Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: st září 16, 2026 5:03 pm Předmět: 16 September

Dobrý den, vážení kamarádi a přátelé.

Dneska je 16. září, což znamená, že jsou to dva měsíce, co jsem po operaci. Co můžu říct? Cítím se skvěle. Dneska trénink nohou. Luxus, totální luxus. Buď mě ta nová změna baví, nebo se se mnou něco děje. Myslím tím v dobrým slova smyslu, že mě ty tréninky strašně baví. A jsou krátký.

Dobře, takže ráno snídaně narychlo, byly dvě takový lehčí, protože předtím jsem ještě musel mít lehkou masáž, protože jsem nemohl zrušit termín rehabilitace. To se nedalo.

Takže po termínu jsem vyrazil do fitka, kde jsem odjel nohy. Rehabilitace vůbec neměla vliv na spodek těla, protože se týkala, když to řeknu jednoduše, ruky, prsou, kompletně ramene a částečně rozmasírování zad. To znamená tam, kde to je, prostě všechno napojený.

Trénink začal pořádnou zahřívačkou. 15 až 20 minut jsem zahříval nohy, jak stretchingem, tak různým pohybem. Použil jsem i hřejivou mast, sportovku, která dneska zafungovala super. Dneska ráno totiž bylo ochlazení a měl jsem strach, abych se náhodou nezranil.

Měl jsem mít lehčí trénink, taky jsem ho jel, ale přiznám se, dal jsem do toho víc, než jsem měl.

Začátek klasicky. Prostě mě ty předkopávání, doporučování v sedě, baví. Na začátku mi to strašně zahřeje nohy. Hlavně mi to ty svaly předunaví, ty stehna, takže potom nemusím drtit tak velký váhy třeba na těch dřepech nakonec. A leg press, tam je otazník. Tam ještě uvidím, zase mi prostě nejde se středními váhami, ale k tomu ještě dojdu.

Takže předkopávání – dvě lehký série úplně naprázdno, dlouhý rozehřátí, strašně moc opakování. Pak jsem udělal pět sérií, to znamená dvě lehčí, dvě středně těžký a jednu extrémně těžkou, už pro mě.

Pauzy minuta a opakování byly u těch lehčích kolem 12–15 a ta poslední byla na 12 opakování. Ale říkám, opakování neřeším, jedu to prostě na pocit.
Druhej cvik je zakopávání vleže, ne v sedě, to mi taky nesedí. Takže dělám zakopávání vleže, zase to stejný. Pět sérií. Ale ono je to pět sérií, ale když to řeknu přesněji, tak tři série byly fakt pracovní a jedna byla extrémně těžká. Ale říkám, nebyl to max. Byl to lehčí trénink, než jaký by měl normálně být, a dneska bych určitě přidal zase větší váhy.

Prostě ty tréninky mě baví. Je to odsejpá, jde to rychle, tý síly na začátku máte strašně moc a já jsem ji prostě na tom hackenu, jak jsem jel, neztratil. Kdybych řekl, že ještě mám nějaký dřepy a leh, tak ta síla jde strašně dolů.
Po zakopávání jsem šel na leg press. Ale dneska bylo hodně lidí na tréninku a drtili všichni nohy s dvaceti kilama na leg pressu, tak jsem to vzdal, usmál jsem se a rychle jsem utekl na hackeny. Bylo to takové vysvobození.

Ani když mi lidé říkali: „Chceš leg press? Já ti ho uvolním,“ tak říkám: „Ne, ne, ne, děkuju,“ a už jsem zmizel. Byla to taková moje malá lež. Odtekl jsem na hackeny.

Super. Hackeny to samý – pět sérií. Dvě jenom s konstrukcí na zahřátí a potom tři série už těžší, tak jak to má být, ale nebyly to úplně série na krev. Taky to povím podle váhy. Byla tam rezerva, to nebudu lhát. Při té poslední minimálně šedesát kilo byla rezerva.
Háky jsem si super využil, ale fakt perfektně. Prostě tak, jak to mám rád. Pomalu dolů, pomalu nahoru, prostě luxus.

No a potom jsem si dal lýtka vsedě na stroji. Tam jsem měl taky těch šest sérií, když to řeknu. Dvě lehký, dvě střední a dvě trošičku těžší. Pak jsem měl najednou na protažení, prostě abych trošku nohy protáhl, a bylo fini.

Trénink strašně rychle utekl. A právě proto jsem se na to i hodně soustředil.
Po tréninku klasika – relax, odpočinek. Pak jsem ještě jel na rehabilitaci a dneska večer mě čekají ještě dvě rehabilitace, prakticky akupunktura a ještě kryo, plus sauna, vyhřívaná relaxační zóna a silná masáž toho ramene. Ale fakt silná masáž, když to řeknu takhle.

Jinak za mě dnešek super. Nohy cítím, ale v dobrým slova smyslu. Ne že jsou unavený, prostě je cítím, jako kdyby fakt dneska pracovaly, a je to dobrý pocit. Hodně dobrý pocit.

Uvidíme, co dál, a těším se na pokračování tréninku.

Mates-daoc · Zaslal: st září 16, 2026 5:05 pm Předmět:

No, co mě teďka docela zklamalo, nevím, asi možná jsem to špatně vysvětlil nebo řekl. Chtěl jsem vám nějak poděkovat a rozdat nějaký dárky, nějaký zboží, které si vyberete u Ronýho na shopu. Prakticky jsem tam dal nějakou lehkou otázku, respektive dvě lehký otázky, a můžu říct, že na jedné ruce se dá spočítat, kolik lidí odpovědělo.

