V sobotu jsem se přidala k @Petr Ustinov a zúčastnila jsem se MČR v silovém trojboji v Karviné.
Magumi měl pravdu, že zúčastnit se tří mistrovských závodů s dvoutýdenními pauzami mezi jednotlivými závody je šílené – přijela jsem na závod vyčerpaná a zpětně si uvědomuju, že jsem si ho neužila tak, jak jsem mohla a chtěla. Beru si z toho ponaučení.
Na závody a pak i domů nás přivezl a odvezl Vlk – moc Ti, Vlku, děkuji za Tvoji podporu a péči. Moc si toho vážím.
Na závodech mě odkoučoval Magumi. Byl skvělý. Moc Ti, Magumi, děkuji, že jsi mě soutěží trpělivě provedl a vymáčkl jsi ze mě i to, o čem jsem byla přesvědčená, že tam určitě není (dřep). Těším se na naši další společnou cestu a slibuji, že na pohárovku v lednu ani na Evropu v únoru nepojedu, budu poctivě ‚odpočívat‘ a nebudu moc brblat na kardio trénincích.
Na závodech byla prima atmosféra. S Janou Šebánkovou (mojí přímou soupeřkou) jsme držely basu a podporovaly se napříč celým závodem. Většinou jsme šly hned po sobě a Magumi nás bez mrknutí oka perfektně odkoučoval. A nakladači byli boží.
Strašně jsem se bála dřepu – velká váha a nutnost založit. Magumi nastavil první pokus na 130 kg. Nakonec se mi podařily všechny tři pokusy (130–137,5–142,5). Velký dík patří Magumimu, který mi už měsíce poctivě hlídá hloubku, a tady se ukázalo, jak moc důležité to bylo.
Benč jsem odjela v duchu MČR v benči z listopadu (65-70-75).
A pak přišla šílená krize. Smetla mě únava. V rozcvičovně jsem Magumiho přemlouvala, abychom snížili první pokus na 125 kg. Ale nedal se ukecat. :) Nastoupila jsem tedy se 135 kg. Z druhého pokusu jsem vymáčkla 145 a na poslední pokus už jsem neměla sílu. Chtěli jsme zkusit 152,5 kg. Silově jsem na to asi měla, ale moc jsem spěchala, dostatečně jsem netlačila do nohou a nahoře jsem se zhoupnula, abych to nějak dotáhla. Dostala jsem zaslouženě dvě červené a šla si sednout. Opět – poučení na příště.
142,5 – 75 – 145 mi stačilo na 2. místo ve věkovce i váhovce a na 3. místo v absolutce napříč ženami. Ten tah mě samozřejmě mrzí, ale i tak mám obrovskou radost, že jsem se od minulého MČR v trojboji posunula o jednu výkonnostní třídu a přidala 45 kg.
Magumi mi nedělní trénink odpustil a já strávila den s házenkáři. Blaženě jsem seděla na tribuně, fandila klukům a byla tak ráda, že jsem letošní sezónu uzavřela. Letos to byla jízda – od utržených vzpřimovačů v květnu až po objevení pro mě nezvyklého low-baru pár dnů před závody. A hlavně jsem se od září nezastavila. Chodila jsem na tréninky unavená, nemocná i hormonálně rozhašená. Teď si dám pár týdnů „oraz“ a pak zase najedu na program pod dohledem Magumiho.
A ještě pár slov od Magumiho:
Ahoj, všichni,
nemám teď moc čas chodit na fórum, ale napsal jsem k programu a tréninku Carmelity pár komentářů, pokud by někoho zajímalo, jak ta příprava probíhala.
Carmelita právě uzavřela druhý soutěžní rok a třetí rok silového tréninku. Po lednové účasti na Doplnejch Cupu jsme se rozhodli, že se tenhle rok soustředíme hlavně na kvalitu dřepu, zejména hloubku, a na výkon v benči. Na jaře si Carmelita ošklivě natáhla resp. natrhla vzpřimovače, takže jsme se až do léta zaměřovali víc na benč a na rehabilitaci; kromě speciálních cviků jsme věnovali hodně přednímu dřepu a RDL, abychom zlepšili hloubku dřepu, pozice a sílu středu těla.
Na konci léta jsme se rozhodli zkusit MČR v benči a trojboji. Soutěž v benči jsme si vybrali proto, abychom měli nějaké pevnou lhůtu pro zlepšení. Navíc to shodou okolností to vycházelo na dva týdny před velkou republikou, takže se nám to z hlediska přípravy hezky hodilo. Od jara jsme vůbec nešli žádné mrtvé tahy, a rozhodli jsme se, že je vynecháme i teď na podzim - věděl jsem, že Carmelita spolehlivě zatáhne, co dřepne, a že na slušné výsledky by to mělo stačit.
