Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: st září 23, 2026 7:52 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: st září 23, 2026 8:03 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/UeiBDQbgKPY?is=QgFA3hIgHGBR_TRf

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 2:55 pm Předmět:

Při stěhování jsme našli no našla tento klenot
Vzpomínka na Super fitko.lidi.kolektiv a vše kolem.

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 8:14 pm Předmět: 24 September

Zdravím přátelé, kamarádi.

Je čtvrtek, další aktualizace – 24. září, nebo septembra, jak to chcete. 😄

Dneska se toho událo hodně, ale zároveň málo. Záleží, jak se na to člověk podívá.

První plán byl, že ohledně tréninku dneska nepůjdu cvičit. No, situace byla taková, že jsem šel, protože mi to prostě nedalo. Ta motivace ve mně je teďka tak obrovská a zase se budu opakovat – je to díky těm lidem kolem mě, které mám. Za to jim všem děkuju, protože mi to prostě nedá.

Řeknu to takhle: teďka vám tady dělám aktualizaci a nejradši bych se už teď sbalil, mám nachystanou tašku, a šel cvičit to, co mám cvičit zítra. To znamená prsa, triceps, ramena.

Možná, že je to špatně, možná, že je to dobře. Jsem prostě strašně přemotivovaný. Naštěstí tělo šlape. Nebolí nic, nebo bolí svaly – takovou tou příjemnou bolestí. Ale prostě žádný špatný nebo kritický stav, že by něco hodně haprovalo nebo bolelo. Rameno třeba? Tak rameno bolí pořád, to je prostě stejné. Regeneruje, roste, hojí se. To ještě bude na dlouhé měsíce.

Ale prostě není tam takzvaná stagnace, kdy si člověk řekne: „A už ne. Už chci pauzu na den, dva a pak po víkendu půjdu.“

Ne. Prostě mě to táhne.

A řeknu to po pravdě – zkusím to nadhodit s holkama. Možná, že je to nesmysl. Jestli bych nemohl nebo neměl chodit dvakrát denně. Dvakrát denně. Že bych ještě ty tréninky trochu rozložil a odjel ještě více cviků. Tréninky by pak byly třeba kratší.

Jako dneska – fakt ty nohy, to byl frmol. Bylo to do 40 minut hotové. A nebylo to fakt žádné… ne že lehké. Lehké to bylo, ale prostě žádné flákání. Fakt jsem to odjel přesně tak, jak jsem si představoval.

Zkusím to nadhodit. Nevím, jestli to tělo zvládne. Čas na to mám, řeknu to po pravdě. Regenerace… nevím, jak to tělo snese, ale budu se snažit.

Ještě právě nějaké doplňky – třeba více vitamínů, minerálů, trošku těch bílkovin přidat. Odpočinku mám dost, můžu si kdykoliv přes den lehnout.

Když to řeknu takhle – jsem na nemocenské, takže můj pracovní den je vlastně nic. 😄 Když to vezmu, oběhnu si rehabilitace, které mám, udělám si nějaké svoje úkoly a povinnosti.

Ano, škola mě baví. Do školy jsem taky dneska šel, byl jsem na univerzitě.

Ale prostě nevím… možná, že jsem chytil druhý dech v životě. Nevím, nevím.

Zkusím to nadhodit holkám a třeba to zkusíme na týden. A jestli to tělo utáhne, tak uvidíme. Ale nevím. Teďka můžu říkat ano, ale holky mi to klidně zamítnou s tím, že už by toho na tělo bylo hodně.

Nevím. Fakt nevím.

No, tak vraťme se k tréninku.

Dneska komplet nohy.
Tak, vím, že už je počasí chladnější, proto mám už trošičku větší strach a jsem opatrnější na svoje tělo. Hned ráno byla hřejivka. Natřel jsem si pořádně kompletně nohy, hlavně klouby, kotníky, kolena, stehna, hamstringy, lýtka, prostě všechno.

Počkal jsem chviličku, dal jsem si nakopávač, NOčko, které jsem zase dostal od kluků. Prostě já některé věci nemusím kupovat, když to řeknu takhle – mám se dobře. 😄 To je samozřejmě sarkasmus. Je to prostě tak, že dostávám takové dárky. No, to jsou aj v Česku takové dárky – dostávat od známých protein, nakopávač a tak dále. Zase já koupím něco jiného nebo někomu pomůžu se stěhováním nebo s dalšími věcmi. Jak se říká, je to o lidskosti.