Neberu, jestli někdo odpověděl špatně nebo dobře, ale docela mě to mrzí, no. Ale já si s tím nic neudělám.

Řeknu to takhle – je úterý, v pátek to prostě utnu a uvidíme, kolik bude lidí. Ale pokud jich bude strašně málo, tak ohodnotím úplně všechny. Nebudu řešit, jestli někdo odpověděl dobře, nebo špatně.

Docela mě to mrzí, no, ale takovej je život.

Tak jo, přeju vám krásnej večer a opatrujte se.

Mates-daoc · Zaslal: ne září 20, 2026 2:53 pm Předmět: 20 September

Dobrý den, vážení přátelé a kamarádi.

Ano, pár dní jsem neaktualizoval. Měl jsem k tomu své důvody. Jeden důvod bylo zranění při rehabilitaci a druhý, když to řeknu jednoduše, nám z nějakého důvodu odpojili telefony. Takže jsme byli od pátku až do soboty bez internetu a bez telefonu.

To druhé si řeší právníci, takže to nebudu řešit já. A teď k tomu prvnímu – k úrazu při rehabilitaci.

Stalo se to tak, že jsem cvičil rehabilitaci a měl jsem cvik, při kterém byla použitá těžká guma připevněná k žebřinám. Prakticky měly žebřiny dělat takovou protiváhu.

No, jenom se asi nepočítalo s tím, že někdo ty žebřiny špatně připevnil ke zdi. Pravděpodobně nebyly pořádně zakotvené a použité hmoždinky nebyly podle mě úplně vhodné na takovou zátěž. Místo pořádných ocelových kotev do betonu tam byly obyčejné hmoždinky.

A stalo se to, že jak jsem cvičil, myslím, že jsem byl ve druhé nebo třetí sérii, tak jsem zabral trochu víc a prakticky jsem vytrhl celé dřevěné žebřiny ze stěny. Bohužel tak nešťastně, že jsem byl otočený zády a žebřiny spadly na mě.

Naštěstí jsem spadl na pravou ruku a nic se nestalo. V podstatě jsem měl jen odřeniny a nateklé koleno, protože jsem na něj nešťastně dopadl. Koleno je pořád nateklé, ale podle kontroly tam není nic vážného, je tam jenom voda.

Už jsem byl na rentgenu na kontrole, takže naštěstí nic velkého. A hlavně – levé rameno to vůbec neodneslo.

Kvůli tomu jsem musel vynechat trénink, ale už je všechno zpátky a jedeme dál, pokračujeme.

Dneska to bude jen krátká aktualizace, ale určitě všechno postupně doplním.

Zatím se mějte a děkuju všem za podporu!

A jenom rychle k soutěži. Tu jsem ukončil a všichni, kteří se jí zúčastnili, budou odměněni. A je jedno, jestli odpověděli správně, nebo špatně, protože tam byly odpovědi správné i nesprávné.

Všem už jsem napsal, takže vědí, o co se jedná a jaká bude odměna.

Takže zatím takhle. Potom budu dál aktualizovat, jen ještě musíme doma vyřešit pár věcí.

Turakam · Zaslal: ne září 20, 2026 3:11 pm Předmět:

To je pech ozaj, napreduješ parádne, tak nech to len tak pokračuje bez ďalších obtiaží.

_________________
"I guess he’s taking Hunt to Takedown City, where the pain is free and the hits are plenty."
On to Turakam nemyslí zle, občas jsou ty jeho poznámky na ránu, ale většinou jsou dost na místě. To je takový náš Dr. House
"Conor Bless"

decarabas · Zaslal: ne září 20, 2026 3:23 pm Předmět:

To je nešťastné s tým kolenom,ale ešte to dobre dopadlo. Horšie,keby to schytalo rameno. Hádam sa ti podobné hlúposti už vyhnú. A tá rebrina - no, asi nečakali,že tam príde niekto,kto je naozaj silný

_________________
Voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství. Koho to sere?

(Joe Hallenbeck - Posledny skaut)

Mates-daoc · Zaslal: ne září 20, 2026 3:44 pm Předmět:

Ahojka, Haši. Jo, díky, díky, je to v pohodě. Je to jenom, když to řeknu takhle, nateklé koleno. Je tam voda, ale toho se nebojím, to vytáhnou a nic nebolí, všechno funguje. Spadl jsem naštěstí, když to přeženu, na pravou stranu, ne na levou. Na levou, to by byl možná průser. Na pravou. Stalo se, no. Vytrhl jsem žebřík ze stěny, no. Je to komické, ale už je to opravené.

Mates-daoc · Zaslal: po září 21, 2026 9:32 am Předmět: 21 September

Dobrý den, vážení kamarádi a přátelé.

Po pár dnech problémů, které nebyly zaviněné z naší strany, snad už bude všechno v pořádku a jedeme naplno. Tak, jak jsem slíbil, tak také doručím.

S holkami jsme dnes měli první trénink. Teď jsem byl na masážích a akorát teď, když píšu tento příspěvek, už jsem zase ve škole na univerzitě. Odpoledne a večer mě čekají další rehabilitační kurzy.

To, co se stalo o víkendu, ve zkratce shrnu. Ještě to řeší právník. Je to dost citlivá záležitost ohledně nějakých změn u operátorů a pravidel v Německu. Nevím, jestli se to týká i České republiky, ale když to shrnu – netýkalo se to jen mě. Stalo se to i našim kamarádům a mým blízkým.

