je to holka, že jo, je to křehká holka, ale síly má na rozdávání – možná víc než já. 😄

Potom jsem už chtěl trénink ukončit a jít na lýtka, protože na hackenu nejsem pořád schopný se pořádně chytit. Ale z toho, co přišlo potom, mám obrovskou radost. Fakt obrovskou.

Wendy mi řekla: „Pojď, jdeme zkusit hackeny.“

A já říkám: „OK, ale to rameno.“

A ona mi řekla: „Hele, viděla jsem už tvůj rozsah. Zkusíme to, jestli to zvládneš chytnout do těch madel, tedy do těch držáků, a aby to nebolelo. A hlavně jestli si zvládneš pomoct sám při odháknutí a zaháknutí.“

Říkám: „OK.“

Takže jsem vzal hacken bez nějaké zátěže, pouze samotnou konstrukci. Postavil jsem se do něj, nohy dopředu, klasika, trošičku špičky ven a tak dál.

A teď mi Wendy řekla: „Pomalu vem ruku, dej ji nahoru a odhákní si to. Jestli to zvládneš sám.“

A ono to už šlo!

Bez bolesti. V pohodě jsem si to odháknul levou rukou. To znamená, že už dokážu na hackenu sám zvládnout i to zabezpečení a odjet cvik.

To mi tak zvedlo náladu, že jsem ty hackeny fakt odřel a jel jsem přes 20–25 opakování, prostě takovou tu moji klasickou pumpu.

A Wendy byla spokojená taky, protože viděla, že ten progres je veliký. A hlavně na mně šlo vidět, že jsem prostě happy, že jsem šťastný.

Že jsem šťastný, že konečně ten progres jde dopředu. Pořád jsem byl takový nešťastný z toho, že jsem nemohl jet dřepy, hackeny nebo cokoliv podobného.

Takže jsme udělali hackeny a po hackenech jsme šli...
Na zanožování vleže. Taky jsem měl už větší váhu, přidal jsem si, co si pamatuju, o jednu až dvě cihly. Ano, klasika – dvě až tři zahřívací série, na komíně pomalu a potom jsem přihazoval na větší a větší váhu. Ale opakovaně jsem pořád držel kolem 12–14 opakování.

Nikdy jsem nešel pod 6, pod 8 nebo pod 10. Nikdy.

Po zanožování vleže byly krátké pauzy, tam to byly fakt minuty, maximálně minuta a půl – a to už přeháním.

Potom byly lýtka. Klasika v sedě, na stroji, kde máte nohy opřené, zapřené a zvedáte je. Dělali jsme hodně sérií, prostě jsme jeli cik-cak, cik-cak – to znamená já, ty, já, ty, já, ty. I když Vendy jela na druhé mašině vedle, prostě hecovačka byla super. Fakt super. Sérií asi 8–10.

A jak jsme to odjeli, tak jsem fakt cítil, že ty nohy bolí a i lýtka. Tak jsme ještě narychlo dali naprázdno na protažení asi pět minut v kuse výpony na lýtka. A ty mi úplně zničily – nebo spíš, v příjemném slova smyslu, napumpovaly – lýtka komplet.

Tenhle trénink byl fakticky do hodiny nebo hodiny a deset minut maximálně, se stretchingem, se vším, s protažením i zahřátím. Celkem to bylo hodina dvacet, hodina třicet maximálně se vším všudy.

Takže trénink hodinka a něco a komplet.

Jinak za mě totální spokojenost dneska a veliká radost, že konečně můžu dělat hackeny.

Ale Vendy mi řekla, ať nevyhazuju leg press. Ať ho prostě jedu a zvyknu si na něj. Prý je dobrý, jen chce, abych tomu dal čas.

Tak jsem jí to slíbil.

Ale řekl jsem, že bych chtěl k tomu, k leg pressu, jezdit i hackeny a dřepy.

Říkala: „OK, příští trénink zkusíme dřepy.“

Říkám: „Ano, budu rád.“

Protože mě vždycky bavily dřepy s činkou vpředu na prsou. To je pro mě prostě luxus.

Takže tohle byl dnešní trénink na nohy.

A ano, zase jsem dostal dárečky. Postnu vám fotku, prostě je to tak – dostávám dárečky, ale taky budu dárečky rozdávat. 😄

Takže tohle bude v dalším upozornění, co bych vám chtěl ukázat, protože dneska jsme se dohodli s Uši, s Ušulou, jak to uděláme, abychom vám udělali radost.