Takže jsem počkal dobrých, nebudu lhát, 10–15 minut, pořádně jsem si protáhl stehna, udělal stretching. Byl jsem trošičku pod dohledem, ale jen napůl. Holky měly klientky, takže obě dvě na mě jenom pokukovaly.

Jel jsem klasicky předkopy, které mě baví. Tam jsem se trošičku zahřál. Dal jsem dvě série úplně lehké a tři série těžší. Potom jsem skočil na zakopávání.

Dal jsem si leg press, ale s jednou nohou – jenom levou, pravou, spíš takovou pumpovačku. Ale divil jsem se, že jsem si dal 150 kilo na leg press a prostě ano, dělal jsem extrémně vysoký počet opakování. Prostě vím, že na ten leg press jsem měl přes 30 opakování a bez pauzy.

To samé předkopávání – skoro bez pauzy. Zakopávání nebo zanožování taky skoro bez pauzy. Vždycky jsem odjel sérii, jenom jsem si nechal tu nohu chviličku protáhnout, počkal jsem 10–15 sekund a znova, znova.

Odjel jsem si leg press, na hackeny jsem dneska nešel a zkusil jsem dřepy.

Dřepy na Smithově stroji, nebo jak to mám říct, s… no prostě na tom stroji. Měl jsem zvednuté paty a činku vpředu.

Musím se zase do toho dostat, protože jsem ztratil úplně balans, stabilitu, rovnováhu. Prostě nedokážu. Nedokážu. Takže to bylo hodně utrápené.

Odjel jsem to prakticky jen s osou, udělal jsem si kolem 15–20 opakování, úplně pomalinku.

Potom jsem si hodil ještě lýtka a konec tréninku.

Extrémně rychlý, intenzivní. Spokojenost.

No a po tréninku jsem měl dneska, musím se přiznat, nachystané… Kolega, který má tady, řekněme, bufet, mě pozval. Nebyl jsem tam hned po tréninku, protože jsme ještě museli jít na úřad. Nebo jsem musel jít – ano, musel jsem jít na úřad, prakticky kvůli té nehodě, Unfall, okolo těch dětí. Takže asi víme, o co se jedná.

Tam jsem byl do odpoledne, trvalo to asi přes dvě a půl hodiny.

Trošku, jak bych to řekl, mi bylo aj trapně dělat kolem toho tak velké divadlo. Já už jsem potom aj trošku řekl, že fakticky tohle všechno, co je kolem, si ani nezasloužím. Nebo že si to nezaslouží tak velkou medializaci, nebo jak to mám říct – takové informování. Vždyť by to udělal každý druhý člověk.

No, byl tam místostarosta, protože starosta byl akorát pryč, nebo prostě mimo Berlín, když to řeknu takhle.

Ale místostarosta, starší pán, rozumný, nějaký profesor, doktor věd, jasně řekl, že v tento okamžik jsem se zachoval tak, jak by se zachovalo málo lidí.

Ale prostě pokora. Pokora.

Dobře, takže jsme tam nějaký ten proces měli, byly chlebíčky, bylo to.

Pak jsme se dohodli na takové, jak bych to řekl, pamětní destičce. Bylo tam napsáno, jak bych to řekl… přesně přeloženo do češtiny – ne „za hrdinství“, to je nesmysl, to je lež. Ale bylo tam, že díky mojí předvídavosti jsem zamezil většímu nebezpečí, většímu úrazu nebo větší škodě, než která byla nebo mohla být.

Tak to tam bylo napsané.

Vím, že to kamarádka tam ofotila. Jo, takový ten plaket. Já říkám: „Hele, vůbec na to nejsem.“

No a dohodli jsme se bez diskuze, že to půjde do dražby a celá částka se bude věnovat dětem, na charitu. Prostě dětem.

A město – klobouk dolů. Je po volbách, to je další věc v Berlíně. Budou se měnit nejenom… ne, ne v celém Berlíně, protože Berlín je velký, ale v jednotlivých okrscích se bude měnit všechno.

Řekli, že částku, za kterou se to vydraží, oni dorovnají.

