Mates-daoc konečně chci něco dokázat

Mates-daoc · Zaslal: st září 23, 2026 7:52 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: st září 23, 2026 8:03 pm Předmět:

https://youtube.com/shorts/UeiBDQbgKPY?is=QgFA3hIgHGBR_TRf

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 2:55 pm Předmět:

Při stěhování jsme našli no našla tento klenot
Vzpomínka na Super fitko.lidi.kolektiv a vše kolem.

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 8:14 pm Předmět: 24 September

Zdravím přátelé, kamarádi.

Je čtvrtek, další aktualizace – 24. září, nebo septembra, jak to chcete. 😄

Dneska se toho událo hodně, ale zároveň málo. Záleží, jak se na to člověk podívá.

První plán byl, že ohledně tréninku dneska nepůjdu cvičit. No, situace byla taková, že jsem šel, protože mi to prostě nedalo. Ta motivace ve mně je teďka tak obrovská a zase se budu opakovat – je to díky těm lidem kolem mě, které mám. Za to jim všem děkuju, protože mi to prostě nedá.

Řeknu to takhle: teďka vám tady dělám aktualizaci a nejradši bych se už teď sbalil, mám nachystanou tašku, a šel cvičit to, co mám cvičit zítra. To znamená prsa, triceps, ramena.

Možná, že je to špatně, možná, že je to dobře. Jsem prostě strašně přemotivovaný. Naštěstí tělo šlape. Nebolí nic, nebo bolí svaly – takovou tou příjemnou bolestí. Ale prostě žádný špatný nebo kritický stav, že by něco hodně haprovalo nebo bolelo. Rameno třeba? Tak rameno bolí pořád, to je prostě stejné. Regeneruje, roste, hojí se. To ještě bude na dlouhé měsíce.

Ale prostě není tam takzvaná stagnace, kdy si člověk řekne: „A už ne. Už chci pauzu na den, dva a pak po víkendu půjdu.“

Ne. Prostě mě to táhne.

A řeknu to po pravdě – zkusím to nadhodit s holkama. Možná, že je to nesmysl. Jestli bych nemohl nebo neměl chodit dvakrát denně. Dvakrát denně. Že bych ještě ty tréninky trochu rozložil a odjel ještě více cviků. Tréninky by pak byly třeba kratší.

Jako dneska – fakt ty nohy, to byl frmol. Bylo to do 40 minut hotové. A nebylo to fakt žádné… ne že lehké. Lehké to bylo, ale prostě žádné flákání. Fakt jsem to odjel přesně tak, jak jsem si představoval.

Zkusím to nadhodit. Nevím, jestli to tělo zvládne. Čas na to mám, řeknu to po pravdě. Regenerace… nevím, jak to tělo snese, ale budu se snažit.

Ještě právě nějaké doplňky – třeba více vitamínů, minerálů, trošku těch bílkovin přidat. Odpočinku mám dost, můžu si kdykoliv přes den lehnout.

Když to řeknu takhle – jsem na nemocenské, takže můj pracovní den je vlastně nic. 😄 Když to vezmu, oběhnu si rehabilitace, které mám, udělám si nějaké svoje úkoly a povinnosti.

Ano, škola mě baví. Do školy jsem taky dneska šel, byl jsem na univerzitě.

Ale prostě nevím… možná, že jsem chytil druhý dech v životě. Nevím, nevím.

Zkusím to nadhodit holkám a třeba to zkusíme na týden. A jestli to tělo utáhne, tak uvidíme. Ale nevím. Teďka můžu říkat ano, ale holky mi to klidně zamítnou s tím, že už by toho na tělo bylo hodně.

Nevím. Fakt nevím.

No, tak vraťme se k tréninku.

Dneska komplet nohy.
Tak, vím, že už je počasí chladnější, proto mám už trošičku větší strach a jsem opatrnější na svoje tělo. Hned ráno byla hřejivka. Natřel jsem si pořádně kompletně nohy, hlavně klouby, kotníky, kolena, stehna, hamstringy, lýtka, prostě všechno.

Počkal jsem chviličku, dal jsem si nakopávač, NOčko, které jsem zase dostal od kluků. Prostě já některé věci nemusím kupovat, když to řeknu takhle – mám se dobře. 😄 To je samozřejmě sarkasmus. Je to prostě tak, že dostávám takové dárky. No, to jsou aj v Česku takové dárky – dostávat od známých protein, nakopávač a tak dále. Zase já koupím něco jiného nebo někomu pomůžu se stěhováním nebo s dalšími věcmi. Jak se říká, je to o lidskosti.

Takže jsem počkal dobrých, nebudu lhát, 10–15 minut, pořádně jsem si protáhl stehna, udělal stretching. Byl jsem trošičku pod dohledem, ale jen napůl. Holky měly klientky, takže obě dvě na mě jenom pokukovaly.