Takže všechno tohle dopíšu.

Mates-daoc · Zaslal: pá září 04, 2026 12:17 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: ne září 06, 2026 11:09 am Předmět: 6 September

Zdravím přátele. Je neděle 6. září a musím dopsat to, co jsem zanedbal, to znamená sobotu 5. Měl jsem k tomu vážný důvod, docela radostný důvod pro mě. Takže ho teď dopisuju, ohledně celé kompletní soboty.

V sobotu ráno jsem byl jenom na rehabilitaci, protože další rehabilitaci mám až v pondělí. Tím myslím kompletně další rehabilitace, které začínají.

Přišel jsem do posilovny a moje, jak bych to řekl, rehabilitační trenérka, která mě teďka trošičku i vede, mi řekla: „Posaď se, dáme spolu řeč.“

OK, tak jsem si sedl. A měl jsem takovej i strach, řeknu, že jsem něco asi pokazil nebo se něco stalo. No, ale vyšlo z toho úplně něco jinýho.

Bylo mi sděleno, že se po dlouhý debatě domluvili, že dneska, v sobotu, mám volno. Kompletně volno.

Říkám: „Dobře, ale co budu dělat?“ Jako, já mám volno, je to super. Jo, volnýho času můžu využít jakkoliv, ale co trénink, nějaký rehabilitace a tak dále?

A bylo mi řečeno: „Zavolej domů.“

Říkám: „OK.“ Tak jsem zavolal domů. Bylo mi řečeno: „Přijď domů.“

OK, tak jsem vzal motorku, přijel jsem domů, dostal jsem další snídani a docela, bych to řekl, na moje poměry luxusní.

Měl jsem deset vajíček domácích se slaninou. Vynikající slanina, ještě nějaká úprava a bylo to smíchaný s trochou rýže. To mi docela chutná, mám tohle rád. Tohleto mě fakt hodně dělá dobře. Je to kvalitní, lehký. No, když já jím vajíčka, tak to moc lehký není na trávení, ale luxusní.

OK. A poté, co jsem dojedl další snídani, mi bylo řečeno: „Vem si klíče, vem si oblečení a máš volno.“

Říkám: „Cože?“
No, tak jak bylo řečeno, vzal jsem si oblečení na motorku. Můžu sednout na velkou bestii a mám volno. Můžu jet s klukama na výlet, protože kluci v sobotu jeli takzvaně zase vyřádit.

Takže jsem to měl domluvený, ale o něčem jsem nevěděl. Nikdo mi to neprozradil. Obrovský, jak bych to řekl, nadšení, že mi tohle bylo dovoleno, ale bylo mi řečeno: „Buď opatrný s tím ramenem.“

Slíbil jsem, že ano, vytáhl jsem moji bestii, vzal jsem si svoje oblečení na motorku. Ne kombinézu, bo do kombinézy už nevlezu. Ta už je ve skříni. Kožená kombinéza je bohužel malá, takže jsem oblékl věci z BMW, co mám, a vyrazil jsem na Hrádek na pumpu, kde kluci už čekali, popíjeli kafe a čekali na sraz.
No, já jsem se asi vyřádil maximálně hodinu na mojí bestii, ale bohužel pak už mě fakt to rameno hodně táhlo a hodně bolelo, tak jsem se s klukama prohodil. Kluci mi půjčili XRko Mko, i když to je taky 200koňová bestie, ale sedí se na ní jako na enduru. I když může taky ležet nebo takzvaně si lehnout, sedí se tam prostě jako v křesle, takže pro to rameno je to tam super.

No, co dodat. Sobota, nalítáno asi 620 nebo 590 kilometrů, přesně už nevím, protože těch 620 mi to kompletně ukázalo. Ale luxusní odpočinek, perfektní regenerace hlavy, hlavně mozek se vyčistil.

Ale to nejdůležitější na mě čekalo večer, jak jsem přijel domů. To bylo moje milé překvapení, protože mi bylo řečeno, že mám potom napsat SMSku trenérce, že na mě čeká, že chce se mnou mluvit. A já říkám: „Super.“

No a ohledně stravy řeknu to takhle: měl jsem nabaleno. Měl jsem řízky, měl jsem nějaký steak, měl jsem nějaký puten, to znamená krůtí maso, nějaký bramborový čipsy, to znamená jako hranolky, ale hranolky dělaný jako čistý brambor prostě v troubě, takže žádný tuk. Nějaký ten protein, nějaké ty tyčinky.