V pátek jsme z ničeho nic zůstali bez internetu. Mohli jsme pouze telefonovat a operátoři po nás chtěli, abychom si takzvaně připlatili za každé 2 GB nějakou finanční částku, a nebyla to zrovna malá částka.

Jakmile jsme se spojili, okamžitě jsme operátory kontaktovali. Někteří z nás, včetně mě, jsme jeli okamžitě na klientské centrum, protože jsme se nemohli dovolat. A na klientském centru nám, teď budu sprostý, řekli úplné hovno.

Na pobočce vůbec nevěděli, co se děje. Jasně jsme jim ukázali například smlouvy moje, přítelkyně i kolegů. Všichni máme prakticky stejné smlouvy, které byly uzavírány v roce 2020. Máme neomezené tarify a neomezená data po celém Schengenu.

Ten Vertrag, tedy ta smlouva, tam je, je podepsaná a podle všeho měly ze strany operátorů proběhnout nějaké změny, které nám byly údajně nyní doručeny.

Jenže je tam jasně řečeno, že nás nějaká změna ze strany operátora nezajímá. My máme smlouvu, která je platná. Nikdy nás předem neupozornili, že se podmínky smlouvy mění. Žádnou změnu smlouvy jsem nepodepsal, takže tak dále.

Pokračovalo to tak, že jsme od pátku přes sobotu až do neděle neměli internet.

Kolegové, kteří jsou na internetu závislí více než já, protože mají firmy a podobně, byli úplně bez sebe. Nemohli pracovat, vyřizovat věci, nikde se pořádně připojit – prostě katastrofa.

A jak bylo řečeno, před deseti lety, nebo ještě před několika lety, byli operátoři 24 hodin denně takzvaně online a byl dostupný živý operátor. Ne že se dnes dovoláte nějaké umělé inteligenci nebo dostáváte automatické zprávy, kde vám nakonec nejsou schopni pořádně odpovědět.

Prostě katastrofa.
Všichni s námi, tedy i já, jsme okamžitě podali výpověď, což nám poradil právník kvůli hrubému porušení naší smlouvy ze strany operátora.

Ano, dneska od rána, když to řeknu od sedmi hodin, nám pořád volají a snaží se nás přesvědčit, že se nějaké smlouvy změní, že výpověď stáhnou, že dostaneme nějakou omluvu, nějaké bonusy a podobně.

Já jsem to nějak dál neřešil, protože to nechávám na lidech, kteří jsou kompetentnější a hlavně se v tom vyznají a umí v tom chodit. A jasně mi řekli, že oni také chtějí změnit smlouvy, protože prý jsou pro ně ty současné smlouvy finančně nevýhodné.

Prostě odrbávat lidi, co to jde. To je kapitalismus, to tak bývá. 😀

Takže uvidíme, co bude dál. Všichni jsme podali výpovědi a právník to má ještě na starosti, takže uvidíme, jak se to celé vyvine.

Ještě jednou se omlouvám, že přes víkend nebylo nic. Byli jsme totiž totálně bez internetu a prakticky bez možnosti normálně fungovat. Měli jsme obrovské problémy – jak s prací, tak s dalšími aktivitami a dalšími věcmi, které potřebujeme vyřizovat. Takže opravdu katastrofa.

No a druhý problém byl ten úraz. Ale ten už je vlastně skoro k smíchu. Prostě se stalo, stalo se.

Jak jsem psal, při rehabilitaci a cvičení jsem byl pravou rukou chycený za dřevěné žebřiny, respektive za taková madla zapuštěná do stěny. Druhou rukou, tedy levou, jsem se snažil pomocí gumy přitáhnout, abych natáhl prakticky rameno, prsní sval a podobně. Bylo to normální rehabilitační cvičení, které jsem dělal s fyzioterapeutkou.

Nevím proč, asi jsem zabral víc, než jsem měl, a prostě jsem ty žebřiny vytrhl ze stěny.

Naštěstí jsem padal doleva, ale při pádu jsem vytočil tělo a dopadl na pravou stranu. Nakonec jsem dopadl hlavně na koleno.

Koleno je odřené a jinak je v pohodě. Ano, je tam voda, respektive tekutina v koleni. Doktor říkal, že tam po tom nárazu určitě nějaká tekutina je. Podle rentgenu je ale všechno v pořádku a není tam nic vážného.

Takže se prostě stalo, stalo.

Pak jsme se ještě dívali na ty plastové hmoždinky, které tam byly. A když to řeknu takhle – čtyřicítky. Katastrofa. 😄 Čtyři centimetry ve stěně, to je opravdu málo.

Kdo je technický typ, tak pochopí, že takové věci se do stěny nebo do betonu zapouštějí pořádnými hmoždinkami, případně ocelovými kotvami, velkými a dlouhými, minimálně 100 nebo 150 mm, podle konstrukce.

Ale to už je jedno. Stalo se, stalo. Už je to pořádně opravené, takže chyba je napravena.

Holky se smály, že pět roků to nikdo nevytrhl a za pět let jsem přišel já a dokázal jsem to vytrhnout. 😂

No, stalo se, stalo.

A teď se vracíme zpátky k tréninkům. Je pondělí a pondělí pro mě, když to řeknu takhle, začíná už pořádné cvičení a pořádná příprava.

Mates-daoc · Zaslal: po září 21, 2026 9:42 am Předmět: 21 September tréning

Pondělí 20. září, ráno.

Dneska jsem měl, jak bych to řekl, už první těžký trénink. Když to řeknu takhle, byl jsem pod dohledem, ale ne úplně, protože holky se staraly o klientky. Já jsem se totiž zase trochu přispal, což musím změnit, ale nic vážného.