Jel jsem klasicky předkopy, které mě baví. Tam jsem se trošičku zahřál. Dal jsem dvě série úplně lehké a tři série těžší. Potom jsem skočil na zakopávání.

Dal jsem si leg press, ale s jednou nohou – jenom levou, pravou, spíš takovou pumpovačku. Ale divil jsem se, že jsem si dal 150 kilo na leg press a prostě ano, dělal jsem extrémně vysoký počet opakování. Prostě vím, že na ten leg press jsem měl přes 30 opakování a bez pauzy.

To samé předkopávání – skoro bez pauzy. Zakopávání nebo zanožování taky skoro bez pauzy. Vždycky jsem odjel sérii, jenom jsem si nechal tu nohu chviličku protáhnout, počkal jsem 10–15 sekund a znova, znova.

Odjel jsem si leg press, na hackeny jsem dneska nešel a zkusil jsem dřepy.

Dřepy na Smithově stroji, nebo jak to mám říct, s… no prostě na tom stroji. Měl jsem zvednuté paty a činku vpředu.

Musím se zase do toho dostat, protože jsem ztratil úplně balans, stabilitu, rovnováhu. Prostě nedokážu. Nedokážu. Takže to bylo hodně utrápené.

Odjel jsem to prakticky jen s osou, udělal jsem si kolem 15–20 opakování, úplně pomalinku.

Potom jsem si hodil ještě lýtka a konec tréninku.

Extrémně rychlý, intenzivní. Spokojenost.

No a po tréninku jsem měl dneska, musím se přiznat, nachystané… Kolega, který má tady, řekněme, bufet, mě pozval. Nebyl jsem tam hned po tréninku, protože jsme ještě museli jít na úřad. Nebo jsem musel jít – ano, musel jsem jít na úřad, prakticky kvůli té nehodě, Unfall, okolo těch dětí. Takže asi víme, o co se jedná.

Tam jsem byl do odpoledne, trvalo to asi přes dvě a půl hodiny.

Trošku, jak bych to řekl, mi bylo aj trapně dělat kolem toho tak velké divadlo. Já už jsem potom aj trošku řekl, že fakticky tohle všechno, co je kolem, si ani nezasloužím. Nebo že si to nezaslouží tak velkou medializaci, nebo jak to mám říct – takové informování. Vždyť by to udělal každý druhý člověk.

No, byl tam místostarosta, protože starosta byl akorát pryč, nebo prostě mimo Berlín, když to řeknu takhle.

Ale místostarosta, starší pán, rozumný, nějaký profesor, doktor věd, jasně řekl, že v tento okamžik jsem se zachoval tak, jak by se zachovalo málo lidí.

Ale prostě pokora. Pokora.

Dobře, takže jsme tam nějaký ten proces měli, byly chlebíčky, bylo to.

Pak jsme se dohodli na takové, jak bych to řekl, pamětní destičce. Bylo tam napsáno, jak bych to řekl… přesně přeloženo do češtiny – ne „za hrdinství“, to je nesmysl, to je lež. Ale bylo tam, že díky mojí předvídavosti jsem zamezil většímu nebezpečí, většímu úrazu nebo větší škodě, než která byla nebo mohla být.

Tak to tam bylo napsané.

Vím, že to kamarádka tam ofotila. Jo, takový ten plaket. Já říkám: „Hele, vůbec na to nejsem.“

No a dohodli jsme se bez diskuze, že to půjde do dražby a celá částka se bude věnovat dětem, na charitu. Prostě dětem.

A město – klobouk dolů. Je po volbách, to je další věc v Berlíně. Budou se měnit nejenom… ne, ne v celém Berlíně, protože Berlín je velký, ale v jednotlivých okrscích se bude měnit všechno.

Řekli, že částku, za kterou se to vydraží, oni dorovnají.

Takže jako klobouk dolů.

Ještě tam byl Feuerwehr, to znamená požární sbor. Prostě jsem taky poděkoval, protože odvádím měsíčně na pomoc hasičům. Není to velká částka, myslím, že hodně lidí tady, co bydlí, tak odvádí prakticky na požární sbor do kasičky, prostě na výpomoc.

Takže se to člověk snaží nějak takhle dát dohromady.

No dobře. Takže když to řeknu takhle – sorry, omlouvám se. Divadlo, divadlo skončilo. 😄

No a byl jsem pozvaný na žebra, na grilovaná žebra, která byla vynikající. Můžu říct na rovinu, nebudu lhát – přežral jsem se fakt doslova. Nevím, kolik jsem toho snědl, mraky.

Ano, měl jsem k tomu chleba, čerstvý chleba z pekárny.