Takže jako klobouk dolů.

Ještě tam byl Feuerwehr, to znamená požární sbor. Prostě jsem taky poděkoval, protože odvádím měsíčně na pomoc hasičům. Není to velká částka, myslím, že hodně lidí tady, co bydlí, tak odvádí prakticky na požární sbor do kasičky, prostě na výpomoc.

Takže se to člověk snaží nějak takhle dát dohromady.

No dobře. Takže když to řeknu takhle – sorry, omlouvám se. Divadlo, divadlo skončilo. 😄

No a byl jsem pozvaný na žebra, na grilovaná žebra, která byla vynikající. Můžu říct na rovinu, nebudu lhát – přežral jsem se fakt doslova. Nevím, kolik jsem toho snědl, mraky.

Ano, měl jsem k tomu chleba, čerstvý chleba z pekárny.

A přiznám se – ano, bylo k tomu pivo. A ne jedno. 😄

Ano, a bylo české. Výjimečně teďka Gambrinus dvanáctka.

No jo, co nadělám.

No, takže takhle.

Na zítra jsem strašně natěšený. Strašně.

Ještě vám ukážu to tričko, co se našlo – nebo co někdo našel. Ne někdo, našlo se v mých věcech, protože je ještě hodně věcí, které jsem ani možná nevybalil, jak jsem takzvaně emigroval.

A našly se tam ještě další věci. Potom to nafotím – kompletně celou kombinézu, nebo jak to mám říct, teplákovou soupravu k tomuto.

Vím, že se jich dělalo hodně. S dovolením – bylo to domluvené s Tomášem, osobně jsem to s ním domlouval, že mi to dovolí. Protože já jsem je vlastně… to jsem zařizoval všechno já. Všechno jsem to financoval.

To bylo kdysi prostě taková reklama pro ně. V té době nějak začínali, nebo měli jedno fitko, pak stavěli druhé, nevím. To už si nevzpomínám. Už je to, omlouvám se, deset let zpátky. To už po mně nikdo nemůžete chtít. 😄

No, takže takhle.

A můžu říct na rovinu – těším se strašně na zítřek, na prsa. Strašně se těším. Strašně.

Domluvený jsem s Wendy, že půjdeme spolu cvičit.

Problém je, že prostě videa… Já chci pro vás točit videa nebo něco dělat, ale prostě to nejde. Někteří lidé mi to prostě nedovolí, někteří jo. Prostě je kolem toho takové trošičku neslané nemastné.

Někdy ty videa prostě natočím.

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 8:18 pm Předmět:

No a tady ještě něco, co jsem dneska našel v Aldi, respektive čeho jsem si všiml. Prodávají tam, jak bych to řekl… úplně čisté ovocné zavařeniny.

To znamená čisté marmelády… ne marmelády, ani džemy. Prostě je to ovoce, které je rozemleté a zavařené.

Vynikající a není to ani drahé, když to takhle řeknu. Když si vezmu, kolik normálně stojí ovoce, abych ho nakoupil, rozmixoval a udělal si to do takové flašky, tak mě to vyjde klidně třikrát dráž.

Ale můžu vám říct – hodil jsem si to do skyru, do jogurtu. Ne všechno samozřejmě, ale hodně. Přiznám se, že hodně. 😄

A prostě perfektní. Fakt luxus.

Ano, je to prasárna cukrová, ale tak proč bych si to nedopřál, že jo? Zatím. 😄

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:15 pm Předmět: 25 September

Zdravím vás, přátelé. Doplňuju a aktualizuju. Včera jsem to nestihl, ale dneska už mám klid. Budu se koukat na olympiádu, takže můžu dodělat resty.

Včerejší trénink – prsa. Co k tomu dodat? Tréninky mě baví čím dál tím víc. Holky mi trošičku upravily trénink po domluvě se mnou. Přidali jsme jeden cvik, ale ubrali série. To znamená, že je ten trénink ještě rychlejší, ale strašně mě baví.

Už jsou tři pracovní série a jedna zahřívací, když to takhle řeknu, a vždycky ta poslední je už fakt hodně těžká.

Včera nevím, ale asi jsem něco zvoral a trošičku jsem cítil rameno, a to dost hodně. Ne při tréninku, tam vůbec ne. Byli jsme nakupovat a prostě jsem se ohnul – když to řeknu jednoduše – levou rukou jsem se natáhl doprava dolů. Kdybych si třeba zavazoval tkaničku.