A ano, přiznám se, na pumpě byly dvě piva, ale nealko bohužel, protože neriskuju. I když v Německu je nějaká tolerance, já neriskuju, kdyby náhodou kvůli pojišťovně.

A co dodat? Hlava, regenerace — luxus. Totální luxus.

No a co mě čekalo, to bylo možná ještě větší překvapení, protože se to týkalo neděle, to znamená dneška, a pokračování v pondělí.
Takže sobota byla totální luxus, odpočinek. A budu pokračovat nedělí, která mi udělala obrovskou radost, když jsem se v sobotu večer dozvěděl zprávu ohledně pokračování tréninku a rehabilitace.

Mates-daoc · Zaslal: ne září 06, 2026 11:13 am Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: ne září 06, 2026 11:34 am Předmět: 6 September Sontag.

Tak dostal jsem návrhy. Na neděli se mám připravit, odpočinout si a čeká na mě na recepci kniha nebo sešit, kde je pár věcí napsáno, a mám zavolat, že se domluvíme. Takže jsem se těšil na trénink, že pojedeme.
Dostal jsem nachystaný můj plán, ze kterého jsem byl hodně překvapený, ale i nadšený, protože, co vám budu říkat, odjel jsem a můžu jet lehce prsa, ramena a k tomu přidat další věci. Tím pádem už můžu posilovat to, co je hodně oslabený. Hodně. Takže se na to můžu soustředit.

Hodně jsem byl natěšený, jak jsem tohle zjistil, až moc přemotivovaný. Proto mi bylo řečeno i přes telefon, když jsem telefonoval, abych se sklidnil, dal si pět hodin stretching, protáhl se a začal trénink.

První cvik, první sportovní cvik, byly tlaky vsedě na stroji, takzvaně bench vsedě, nebo jak bych to popsal. Docela můj oblíbený cvik, ale měl jsem ze všech cviků strach, velký respekt. Právě proto jsem si vždycky na začátku dal úplně bez nějakého závaží. Udělal jsem pár opakování, třeba 10–20, abych si to „oťukal“, do jaký váhy nebo jak to rameno drží.

Takže tady je pár shortů nebo krátkých videí, které jsem mohl udělat na tréninku tlaku. Vždycky napíšu třeba cvik, popíšu, co jsem u něj cítil, jak jsem se cítil, jak to rameno bolelo nebo nebolelo, kde byl limit a tak dále. Prostě info. Ale vždycky jsem věděl, že nad to už nepůjdu. Vždycky jsem udělal halt, to znamená stopku.

Mohl jsem, ta síla byla obrovská, to řeknu na rovinu. Prostě pravá ruka tlačila neskutečně, ale snažil jsem se hlavně tu levou ruku zapojit. Ale jsem totálně spokojený a nadšený, že ta neděle takhle vyšla a všechno, co vám teďka popíšu.

Takže teď mám hodit odkazy a zase napíšu další cvik.

https://youtube.com/shorts/8_4HmQqJSaE?is=SFsi-p9vOqHr9BTY

https://youtube.com/shorts/I7N9eQGsSng?is=i3KFqDEyfySRuszY

Tak dnešním cvikem jsem měl napsáno rozpažování vsedě na přístroji. Těch tlaků jsem měl pět sérií. Dvě série úplně lehký, tři série takový těžší a pak dvě série hodně těžký, kde už jsem měl fakt pocit, že už bych nechtěl jet víc. To rozpažování, to bylo podobný, to znamená dvě série úplně naprázdno, abych si to oťukal. Potom byly tři série takový, bych to řekl, střední, a dvě už takový na hranici maxima, abych náhodou něco nezkazil, nepoškodil nebo si neudělal další úraz a tak dále.

Protože jsem cítil, musel jsem to cítit, že to je ještě slabý a chce to čas. Ale byl jsem totálně spokojený a nadšenej. Ano, rameno bolí, bolí pořád stejně, při tomhle cviku bolelo taky stejně. A já bych to řekl tak, že jsem vždycky jel do toho pocitu, kdy už mi hlava říkala: „Ne, ne, ne, stop, stop, víc nedávej,“ anebo skonči opakování.