A přiznám se – ano, bylo k tomu pivo. A ne jedno. 😄

Ano, a bylo české. Výjimečně teďka Gambrinus dvanáctka.

No jo, co nadělám.

No, takže takhle.

Na zítra jsem strašně natěšený. Strašně.

Ještě vám ukážu to tričko, co se našlo – nebo co někdo našel. Ne někdo, našlo se v mých věcech, protože je ještě hodně věcí, které jsem ani možná nevybalil, jak jsem takzvaně emigroval.

A našly se tam ještě další věci. Potom to nafotím – kompletně celou kombinézu, nebo jak to mám říct, teplákovou soupravu k tomuto.

Vím, že se jich dělalo hodně. S dovolením – bylo to domluvené s Tomášem, osobně jsem to s ním domlouval, že mi to dovolí. Protože já jsem je vlastně… to jsem zařizoval všechno já. Všechno jsem to financoval.

To bylo kdysi prostě taková reklama pro ně. V té době nějak začínali, nebo měli jedno fitko, pak stavěli druhé, nevím. To už si nevzpomínám. Už je to, omlouvám se, deset let zpátky. To už po mně nikdo nemůžete chtít. 😄

No, takže takhle.

A můžu říct na rovinu – těším se strašně na zítřek, na prsa. Strašně se těším. Strašně.

Domluvený jsem s Wendy, že půjdeme spolu cvičit.

Problém je, že prostě videa… Já chci pro vás točit videa nebo něco dělat, ale prostě to nejde. Někteří lidé mi to prostě nedovolí, někteří jo. Prostě je kolem toho takové trošičku neslané nemastné.

Někdy ty videa prostě natočím.

Mates-daoc · Zaslal: čt září 24, 2026 8:18 pm Předmět:

No a tady ještě něco, co jsem dneska našel v Aldi, respektive čeho jsem si všiml. Prodávají tam, jak bych to řekl… úplně čisté ovocné zavařeniny.

To znamená čisté marmelády… ne marmelády, ani džemy. Prostě je to ovoce, které je rozemleté a zavařené.

Vynikající a není to ani drahé, když to takhle řeknu. Když si vezmu, kolik normálně stojí ovoce, abych ho nakoupil, rozmixoval a udělal si to do takové flašky, tak mě to vyjde klidně třikrát dráž.

Ale můžu vám říct – hodil jsem si to do skyru, do jogurtu. Ne všechno samozřejmě, ale hodně. Přiznám se, že hodně. 😄

A prostě perfektní. Fakt luxus.

Ano, je to prasárna cukrová, ale tak proč bych si to nedopřál, že jo? Zatím. 😄

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:15 pm Předmět: 25 September

Zdravím vás, přátelé. Doplňuju a aktualizuju. Včera jsem to nestihl, ale dneska už mám klid. Budu se koukat na olympiádu, takže můžu dodělat resty.

Včerejší trénink – prsa. Co k tomu dodat? Tréninky mě baví čím dál tím víc. Holky mi trošičku upravily trénink po domluvě se mnou. Přidali jsme jeden cvik, ale ubrali série. To znamená, že je ten trénink ještě rychlejší, ale strašně mě baví.

Už jsou tři pracovní série a jedna zahřívací, když to takhle řeknu, a vždycky ta poslední je už fakt hodně těžká.

Včera nevím, ale asi jsem něco zvoral a trošičku jsem cítil rameno, a to dost hodně. Ne při tréninku, tam vůbec ne. Byli jsme nakupovat a prostě jsem se ohnul – když to řeknu jednoduše – levou rukou jsem se natáhl doprava dolů. Kdybych si třeba zavazoval tkaničku.

A najednou jako kdyby mi tam něco přeskočilo v rameni. Nevím, co to bylo, ale bylo to dost nepříjemné. Bylo to slyšet, jako kdyby tam něco ruplo. Naštěstí se nic nestalo a všechno je v pořádku, ale dost to zabolelo.

Asi dvě až tři hodinky jsem potom to rameno hodně cítil a bylo bolestivé. Pak to odešlo.

Nevím, co to bylo. Prostě v pondělí půjdu k doktorovi, protože chci mít jistotu, co se stalo. Ale opravdu nevím.

No, včerejší trénink: prsa, ramena, triceps.

První cvik – prsa.
Začali jsme stahováním kladky ve stoje, asi to znáte všichni. Nejdřív jsem měl strach, že to bude strašně bolet v tom rameni, ale vůbec. Jel jsem ale jenom do 25 kilo na každou ruku, protože při těch 25 kilech už jsem to rameno hodně cítil a řekl jsem si: „Ne, ne. Nebudu to ještě pokoušet.“ Opatrně.

Takže takzvané rozpažování na prsa – dvě kladky neboli stahování kladek.