A najednou jako kdyby mi tam něco přeskočilo v rameni. Nevím, co to bylo, ale bylo to dost nepříjemné. Bylo to slyšet, jako kdyby tam něco ruplo. Naštěstí se nic nestalo a všechno je v pořádku, ale dost to zabolelo.

Asi dvě až tři hodinky jsem potom to rameno hodně cítil a bylo bolestivé. Pak to odešlo.

Nevím, co to bylo. Prostě v pondělí půjdu k doktorovi, protože chci mít jistotu, co se stalo. Ale opravdu nevím.

No, včerejší trénink: prsa, ramena, triceps.

První cvik – prsa.
Začali jsme stahováním kladky ve stoje, asi to znáte všichni. Nejdřív jsem měl strach, že to bude strašně bolet v tom rameni, ale vůbec. Jel jsem ale jenom do 25 kilo na každou ruku, protože při těch 25 kilech už jsem to rameno hodně cítil a řekl jsem si: „Ne, ne. Nebudu to ještě pokoušet.“ Opatrně.

Takže takzvané rozpažování na prsa – dvě kladky neboli stahování kladek.

Vidíte, slíbil jsem, že ten deníček bude. Nechal jsem ho totiž v autě, respektive v jiném autě, a to auto je u kamarádky v garáži. Ale v pondělí už bych zase měl mít deníček, takže už to budu všechno zapisovat a budu to fotit.

Po stahování kladek jsem šel na takový přístroj, jak bych to řekl. Je to taky rozpažování, ale vleže a na stroji. Tam jsem měl jenom dvě série, fakt hodně těžké.

To jsem skončil a jel jsem tlaky na úzko na speciálním přístroji na prsa, nebo prostě na stroji na prsa. Já se ty stroje ještě musím naučit, případně si jejich názvy opsat. Nepamatuju si je přesně.

A když vám řeknu „stroj na prsa“, tak těch mašin je v dnešní době tolik, že… Fotky budou asi nejlepší. Vždycky to vyfotím a postnu sem. Možná teď ještě kouknu nebo se zeptám holek, jestli náhodou nějaké fotky těch mašin nebo strojů nemají, aby mi je poslaly. Hodil bych je potom sem na fórum, aby aspoň člověk věděl, o jaký stroj se jedná.

Tyhle prsa jsem prakticky odjel. Byla to bleskovka.

Šel jsem na rozpažování ve stoje s jednoručkami. Začal jsem čtyřkami, potom jsem si dal šestky, osmičky a desítky jsem jenom ohmatal a řekl jsem si: „Ne, to je moc.“

Po tomhle rozpažování na ramena, respektive na střední delty, když to řeknu takhle, jsem si jen vzal čtyřkilové činky a udělal jsem dvě série skoro bez pauzy, asi 20 opakování tlaků na ramena s jednoručkami. Prostě jsem to chtěl protáhnout a připravit.

Po tomhle posledním cviku jsem šel na triceps.

Klasika. Zatím nemůžu jet francouzský tlak, tam to ještě hodně bolí. Tlaky na úzko taky zatím nejdou, tam to ještě docela trhá a bolelo to dost.

Takže jsem stahoval normálně klasickou kladku – stahování lana nebo kladky, jak to mám správně říct. Zase prostě spokojenost.

Chci to ale změnit, protože pro budování celkově toho těla byla pro mě ta kladka vždycky spíš jen takový doplněk. Pro mě byly základ bradla, tlaky na úzko a francouzský tlak. To byly moje tři základní cviky, které jsem vždycky bral jako úplný základ.
No, tímto byl zase trénink odjetý. Obrovská bleskovka. Ještě jsem si odjel bříško, dva cviky, lehce.

Trénink perfektní, odjetý, rychlý. Prostě hodně energie, hodně šťávy.

Za mě prsa, ramena a zatím triceps – spokojenost. Ano, není to dokonalé, ale beru to v rámci mých současných možností a mých ještě určitých mezí.

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:17 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:30 pm Předmět: 26 September

Sobotní trénink. Dneska byly na pořadu komplet nohy.