Když to řeknu takhle – vstal jsem, věděl jsem, že nejsem úplně fit. Byl jsem takový unavený, zpocený, ale rozhodnutý jít cvičit a udělat progres.

Dnešní trénink byl jasně zaměřený na prsa, ramena, triceps a břicho, přesně tak, jak měl být.

Po pořádném rozcvičení a nakopávači, kterého jsem si musel dát větší dávku, protože jsem se potřeboval pořádně rozhýbat, jsem věděl, že jsem strašně unavený. Ale postupně se to trochu zlepšilo a začal jsem se dostávat do tempa.

Jako první cvik jsem si dal rozpažky na stroji, což mi vyhovuje, protože zatím, obzvlášť u rozpažek, mě rameno hodně tahá a bolí.

Pauzy byly zase klasicky na vydýchání, ale už jsem přihodil váhy. Nejel jsem tolik opakování jako dřív, ale pohyboval jsem se kolem 10–12 opakování maximálně a už jsem měl i větší váhy.

A taky mě to začíná, když to řeknu takhle, čím dál víc bavit.

Holky si všimly jedné věci – že té síly a energie je na rozdávání. Že by bylo potřeba ještě něco trochu zapojit. Ne zapojit, ale ještě víc vyždímat nějakým těžkým cvikem.

Prostě jde vidět, že odhodlání toho těla je obrovské a ta síla se vrací zpátky. Dokonce bych řekl, že už je na úrovni nad tím, co jsem čekal.

Takže jsme dali čtyři série peck-decku na prsa.

Potom jsme dali těžké tlaky na stroji vsedě, na které mám taky fotky. Váha už šla hodně vysoko. Rameno jsem cítil, bolelo, ale bylo cítit, že ta síla v rameni ještě není.

Ruce to táhly, ale rameno ne, a to jsem nechtěl. Takže jsem to zase moc nepřeháněl.

Potom jsem si dal kliky na bradlech, ale na stroji, což mě fantasticky nakoplo.

A zase těžké cviky. Prostě to, co mám rád – vždycky nějaký sval na začátku pořádně zahřát a potom ho drtit těžkými základními cviky.

Tohle mě baví a přesně jak řekly holky, bohatě to stačí.

Další cvik jsme šli potom na triceps. Tam jsem měl kladku. Holky mi taky řekly: „Už to drť, už tam tlač velké váhy. Už neřeš nějaké pumpování s lehkou váhou, ale už tam mázej váhy.“

Už to bylo po deseti, po dvanácti opakováních. Prostě ta síla tam je, tak ať se využije, ale samozřejmě ne na úkor techniky.

Takže jsem si dal francouzský tlak na kladce ve stoje.
Po tricepsu jsem šel na ramena, což mi holky doporučily, abych už zkusil. Dal jsem si kladku, když to řeknu takhle – rozpažování ve stoje s kladkou, jednou rukou, abych se mohl pořádně koncentrovat. Pravou rukou jsem se držel konstrukce a levou jsem pořádně rozpažoval.

Na levou stranu jsem měl, dejme tomu, kolem 10 kilo. To jsou cihličky, takže to prostě neřeším. Bolelo to, ale ta síla tam je. Neřekl bych ani tak síla, ale prostě to tělo ten pohyb chce. Chce se vrátit zpátky.

Takže jsem udělal čtyři série. Ty první dvě byly ještě relativně lehčí, i když už to lehké nebylo, ale ty dvě poslední série byly fakt hodně těžké. Hlavně na levou ruku.

Potom jsem si prakticky jen tak odjel břicho. Dal jsem si dva cviky na stroji – takové sklapovačky a stahování.

Celý trénink byl krátký, rychlý, ale silový.

Mezitím jsem si ještě zkoušel, protože jsem si chtěl jenom ochutnat, nebo spíš znovu ucítit bench. Tak jsem si zkusil bench, jestli jsem schopný alespoň nějak s tou osou benčovat.

Ano, mám video a mám i fotky. Osa byla, když to řeknu takhle, lehká, ale nedokázal jsem ještě pořádně držet stabilizaci. Když jsem si ale dal na každou stranu 10 kilo, tedy celkem 20 kilo plus osa, jel jsem to pomalu a opatrně a bench jsem odjel.

Ano, bolelo to. Bylo to takové, jako kdybych cvičil jako úplný začátečník. 😄 Ale prostě mě to táhne zpátky k základním cvikům a to je podle mě dobře.

Byla to jen taková vsuvka, abych si protáhl rameno a otestoval, jak drží. Nejenom jak drží, ale hlavně jak se zlepšuje pohyb a rotace. A ono se to opravdu zlepšuje každým dnem, každým týdnem a tak dále.

Takže za mě super.

Trénink za mě, na to, jak se dneska cítím, perfektní. Fakt perfektní.

Ještě jsem trošičku upravil stravu. Nebudu tlačit tolik na cukry, ale přitlačím na bílkoviny. Samozřejmě k tomu jsou vitamíny, minerály a všechno ostatní, to je samozřejmost.

Chci zkusit, když to řeknu takhle, kolem 2,5 až možná 3 gramů bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. I když si někdo zaťuká na hlavu, že už je to moc, uvidíme. Ale těch 2,5 gramu určitě.

To znamená nějakých přes 350 gramů bílkovin denně. Minimálně 400 gramů bych do sebe určitě dostal. 😄

Uvidíme.

Takže za dnešní aktualizaci všechno. Teď ještě aktualizuji nějaké fotky a videa.

