Zdravím přátelé, kamarádi.
Je čtvrtek, další aktualizace – 24. září, nebo septembra, jak to chcete. 😄
Dneska se toho událo hodně, ale zároveň málo. Záleží, jak se na to člověk podívá.
První plán byl, že ohledně tréninku dneska nepůjdu cvičit. No, situace byla taková, že jsem šel, protože mi to prostě nedalo. Ta motivace ve mně je teďka tak obrovská a zase se budu opakovat – je to díky těm lidem kolem mě, které mám. Za to jim všem děkuju, protože mi to prostě nedá.
Řeknu to takhle: teďka vám tady dělám aktualizaci a nejradši bych se už teď sbalil, mám nachystanou tašku, a šel cvičit to, co mám cvičit zítra. To znamená prsa, triceps, ramena.
Možná, že je to špatně, možná, že je to dobře. Jsem prostě strašně přemotivovaný. Naštěstí tělo šlape. Nebolí nic, nebo bolí svaly – takovou tou příjemnou bolestí. Ale prostě žádný špatný nebo kritický stav, že by něco hodně haprovalo nebo bolelo. Rameno třeba? Tak rameno bolí pořád, to je prostě stejné. Regeneruje, roste, hojí se. To ještě bude na dlouhé měsíce.
Ale prostě není tam takzvaná stagnace, kdy si člověk řekne: „A už ne. Už chci pauzu na den, dva a pak po víkendu půjdu.“
Ne. Prostě mě to táhne.
A řeknu to po pravdě – zkusím to nadhodit s holkama. Možná, že je to nesmysl. Jestli bych nemohl nebo neměl chodit dvakrát denně. Dvakrát denně. Že bych ještě ty tréninky trochu rozložil a odjel ještě více cviků. Tréninky by pak byly třeba kratší.
Jako dneska – fakt ty nohy, to byl frmol. Bylo to do 40 minut hotové. A nebylo to fakt žádné… ne že lehké. Lehké to bylo, ale prostě žádné flákání. Fakt jsem to odjel přesně tak, jak jsem si představoval.
Zkusím to nadhodit. Nevím, jestli to tělo zvládne. Čas na to mám, řeknu to po pravdě. Regenerace… nevím, jak to tělo snese, ale budu se snažit.
Ještě právě nějaké doplňky – třeba více vitamínů, minerálů, trošku těch bílkovin přidat. Odpočinku mám dost, můžu si kdykoliv přes den lehnout.
Když to řeknu takhle – jsem na nemocenské, takže můj pracovní den je vlastně nic. 😄 Když to vezmu, oběhnu si rehabilitace, které mám, udělám si nějaké svoje úkoly a povinnosti.
Ano, škola mě baví. Do školy jsem taky dneska šel, byl jsem na univerzitě.
Ale prostě nevím… možná, že jsem chytil druhý dech v životě. Nevím, nevím.
Zkusím to nadhodit holkám a třeba to zkusíme na týden. A jestli to tělo utáhne, tak uvidíme. Ale nevím. Teďka můžu říkat ano, ale holky mi to klidně zamítnou s tím, že už by toho na tělo bylo hodně.
Nevím. Fakt nevím.
No, tak vraťme se k tréninku.
Dneska komplet nohy.
Tak, vím, že už je počasí chladnější, proto mám už trošičku větší strach a jsem opatrnější na svoje tělo. Hned ráno byla hřejivka. Natřel jsem si pořádně kompletně nohy, hlavně klouby, kotníky, kolena, stehna, hamstringy, lýtka, prostě všechno.
Počkal jsem chviličku, dal jsem si nakopávač, NOčko, které jsem zase dostal od kluků. Prostě já některé věci nemusím kupovat, když to řeknu takhle – mám se dobře. 😄 To je samozřejmě sarkasmus. Je to prostě tak, že dostávám takové dárky. No, to jsou aj v Česku takové dárky – dostávat od známých
protein, nakopávač a tak dále. Zase já koupím něco jiného nebo někomu pomůžu se stěhováním nebo s dalšími věcmi. Jak se říká, je to o lidskosti.
Takže jsem počkal dobrých, nebudu lhát, 10–15 minut, pořádně jsem si protáhl stehna, udělal stretching. Byl jsem trošičku pod dohledem, ale jen napůl. Holky měly klientky, takže obě dvě na mě jenom pokukovaly.
Jel jsem klasicky předkopy, které mě baví. Tam jsem se trošičku zahřál. Dal jsem dvě série úplně lehké a tři série těžší. Potom jsem skočil na zakopávání.
Dal jsem si leg press, ale s jednou nohou – jenom levou, pravou, spíš takovou pumpovačku. Ale divil jsem se, že jsem si dal 150 kilo na leg press a prostě ano, dělal jsem extrémně vysoký počet opakování. Prostě vím, že na ten leg press jsem měl přes 30 opakování a bez pauzy.
To samé předkopávání – skoro bez pauzy. Zakopávání nebo zanožování taky skoro bez pauzy. Vždycky jsem odjel sérii, jenom jsem si nechal tu nohu chviličku protáhnout, počkal jsem 10–15 sekund a znova, znova.
Odjel jsem si leg press, na hackeny jsem dneska nešel a zkusil jsem dřepy.