Vidíte, slíbil jsem, že ten deníček bude. Nechal jsem ho totiž v autě, respektive v jiném autě, a to auto je u kamarádky v garáži. Ale v pondělí už bych zase měl mít deníček, takže už to budu všechno zapisovat a budu to fotit.

Po stahování kladek jsem šel na takový přístroj, jak bych to řekl. Je to taky rozpažování, ale vleže a na stroji. Tam jsem měl jenom dvě série, fakt hodně těžké.

To jsem skončil a jel jsem tlaky na úzko na speciálním přístroji na prsa, nebo prostě na stroji na prsa. Já se ty stroje ještě musím naučit, případně si jejich názvy opsat. Nepamatuju si je přesně.

A když vám řeknu „stroj na prsa“, tak těch mašin je v dnešní době tolik, že… Fotky budou asi nejlepší. Vždycky to vyfotím a postnu sem. Možná teď ještě kouknu nebo se zeptám holek, jestli náhodou nějaké fotky těch mašin nebo strojů nemají, aby mi je poslaly. Hodil bych je potom sem na fórum, aby aspoň člověk věděl, o jaký stroj se jedná.

Tyhle prsa jsem prakticky odjel. Byla to bleskovka.

Šel jsem na rozpažování ve stoje s jednoručkami. Začal jsem čtyřkami, potom jsem si dal šestky, osmičky a desítky jsem jenom ohmatal a řekl jsem si: „Ne, to je moc.“

Po tomhle rozpažování na ramena, respektive na střední delty, když to řeknu takhle, jsem si jen vzal čtyřkilové činky a udělal jsem dvě série skoro bez pauzy, asi 20 opakování tlaků na ramena s jednoručkami. Prostě jsem to chtěl protáhnout a připravit.

Po tomhle posledním cviku jsem šel na triceps.

Klasika. Zatím nemůžu jet francouzský tlak, tam to ještě hodně bolí. Tlaky na úzko taky zatím nejdou, tam to ještě docela trhá a bolelo to dost.

Takže jsem stahoval normálně klasickou kladku – stahování lana nebo kladky, jak to mám správně říct. Zase prostě spokojenost.

Chci to ale změnit, protože pro budování celkově toho těla byla pro mě ta kladka vždycky spíš jen takový doplněk. Pro mě byly základ bradla, tlaky na úzko a francouzský tlak. To byly moje tři základní cviky, které jsem vždycky bral jako úplný základ.
No, tímto byl zase trénink odjetý. Obrovská bleskovka. Ještě jsem si odjel bříško, dva cviky, lehce.

Trénink perfektní, odjetý, rychlý. Prostě hodně energie, hodně šťávy.

Za mě prsa, ramena a zatím triceps – spokojenost. Ano, není to dokonalé, ale beru to v rámci mých současných možností a mých ještě určitých mezí.

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:17 pm Předmět:

Mates-daoc · Zaslal: so září 26, 2026 7:30 pm Předmět: 26 September

Sobotní trénink. Dneska byly na pořadu komplet nohy.

Dneska ráno, bohužel, jsem si zase přispal, ale vůbec to nevadí. Chtěl jsem nohy odjet tak středně těžce, ne úplně těžce, ale nakonec se to zvrhlo v hodně velký extrém. Bylo to fakt těžké.

Pořádně jsem si nohy natřel sportovkou. Už jsem zapomněl napsat, že se teď před každým tréninkem natírám hřejivou mastí, hlavně klouby, ale už kompletně i svaly a tak dále. Zahřeje mě to, svaly dokážu lépe procítit a je to pro mě komfortnější zóna. Nemám pak takový strach, že si něco udělám nebo se, nedej bože, zraním.

Takže nohy namazané a jde se na to.

Zatím jsem nenašel nebo nezjistil, jaký jiný cvik bych mohl zařadit na začátek tréninku, který by mě bavil víc než předkopávání vsedě na stroji. Kdyby někdo náhodou věděl, co bych mohl zkusit, tak mi napište.

Výpady – s těmi mám problémy. Kvůli ramenu si třeba nemůžu vzít osu, protože ji ještě pořádně neudržím v rovnováze na ramenou. Rameno to prostě ještě nedokáže tak dlouho vydržet. Nebo schody. Ale pořád to nenahrazuje předkopávání.

Já chci vždycky první cvik, kterým si nohy, respektive stehna, pořádně unavím. Prostě mi to takhle vyhovuje.

Někdo si řekne, že je to blbost a že by se měly dělat jako první dřepy, leg press nebo hacken dřepy. Já jsem to zkusil a můžu vám říct, že jsem při tom nohy neunavil a necítil tak, jak je cítím teď, když si před hlavním cvikem dám předkopávání.