Mates-daoc · Zaslal: po září 21, 2026 9:49 am Předmět:

Dneska se mojí trenérce podařilo tyhle tejpy koupit v obchodě za 5 eur, což je prý super cena. Uvidíme podle kvality těch tejpů.

Každopádně, jak bylo řečeno, holky mi je zítra už zkusí nalepit. Nejdřív zkusíme nějak zafixovat to rameno a potom budeme muset komunikovat podle toho, jak to budu cítit a jak na to bude rameno reagovat.

Nejsem odborník na tejpování vůbec, takže to nechávám spíš na holkách, které se v tom alespoň trochu vyznají.

Určitě jsou tady na fóru perfektní odborníci na tejpování, stejně tak i v Německu, ale teď určitě nebudu shánět nějakého specialistu jen kvůli tejpům.

Beru prostě to, co mám po ruce. Holky tomu trochu rozumí, tak uvidíme, jak to bude fungovat.

Mates-daoc · Zaslal: po září 21, 2026 10:00 am Předmět:

https://youtube.com/shorts/pf13p-AmtUU?is=F_K-AVtbmBwn27Pp

https://youtube.com/shorts/-hqqI7-oEqk?is=zoJVErHs94ndl3EU

https://youtube.com/shorts/KEfjFT93dn0?is=tsOtsAIxO0AIOfrX

https://youtube.com/shorts/h1SYOGkUMIs?is=6BzIvsx6i6vj3Y3K

https://youtube.com/shorts/Y0nzy_uxGm4?is=BJwerpoZiKxPWXUH

decarabas · Zaslal: po září 21, 2026 10:22 am Předmět:

Rovnaké tejpy mi kúpila žena včera, keď som sa sťažoval na kolennú šľachu

_________________
Voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství. Koho to sere?

(Joe Hallenbeck - Posledny skaut)

Mates-daoc · Zaslal: po září 21, 2026 10:36 am Předmět:

decarabas napsal:

Rovnaké tejpy mi kúpila žena včera, keď som sa sťažoval na kolennú šľachu

Ó, super, tak děkuju. Aspoň můžeme srovnat nebo porovnat. Napiš, jak jsi s nimi spokojený, protože trenérka, co mě trénuje, mi řekla, že za ty peníze je to dobrá koupě – za pět euro, když to tak řeknu. To je ani ne půlka obědu. To je prostě k smíchu. 😄 Ale hlavně aby ty tejpy byly kvalitní aspoň.

Protože řeknu to popravdě, já tejpovat vůbec neumím. A trenérka popravdě řekla, že ví, jak na to a umí to, ale nemá s tím zase tak velkou praxi.

Ano, mám jednu odbornici, holku s klukem, kteří trénují, dělají atletiku a trénují atlety tady v Berlíně na olympijském stadionu. Ale to bych se s nimi musel nějak domluvit a vím, že oni moc času nemají, aby se zase věnovali moc mně. Ale určitě se na to poptám.

Ty základní tejpovací způsoby moje trenérka umí a zná, takže uvidíme. Možná zkusím i nějaké video natočit, ale pouze pokud bude chtít. Pokud ne, tak to nemá smysl. Ale určitě se na to podívám.

Díval jsem se na internet a těch tejpů je hodně druhů. Jasně, jako všeho. 😄 Tak potom napiš, jak jsi s nimi spokojený a hlavně jak sis je třeba tejpoval. Já to asi zkusím hlavně na to rameno.

Protože to rameno – ano, je slabé a sílí pomalinku, ale to tělo jde strašně nahoru. Strašně. Já jsem jak kdybych fakt naplnil kotel lokomotivy uhlím na full a dusil tu páru, prostě tu energii, aby nešla ven. Tu energii v sobě prostě dusím. 😄

Jo, já dneska na tom tréninku jsem to taky cítil. Prostě jako ano, je tam limit kvůli tomu ramenu. Kdybych ten limit pustil, tak ho urvu znova, jako to je bez diskuze.

Ale prostě nevím.

A ještě se rychle vrátím, i když ti to tady budu trochu kazit, k tomu tréninku skoro třikrát týdně nohy. Ty nohy jsou napumpované pořád. Cítím, že prostě ty nohy chtějí a jsou furt v pumpě. Jak bych to řekl – furt nafouknuté, furt jako… ale v dobrém slova smyslu.

Takže ono něco ty tréninky do sebe mají.

Mates-daoc · Zaslal: út září 22, 2026 7:47 pm Předmět: 22 September

Zdravím přátelé a kamarádi,

další upgrade. Píšu to dneska večer, protože jsem to nějak celý den nestíhal. Bylo toho nějak moc a byl to fofr, ale jsem spokojený.

I když vstup do dnešního dne byl, když to přeženu, katastrofální, během chvilky se to změnilo. A za to zase děkuju holkám na tréninku, protože to, co holky dokážou – nejenom ty moje, ale myslím tím všechny – jak dokážou motivovat chlapa, je neskutečné. A hlavně jakou mají vůli. Možná, nechci se nikoho dotknout, mají větší vůli a větší práh bolesti než chlapi. A za to jim děkuju.

Tak, vrátíme se k dnešku. Dnešní trénink – komplet nohy, i když jsem je vůbec nechtěl jet, přiznám.
Prostě jak se to dneska stalo, tak jsem vstal takzvaně prdelí napřed. To znamená, už jsem byl nasranej, jak jsem vytáhl jenom nohy z postele. Nevím, takovej nevrlej, takovej prostě jak starej dědek ukvakanej. Nevím, co to dneska ráno se mnou bylo, ale prostě jsem vůbec nechtěl cvičit. Chtěl jsem si zajít koupit něco na jídlo, chtěl jsem jít do školy a všechno se na to vysrat, sprostě řečeno. Omlouvám se za slovník, ale nebudu tady nic nalhávat, tak to prostě bylo.