Opakování jsem jel víc, nepočítal jsem je, a ty pauzy byly trošičku delší, ne minutový. Prostě jsem se vydýchal, asi minuta a půl, maximálně dvě minuty pauza mezi všema sériema.

https://youtube.com/shorts/TUlJrT-KcA4?is=M2TfbD4mVN5ghg56

https://youtube.com/shorts/W6faYELEsj4?is=MLUBNKMRhb12D6h_

Jako třetím cvikem byl bench. Tam jsem si mohl libovolně říct a dát ruce tak, aby mě to co nejméně bolelo. Přitom když činku úplně spustím dolů k prsům, tam musím přiznat, že to rameno strašně táhlo. Táhlo, trhalo, řekl bych.

Chápu to asi tak, že v tom kloubu, v tom operovaném, jsou prakticky ty dvě klipsny nebo dva háky, které jsou spolu zašité. To znamená jak ta manžeta, jak ten deltový sval, tak i ten biceps. A když si vezmu, sednu si do rukou jako na benchu bez osy a vezmu na pravou ruku prst a sáhnu si na to, tak cítím, že ten kov tam prostě v tom ramenu je.

Ano, to rameno je slabé, není tam sval, není tam nic. Prostě se musí nabrat masa a chce to čas. Proto jsem na to byl hodně opatrný, ale i tak jsem byl spokojený, protože ten progres…

Já jsem za to, jak regeneruje moje tělo, nadšený. Až děkuju mému tělu, děkuju. Nevím, co bych mu mohl dopřát, kdyby mi mohlo odpovědět nebo říct, co by chtělo. Rád bych mu to doručil, ale bohužel nevím. Nejsem zase tak všemocný, abych věděl, co tělo chce úplně, co by chtělo.

Ale tělo šlape, regenerace šlape, hojení šlape, všechno tak, jak má být. Je to super, jsem nadšený.

A jak říkali doktoři, je fantastické, že ani ne za dva měsíce od operace — protože až patnáctého, to znamená, že za deset dní budou dva měsíce, co jsem po operaci — už jsem prakticky schopný nějakého lehkého tréninku. Ne těžkého, ale prostě lehkého, jenom tak, abych něco cvičil s tělem.

To je za mě úžasné. Úžasné, úžasné, úžasné, úžasné.

A hlavně děkuju všem lidem kolem. A to se budu opakovat asi do nekonečna. Děkuju lidem kolem sebe a děkuju i vám.

A taky Eru jsem napsal a řekl: „Budete pomalinku, ale jistě odměňováni.“ Ale to si nechám na zvlášť.

Teďka budeme pokračovat v neděli v tom tréninku ohledně toho benche, kde jsem fakticky, jak podle videa, jak to vidíte v Shortu, nic nedivočil. Opatrně, jenom s osou, a byl jsem totálně spokojený.

Ale bolelo to. Strašně to bolelo. Řeknu to po pravdě.

https://youtube.com/shorts/r3bu1ki2ajo?is=xAMFNuokBamgmS6A

Další dva cviky byly klasika na biceps a triceps, hlavně na tu levou stranu… levou ruku, omlouvám se. 😄 Abych se fakt soustředil na to, aby ty moje kuřecí ručičky trošičku přibraly a neměly furt takový malinký dojem. I když kolega mi říkal, že mám ruku jak on, ale tomu nevěřím. To jsou jenom povídačky a lži. 😂

No, tak na to jsem se soustředil. Měl jsem dvě série úplně lehce na rozehřátí, tři série takové střední a dvě těžší. Ale za mě totální spokojenost – jak stahování kladky na triceps, tak i jednoruční bicepsové tahání kladky s lanem. Za to jsem byl taky spokojený.

Je to takový… jak bych to řekl. Nemůžu s velkou EZ osou, i když jsem tam měl napsáno „zkus ji“, ale nechytnu ji, nevytočím to rameno a prostě to bolí jako čert. Takže radši tady tohle, protože ten pohyb si můžu nastavit tím lanem, jak budu chtít, nebo jak to rameno chce, aby to nebolelo.