Dneska ráno, bohužel, jsem si zase přispal, ale vůbec to nevadí. Chtěl jsem nohy odjet tak středně těžce, ne úplně těžce, ale nakonec se to zvrhlo v hodně velký extrém. Bylo to fakt těžké.

Pořádně jsem si nohy natřel sportovkou. Už jsem zapomněl napsat, že se teď před každým tréninkem natírám hřejivou mastí, hlavně klouby, ale už kompletně i svaly a tak dále. Zahřeje mě to, svaly dokážu lépe procítit a je to pro mě komfortnější zóna. Nemám pak takový strach, že si něco udělám nebo se, nedej bože, zraním.

Takže nohy namazané a jde se na to.

Zatím jsem nenašel nebo nezjistil, jaký jiný cvik bych mohl zařadit na začátek tréninku, který by mě bavil víc než předkopávání vsedě na stroji. Kdyby někdo náhodou věděl, co bych mohl zkusit, tak mi napište.

Výpady – s těmi mám problémy. Kvůli ramenu si třeba nemůžu vzít osu, protože ji ještě pořádně neudržím v rovnováze na ramenou. Rameno to prostě ještě nedokáže tak dlouho vydržet. Nebo schody. Ale pořád to nenahrazuje předkopávání.

Já chci vždycky první cvik, kterým si nohy, respektive stehna, pořádně unavím. Prostě mi to takhle vyhovuje.

Někdo si řekne, že je to blbost a že by se měly dělat jako první dřepy, leg press nebo hacken dřepy. Já jsem to zkusil a můžu vám říct, že jsem při tom nohy neunavil a necítil tak, jak je cítím teď, když si před hlavním cvikem dám předkopávání.

Když předkopáváním pořádně unavím stehna, nemusím potom tolik nakládat na další cviky, například na hacken dřepy, leg press nebo do budoucna klasické dřepy. Zároveň mám pocit, že svaly lépe procítím.

Ale fakt nevím. Možná je to jenom moje domněnka, možná ne. Uvidíme. Třeba to někdy prohodíme a vyzkoušíme jiný postup.

Takže první cvik: předkopávání.

Druhý cvik: klasika, hacken dřepy.

Dneska leg press vůbec neměl být v plánu, ani druhý stroj. Ale nevím, co se stalo. Hacken dřepy mě tak chytly, že jsem tam nakonec takzvaně nacpal všechny pětadvacítkové kotouče do stojanu.

Pokud jsem dobře počítal, bylo jich tam osm. Což je nesmysl. To jsem v životě nemohl zvednout. Nerozumím tomu, nechápu to. Byly tam pětadvacítkové kotouče, osa byla plná a bylo jich tam osm. To znamená 200 kilo.

Ano, přiznávám, poslední série s 200 kily už byla úplně na krev a zvládl jsem jen osm opakování. Ale bylo to postupně.

Začal jsem na 50 kilech, potom 100 kilo. Se stovkou jsem úplně v pohodě udělal 20 opakování. A říkám si: „Hele, zkusím to. Dám tam další dva kotouče, dostanu se na 150 a udělám osm, deset, dvanáct opakování. Možná. Já opakování nikdy nepočítám, ale plus mínus podle toho poznám, jak jsou nohy unavené, a skončím.“

Jenomže já jsem prostě jel a chtěl jsem ty nohy pořád dál zatěžovat. Takže jsem si řekl, že si dám ještě jednu sérii. Přidal jsem další dva kotouče a odjel jsem to.

Ano, přiznávám se, měl jsem bandáže na kolena. Teď mi při těch cvičeních, při leg pressu a hackenu, docela vyhovují. Nemám je ale moc utažené.

Nemám žádné silové bandáže, ale normální bandáže na suchý zip, které koleno jenom trošičku stáhnou. Nepomáhají mi k nějakému výraznému výkonu, že by mi přidaly 10–20 kilo navíc. To vůbec ne. Ale ta jistota tam je.

A prostě dneska, po tom, co jsem na hackenu odjel, jsem jenom zakroutil hlavou. Bylo to fakt něco. Ano, potom jsem měl problém to vydýchat, ale spokojenost.

Potom jsem si dal lýtka a nezapomněl jsem ani na zanožování.

Zanožování dneska mělo být poslední, ale šel jsem ještě na zakopávání vleže.