Ale někdo mi psal SMSku, pak mi volal, kde jsem, že mě nevidí na tréninku. Tak jsem řekl, že nejdu. Tak mi odpověděli: „Du bist Schlampe.“ Říkám: „Do prdele, tak co se děje, holky?“ Dobře. Tak jsem si sbalil svoje věci a šel jsem na trénink.

Ano, čekaly mě tam holky – jedna trenérka, jedna známá holka, která už tam trénovala a měla tam starší paní, no a můj klasický doprovod. Tak mi bylo řečeno: „Běž se krásně převléct, profackuj se a dej se dohromady. Seš chlap, a ne ubrečený nějaký děcko, protože tak se chováš.“

Říkám: „Ty vole, zostra na mě.“ No, trošku mě to probralo, to nebudu lhát.

Přišel jsem a hned rozcvička. Jdeme na schody. Říkám: „OK, ať dneska trošku zahřejem nohy,“ protože už ráno byla trošku zima. A já jsem zapomněl hřejivku a vím o tom, že už hřejivku budu používat hlavně na klouby, na nějakou tu ochranu a tak dále.

Takže schody byly chviličku, nebudu lhát, asi pět minut lehce. Pořádně jsem protáhl nohy a ještě jsem byl takovej furt nevrlej.

A bylo řečeno: „Jdeme na předkopy a dneska to bude fičák.“

Říkám: „Ty vole, v klidu, klidu, kein Stress, bitte, jo.“

No, co vám budu vykládat. Ženská, jak si vzala chlapa do parády, jako mě, tak to lítalo, ty vole. Můžu vám říct, že ty pauzy byly krátké. Strašně intenzivní předkopávání. Nevím kolik sérií, asi čtyři nebo pět plus dvě zahřívací.

Ale začalo mě to trošičku bavit. A hlavně mě bavila jedna věc – že prostě vás někdo takzvaně kope do prdele, ale zároveň vás má pod kontrolou, takže prostě jedete.

Krásně jsem to nahoře podržel, dole jsem to protáhl, prostě tak, jak mají být předkopy.

OK, po předkopech velká váha. Velká. Nebyl to žádný lehký předkopávání. Nedíval jsem se na váhu, protože jsem měl fakt problémy už na začátku takzvaně trošičku chodit.

Ale pokračujeme dále.
Po předkopech šlo hned zakopávání. Vím, že tam holky hned nasolily nějakých 35 kilo na zahřátí, což je pro mě na začátku perfektní. Ale hned druhou sérii tam naházely 55, 65, 75 kilo. A můžu vám říct, už to bylo fest, ale ta motivace od těch holek byla tak obrovská, že jsem se prostě fakt kousnul. Fakt jsem se kousnul.

A tohle mít každej den na tréninku? Jasně, zase to není dobrý přehánět, aby se nestal úraz, ale děkuju.

Po zakopávání hakeny. Ano, přiznám, dneska jsem použil zase lehký bandáže, respektive omotávky, co mám na kolena, protože se mi v nich líp dřepuje. A i hakeny dělám s nimi, stejně tak leg press.

Nevím z jakého důvodu, trošičku nemám rád klasické bandáže na silové sporty. Mám lehké bandáže, potom vyfotím, co jsem si tady koupil. Takzvaně fakt lehké omotávky, jenom na lehké stažení, ale pomáhají a prostě mám trošičku menší strach o to koleno celkově.

I když kolena šlapou a to pravé koleno je furt nateklé, udělám fotku a počkám. Ale nebolí. Vůbec nebolí. Nemám žádné, jak bych to řekl, nějaké omezení, vůbec nic. Je to asi jenom naražené a asi to musí, jak doktor říkal, chtít čas, aby to prostě vyteklo nebo se to odsálo nebo cokoliv. To tělo si to nějak vzalo, prostě hotovo.

Nebo ne. Tak potom se uvidí. Já do toho fakt nechci nějak zasahovat.

No, šli jsme na hakeny. Jasně, holky bum bum, dvě pětadvacítky tam hodily, takže tam bylo 50 kilo. Udělal jsem si krásně 20 opakování a bavilo mě to.

Bum, hodily tam další dvě pětadvacítky. Říkám: „Už tam je stovka. Jedem. Nekecej a jedem.“

Říkám: „Do prdele.“ A odjel jsem dalších asi 14–15 opakování a věděl jsem, že je to fakt super. Prostě se to otočilo. Měl jsem tam, nebudu lhát, v posledních sériích 140–150 kilo na hakenech. Ty jsem fakt odřel po deseti, ale krásně až dolů.

Tam jsem si udělal stopku a nešel úplně do propnutí. To nikdy nejedu, ani bych nejel. Skončím asi, teď nevím, jak bych to řekl, jestli 5 centimetrů do propnutí, nebo 10, prostě nepropnu to. Ne, ne, neexistuje, abych to propnul.

Furt to držím v koncentraci, ty stehna furt držím zatnutý, prostě aby jelo to stehno. Jelo, jelo, jelo, jelo. A hodně mám špičky vepředu a nohy mám na šířku asi ramen, když to takhle přeženu.