Když předkopáváním pořádně unavím stehna, nemusím potom tolik nakládat na další cviky, například na hacken dřepy, leg press nebo do budoucna klasické dřepy. Zároveň mám pocit, že svaly lépe procítím.

Ale fakt nevím. Možná je to jenom moje domněnka, možná ne. Uvidíme. Třeba to někdy prohodíme a vyzkoušíme jiný postup.

Takže první cvik: předkopávání.

Druhý cvik: klasika, hacken dřepy.

Dneska leg press vůbec neměl být v plánu, ani druhý stroj. Ale nevím, co se stalo. Hacken dřepy mě tak chytly, že jsem tam nakonec takzvaně nacpal všechny pětadvacítkové kotouče do stojanu.

Pokud jsem dobře počítal, bylo jich tam osm. Což je nesmysl. To jsem v životě nemohl zvednout. Nerozumím tomu, nechápu to. Byly tam pětadvacítkové kotouče, osa byla plná a bylo jich tam osm. To znamená 200 kilo.

Ano, přiznávám, poslední série s 200 kily už byla úplně na krev a zvládl jsem jen osm opakování. Ale bylo to postupně.

Začal jsem na 50 kilech, potom 100 kilo. Se stovkou jsem úplně v pohodě udělal 20 opakování. A říkám si: „Hele, zkusím to. Dám tam další dva kotouče, dostanu se na 150 a udělám osm, deset, dvanáct opakování. Možná. Já opakování nikdy nepočítám, ale plus mínus podle toho poznám, jak jsou nohy unavené, a skončím.“

Jenomže já jsem prostě jel a chtěl jsem ty nohy pořád dál zatěžovat. Takže jsem si řekl, že si dám ještě jednu sérii. Přidal jsem další dva kotouče a odjel jsem to.

Ano, přiznávám se, měl jsem bandáže na kolena. Teď mi při těch cvičeních, při leg pressu a hackenu, docela vyhovují. Nemám je ale moc utažené.

Nemám žádné silové bandáže, ale normální bandáže na suchý zip, které koleno jenom trošičku stáhnou. Nepomáhají mi k nějakému výraznému výkonu, že by mi přidaly 10–20 kilo navíc. To vůbec ne. Ale ta jistota tam je.

A prostě dneska, po tom, co jsem na hackenu odjel, jsem jenom zakroutil hlavou. Bylo to fakt něco. Ano, potom jsem měl problém to vydýchat, ale spokojenost.

Potom jsem si dal lýtka a nezapomněl jsem ani na zanožování.

Zanožování dneska mělo být poslední, ale šel jsem ještě na zakopávání vleže.

Zakopávání vsedě jsem dneska zase zkoušel, ale ne. Ten stroj mi prostě nesedí. Strašně si při tom tlačím do stehen, do hamstringů, a když to řeknu takhle, tak mě při tom cvičení víc bolí ten tlak a nepříjemný pocit než samotná váha.

Takže radši zakopávání vleže.

Co se týká stravy, nějak to zatím držím. Snažím se jíst každé dvě až dvě a půl hodiny.

Když mám třeba hovězí, steak nebo něco těžšího, třeba vajíčka, tak ty dvě až dvě a půl hodinky úplně v pohodě vydržím. Ale když mám něco lehčího, tak cítím hlad mnohem dřív.

Dneska jsem byl třeba ve škole a měl jsem Skyr, respektive Skyr jogurt. A během hodiny a půl až dvou hodin jsem měl takový hlad, že jsem si po dvou hodinách – ano, je to prasárna – vytáhl klasické piškoty. Dal jsem si asi 50–60 gramů.

K tomu jsem si vzal to proteinové mléko, takzvané Schwarzwaldmilch. Už jsem vám ho jednou fotil. Obsahuje 75 % AIV, tedy bílkovin v té dávce, a stojí jenom 1,80 €. To je nějakých 50 korun českých, nevím přesně. Takže za mě super. Ano, nevypil jsem ho celé, ale dal jsem si ho jenom k těm piškotům.

Za dvě hodinky jsem měl zase hlad a už potom šel steak. Tam už to ušlo, ale bohužel byl jenom s bramborami, protože jsem si chtěl udělat takzvaně žluté brambory nebo červené batáty, ale prostě jsem na ně zapomněl, takže se nic nekonalo.

Jinak přes den mám asi tři až čtyři proteinové drinky minimálně. Ano, celý den taky piju takové ty aminokyseliny rozmíchané ve vodě nebo v čaji.

Nebráním se rýži, mám krůtí maso, někdy mám i hirsch, tedy nějakou zvěřinu. A ano, občas si k tomu taky něco dopřeju. Třeba dneska jsem měl dvě vynikající skořicovo-jablečné taštičky. Prostě jsem si je musel dát. K tomu jsem měl ještě malý puding.