Ale za mě triceps i biceps – spokojený. Snad ty kuřecí ručičky porostou. 💪😂

https://youtube.com/shorts/gq2kQok5Yvg?is=VhpNf2DYt6QZHwzV

https://youtube.com/shorts/iCRwZjhB3V0?is=q3uKy2H-O9a3CvLT

A poslední cviky byly jednoručky, jak bych to řekl… něco jako hammer bicepsový zdvih. Snažil jsem se udělat tři až čtyři opakování dovnitř a čtyři až pět ven, prostě nějak cikcak, pomalinku, žádná těžká váha. Vidíte, že tam mám osm kilo, což je komický. S tím trénují šampioni. 😂 Takže ne že bych se mezi ně řadil, to určitě ne. Já šampion nejsem a nikdy nechci a nebudu. 😄

Ale prostě chci, aby měly stejnou váhu jak levá, tak pravá ruka. Abych na pravou měl dvacet a na levou osm, to prostě ne. Obě dvě ruce musí spolupracovat spolu, jako… jak bych to řekl… jako kamarádi a přátelé. 😂

OK. To byl bicepsový zdvih takzvaně palcem nahoru a potom jsem měl kliky na bradlech na stroji jako finisher. To je vždycky cvik, který mě hodně bolí, ale příjemně. A vím, že tenhle cvik musím mít kvůli tomu ramenu. Takže jsem ho odjel.

Celý trénink trval asi přes hodinu. Trénink nekomplet… komplet jsem tam trénoval delší dobu. Potom jsem ještě seděl, šel jsem si sednout na bar a tam jsme ještě pokecali. Vedle nás je totiž prodejna od Cytechu, Biotechu a dalších společností, takže zase pohoda. Dostal jsem dva šejkry, prostě jsme pokecali, však to znáte. Neděle, pohoda, klid, z tréninku unavený, spokojený a hlavně zase další progres dopředu, že už ty ramena konečně můžu pomalinku zatěžovat.

Jsem hodně šťastný za to všechno. 💪😊

https://youtube.com/shorts/4n3nQBJRYD4?is=ySxwoSxxhojfvZr_

https://youtube.com/shorts/B1-X2AoQuCU?is=cK6xgn9cFiF32Wki

Mates-daoc · Zaslal: po září 07, 2026 12:38 pm Předmět: 7 September

Zdravím, zdravím, kamarádi. Dneska je 7. září, pondělí, což znamená… pondělí. Teďka aktualizuju tréninkový log, kompletně všechno. Ano, zase už sedím na univerzitě a studuju, ale za chvilku mám rehabilitaci, takže sednu na motorku a jedu na rehabilitaci.

Ohledně tréninku – dneska nohy. No, hodinu nohy, ale už těžký nohy. Docela mi to dalo záhul a můžu říct, že ty nohy cítím. Ale trénink mi úplně nesedl kvůli legpressu, ale všechno postupně dopíšu.

Jako první cvik jsem měl předkopávání. Ano, tenhle cvik mám vždycky na začátku. Vždycky ho musím jet, protože mi to dělá o mnoho líp, když se trochu, spíš hodně, ty nohy zahřejou. Možná je i trochu předunavím a pak to mnohem líp procítím.

Někdo řekne, že je kravina dávat předkopávání na začátek, ale bohužel to tak cítím. Pro mě je to nejlepší a hlavně ráno jsem prostě studenej, když to řeknu takhle. To tělo není prostě v kondici tak, jak by mělo být.

Takže předkopávání je vždycky můj první cvik. Měl jsem 4 série úplně lehké na zahřátí a potom 5 těžkých sérií, které se postupně zvyšovaly – 2 lehčí, 2 super těžké a potom jedna extrémně těžká série.

U předkopávání jsme drželi pauzy kolem minuty, plus minus, maximálně minutu. A potom následoval můj legpress.

Leg press jsem jel dvě série s lehkou váhou, asi plus minus 200 kilo, kolem 12–15 opakování. Potom mi bylo řečeno: „Vezmi si bandáže a jdeme do plnejch.“ Moc jsem tomu nechtěl věřit, ale bylo mi jasně řečeno: „Jdeme dneska na krev.“ OK.

Zatáhl jsem bandáže, naložil se kompletně full leg press – dvacítkama, pětadvacítkama, co to šlo. Odjel jsem tři těžké série po 12–14 opakováních. Bylo tam plus minus kolem 400 kilo.

Neřeším vůbec, kolik tam bylo kilo, protože u leg pressu mě ani tak nezajímá váha. Mě zajímají pocity a hlavně to, jestli ten trénink byl do plusu, nebo do mínusu.