Tohle mi fakt na tom hakenu sedí a můžu vám říct, dneska ty hakeny bolely. Nohy jsem cítil nafouknutý, jako napumpovaný. Moje kuřecí nožičky asi nebudou nikdy pořádně napumpovaný, i když trošičku porostly, ale furt to jsou kuřecí nožičky.

Nějaký 75ky, 80ky jsou malinký. Uvidíme, co dál. Porostou, snad musí porůst.

Ale můžu vám říct, za mě hakeny super. A teďka se to právě trošičku zlomilo v tom tréninku.
Po hackenech už jsem takzvaně měl mít konec tréninku. Měl mít. Jenom jsem si odjel ještě lýtka. Tak jsem si sednul na svoji mašinku na lýtka a dělal jsem si svoje výpony.

Holky říkaly: „Super dneska,“ i když jsem měl plnou hubu keců, znáte to, jo. Že to prý bolí, že nemám keine Lust, že nemám ten chtíč a tak dále. Ale vždycky mi řekly, ať zavřu tu klapačku nebo hubu a ať jedu, ať makám, ať dřu. Pořád jenom brečím, a pokud nepřestanu brečet, tak to nikam nedotáhnu.

No, ale jak jsem byl na lýtkách, tak jsem tak koukal, protože jsem je odcvičil. Byly tam jenom ani ne minutové pauzy, pět sérií.

A jinak jsem koukal vlevo. Jsou tam dva velké stojany a většinou se tam cvičí buď dřepy, nebo pozvedy, nebo něco takového.

Byl tam kluk s mladou holkou, kolem dvaceti roků, plus mínus. Mladí, mladí, asi pár, určitě pár. No a kluk ji tam učil mrtvé tahy.

No, kdo mě zná, tak ví, že nemám rád, když někdo učí nebo ze sebe dělá, že všechno zná, a přitom učí prostě toho člověka takzvaně zmrzačit. Ale doslova zmrzačit. Ne že mu pomůže nebo řekne: „Já nevím, zeptej se nějakého trenéra,“ nebo ať někdo ukáže, jak se to správně dělá. Hodně lidí v posilovně je, kteří to umí nebo znají.

Ale dělat tam ze sebe hrdinu… Tahal tam šedesát kilo, měl nohy jak moje předloktí, ale o to nejde. Jde o ty záda. Měl je kulatá, ramena vepředu, spadlá, tahal to nahoru a já říkám: „Au, kurva, to bolí.“

Jak se mu něco stane nebo něco… Znáte ten pocit, jako že kurva, nechcete být u toho, aby mu kurva vyskočila plotýnka nebo něco. Nedej bože, aby kurva přijela sanitka. Už ne.

No, jenomže nejhorší bylo, že takhle to učil tu holku. On jí tam fakticky nechal šedesát kilo. Ta holka to neměla ani… Ta to nezvedla, řeknu to na rovinu. Ta to nezvedla. Ta se s tím trápila.

Tak jí tam potom sundal váhu, dal jí tam desítky, desítky a osmdesát čtyřicet kilo. Můžu vám říct, ta holka nedržela ani činku pořádně v ruce, to na ní bylo vidět prostě, jo.

Jako určitě toho kluka měla ráda, protože dělala všechno, co jí řekl. Prostě kokotiny. Ne že by to držela špatně – to už bylo podle toho úchytu. Nohy špatně, jo, kulatá záda, prostě vidíte, krk spadlý dolů, ramena dolů spadlá…

Ty vole, prostě já jsem vybuchnul.

Řeknu to na rovinu, šel jsem k tomu klukovi a holky už viděly, že je zle. Právě Wendy si všimla: „Kurva, něco se děje,“ protože jak jsem se zvedl prostě najednou… Neagresivně, já nejsem agresivní, to ne. Ale prostě mě sere takovýhle přístup těch trenérů nebo co to bylo, nevím.

Všechno znají z internetu a ještě se přitom díval na telefon, jak se to cvičí a jak to má dělat.

Přiletěla Wendy hned. Tomu klukovi jsem jasně řekl: „Jestli chceš zmrzačit a udělat Unfall, to znamená úraz svojí přítelkyni, můžeš pokračovat, ale ne, pokud tady budu já.“

Vím, že to bylo trošičku ostré a ten kluk ani nevěděl, co se děje. Ale potom se to všechno vyjasnilo, holky řekly, o co se jedná.

Holky se i omluvily za mě, ale neměly proč, protože ten kluk potom řekl: „Já jsem se jenom snažil…“ Že nemá žádné trenérské zkušenosti, nic. Jenom co má okoukané z nějakých videí.

A holky mu jasně řekly: „Prosím tě, pokud nevíš nebo to neumíš, tak netrénuj další osoby, aby ses postaral o to, že se zraní nebo si způsobí nějaký úraz.“

Jako byla to moje iniciativa. Možná jsem zachránil trošičku úraz té holce nebo cokoliv. Prakticky to… Kdybyste to viděli, to byl luk. Prohnutý luk od spodku páteře, od prdele až po krk, ty vole. To byla katastrofa.

Holky potom řekly, že bych je na to měl vždycky upozornit. Že ví, jaký jsem, a že bych rád poradil těm lidem aspoň ty základy.

Neznám nic, já nic neumím, nic neznám, ale základy znám, nebo se je aspoň snažím znát. Ale prostě nemůžu jenom tak někomu přijít, vyfackovat ho takzvaně a říct mu: „Co to děláš?“

Ano, za to jsem se omluvil, ale ve mně to prostě bouchlo.