Zatím to nějak dělám tak, že tělo prostě jede, jede, jede. Je to kombajn. A čím dál víc si všímám, že se to zrychluje. To znamená: pálím, pálím, pálím.

Když to řeknu takhle, metabolismus mám teď strašně rychlý. Nebo strašně rychlý ještě není, není tam, kde bych ho chtěl mít, ale bude.

A jak jsem říkal, možná je to nesmysl, ale zkusím to, co mi řekly holky. Minimálně přes dva gramy bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti.

Dneska jsem se zase vážil. Je to trochu divné, měl jsem tam 136,2 kg, ale prostě bylo to tak. Když to vezmu krát dvě, je to nějakých 270 gramů. Takže těch 320–350 gramů bílkovin, jak mi holky psaly, bych určitě měl brát.

Holky říkaly, že těch 400 gramů bílkovin denně, když potom utáhnu cukry, bych mohl zkusit. Uvidíme. Je to jenom pokus. Říkal jsem: „Hele, za to nic nedám. Zkusíme to, hotovo. Uvidíme, co to tělo zvládne.“

Protože jak bude pálit jak divé, tak se tomu nebráním.

Takže asi takhle.

Sobota je za námi a na zítřek už se strašně těším. Zítra bych měl jet do jiného fitka. Byl jsem pozvaný, tak uvidíme. Měl bych tam odjet záda.

Jinak to koleno, které je prakticky, jak jsem říkal, naražené – ano, už je tam bublina. Je vidět, že tam něco je. Ale říkám, nebolí to, není mi to nějak nepříjemné, nic.

Zeptám se ale doktora, jestli by nešlo zjistit, co tam vlastně je. Jestli je tam voda nebo nějaká jiná tekutina a jestli by to případně nešlo vypustit nebo s tím nějak něco udělat.

Protože na tom koleni je taková, jak bych to řekl, docela velká vzduchová bublina. Možná to časem samo splaskne, nevím. Nemám s tím žádné zkušenosti, takže uvidím.

Takže takhle za sobotu všechno.

A já se strašně moc těším na neděli!

Mates-daoc · Zaslal: ne září 27, 2026 1:09 pm Předmět: 27 September

https://youtube.com/shorts/iWtBiqWZhrg?is=7J2MrS8n_l6fDCJO

https://youtube.com/shorts/uXMs7W9izCE?is=1RlSCrJAjJS2Ubdd

https://youtube.com/shorts/3WTYniDwDj0?is=3Ueuhpml_XG5ZKIP

https://youtube.com/shorts/lVsEhdZL5vg?is=CikF99YNB9digpFD

https://youtube.com/shorts/JAe2xUHbm68?is=qkTcv8UC-8PhfQkI

Mates-daoc · Zaslal: ne září 27, 2026 6:39 pm Předmět: 27 September

Zdravím přátelé,

je neděle, nebo vlastně už byla neděle, a já dopisuju svůj rest za dnešek – dnešní trénink a všechno kolem.

Takže trénink bych začal tím, že jsem jako vždycky zaspal a jako vždycky jsem se pořádně prospal. Ale ono by se to mělo změnit, protože to moje vychrupkávání už není úplně dobrý. Byl jsem zvyklý vždycky vstávat mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno a chodit cvičit. Teďka si chrupkám do sedmi, do osmi. 😁

Ano, jsem odpočatej, jsem úplně zregenerovanej a je to úplně jinej pocit, ale časem to musím vrátit zpátky do kolejí.

Takže se vrátíme k dnešnímu tréninku, který byl zaměřený na záda komplet, plus zadní delty, trošku biceps a bříško.
Trénink jsem si myslel, že bude zase klasický – dva tři cviky na záda, jeden cvik na delty, jeden cvik na biceps a do hodinky, maximálně do tří čtvrtě hodinky půjdu domů. A ještě to budu flákat. 😁

No, ale zmýlil jsem se, protože hned mi bylo řečeno: „Jak se cítíš?“ Říkám: „Super.“ Super, zregenerovaný, všechno v pohodě. Říkám: „Jo, luxus, vždyť tréninky úplně… že bych se dlubal v nose,“ samozřejmě sarkasticky. 😁

„Jo? OK. Tak mi bylo řečeno, co mám cvičit.“

A já říkám: „Ale vždyť jsme se dohodli…“

„No, tak máš šok. Takzvaně léčba šokem. Takže se pěkně připrav, rozehřej a jdeme na to. A dneska chci vidět, že to tričko bude ganz mokré.“

No, byla pravda, byl jsem takzvaně hodně nahecovaný, a to je dobře. Dal jsem si boost, natřel jsem se pořádně hřejivou mastí, jako už klasicky. Teď už nezapomínám. Jenom prostě záda jsem nestihl, protože holky mi nestihly namazat záda – zapomněl jsem jim to říct dopředu, takových patnáct dvacet minut.