Dřepy na Smithově stroji, nebo jak to mám říct, s… no prostě na tom stroji. Měl jsem zvednuté paty a činku vpředu.
Musím se zase do toho dostat, protože jsem ztratil úplně balans, stabilitu, rovnováhu. Prostě nedokážu. Nedokážu. Takže to bylo hodně utrápené.
Odjel jsem to prakticky jen s osou, udělal jsem si kolem 15–20 opakování, úplně pomalinku.
Potom jsem si hodil ještě lýtka a konec tréninku.
Extrémně rychlý, intenzivní. Spokojenost.
No a po tréninku jsem měl dneska, musím se přiznat, nachystané… Kolega, který má tady, řekněme, bufet, mě pozval. Nebyl jsem tam hned po tréninku, protože jsme ještě museli jít na úřad. Nebo jsem musel jít – ano, musel jsem jít na úřad, prakticky kvůli té nehodě, Unfall, okolo těch dětí. Takže asi víme, o co se jedná.
Tam jsem byl do odpoledne, trvalo to asi přes dvě a půl hodiny.
Trošku, jak bych to řekl, mi bylo aj trapně dělat kolem toho tak velké divadlo. Já už jsem potom aj trošku řekl, že fakticky tohle všechno, co je kolem, si ani nezasloužím. Nebo že si to nezaslouží tak velkou medializaci, nebo jak to mám říct – takové informování. Vždyť by to udělal každý druhý člověk.
No, byl tam místostarosta, protože starosta byl akorát pryč, nebo prostě mimo Berlín, když to řeknu takhle.
Ale místostarosta, starší pán, rozumný, nějaký profesor, doktor věd, jasně řekl, že v tento okamžik jsem se zachoval tak, jak by se zachovalo málo lidí.
Ale prostě pokora. Pokora.
Dobře, takže jsme tam nějaký ten proces měli, byly chlebíčky, bylo to.
Pak jsme se dohodli na takové, jak bych to řekl, pamětní destičce. Bylo tam napsáno, jak bych to řekl… přesně přeloženo do češtiny – ne „za hrdinství“, to je nesmysl, to je lež. Ale bylo tam, že díky mojí předvídavosti jsem zamezil většímu nebezpečí, většímu úrazu nebo větší škodě, než která byla nebo mohla být.
Tak to tam bylo napsané.
Vím, že to kamarádka tam ofotila. Jo, takový ten plaket. Já říkám: „Hele, vůbec na to nejsem.“
No a dohodli jsme se bez diskuze, že to půjde do dražby a celá částka se bude věnovat dětem, na charitu. Prostě dětem.
A město – klobouk dolů. Je po volbách, to je další věc v Berlíně. Budou se měnit nejenom… ne, ne v celém Berlíně, protože Berlín je velký, ale v jednotlivých okrscích se bude měnit všechno.
Řekli, že částku, za kterou se to vydraží, oni dorovnají.
Takže jako klobouk dolů.
Ještě tam byl Feuerwehr, to znamená požární sbor. Prostě jsem taky poděkoval, protože odvádím měsíčně na pomoc hasičům. Není to velká částka, myslím, že hodně lidí tady, co bydlí, tak odvádí prakticky na požární sbor do kasičky, prostě na výpomoc.
Takže se to člověk snaží nějak takhle dát dohromady.
No dobře. Takže když to řeknu takhle – sorry, omlouvám se. Divadlo, divadlo skončilo. 😄
No a byl jsem pozvaný na žebra, na grilovaná žebra, která byla vynikající. Můžu říct na rovinu, nebudu lhát – přežral jsem se fakt doslova. Nevím, kolik jsem toho snědl, mraky.
Ano, měl jsem k tomu chleba, čerstvý chleba z pekárny.
A přiznám se – ano, bylo k tomu pivo. A ne jedno. 😄
Ano, a bylo české. Výjimečně teďka Gambrinus dvanáctka.
No jo, co nadělám.
No, takže takhle.
Na zítra jsem strašně natěšený. Strašně.
Ještě vám ukážu to tričko, co se našlo – nebo co někdo našel. Ne někdo, našlo se v mých věcech, protože je ještě hodně věcí, které jsem ani možná nevybalil, jak jsem takzvaně emigroval.
A našly se tam ještě další věci. Potom to nafotím – kompletně celou kombinézu, nebo jak to mám říct, teplákovou soupravu k tomuto.
Vím, že se jich dělalo hodně. S dovolením – bylo to domluvené s Tomášem, osobně jsem to s ním domlouval, že mi to dovolí. Protože já jsem je vlastně… to jsem zařizoval všechno já. Všechno jsem to financoval.
To bylo kdysi prostě taková reklama pro ně. V té době nějak začínali, nebo měli jedno fitko, pak stavěli druhé, nevím. To už si nevzpomínám. Už je to, omlouvám se, deset let zpátky. To už po mně nikdo nemůžete chtít. 😄
No, takže takhle.
A můžu říct na rovinu – těším se strašně na zítřek, na prsa. Strašně se těším. Strašně.
Domluvený jsem s Wendy, že půjdeme spolu cvičit.
Problém je, že prostě videa… Já chci pro vás točit videa nebo něco dělat, ale prostě to nejde. Někteří lidé mi to prostě nedovolí, někteří jo. Prostě je kolem toho takové trošičku neslané nemastné.
Někdy ty videa prostě natočím.
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