A teď to přišlo.
Přišla Wendy a řekla mi: „Ty máš ještě tolik energie tady buzerovat lidi? Vstaň a jdeme.“

No, říkám: „OK, jdeme na leg press.“

Říkám: „Ne.“

Řekla mi: „Drž hubu. Prostě fakt řekla mi: ‚Drž hubu a jdeme.‘“

Říkám: „OK, tak nebudu odporovat.“

Šli jsme na leg press. Naložili tam všechny kotouče, dvacítky, pětadvacítky na ty osy. Ale první jsem měl asi jenom půlku. To byla taková konečná série. Jel jsem čtyři série na leg pressu.

Byly tam pětadvacítky, dvacítky, ty dvě osy, nebo jak to mám říct, na tom leg pressu byly prostě full. Udělal jsem dvacet opakování. A jenom kvůli tomu, že mě ty holky vyburcovaly, fakt vyhecovaly.

Ty nohy jsem fakt cítil bombasticky.

Ano, klasicky zase můj pohyb, protože já nesedím úplně dozadu. Prostě tlačím si stehnama moc na břicho. Já ten leg press nemám rád, ale prostě fakt dneska jsem ho odjel.

Ta váha byla fakt… Vím, že pro některý to je komický, že si tam ještě třeba něco naloží, nebo sem někdo sedne nahoru. Ale nedokážu spočítat, ani jsem to nepočítal, kolik tam bylo.

Ale řeknu to na rovinu: jestli tam bylo 200 a 200, jako deset kotoučů na jedné, na levé straně, plus pětadvacítky, plus mínus, tak tam bylo nějakých skoro 400–500 kilo.

Je to na leg press, je to komický, protože leg press není dřep, ale jasně, měl jsem taky trošičku bandáže.

Ani si to nedokážu uvědomit, kolik tam kilo bylo, ale za mě luxus.

Po leg pressu jsem bohužel udělal jednu věc špatně, protože jsem si strašně zatlačil na žaludek v poslední sérii, protože jsem fakt udělal těch 20 opakování. Nevím, co to ve mně bouchlo, prostě jo.

Fakt jsem udělal 20 opakování, napumpoval jsem to, nadřel jsem to a prostě se mi potom asi po dvou, po třech minutách udělalo špatně. Tak bohužel, musel jsem rychle na toaletu a šlo něco ven.

Ano, byla to jenom voda. Prostě stalo se, stalo. Je to prostě daný tím, jak tlačím hodně na břicho těma stehnama.

Ale to vůbec nezazlívám.

Můžu říct zase dneska děkuju holkám, že odvedly skvělou práci se mnou na tréninku a že ten progres snad půjde vidět.

Těším se na zítra, ale ve čtvrtek asi trénink nebude, protože ve čtvrtek mám termín, kde musím na radnici.

Ano, je to ten den na radnici takzvaně nepřebrat, ale prodiskutovat a bude mi popřáno, nebo jak bych to měl říct. Kvůli těm dětem, kvůli tomu úrazu, kvůli tomu všemu.

A budeme takzvaně před… Nechci, aby tam byli nějací fotografové. Jako určitě tam bude nějaká fotka, něco tam bude určitě, ale žádná média, to jsme se dohodli, jo.

Ale nějaká ta pamětní fotka nebo něco bude a dostanu nějakou věc, která půjde okamžitě do dražby, jak jsme se bavili, nebo do aukce. Do aukce to už zařizuje město a celý ten výtěžek půjde pro děti, na děti, nebo pro dětské… Jak to říct takhle? Ne dětská… No prostě pro dětské domovy, pro děti. Plus město tam přidá ještě nějakou, říkali, částku.

To už ta radnice, nebo ta část Berlína, prakticky když to takhle řeknu, jo. Jak máte třeba Zehlendorf, Steglitz, Lichtenberg, tak prostě jak máte třeba Praha Žižkov, Praha Vinohrady a tak dál, ale je to trošičku ve větším měřítku.

Takže ve čtvrtek možná trénink nebude ráno nebo dopoledne, ještě uvidíme.

Zítra by se měly odjet záda.

Dneska jsem holkám poděkoval za ten trénink a můžu vám říct, dneska jedu a jel jsem jak tank. Ale kvalita – maso, bílkoviny, sem tam nějaký ten cukr, nějaký ten tuk, nějakou rýži, vitamíny, všechno.

A jsem s dneškem spokojený.

Ano, je večer a nohy bolí. Řeknu na rovinu, svaly bolí. Bolí, bolí, ale příjemně bolí.

Takže děkuju.

decarabas · Zaslal: út září 22, 2026 7:55 pm Předmět:

Mates-daoc napsal:

decarabas napsal:

Rovnaké tejpy mi kúpila žena včera, keď som sa sťažoval na kolennú šľachu

Ó, super, tak děkuju. Aspoň můžeme srovnat nebo porovnat. Napiš, jak jsi s nimi spokojený, protože trenérka, co mě trénuje, mi řekla, že za ty peníze je to dobrá koupě – za pět euro, když to tak řeknu. To je ani ne půlka obědu. To je prostě k smíchu. 😄 Ale hlavně aby ty tejpy byly kvalitní aspoň.

Fungujú celkom dobre, celkom to tú šľachu podržalo. Ale asi som ich moc napol pri lepení, lebo sa pri hlbokých drepoch,keď som sa spotil, začali trochu odlepovať. Vydržali síce celý legday,ale potom išli proste dolu. Ale za tie prachy si ich môžem kúpiť plno a pred každým legdayom prelepiť nanovo.

_________________
Voda je mokrá, nebe je modrý a ženský mají tajemství. Koho to sere?

(Joe Hallenbeck - Posledny skaut)