No nevadí. Stihl jsem prsa, bicepsy, prostě to, co jsem zvládl narychlo.

První cvik, samozřejmě po pořádném strečinku a zahřátí, byly přítahy jako hrazda shora na stroji. Uff, super. Prostě pauzy kratičké, do minuty. Fakt jsem tahal váhy, které bych už chtěl tahat. Kdybych byl zdravý, tak ty váhy tahám. A když to řeknu takhle – jsem handicapovaný, cítím, že ta levá ruka ještě netahá tolik, ale prostě už se to tahá. Ty váhy šly nahoru a jdou nahoru a jsem za to spokojený.

Další cvik byly přítahy v předklonu s velkou osou, nebo velkou činkou, jak to mám říct. 😁

Ano, ještě jsem zapomněl – série byly vždycky jenom tři. Už jenom tři. Bylo mi napsáno, že už do toho mám dávat plno, takzvaně doplna. Takže přítahy byly tři série taky.

Začal jsem šedesátkou, pak jsem tam hodil stovku. Bylo to pro mě fakt… No, stovka už… Je to super. Prostě budu to zvedat na 120, potom na 140 a vím, že 140ky byly moje maximálky, které jsem kdysi jezdil. A to jsem byl fakt ve formě, kdy jsem si všechno liboval. Ne teď, kdy jsem po operaci a pořád ještě nejsem úplně zdravý. Takže spokojenost.

A potom jsem měl ještě jeden cvik, abych si pořádně protáhl hlavně záda. Nebyly to úplně těžké mrtvé tahy, ale dělal jsem je na konstrukci na mrtvé tahy. Spíš jsem to netahal z dřepu, ale tak, aby tahala hlavně záda. To znamená, že jsem to více tahal zádama. Na videu to jde vidět.

Měl jsem tam asi 100 kilo. Prostě jsem to neřešil, ale ty pauzy byly fakt krátké, jenom na nadechnutí.

Potom jsem měl ještě jako pumpu jeden cvik na stroji.
V sedě na stroji přítahy – video – jsem taky udělal. Taky už jsem dával větší váhy prostě a tam jsem měl taky tři série.

Potom jsem rychle upaloval na pullover s kladkou, taky tři série.

A potom jsem měl… měl jsem mít s velkou osou pozvedy na ramena, na trapézy, ale řekl jsem si, že si zkusím jednoručky, abych netahal tak dopředu to rameno. Takže jsem si vzal jednoručky. Nebyly to moc velké váhy, bylo tam nějakých 42 nebo kolik kilo. Bylo to jen prostě těch 42 kg tak akorát, takže to rameno to zvládalo, drželo to. Takže záda jsem si odjel, trapézy jsem si odjel.

Potom jsem skočil rychle na biceps. To jsem udělal s EZkou tři série. Tam jsem udělal hodně opakování a skočil jsem si prakticky udělat ještě biceps na kladce. Byly dvě série.

Všechno mi určily holky. Nic jsem si nevymyslel. Vždycky mi prostě řekly, co a jak, a hotovo. 😁

A potom jsem měl delty, to znamená klasicky v sedě. Delty taky – prostě všechno. Fakt těžké váhy, luxus.

No a dva cviky na bříško.

Hodinka tréninku a můžu vám říct, byl jsem durch mokrej. Ale bavilo mě to a už jsem byl aj více unavenej. Ty záda jsem taky více cítil, všechno.

Ano, ono je to trošičku fakt rozdíl, jestli jedete dva tři cviky, například dva cviky na záda, a najednou tam nabušíte čtyři cviky. I když ty série třeba jsou stejné, tak je to poznat, no.

Ale jsem rád, že holky mění ty tréninky. Že to není stereotyp a že vždycky budu mít nějaký šok. Protože zítra třeba máme zase nohy.

Nohy? Ano, nohy bolí. Musím přiznat, že dneska nohy ještě cítím. Ale v dobrém zase. Takže zítra určitě čekám zase předkopy a buď hacken, nebo leg press, anebo už nějaké dřepy. Ale nejsem si jistý, co si na mě zase holky připraví. 😁

Protože ráno potom mám ještě hodně kontrol, rehabilitaci, doktory a další věci, takže mám hodně lítání. Takže uvidíme, no.

Po tréninku tam prostě jsem a říkám si, že trénink byl maximálně do hodiny, plus mínus. A fakticky jsem byl s tímto tréninkem zase spokojený.