Ale můžu říct, že ten leg press mi prostě nesedí, i když jsem se snažil. Prostě čím víc chci tahat, tím víc mi to potom tlačí stehna na břicho a na pánev. Prostě ne.

Další cvik – můj miláček – hackeny.

Ano, hackeny. To už je pro mě něco jinýho. Tam, jak trošičku nohy posunu dopředu a sednu si úplně dolů, tak to prostě je ono. Ty nohy cítím, ty svaly prostě jedou.

Takže dneska taky jedna, dvě série na zahřátí, dvě těžký a jedna supertěžká. No, supertěžká… Někdo se zasměje, ale měl jsem tam na svoji váhu 140 kilo na hackenu, což už je pro mě dost. Teďka se bavíme o tom, že teprve začínám. A musím říct – perfektní, perfektní, perfektní.

Hodili jsme hackeny, pauzy byly trošku delší, protože jsem pak potřeboval vydechnout. Tenhle tlak mi dal zabrat. Pauzy určitě byly dvě minuty a opakování vysoký – kolem deseti až dvanácti na zahřátí, až 16 opakování.

Potom klasika – zanožování vleže. Taky jedna, dvě série lehký a čtyři série na doraz. Tu poslední jsem fakt už hodně cítil. Váha, nevím, to jsem se právě nedíval, jestli tam bylo asi 60, nebo 75 kilo.

Ale zase – já neřeším váhu. Fakt neřeším váhu. Řeším to, že je to fakt těžký a že už to prociťuju. Jde o ten sval.

No, a po zanožování jsme šli na výpony lýtek v sedě, kde jsem měl od začátku těžký série – šest sérií s minutovými pauzami. A potom strečink, kompletně na trochu protažení nohou a lýtek.

A bylo mi jasně řečeno, že už se teď bude upravovat trénink. Ne tento týden, ale příští týden už půjdeme možná i do dvoufázových splitů podle rehabilitace a rozepíše se trénink.

Nebo spíš budu mít napsaný trénink podle toho, co mi dělá dobře, co cítím, který cviky rád jedu a tak dále. Takže jsem zvědavej, co holky vymyslí.

Budeme se snažit experimentovat, protože ne všechno mi vždycky sedne. Třeba ty hackeny mi sedí, prostě leg press mi nesedí, i když je to možná o hlavě, ale prostě to nejde.

Takže takhle.

Co se týká zatím té stravy, asi se to taky bude trochu měnit, protože cítím, že té stravy mám nějak málo. Nebo možná… spíš je to takový pocit, že chci častěji jíst a míň. Uvidíme, ještě uvidíme.

Počítali jsme, že těch bílkovin moc nemám, že to vychází kolem dvou až tří gramů, maximálně dva a půl gramu na kilo. Maximálně. To znamená, že těch bílkovin mám kolem 300 gramů, cukrů kolem 600, ale ty cukry lítají, prostě to je katastrofa. Tuky neřeším.

Ale co jsem zjistil – dneska jsem skočil na váhu prázdný, prostě tak, jak to má být, hned ráno vyprázdněný. Váha ukázala 137,8. Takže nevím, kde se to vzalo, ale zpátky se objevilo nějakých skoro 7–8 kilo. Plus minus.

I když jasně, ještě to není přesný, ale prostě se ta váha trochu zase nabírá. Takže se těším, těším se. Zase se přehoupnu do těch svojich plus několika a budeme to zkvalitňovat.

Vím, že je to hnus, že je to teďka takový… abych to řekl – takový bahno. Ale i bahno se dá tvarovat.

A to se týká dneška a doteďka všeho, co jsem do sebe natlačil.

Na snídani tam byla klasická dětská krupice, nebo jak to mám říct – prostě dětská kaše. Přes 100 gramů cukrů, přes 50 gramů bílkovin, nějaký tuky, nějaký ovoce, co jsem do sebe natlačil. Hodil jsem tam ještě protein a prakticky pohoda, klasika.

To, co dávám po tréninku – prakticky protein, už tam letěly banány, letěly rýžový chlebíčky. Nebo jsem měl chuť se prostě najíst, tak jsem kousnul do paklu a snědl asi nějakých 50 gramů těch rýžových chlebíčků. Jogurt tam celý Skyr spadl, to je minimálně 50 gramů bílkovin.