Zakopávání vsedě jsem dneska zase zkoušel, ale ne. Ten stroj mi prostě nesedí. Strašně si při tom tlačím do stehen, do hamstringů, a když to řeknu takhle, tak mě při tom cvičení víc bolí ten tlak a nepříjemný pocit než samotná váha.

Takže radši zakopávání vleže.

Co se týká stravy, nějak to zatím držím. Snažím se jíst každé dvě až dvě a půl hodiny.

Když mám třeba hovězí, steak nebo něco těžšího, třeba vajíčka, tak ty dvě až dvě a půl hodinky úplně v pohodě vydržím. Ale když mám něco lehčího, tak cítím hlad mnohem dřív.

Dneska jsem byl třeba ve škole a měl jsem Skyr, respektive Skyr jogurt. A během hodiny a půl až dvou hodin jsem měl takový hlad, že jsem si po dvou hodinách – ano, je to prasárna – vytáhl klasické piškoty. Dal jsem si asi 50–60 gramů.

K tomu jsem si vzal to proteinové mléko, takzvané Schwarzwaldmilch. Už jsem vám ho jednou fotil. Obsahuje 75 % AIV, tedy bílkovin v té dávce, a stojí jenom 1,80 €. To je nějakých 50 korun českých, nevím přesně. Takže za mě super. Ano, nevypil jsem ho celé, ale dal jsem si ho jenom k těm piškotům.

Za dvě hodinky jsem měl zase hlad a už potom šel steak. Tam už to ušlo, ale bohužel byl jenom s bramborami, protože jsem si chtěl udělat takzvaně žluté brambory nebo červené batáty, ale prostě jsem na ně zapomněl, takže se nic nekonalo.

Jinak přes den mám asi tři až čtyři proteinové drinky minimálně. Ano, celý den taky piju takové ty aminokyseliny rozmíchané ve vodě nebo v čaji.

Nebráním se rýži, mám krůtí maso, někdy mám i hirsch, tedy nějakou zvěřinu. A ano, občas si k tomu taky něco dopřeju. Třeba dneska jsem měl dvě vynikající skořicovo-jablečné taštičky. Prostě jsem si je musel dát. K tomu jsem měl ještě malý puding.

Zatím to nějak dělám tak, že tělo prostě jede, jede, jede. Je to kombajn. A čím dál víc si všímám, že se to zrychluje. To znamená: pálím, pálím, pálím.

Když to řeknu takhle, metabolismus mám teď strašně rychlý. Nebo strašně rychlý ještě není, není tam, kde bych ho chtěl mít, ale bude.

A jak jsem říkal, možná je to nesmysl, ale zkusím to, co mi řekly holky. Minimálně přes dva gramy bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti.

Dneska jsem se zase vážil. Je to trochu divné, měl jsem tam 136,2 kg, ale prostě bylo to tak. Když to vezmu krát dvě, je to nějakých 270 gramů. Takže těch 320–350 gramů bílkovin, jak mi holky psaly, bych určitě měl brát.

Holky říkaly, že těch 400 gramů bílkovin denně, když potom utáhnu cukry, bych mohl zkusit. Uvidíme. Je to jenom pokus. Říkal jsem: „Hele, za to nic nedám. Zkusíme to, hotovo. Uvidíme, co to tělo zvládne.“

Protože jak bude pálit jak divé, tak se tomu nebráním.

Takže asi takhle.

Sobota je za námi a na zítřek už se strašně těším. Zítra bych měl jet do jiného fitka. Byl jsem pozvaný, tak uvidíme. Měl bych tam odjet záda.

Jinak to koleno, které je prakticky, jak jsem říkal, naražené – ano, už je tam bublina. Je vidět, že tam něco je. Ale říkám, nebolí to, není mi to nějak nepříjemné, nic.

Zeptám se ale doktora, jestli by nešlo zjistit, co tam vlastně je. Jestli je tam voda nebo nějaká jiná tekutina a jestli by to případně nešlo vypustit nebo s tím nějak něco udělat.

Protože na tom koleni je taková, jak bych to řekl, docela velká vzduchová bublina. Možná to časem samo splaskne, nevím. Nemám s tím žádné zkušenosti, takže uvidím.

Takže takhle za sobotu všechno.

A já se strašně moc těším na neděli!