Prostě ty tréninky jsou, jak bych to řekl, furt nějaké progresivní. Furt mě to tahá dopředu a furt mě to motivuje. Nemám, bych to řekl, v hlavě takovou myšlenku: „Chci den pauzu.“

Ne. Klidně bych šel ještě večer trénink, jak už jsem to psal.

Ano, je to tím, že teď to řeknu popravdě – přes den dělám hovno a jenom cvičím. Nic jiného.

A žeru. 😁
No, po tréninku byl dnešní plán s odměnou. Po tréninku jsem si dal protein. To nevím, kolik to je gramů, asi kolem 60 gramů těch odměrek proteinu. Je to vícesložkový protein.

Potom jsem měl, myslím, že česky se to řekne kuřecí. Měl jsem kuřecí maso z grilu, narychlo, plus 300gramový steak, plus mínus. Byl to obrovský steak, plus zelenina.

No, protože jsme se dohodli všichni, hodně velký kolektiv, že se dneska půjdeme podívat na berlínský maraton. Dneska byl v Berlíně obrovský maraton, klasicky každý rok.

No, dopadlo to tak, že jsme zůstali v zácpách a dvě hodiny trvalo, než jsme se vůbec někam dostali. Tak jsme se na to takzvaně vysrali, když to řeknu sprostě. Dostali jsme se jenom ke mně k univerzitě a tam jsme to vlastně zabalili a řekli si: „Hele, dál to nemá smysl. Tady někteří počkáme, něco podnikneme…“ Protože organizovat v takovém chaosu a v takovém bordelu ještě něco, to fakt nemá smysl.

Tak jsme poseděli, já jsem šel na univerzitu a dvě tři hodinky jsem se tam něco učil. Podíval jsem se na nějaké nové věci, které jsem potřeboval.

Až skončil maraton, byl potom trošičku Berlín průjezdnější, když to řeknu takhle, takže jsme se vydali domů. Někteří, co ještě zůstali na univerzitě u nás, se pak taky vydali domů.

Jinak jídlo přes den – po tom steaku ještě bylo další jídlo. Měl jsem proteinové pudinky, měl jsem, ano, přiznám se, piškoty k tomu. Měl jsem dokonce tatarský biftek, takzvaně narychlo, ale ne s topinkami nebo s něčím podobným. Já jsem prostě klasický tatarák hodil mezi dva chleby. To se přiznám, prostě na divoko. 😁

Tři šejkry jsem měl, měl jsem velké tvarohy, 500gramové, co jsem si prostě dal. Toho jídla zase dneska… Tak to řeknu – není to to, co si představuju. Je to furt taková divočina. Chtělo by to hodně upřesnit.

A ještě jsem měl – ano, na to jsem zapomněl – hovězí guláš. Hovězí guláš s bramborem normálně a toho hovězího tam bylo hodně, masa tam bylo fakt hodně.

No, není to ono. Ta strava… Říkám, jako není to zatím strava podle mě. Ani podle holek. Je to jinak super, jako ta strava mi sedí. Je toho, bych řekl, tak akorát. Není toho ani moc, jím hodně často, jím každé dvě hodiny, jak jsem říkal, každé dvě až dvě a půl hodiny. Hlad mám pořád.

A prostě ano, byly tam ještě dneska dvě pivka. To se přiznám, při tom steaku a při guláši a tak. Proč bych to neřekl, když je to pravda. Přece sám sobě bych nelhal. 😁

No a teďka večer, prakticky když už je pozdě, už bude osm, akorát si udělám protein a chystám se na lože.

Jinak jsem si říkal, že se budu dívat na Olympii. Měl jsem všechno nachystané, ale přiznám se, budík mi zapípal, řekl jsem si: „OK, jdu se dívat,“ nevím, asi jsem ho zaklapl a šel spát dál. 😁

Takže Olympii online jsem neviděl, díval jsem se až trošičku na záznam. Jenom to chci takhle říct.

No jinak gratuluju vítězi a i všem ostatním. Formy určitě super. Nevyznám se v tom, nejsem odborník, ale co jsem četl a co jsem slyšel na internetu, tak Olympie byla na dost vysoké úrovni. Nebyla to taková Olympie, že by byla neslaná nemastná, že se ani přesně nevědělo, kdo vyhraje a kdo ne. Byli tam, když to řeknu, tři, kteří byli jasně nejlepší a bojovali o první místo.

Nebylo to určené tak, že už někdo vyhraje na začátku, když to řeknu takhle.

No, takže to máme – neděli.

Zítra je hektické pondělí, takže čekají mě nožičky. Už se na ně těším. 😁

Snad zítra vstanu normálně, ne tak klasicky zase nějakých sedm hodin, ale budu se snažit vstát prakticky v pět, abychom stihli s holkama na šestou trénink. Protože vím, že ony potom mají klienty.

Takže zatím vám přeju krásnou neděli a užijte si to!