Co tam ještě spadlo? Ano, šunka tam spadla, chleba tam spadl narychlo.

No a teďka byl oběd. Na oběd jsem měl prakticky – ano, je to na kampusu, je to v menze – hrachovou kaši s ovčím masem a měl jsem trochu brambor, kartofl, takový mišung, no, a salát.

Takže takhle.

A jo, musím se přiznat, už zase na mě někde čekají proteinový tyčinky. To znamená, každá tyčinka 25 gramů proteinu.

Prostě jde vidět, že čím víc chci trénovat, tím víc se tělo pálí a jede. Uvidíme. Ještě budu mít konzultaci s jedním odborníkem, uvidíme. Všechno to zrevidujou holky a nechám se překvapit.

Protože možná, možná, že teďka je ten pravý čas zase pořádně všechno nastartovat po úraze, všechno to rozjet. Chuť na to všechno bude, bude to šlapat dobře, budu spokojenej a bude to super.

Protože si myslím, anebo to i cítím, že potřebuju trénovat častěji, míň, víc se vrátit nebo systematicky… Zrychlím metabolismus, čím rychleji budu pálit, kvalitní stravu… To znamená, že to tělo prostě bude motor, kterej bude potřebovat pořád benzín. A uvidíme výsledky.

Ano, jak už můžete říct, jsem starej, hormony jsou v prdeli, všechno… Ale ono zatím to ještě nehážu takhle do nějakýho šrotu a nemávám nad tím rukou.

I v padesáti nebo v pětapadesáti letech se dá udělat perfektní forma, myslím si.

Takže uvidíme. Snad se mi to podaří. Uvidíme. Jsem na začátku, je to ani ne dva měsíce po operaci, takže musím krotit svoje myšlenky, emoce a hlavně jsem prostě šíleně nabuzenej. Prostě trénovat, trénovat, trénovat, trénovat jako dneska.

A prostě musím i lidi kolem sebe krotit, že teprve se to hojí. Ta ruka se hojí, takže ať jsem v klidu. Ať jsem v klidu.

Tak jo, moc rád vám zatím děkuju a potom bude aktualizace.

Mates-daoc · Zaslal: po září 07, 2026 5:49 pm Předmět: Reha

Rehabilitace

Tak. My jsme tam zkoušeli nové přístroje, takové klubové mašiny nebo zařízení, co mají v rehabilitačním centru.

Prvně mě posadili na takový přístroj, jako kdyby člověk seděl na kole. Před sebou měl řídítka, na kterých se dalo točit doleva a doprava, prostě řiditelný přístroj. A vždycky jsem proti odporu točil buď doleva, nebo doprava. A ne nohama, ale prostě rameny a rukama. To bylo dost těžké. Dalo se tam nastavit „štufe“, tedy level obtížnosti. Začínal jsem na šestce, to bylo úplně lehké, a jel jsem až do osmnáctky. Vždycky po deseti sekundách jízdy byla třicetisekundová pauza. A takhle jsem to odjel asi pětkrát, podle rehabky.

Druhé rehabilitační zařízení bylo takové, že jsem si sedl na židli, upravila se výška, opěradlo a tak dále. Před sebou jste měl kolečko, které jste uchopil rukama a které se dalo otáčet kolem osy. Jako kdybyste vzal kolo, kde je náboj, tedy střed kola, a místo šlapátek s tím točil rukama.

Ale s tím se dalo točit i takovým, řekl bych, kloubovým systémem. To znamená nejen dopředu a dozadu, ale mohl jste s tím točit i v dalších osách. Když to řeknu jednoduše, máte jednu osu – dopředu nebo dozadu, ale tam byly tři osy. Takže se s tím dalo otáčet do všech tří os, něco jako matematicky X, Y a Z.

Hodně za to tahalo rameno. Přirovnal bych to, jako kdybyste jel na nějakém stroji, třeba jako má parní válec pohon a osu, která vychází z toho válce a vlastně otáčí hlavním kolem, jestli to znáte. Tak nějak podobně to fungovalo. To byl další cvik.

To už mi dalo hodně zabrat a to rameno fakt bolelo. Ale musí. Ten fyzioterapeut, starší pán, no, ode mě trošičku starší 😄, prostě říkal: „Ono to bude bolet, protože to musí. Protože to jsou pohyby, které to tělo teď musí dostat zpátky.“

Ne proti bolesti, aby se někde něco trhalo, ale prostě se to tělo brání. Ta bolest je vlastně určitý způsob obrany. Tak mi to bylo vysvětleno.