Na podzim jsme začali s 12-týdenním dřepovacím programem a 8-týdenním benčovacím programem podle kluků od Sika Strength. Bylo to poprvé, co jsem svěřil nastavení programu v silovém tréninku někomu jinému, takže jsem byl zvědavý, jestli to bude fungovat. Programy jsme začali s časovým rozestupem a nastavili si tam 2-týdenní rezervu - tušil jsem, že s našimi pěti syny a několika povoláními a každotýdenními pracovními cestami budeme muset některé tréninky během těch tří měsíců přeskočit nebo posunout.
Příprava šla obecně vcelku dobře, i když jsme museli zvládnout Covid a úmrtí v rodině. Oba programy se mi moc líbily, hlavně ten dřepovací - progrese je tam moc hezky nastavená a hlavně jsou tam super vymyšlené doplňky. Výchozí váhy jsme nejdřív otestovali, nevycházeli jsme se starých osobáčků. Dřepovací program jsem odjeli high bar a do plné hloubky, hlídal jsem přísně každé opakování; teprve posledních šest tréninků Carmelita přesedlala na low bar. Bylo by samozřejmě lepší dát jí na aklimatizaci na low bar víc času, ale nechtěl jsem trápit její bolavé rameno víc, než bylo nutné.
V benčovacím programu jsme začali na vyšším objemu a vyšších váhách, než předepisoval program, a teprve v druhé půlce jsme to postupně srovnali na předepsané váhy a série. V benči jsme si dali za cíl, aby Carmelita dala spolehlivě poctivou soutěžní stopku se svým osobáčkem bez stopky. Těch osm týdnů je fakt krátká doba, tak jsem po ní nemohl chtít víc.
Carmelita se nicméně v půlce programu ze dne na den odvážně rozhodla, že chce zkusit i republiku v deadliftu. Trochu nám to narušilo plány, varoval jsem ji, že bude po dvou soutěžích během dvou týdnů na velkou republiku hodně vyčerpaná, ale nebudu ji přece zrazovat od jejích snů, jsem tady naopak proto, abych jí je pomohl uskutečnit. A tak jsme do našeho dvojprogramu vložili tři seance na tahy, aby si to po půl roce trochu osahala, a šla na věc. Skončila druhá jak ve své masters kategorii tak i v open.
Soutěž v benči se taky vydařila, tam vyhrála svoji kategorii, v absolutce byla druhá a potvrdila si pěknou benčovací formu. Po soutěži nám nicméně zbývaly do velké republiky jen dva týdny, a tak jsme museli k šesti dřepovacím tréninkům přidat ještě tři benčovací, jako údržbu, a tři tahací, technické. Bylo to hodně náročné, ale zabrala úžasně, holka moje šikovná a všechno poctivě oddřepovala, odtlakovala, odtahala i oddoplňkovala podle plánu.
Osm dní před republikou jsme otestovali její maximálku v tahu, dala si osobáček, šest dní před republikou jsme si potvrdili plánované maximálky a provedení dřepu a tlaku, čtyři dny před republikou jsme si vyjeli na otevírací pokusy v trojboji, v singletu, se stopkami, kamerou a povely, a den před republikou jsme jí předepsal zahřívací a protahovací trénink, aby se fyzicky i psychicky trochu uvolnila.
Těsně před závody mě oslovila Carmelitina největší soupeřka, abych ji na závodech taky odkoučoval a Carmelita se svým velkým srdíčkem velkoryse souhlasila.
Na závody Carmelita dorazila psychicky unavená, i když fyzicky na tom byla dobře. Ale zabrala a zvládla nazvedat všechno, co jsme naplánovali. Rozhodčí jí nedali poslední mrtvý tah, protože na konci pokusu lehce vyjela z dráhy a pomohla si stehny, ale silově to šlo moc dobře. Má tam pěkné rezervy, takže se do budoucna nebojím. Jak jsem psal, koučoval jsem jí já, Doplnejch sice poslali jednoho kluka, aby koučoval team, ale bylo na něm vidět, že jsou mu jeho svěřenci úplně ukradení, takže jsem ho nenechal a raději se o Carmelitu postaral sám.
Do budoucna budeme samozřejmě dál pracovat na tom, aby se zlepšila. Teď nás čeká šest až osm týdnů obecné přípravy na zlepšení pracovní kapacity a kondice a pak zase naskočíme do programu. Přemýšlíme o tom, že by Carmelita šla v M2 do nižší váhovky, aby byla konkurenceschopnější. Příští rok bude ještě v M1 a velká republika v M2 bude až za dva roky, takže do té doby bychom to měli zvládnout a zároveň i přidat silově.
Samozřejmě moc děkuju všem, kteří ji tady podporují a hlavně úžasnému Vlkovi; nejen, že nás na závody bezpečně a v klidu dovezl a doporučil skvělé ubytko, kam jsme se po roce opět vrátili, ale taky Carmelitu i mně celou dobu neuvěřitelně podporoval.
Nastavení
Registrace
Přihlášení/Login
Gratulujem k tvojim úžasným výkonom a bojovnosti, ste s Magumim skvelý team.
Vidím, že Magumi sa s tým nemaže. 