Další cvik, nebo kdybych to řekl jinak, další cvičení, co mám nově, je s vibrační osou. Ta je taky polohovatelná kolem zápěstí, prakticky do všech úhlů.

Chytil jsem ji do ruky a pán, který mě měl na starosti, nastavil sílu vibrací a sílu toho přenosu do rukou. Když to přeženu, je to něco jako vibrátor, který vezmete do ruky, ale strašně vibruje a ty vibrace se přenášejí celým tělem.

V tom rameni jsem to cítil opravdu hodně a při tom jsem dělal různé pohyby, prakticky rotace ramen a další pohyby. To znamená, že jsme cvičili s ramenem a zároveň mi ty vibrace šly až do něj.

Bylo to fakt hodně těžké udržet v ruce, protože ta osa se pořád snaží vyskočit z ruky. 😄 Ale cítil jsem, jako kdyby mě někdo masíroval zevnitř. Prostě takový pocit, jako kdyby vám někdo zevnitř masíroval celé rameno.

Takže to byl další cvik, další mašinka, kterou tam nově mám.

Další přístroj byl něco podobného jako pec deck. Akorát jste si prakticky dal ruce až před prsa. Jak bych to řekl laicky – všude tam byl úhel 90 stupňů. To znamená mezi bicepsem a předloktím a zároveň mezi tricepsem a hrudí, když to takhle řeknu.

Tam vám ruce zafixoval takový držák, kterého jste se fest chytil. A když jste prakticky dělal ten pec deck, tak vám to vibrovalo přes ruce, přes rameno, do toho ramene a vlastně až do celého těla.

Když to řeknu takhle, cítil jsem ty vibrace až v celém těle. Byly nejdřív takové jemné a potom přidal sílu, takže vibrace byly už hodně silné, a přitom jste pořád cvičil ten pohyb jako na pec decku.

To cvičení bylo podobné pec decku, i ten pohyb byl v podstatě stejný, jenom to má podle mě v rehabilitaci jiný účel.

Ale můžu říct, že to bylo docela překvapení. Na začátku to bylo těžké, hlavně ty vibrace nějak překonat, protože na to člověk není zvyklý. Ale jak jsme potom měli, když to řeknu, třetí sérii, protože tam byly třicetisekundové pauzy, které odpočítávala ta mašina nebo trenér, když to takhle řeknu, respektive fyzioterapeut, tak si na to člověk postupně zvykne.

Potom už se člověk soustředí hlavně na to, aby to odjel přesně podle přístroje a aby to mělo ten správný účinek.

Takže to byl další cvik.
No a pak tam bylo ještě něco podobného jako rozpažování vsedě na stroji. Akorát tím, že jste měli na ramenou vibrační podložku. Když jste se do toho zapřel a zvedal jste to, tak jste to vlastně nezvedal rukama. Ta podložka byla dlouhá, asi jako moje ruka, nějakých půl metru, a byla samozřejmě polstrovaná.

Zvedali jste to právě tou podložkou. To znamená, nebylo to jako klasické rozpažování na mašině, kde se chytnete rukama za madla, zapojíte palce a zvedáte to. Tady jste měl ruku prakticky volnou a zvedal jste to opravdu čistě ramenem. Ta podložka ležela na ruce, respektive na bicepsu a rameni, a vy jste se ji snažil zvedat nahoru.

Ta podložka byla zároveň vibrační a při cvičení přenášela vibrace přímo do ramene. Takže to byl vlastně poslední přístroj.

Potom už byla jemná masáž, která byla příjemná, ale tu už dělala mašinka. Nalepil na mě takové elektrody a dával mi takové jemné masážní impulzy a elektrické šoky. Nebyla to klasická masáž, ale spíš nějaká pulzní elektrická stimulace. Zase se to nastavilo na určitou dobu, myslím, že to bylo asi sedm minut.

A potom mi to nakonec pořádně promasíroval, dal na to teplý olej a přikryl to takovou teplou, řekl bych, pískovou dekou. Byla v ní nějaká náplň, která byla strašně teplá, a položil mi ji na rameno.

No a to rameno potom pulzovalo neskutečně.

Pak Relax.